Karanténa donutila školy, firmy i domácnosti co nejrychleji přeskočit do on-line světa. Mnoho lidí tak během pár týdnů zvýšilo svou internetovou gramotnost na úroveň, jaké by jinak dosahovali roky. Šéfka českého Googlu Taťána le Moigne ale varuje, že v rozvoji digitální ekonomiky celé Česko v porovnání se sousedy pořád spíše zpomaluje.
Její mateřská společnost se stala během krize důležitým hráčem - poskytuje státu data, podporuje školy i firmy. Ale také se na ni valí nemálo problémů. Evropští politici chtějí prosadit novou regulaci digitálních služeb. Česká vláda chce zavádět novou digitální daň. A mnohá evropská média se bouří proti návrhu Googlu, kterým se technologický gigant snaží upravit podmínky, za jakých může využívat mediální obsahy. Naposledy proti tomu na stránkách francouzského tisku hlasitě protestoval i vlivný český podnikatel Daniel Křetínský.
Jakou roli mají hrát velké technologické firmy v koronavirové krizi?
Jedním slovem: pomáhat.
A jak tedy pomáhá Google?
Snažíme se poskytnout co nejširšímu okruhu lidí i firem možnost využívat nové technologie.
Můžete být konkrétnější?
Když vir na jaře udeřil, zpřístupnili jsme během pár týdnů všem akreditovaným školám naše klíčové cloudové služby. Moji kolegové ve spolupráci se školami natočili instruktážní videa, která učitelům velmi ulehčila adaptaci na on-line prostředí. A mám radost, že školy teď sdílí své dobré zkušenosti.
To je důležité: nestačí jenom poskytnout balík nástrojů, je třeba poskytnout k nim i podporu a instruktáž.
Google ale nevznikl kvůli charitě, jde mu samozřejmě především o byznys. Víte už, jak masivní přechod společnosti do on-line režimu ovlivní vaše podnikání?
Pomoc pro školy, ale i pro mnoho úřadů a firem nijak nespojujeme se svým podnikáním. Je ale pravda, že byznys se nám značně mění. Jsou oblasti, kde prudce roste poptávka po našich službách - třeba v oblasti internetového obchodu. Ale pak tu máme zase třeba cestovní ruch, kde to naopak padá dolů.
Jako celek digitál v Česku nepochybně akceleruje, ale ne rovnoměrně. Obecně se dá říci, že kdo nainvestoval v minulosti do technologií či třeba strojového učení, ten nyní zažívá boom. Jako příklad mě napadá třeba úspěšný český módní katalog Glami. Pro nás jsou pak zajímaví partneři, kteří v jakémkoli oboru využívají práci na dálku.
Učitelé i manažeři se ale mnohdy obávají, co se studenty i zaměstnanci ten on-line nápor udělá a jaké bude mít mentální dopady. Neměli byste ke svým technologiím dodávat vedle instruktáže také nějaký psychohygienický balíček?
To je důležitá poznámka. Když vypukla na jaře pandemie, centrála po nás okamžitě žádala především péči o vlastní zaměstnance. Je nás po celém světě asi 150 tisíc a od března pracujeme ve velké většině z domova. Snažili jsme se tedy nastavit nějaká rozumná pracovní pravidla a stanovit, kdo má odpovědnost za pohodu zaměstnanců.
Druhý impulz z ústředí zněl: Až to zvládnete, pomozte společnosti. Jako v letadle jsme nejprve nasadili masku sobě a teď se o to samé snažíme u ostatních. Proto jsme pomohli nejen klientům, ale i školám, neziskovkám a firmám. Školíme je a podporujeme.
Na společnost jako celek současná situace skutečně klade nové nároky. Je nutné si svou psychickou kondici hlídat a k tomu mohou posloužit i nejrůznější nástroje obsažené v technologiích - třeba ty, jejichž prostřednictvím lze kontrolovat čas strávený u počítače či na telefonu.
Poskočí Česko v důsledku krize od nekonečného papírování k rychlejší a efektivnější komunikaci a spolupráci?
Pevně v to věřím. Nemáme žádnou jinou alternativu, pokud chceme uspět v budoucnosti. Už nyní od nás v digitální agendě odskakují některé okolní země. Dokládá to i tři týdny stará zpráva společnosti McKinsey Digital Challengers - vyplývá z ní, že ve srovnání se svými sousedy v tomto ohledu zpomalujeme.
Abychom ale nebyli jen negativní: naší šancí je, že digitální ekonomika představuje osm procent českého hrubého domácího produktu, to je opravdu dost. Více než v Anglii, Francii, Německu, Španělsku či Itálii. To jsou všechny ty Alzy a Avasty, které tu vyrostly. Nesmíme ovšem usnout, protože některé země, jako je třeba Estonsko, zrychlují více než my. V tom jen ten problém.
Proč se jim daří něco, co nám ne?
Protože investovaly nejen do infrastruktury a technologií, ale hlavně do digitální gramotnosti a digitálních dovedností. V tom se potřebujeme zlepšit.
A my se snažíme, aby se to podařilo. Už v roce 2016 Google spustil projekt, v jehož rámci jsme vyškolili na 150 tisíc podniků i jednotlivců v pokročilých digitálních dovednostech. Teď jsme to slíbili zopakovat v příštím roce pro dalších 130 tisíc lidí a firem.
Fajn, ale asi nemůžeme české školství nahradit digitální garáží jedné firmy.
Proto potřebujeme jako společnost spolupráci. Státu, firem, rodičů, neziskovek. Tu změnu musíme zvládnout společně.
Co by měl udělat stát teď, když unijní Fond obnovy přetéká prostředky právě na digitalizaci? Na co bychom se měli zaměřit?
Měli bychom si stanovit tři priority: vzdělání, vzdělání a vzdělání. Technologie bez odpovídajících dovedností jsou k ničemu. Víte, že Česko čím dál více zaostává v produktivitě. Jedním z důvodů je, že jsme se neadaptovali na exponenciálu změn a nepřizpůsobili tomu své schopnosti. Stále přemýšlíme lineárně.
Rozumím příměru, ale exponenciálu teď raději v české debatě nechme chvíli na pokoji. Mluvíte o tom, co musí udělat stát. O co už vás konkrétně během krize požádal?
Spolupracujeme na informovanosti obyvatelstva. Určitě si dovedete představit, jaké to je, když v pandemii propukne panika. Google jako vyhledávač tak má obrovskou zodpovědnost za to, co u nás lidé najdou, když zadají slova jako koronavirus. A také si asi dovedete představit, o jaké různé fígle se snaží různí lidé, aby zviditelnili podvodné nabídky nebo dezinformace…
Co tedy v této oblasti podnikáte?
Cestou je odkazovat na autoritativní zdroje. Na ministerstvo zdravotnictví, Světovou zdravotnickou organizaci a další kvalitní prameny informací. Jen tak lze bránit šíření dezinformací a panice. Stojí nás to energii i peníze, ale myslím, že jsme celkem úspěšní.
Krom toho spolupracujeme s Applem - společně jsme státu poskytli technologii, na níž stojí aplikace eRouška.
No a pak je tu práce s daty. Anonymizovaná a agregovaná data o mobilitě obyvatelstva na úrovni regionů zpracováváme tak, aby stát a zdravotníci mohli zjistit, jaká je korelace mezi jejich opatřeními a pohybem obyvatel. Když se vyhlásí uzávěra, můžeme například pozorovat, kolik lidí kde chodí v Praze či Pardubicích. Když jsem to zkoumala naposledy, tak třeba v Praze byl patrný osmnáctiprocentní nárůst mobility v okolí bytů, zato výrazně poklesl kolem kanceláří.
Hned první věc, kterou jste zmínila, je celkem kontroverzní. Podle jakého klíče vybíráte, jak vysoko se zobrazí populární příspěvky smutných hrdinů léta - pana doktora Šmuclera, viroložky Pekové, ale třeba i mnoho pomýlených textů nás novinářů?
Tím, že upřednostňujeme autoritativní informace. Pandemie je globální krize, a tak Google nejenom v Česku odkazuje na Světovou zdravotnickou organizaci či místní ministerstva zdravotnictví.
Dobře, to je pandemie. Ale v mnoha situacích si jen s tímto institucionálním základem nevystačíte. Určitě jste sledovala americké prezidentské volby a vidíte, jak těžko je pro technologické firmy řešitelné, co si počít třeba s výroky Donalda Trumpa, ale i mnohých demokratů, které bychom jistě jinak za autoritativní zdroje mohli považovat.
Rozumím, kam míříte, ale covid a volby jsou od sebe přece jen daleko. Obecně mohu říci, že řazení výsledků ve vyhledávači je pro Google otázkou rychlosti a relevance. A vy jako uživatel nemusíte na konkurenčním trhu náš produkt využívat. Ovšem my se snažíme získat konkurenční výhodu právě tím, že budeme na dotazy poskytovat rychlé a relevantní řazení odpovědí. Teď jsme u vašeho dotazu, co je relevantní. A to je u covidu jistě asi jednodušší určit než třeba u amerických prezidentských voleb…
Jak je to tedy u nich?
Asi bych měla říct, že Google dočasně přestal zobrazovat reklamu spojenou s prezidentskými volbami 3. listopadu. Existovala zde velká pravděpodobnost, že se výsledky objeví se zpožděním a vyrojí se kolem toho množství nepřesných informací. Proto jsme se rozhodli přestat dočasně zobrazovat jakoukoli reklamu spojenou s prezidentskými volbami, jejich kandidáty nebo výsledkem.
V běžných výsledcích vyhledávání je pak třeba oddělovat organický a placený obsah a u toho organického se maximálně snažit o relevanci.
Co je organické, to je mnohaletá debata, kterou zde teď jednou odpovědí nerozlouskneme. Tak to zkusím jinak: viděla jste už film Sociální dilema, kde tvůrci sociálních sítí varují před algoritmy, které stvořili?
Ano.
Přispívají tedy vaše algoritmy k polarizaci společnosti? Má v sobě organické vyhledávání už zabudovanou tendenci k dělení společnosti?
Internet je pořád velmi mladá technologie, o které se musíme naučit odpovídajícím způsobem přemýšlet. Už jsem říkala, jak je důležitá osobní zodpovědnost. Na mnoho situací nás společnost připravila školským systémem a různými pravidly - kdo chce například řídit auto, potřebuje k tomu oprávnění, aby se nestal nebezpečným pro ostatní. Internetu ale může využívat každý. Než do jeho prostředí vstoupíme, měli bychom si tedy být tohoto rizika vědomi, což dosud bohužel tak úplně nejsme.
Takže se vám Sociální dilema líbilo, nebo ne?
Ten film upozorňuje na různé nedostatky rozvoje internetu, což je v pořádku. Podle mého ale opomíjí celou řadu pozitivních aspektů digitálního světa.
Už jsem říkala, že naše nástroje v sobě mají zabudovaná rozhraní, která hlídají čas na nich strávený. Můžete zjistit, jak dlouho jste sledovali YouTube nebo kolik chvil jste věnovali jakékoliv další technologii od nás i konkurence. Pak už je vaší odpovědností, jak se podle toho zařídíte.
Tvůrci filmu Sociální dilema popisují závislost na sociálních médiích, ale tu přece můžete mít i na jídle, na nikotinu, na alkoholu. Používejme tedy nástroje, které posílí naši disciplínu.
A když už o tom mluvíme, pak bych ráda připomněla také úsilí, které Google každý den investuje do zachytávání dezinformací, mazání spamu a strojového učení, abychom v tom napříště byli ještě efektivnější.
Ten film tedy beru, ale osobně kladu důraz spíš na úlohu vzdělávání, které by nám pomáhalo brát si z internetu to pozitivní.
Evropská komisařka Věra Jourová mi ale v rozhovoru říkala, že je pro lidi čím dál těžší si na internetu poskládat informační obrázek: "Budeme se muset podívat na algoritmy, které nám nabízejí nějak seřazený obsah. V reálném světě se potkáváme s různými lidmi, potřebujeme tedy, aby to tak bylo i na internetu." Co můžete evropským politikům nabídnout, aby na vás neuvalili další regulace? Po sporu o autorské právo nyní bude pro vás stejně ožehavá legislativa o digitálních službách.
Velmi stojíme o dialog s Evropskou komisí a samozřejmě také s politiky na národní úrovni. Zmínil jste Věru Jourovou, se kterou se pravidelně potkáváme. Na stole je teď celá řada témat a Google určitě podporuje posílení digitální Evropy, aby byla konkurenceschopná. Více vám k tomu ale nemohu říct. Ta jednání nejdou za mnou, moje role zde v Česku je primárně byznysová.
Stejně se ale musím zeptat alespoň na věci, které nesou i podstatnou českou stopu. Jednou z nich je letitý spor mezi Googlem a mediálními firmami o to, kdo komu za co bude platit. Ten vyústil ve vaši nabídku zaplatit vybraným mediálním firmám miliardu dolarů a vytvořit z jejich obsahu produkt News Showcase. Mnozí vydavatelé to ale stále odmítají. Třeba ve Francii proti vám vytáhl i tamní mediální a zdejší energetický magnát Daniel Křetínský. Čím jej a další vaše kritiky chcete přesvědčit?
Pro nás je mediální a vydavatelský sektor důležitým partnerem. Posíláme čtenáře na weby evropských mediálních domů každý měsíc osmmiliardkrát. To není málo. Nalezení byznysového modelu přijatelného pro obě strany ale určitě patří k tomu náročnějšímu, co nás čeká.
Možná jste už ovšem v roce 2015 zaznamenal Digital News Initiative, což je fond určený na inovace v žurnalistice. V Česku jsme z něj podpořili jedenáct projektů částkou 1,3 milionu eur. Během covidové krize jsme vyhlásili další podporu a devíti českým médiím přispěli od pěti do třiceti tisíc dolarů. Snažíme se tedy o partnerství, podporujeme inovace v žurnalistice, speciálně ty, které směřují k jejímu efektivnímu byznysovému modelu v digitálním světě.
A když zmiňujete Showcase, což je vlastně pokračování toho partnerství, o kterém jsem mluvila: chceme nabízet kvalitní obsah, a proto jsme uzavřeli smlouvy s téměř 200 předními médii v Německu, Brazílii, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a tuším, že se připravuje spuštění v Indii, Belgii a Nizozemsku. Průběžně tuto zkušenost vyhodnocujeme.
Co Česko?
Už jsem řekla, že Digital News Initiative a další podpora během covidu dosáhly i do Česka. A znáte mě dost, abyste věděl, že se budu snažit o to, aby sem dosáhl i Showcase. Záleží ale také na médiích - jaký bude jejich zájem. Je to jako v manželství - na vztah jsou třeba dva.
Druhou věcí, která nese zajímavý český otisk, je digitální daň. Praha na sebe upozornila hodně vysokou, sedmiprocentní sazbou národní digitální daně. Pak to trochu usnulo, byť touha státu, abyste zde odváděli více peněz, zůstává. Co je pro vás přijatelný kompromis?
Zase se ptáte na něco, co se už dlouho probírá a ještě asi dlouho probírat bude. K tomu dvě věci. Ta první: Google je společnost, jejíž efektivní zdanění se v posledních deseti letech pohybuje kolem 21 procent, je to společnost americká, a tak tam také platíme většinu daně z příjmů. České firmy s globálním přesahem zase platí většinu svých daní v Česku.
A ta druhá: my podporujeme mezinárodní daňovou reformu, ale ideálně v rámci sdružení rozvinutých zemí, tedy OECD. Řešení na úrovni jednotlivých států bývají dost problematická.
Problematická, ale kvůli neschopnosti dohodnout se globálně i v mnoha státech již zavedená.
Digitální daň pak ale zvedá náklady na digitální reklamu. A zvyšování nákladů se nakonec přenese na zákazníky. Od listopadu budeme v Británii, Turecku a Rakousku, kde daň byla již schválena, přidávat na faktury poplatek - a tím přenášet břímě na zákazníky.
Evropa se musí rozhodnout, zda půjde cestou jednotlivých národních daní, nebo zvolí globální reformu, což Google podporuje. I tímto způsobem budou nadnárodní firmy nakonec platit vyšší daň z příjmu.
Poslední otázka: mnoho z nás se nyní hodně hekticky blíží dennímu režimu, který vy už asi žijete léta - to znamená být on-line od nevidím do nevidím. Máte nějaký osobní recept, jak se z toho nezbláznit?
Mně pomáhají ranní procházky a pak funguji v blocích. Přes oběd jdu minimálně na půl hodiny ven. A pak ještě večer. Dále mi pomáhá příroda, knížky, vaření, zahrada. Ale každý z nás má jiný způsob, jak si dobít baterky.
Čím jsem starší, tím navíc vidím, že když polevím a vykašlu se na chvíli na spánek či životosprávu, sbírám se z toho dva týdny. Máme s googlery takový hashtag, #itsuptoyou, česky bychom řekli: jaký si to uděláš, takový to máš.
Taťána le Moigne (53)
Nejmocnější žena českého internetu. Ředitelka české, maďarské, rumunské a slovenské pobočky společnosti Google. Vystudovala softwarové inženýrství na VŠE, od roku 1994 pracovala pro Microsoft, od roku 2006 pracuje na své současné pozici. Podporuje různé neziskové organizace (například Czechitas) a pravidelně se umísťuje v žebříčcích nejvlivnějších žen Česka.
Taťána le Moigne je provdaná za francouzského manžela, s nímž má syna.
