Dvaadvacetiletou Vranskou ze slovenského Brezna nad Hronom vrah usmrtil dvěma údery do hlavy zřejmě sekáčkem na maso. Následně oběť rozčtvrtil a části těla poslal večer 1. září 1933 z Prahy dvěma kufry vlaky z Wilsonova a Masarykova nádraží.
Hnědý starší cestovní kufr ovázaný provazy objevil zaměstnanec drah druhý den v osobním vlaku v železniční stanici v Bratislavě. Uvnitř byla ženská hlava a dolní končetiny zabalené do ložního prádla s vyšitým písmenem "K". Druhý kufr s ženským trupem objevili téhož dne v jiném vlaku v Košicích.
Následná pitva prokázala, že nalezené části těla patří jedné ženě. Vrah pravděpodobně ostrým nožem dvěma řezy oddělil hlavu od trupu a pak do těla v oblasti levého prsu sedmkrát bodl. Množství vdechnuté krve svědčilo o tom, že neznámý pachatel hlavu odřezal, ještě když Otýlie Vranská žila, přesněji byla po úderu sekáčkem v bezvědomí. Poté v tříslech oddělil nohy, které ještě nařízl v kolenech, aby se daly v kufru ohnout.
Policie v té době nejenže neznala vraha, ale ani totožnost oběti. Proto se rozhodla její fotografie zveřejnit v tisku. Případ neznámé ženy v kufru okamžitě vzbudil značnou pozornost. Policisté už během prvního týdne obdrželi stovky údajných svědectví a udání, která se ale postupně ukázala jako neopodstatněná či motivovaná úmyslem někoho poškodit. Po čtyřech dnech tělo identifikovaly Vranské sestry.
Kriminalisté začali pomalu skládat poslední chvíle života nebohé Otýlie, která se v Praze živila jako prostitutka. Ve čtvrtek 31. srpna se Vranská najedla u své bytné, přičemž se zmínila, že má kolem osmé hodiny večerní schůzku s jakýmsi rotmistrem, který jí slíbil sňatek. Oním mužem byl Josef Pěkný, s nímž se v doprovodu své bývalé spolubydlící Velingerové skutečně sešla v pasáži Koruna. Jenže štábnímu rotmistrovi dělala společnost jiná prostitutka ze Slovenska, Antonie Koklesová.
Velingerová později vypověděla, že došlo k prudké hádce, přesto se trojice - již bez nynější svědkyně - přesunula do restaurace U Kupců, kde popíjela pivo. Odsud pak všichni zamířili na Karlovo náměstí, kde se podle Koklesové hodinu před půlnocí Vranská odpojila, aby se o něco později objevila s mladíkem s nápadnými kudrnatými blond vlasy v kavárně U politické mrtvoly. Ten jí objednal muškátové víno a jablko, které později při pitvě pomohlo při určení doby její smrti.
Otýlie Vranská byla naposledy prokazatelně spatřena ve vinárně U Šmelhausů v Melantrichově ulici, oblíbeném místě pražské galerky, zhruba hodinu po půlnoci. Nahlížela do tanečního sálu, jako by někoho hledala. Ale dovnitř nakonec nevešla a nikdo neví, kdy místo opustila. A zda přitom byla sama.
Nikdy se také nezjistilo, kdo byl onen mladík s kudrnatými vlasy, a policii se nepodařilo vypátrat ani totožnost muže, který jeden z kufrů přinesl na Wilsonově nádraží do vlaku a jehož podobu popsal svědek. Štábní rotmistr Josef Pěkný a Antonie Koklesová si vzájemně potvrdili alibi, prý spolu strávili noc. Kriminalisté žádné důkazy, které by je s vraždou spojovaly, nenalezli.
Vrah tedy nebyl i přes obrovské úsilí policie nikdy vypátrán a vražda Otýlie Vranské se tak stala zřejmě nejznámějším pomníkem české kriminalistiky. Během uplynulých devadesáti let se občas objevila nějaká informace související s otřesným případem, ale nikdy nevedla k vyřešení případu.
V roce 2017 historik kriminalistiky a četnictva z Muzea policie Radek Galaš naznačil, že vyšetřovatelé mají v současnosti řetězec nepřímých důkazů, které ukazují na možného vraha. Pomoci by mohl i vzorek vlasů neznámé osoby, který se našel v ruce zavražděné, a který lze podrobit testům DNA.
Letos oznámil, že jeden z nejstarších a nejproslulejších "pomníčků" československých kriminalistů bude brzy vyřešen. Kriminalisté vypátrali příbuzné vytipovaných možných pachatelů a získali od nich souhlas s provedením srovnávacího testu. Na přednášce v pražském Muzeu policie ve čtvrtek 21. září tým badatelů oznámí, kdo byl pachatelem.
