V pražské Libni, nedaleko stanice metra Palmovka, sídlí spolek Mriya (ukrajinsky Sen), který poskytuje nejrůznější pomoc ukrajinským uprchlíkům. "Denně k nám chodí přes 200 lidí, kteří žádají o konkrétní pomoc či rady všeho druhu. Zdaleka ne všem můžeme vyhovět, takže víme, že část z nich nakonec Česko opustí. Odcházejí zpět na Ukrajinu nebo do některé jiné země," popisuje předsedkyně spolku Oleksandra Sašková. Spolu s dalšími Ukrajinci vybudovali centrum pomoci hned po ruském útoku na svou rodnou zemi a dlouho jej provozovali na Václavském náměstí v centru Prahy.
Podle Saškové jsou Ukrajinci stále vděční Česku za veškerou pomoc. "Ale někdy jim nezbývá nic jiného než odtud odejít. Bydlení ve velkých městech je drahé a komplikované. A místo toho, aby odešli někam na vesnici, kde by museli začínat od nuly, raději volí odchod," vysvětluje. Je ale i velká skupina těch, kteří se snaží s problémy poprat. "Najdou si například dvě práce a jedou naplno, aby se tady uživili," dodává.
Podle v únoru zveřejněného průzkumu Agentury EU pro základní práva se chce vrátit na Ukrajinu 37 procent zdejších uprchlíků. Zhruba stejný podíl jich chce v Česku zůstat, případně zůstat a pravidelně dojíždět na Ukrajinu. A pětina ještě neví, jak bude dál postupovat. Průzkum se však konal na přelomu loňského srpna a září, kdy měli Ukrajinci lepší podmínky například pro bydlení, než mají nyní.
"Základní tři problémy jsou vždycky práce, bydlení a škola. Některé děti ještě nejsou do škol umístěné nebo studují českou školu a online ukrajinskou, takže jsou strašně vytížené. Přibývá případů šikany na školách. Ukrajinci se také často stěhují, protože jsou nuceni hledat levnější nájem, takže pak musí vybírat i jinou školu. Samozřejmě velkým problémem je jazyková bariéra a uznávání vzdělání dosaženého na Ukrajině, ale i celkově orientace v českém prostředí. A další velký problém je nedostatek míst ve školkách," vypočítává Sašková potíže krajanů.
Získat práci přímo je obtížné
Zkušenosti Oleksandry Saškové a jejích spolupracovníků potvrzují informace, které získalo Aktuálně.cz při mapování současné situace ukrajinských uprchlíků v Česku. Podobné problémy jako v Praze řeší i v dalších městech. Například v Litomyšli, kde žije kolem 800 Ukrajinců, je mnoho maminek s dětmi, které by chtěly pracovat, ale ne vždy se to daří. A pokud už pracují, tak za obtížných podmínek a přes agentury.
"Najít si práci napřímo je velmi obtížné. V naprosté většině to lze udělat jen přes agentury. Dostávám přes sto korun na hodinu a pracuji dvanáctihodinové směny s některými dny volna. Je to náročné, ale jsem ráda, že mám práci," říká jedna z Ukrajinek.
Pod kterou agenturou pracuje a zda s někým řeší výši platu či pracovní podmínky, už upřesnit nechce. Bojí se, že by z toho měla problémy. Je sice absolventkou dvou vysokých škol, jenže v Česku nemá vzdělání uznané.
Na problémy se zaměstnáváním Ukrajinců přes agentury práce upozorňuje například ředitelka organizace Slovo 21 Jelena Silajdžićová. "Neetické zaměstnávání cizinců v České republice bylo důležitým tématem ještě před invazí Ruska na Ukrajinu. V posledním roce problém eskaloval," tvrdí.
Kvůli tomuto problému se uskutečnilo minulý měsíc i jednání na Úřadu vlády za účasti nově jmenované koordinátorky pro integraci a adaptaci válečných uprchlíků Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, která je už od loňska také vládní zmocněnkyní pro lidská práva.
Z debaty vyplynulo, že přes snahu státu kontrolovat agentury práce zůstává drtivá většina případů neetického zaměstnávání nejen Ukrajinců nezmapovaná, a tedy nepotrestaná. Zástupci zaměstnavatelů přislíbili, že příští rok připraví seznam agentur, které se hlásí k etickému zaměstnávání.
"Všichni nám pomáhají, mají obrovské srdce"
Některé ženy se také chtějí například věnovat živnosti, kterou dělaly na Ukrajině. Ani to ale není tak snadné. "Měla jsem v Kyjevě svůj vlastní masérský salon, který byl vyhlášený, měla jsem spoustu klientů. Moc bych si přála věnovat se masérství také u vás, ale nedaří se mi to," říká se slzami v očích masérka Jana.
V ukrajinském Záporoží absolvovala v roce 2018 masérskou školu Universum a do loňského roku pracovala jako masážní terapeutka na klinice integrální medicíny v Kyjevě. Česko ale její kvalifikaci a praxi neuznává. Když se pokusila masérství věnovat, chtěl po ní majitel domu tak vysoký nájem, že by mu musela odevzdávat většinu výdělku. "Jsem z toho zoufalá, moje práce mě obrovsky moc bavila a vím, že bych se uživila i tady, klienty bych si získala," míní.
Existuje ale také mnoho případů, kdy se Ukrajinkám podařilo sehnat práci, ve které vidí smysl a jsou v ní spokojené. Patří mezi ně například bývalá televizní reportérka z Kyjeva Inna Poljaková, která pracuje ve škole jako asistentka pedagoga pro několik dětí z Ukrajiny. "Všichni nám ve škole pomáhají, všichni jsou srdeční, mají obrovské srdce," popisuje Poljaková, která před válkou utekla do Česka se svou dcerou Miroslavou.
Než se dostaly z Ukrajiny, strávily například týden v protileteckém krytu v Irpini. Následně šly několik dní pěšky do Lvova, odkud přijely do Uherského Brodu u česko-slovenských hranic. "Je tady moc hezky, je to klidné město, líbí se mi tady. Všechno je v pohodě, do školy chodím velmi ráda," přidává se Miroslava.
Jasno o budoucnosti ale zatím nemají. "Já odpověď nemám, úplně jsem změnila život. V Kyjevě jsem pracovala v televizi, a když teď pracuji jako asistentka ve škole, tak mě práce s dětmi moc baví. Vidím tady výsledky své práce, vidím šťastné děti a rodiče. K tomu mám Česko moc ráda," svěřuje se uprchlice Inna.
