Když Aktuálně.cz nedávno navštívilo skupinu žen v Litomyšli, které pomáhají tamním Ukrajinkám, byla na místě také maminka malé Angeliny Iryna Ryhanová. Právě se loučila se svou matkou, která se vracela do rodné země, a s nadšením mluvila o tom, jaké pomoci se jí v Česku dostalo.
"Každý den jsem vám za všechno vděčná, jste jako moje sestry a maminky, nebo jako kmotry, jako moje velká rodina," děkovala pěknou češtinou, protože se během několika měsíců jazyk naučila natolik, že teď pomáhá s překlady dalším ženám. Už tehdy snila o vlastním podniku.
"Měla jsem malou pizzerii už na Ukrajině a ráda bych si něco takového otevřela i tady," popisovala. Zdálo se, že zůstane spíše u snu. Jenže uteklo několik týdnů a její sen se může stát skutečností.
"Já toužila po pizzerii hned po příjezdu k vám, ale dlouho jsem nemohla sehnat potřebné prostory. Proto jsem si začala myslet, že z toho nic nebude. Ale nedávno vyhlásilo místní regionální muzeum tendr na pronájem pěkného místa hned pod muzeem. Říkala jsem si, že jestli Bůh chce, abych pizzerii měla, tak vyhraji. Jestli ne, tak ne," usmívá se Iryna.
Přiznává přitom, že v úspěch nevěřila. Už kvůli tomu, že nabídla poměrně nízký nájem, protože nemá téměř žádné peníze. Ale k obrovskému překvapení uspěla. Následovala velká radost. Nejen její, ale také českých kamarádek, které se jí a dalším Ukrajinkám snaží pomáhat. Hned poté ale začaly řešit vybavení prostor, instalaci pece a další věci nutné k provozu.
Přes všechny starosti ale chce raději podnikat, než se nechat zaměstnat. "Chci raději sama dělat něco svého. Svoje je svoje. Když děláte na sebe, je to lepší," říká a popisuje, na jaké problémy narážela, když se v Česku snažila získat práci. "Vždycky jsme se na něčem domluvili, ale ve skutečnosti to neplatilo. Vypadalo to nejdříve hezky, ale pak začali přidávat různé požadavky, například na prodloužení pracovní doby nebo práci o víkendech, přestože jsme na tom nebyli původně domluveni. Nebojím se pracovat, ale dělat na sebe je něco úplně jiného," dodává.
Pokud by se jí skutečně podařilo pizzerii otevřít, věří, že by uspěla. Chce využít zkušeností z Ukrajiny, kde provozovala pizzerii dva roky, byť to bylo "jen" na rozvoz. "Ale samozřejmě mám i strach, abych nedopadla špatně. Zejména když nemám téměř žádné peníze. Může se zdát, že to není moc rozumné, ale já to chci zkusit," vysvětluje Iryna.
Peníze se snaží získat i sbírkou, kdy si dárci můžou vybrat z několika možností. Lidem, kteří jí přispějí, nabízí různé výhody ve chvíli, kdy pizzerii rozběhne. Dárci budou mít možnost získat například pizzu či večeři, v případě většího daru dostanou na pizzu doživotní slevu. "Nechci jen prosit o to, aby mi lidé posílali peníze, ale jakmile pizzerii rozjedu, chci jim je nějakým způsobem vracet," ujišťuje.
Umí vázat kytice i vyměnit brzdové destičky
Její české kamarádky z Litomyšle se shodují na tom, že Iryna je velmi aktivní, pilná a poctivá žena, která už překonala v životě mnoho překážek. "Málokterá má snahu tak moc sdílet otevřeně své touhy a plány jako ona. Jsou lidé, kteří se raději vrátí na Ukrajinu, protože už mají pocit, že to tady v Česku neutáhnou. Ale Iryna skutečně bojuje," říká Martina Sirová, jedna z žen, které se s Ukrajinkami setkávají každou středu v rodinném centru. Kromě toho vede i česko-ukrajinský pěvecký sbor Sonjašnyk (Slunečnice).
"Iryna je opravdu velmi pracovitá. Na to, že jí je 21 let, toho umí hodně. Provozovala svou pizzerii, umí vázat ohromné kytice, umí dělat fotokoutky i svatební slavobrány, zájemkyním udělá pěkné nehty. Dokonce mi nabízela, že na autě vymění brzdové destičky. Je šikovná, nic ji nezastaví, jen potřebuje dostat příležitost. Do toto ještě umí velmi slušně česky a pomáhá nám s tlumočením," vypočítává Sirová.
Podle ní mají i ostatní Ukrajinky sny či plány, ale není jednoduché je realizovat. Mnohé z nich musí řešit základní věci, jako jsou peníze na živobytí, bydlení nebo hlídání dětí. "Většina z těchto holek dělá nehty, jedna chtěla mít vlastní byznys s jídlem, ale nakonec vstává ve čtyři a chodí na směny ke kuřatům a vajíčkům. Další dělají například ve fabrice. Často mají malé děti a snaží se nějak uživit. Iryna věří, že pizzerie má v Litomyšli potenciál a že její pizza bude tak dobrá, že na ni lidé budou chodit," zdůrazňuje Martina Sirová.
"Občas si říkáme, jestli nejsme moc troufalé"
Zrovna v době rozhovoru jela z obchodu a vezla Iryně vybavení do její budoucí restaurace. Podobně se snaží pomáhat i další kamarádky, vybavení má ale různou podobu a kvalitu. A vzhledem k tomu, že jde o historické prostory patřící pod muzeum, jeho ředitel chce, aby vybavení pizzerie bylo pokud možno jednotné a vypadalo co nejlépe.
"Proto bychom potřebovali peníze, aby bylo možné koupit nové vybavení, které k sobě bude ladit. Prostory jsou opravdu moc hezké, krásně klenuté, pec se tam výborně hodí. Ale samozřejmě pokud by měl někdo například vyřazené nějaké cateringové věci, tak by také přišly vhod," říká.
Přiznává, že se jí zpočátku zdál plán na pizzerii neuskutečnitelný a měla pochybnosti, přestat ale nechce. "My se navzájem povzbuzujeme a odhodláváme. Občas si říkáme, jestli nejsme moc troufalé, ale stejně jedeme dál. Nejdříve jsme sháněly pec. Pak jsme napsaly projekt na prostory. Začaly jsme shánět vybavení. Lidé se ozývají, že nám pošlou například židle nebo půjčí stoly. I když je to velké sousto, věříme, že Iryna se dokáže se vším poprat a otevře. Ale musíme jí pomoct," dodává Martina Sirová.
