Turkův úředník „s dlouhými chapadly“. Kdo je Martin Kocanda, otec náctiletého „génia“

Začínal jako vězeňský kaplan, poslední léta se ale pohyboval kolem špiček české politiky. Martin Kocanda nyní působí jako státní tajemník na ministerstvu životního prostředí, zatímco náctiletý syn Samuel řídí kancelář podřízeného institutu Správy jeskyní. Cesta k postu vedoucího úředníka ale byla dlouhá a vedla nejen přes jiné resorty, ale také přes Národní knihovnu – k velké nelibosti odborů.

Rodina Kocandů se v uplynulých týdnech nečekaně dostala do povědomí veřejnosti poté, co se podle Deníku N ujal vedení kanceláře Správy jeskyní teprve 17letý Samuel Kocanda. Jeho otec se zároveň stal státním tajemníkem na ministerstvu životního prostředí, tedy nadřazeného úřadu, kde působí ministr Igor Červený a vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek, oba za vládní stranu Motoristé sobě.

Deník Aktuálně.cz již dříve informoval o pozoruhodné kariéře Samuela Kocandy. Ten se objevil na stránkách Asociace STK jako mluvčí, ačkoliv předseda Luděk Šíp tvrdil, že mladík pod ním nikdy nepůsobil. Redakce ale odhalila, že ho asociace jen na stránkách s kontakty „zamaskovala“ bílou barvou.

Stejně tak se měl Kocanda mladší údajně vydávat za právníka a falšovat razítka cizích advokátů. Mladíkovu problematickou osobu rovněž řešilo vedení Právnické fakulty UK, jelikož docházel na uzavřené semináře, které jsou pouze pro studenty univerzity.

To vše se mělo údajně dít s vědomím jeho otce Martina Kocandy. „On se kolem politiků motal už roky, znal jich nemálo a u KDU-ČSL měl dobré kontakty, sám je ostatně věřící a má velký vliv mezi evangelíky,“ uvedl redakci Aktuálně.cz lidovecký zdroj, který je seznámený s chodem resortu někdejšího ministra a nynějšího opozičního poslance Mariana Jurečky. Jmenován být nechtěl.

„Pochopitelně svého syna tahá vždy s sebou – to, co se nyní děje na ministerstvu životního prostředí, se dělo už na ministerstvu práce a sociálních věcí, takže mě to nijak nepřekvapuje. Stejně jako jeho předchůdkyně Simeona Zikmundová na postu státní tajemnice i on má dlouhá chapadla,“ řekl muž z KDU-ČSL. Podobně mluvily další tři na sobě nezávislé zdroje z řad lidovců, s nimiž redakce Aktuálně.cz hovořila.

Vězeňský kaplan i terč odborářů

Než k tomu došlo, Martin Kocanda měl za sebou pestrou cestu. Vystudovaný teolog, pedagog a právník nastoupil na konci 90. let do Vězeňské služby ČR, kde působil nejprve jako dobrovolník Vězeňské duchovenské péče, později se stal jedním z prvních tří vězeňských kaplanů. Ve Věznici Pardubice také pracoval jako právník, odtud posléze Kocanda dosáhl na pozici vrchního ředitele kanceláře na generálním ředitelství Vězeňské služby v Praze, kde působil až do roku 2012.

Od roku 2000 byl paralelně členem a kazatelem Českobratrské církve evangelické. V lednu 2013 byl jmenován přímo vedoucím tajemníkem. V roce 2010 učil i na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. První kontakt s resortními posty přišel až v průběhu roku 2017, kdy se Kocanda ocitl v křesle zástupce šéfa odboru na ministerstvu pro místní rozvoj.

Netrvalo totiž dlouho a v červnu 2017 byl jmenován lidoveckým ministrem kultury Danielem Hermanem na post generálního ředitele Národní knihovny, čímž vystřídal pověřeného památkáře Petra Kroupu. To se ovšem neobešlo bez masivních protestů.

Odborům vadilo, že se do čela nejvýznamnějšího knihovnického institutu v zemi dostal člověk bez odborných znalostí a „tahá“ si tam i své známosti z vězeňské služby. Kocanda argumentoval slovy, že „knihovnu nemusí nutně řídit knihovník“.

Zaorálkův zákrok

Ve vedení byl tři roky, než přišel zásah ze strany ministra kultury Lubomíra Zaorálka (dnes SOCDEM). Ten Kocandu odvolal z funkce kvůli nesrovnalostem v IT zakázce kolem projektu e-knihovna, ve kterém se točily peníze z evropských fondů ve výši 144 milionů korun.

Případ prověřovala i policie a Bezpečnostní informační služba. Zaorálek si stěžoval i na pomalou rekonstrukci Klementina, tedy sídla Národní knihovny.

Tehdy se Kocanda rázně ohradil proti nespokojenosti ministra. „V poslední době čelím výhrůžkám z různých skupin a nátlakům. Bylo poškozeno i moje vozidlo a bylo mi naznačeno, že to souvisí s otázkami IT a snahou skupin dostat se do Národní knihovny,“ bránil se Kocanda v létě 2020.

Opět pod lidoveckým ministrem

Po půlroční pauze se opět ocitl ve službách státu. V lednu 2021 nastoupil na Strakovu akademii jako vedoucí oddělení kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny, kde chvíli zůstal i po nástupu kabinetu premiéra Petra Fialy (ODS).

Déle než rok ale na Úřadu vlády ČR nesetrval, díky zkušenostem v oblasti sociálních témat a kontaktům u lidovců si nicméně našel práci jinde. V roce 2022 se ujal role ředitele odboru koncepce sociálních služeb na ministerstvu práce a sociálních věcí pod Marianem Jurečkou, kde setrval až do února 2024. S resortem ale spolupracoval i externě jako konzultant.

Během svého působení na ministerstvu ve vedení jednoho z odborů si měl „přitáhnout“ i svého teprve 14letého syna Samuela. Ten skončil jako stážista v oddělení vztahů s veřejností, tudíž byl i členem tiskového oddělení. Už tehdy to u některých pracovníků ministerstva způsobilo zdvižené obočí.

„Samozřejmě to působilo navenek jako úplný nepotismus. Ale zase to byl jen mladý klučina, kterého k ničemu důležitému stejně nepustili. Byl tam jen chviličku – maximálně týdny, nikoliv měsíce, jak to Samuel Kocanda občas prezentoval na sociálních sítích,“ sdělil redakci jeden z bývalých úředníků na ministerstvu práce a sociálních věcí pod podmínkou anonymity, jelikož nadále pracuje ve státní správě.

Pomohla mu mocná úřednice?

Jak se ale Martin Kocanda dostal na resort, který de facto řídí motoristický poslanec Filip Turek? Svou roli měla údajně sehrát zmíněná Simeona Zikmundová, která se mihla nejen na ministerstvu práce a sociálních věcí (s Kocandou se ale minuli), ale také na Úřadě pro ochranu osobních údajů a později na ministerstvu životního prostředí, kde byla v lednu 2022 jmenována náměstkyní ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové.

Zhruba ve stejné době začal Kocanda starší úřadu externě pomáhat s řízením resortních organizací coby odborný konzultant. Mimo jiné sponzoroval i politické subjekty, jmenovitě Volbu pro kraj, které v roce 2022 zaslal celkem 100 tisíc korun. Drobnou šestitisícovou částkou podpořil i TOP 09.

Věnoval se také podnikání. Spoluzaložil Evropskou akademii právních a manažerských studií, kde má podle webových stránek působit jako lektor. Podle předsedy Asociace STK Luďka Šípa, který je zároveň ve správní radě školy, už ale institut několik let nevyvíjí žádnou činnost.

Naplno nastoupil na ministerstvo životního prostředí až v únoru 2024, a to právě jako zástupce Zikmundové, která se již tehdy pyšnila křeslem státní tajemnice. Byl rovněž ředitelem odboru koordinace a podpory státní služby.

Tajemníkem u Turka

A tím se dostáváme do současnosti. Po nástupu vlády Andreje Babiše (ANO), který ministerstvo životního prostředí postoupil Motoristům sobě, došlo k dalším personálním změnám. Do čela byl jmenován Igor Červený, ačkoliv podle řady zdrojů resort de facto řídí Filip Turek, byť z pozice zmocněnce pro Green Deal.

Podle zjištění Deníku N se Martin Kocanda stal novým státním tajemníkem a jeho dnes 17letý syn pak pracovníkem v sekretariátu Správy jeskyní – nejdřív jako vedoucí, po dotazech médií z něj otec udělal jen „brigádníka“. Zikmundová se ujala funkce vrchní ředitelky ekonomicko-provozní sekce.

„Dle sdělení vedení Správy jeskyní, které mi bylo poskytnuto, bylo z důvodu přiřazení čísla sekretariátu synovi jeho jméno krátce omylem propojeno s pozicí a telefonním číslem vedoucího sekretariátu. Ve skutečnosti se jednalo o brigádu v rámci výpomoci s administrativou na sekretariátu Správy jeskyní,“ napsal Deníku N nynější státní tajemník Martin Kocanda.