Nestalo se už vaše jméno značkou? Za poslední rok jste natolik veřejnou osobou, že vaše jméno zná skoro každý.
Je to tak. Bohužel, asi jsem značkou se všemi výhodami a nevýhodami. A možná ty nevýhody dneska převažují. Ať člověk vstoupí kamkoliv, tak ho všichni poznávají. Ztráta soukromí je obrovská.
Jak si podle vás "značka Prymula" u veřejnosti vede?
Zdá se mi, že část populace, která se snaží přemýšlet o věcech, tak mě bere, jiná část mě možná až nenávidí. Přemýšlel jsem nad tím, proč tomu tak je. Možná se to táhne od doby, kdy jsem jako ministr vyhlašoval nepopulární opatření, tak si asi lidé mysleli, že beze mě by bylo lépe. Ale tak to není. Dokonce mi chodily výhrůžky zabitím. My ale bojujeme s virem a s epidemií.
Vypadá to, jako byste jel poslední rok na horské dráze, nahoru a dolů. Nebo byste svůj život přirovnal spíše k šachové partii, když jste takový milovník šachů?
Mnohokrát jsem přemýšlel nad životem a nad šachy. V nich člověk buď hraje matematicko-logicky, anebo intuitivně, kdy hraje tahy, o kterých si myslí, že jsou dobré, a ony možná dobré jsou, možná ne. V životě je to mnohem složitější.
Bouřlivý rok Romana Prymuly
Málokdo může říci, že má za sebou tak bouřlivý rok - a navíc v nejvyšších patrech politiky - jako právě 57letý plukovník ve výslužbě, profesor Roman Prymula. Muž s ne zrovna obvyklým příjmením, jehož předci přišli podle jeho slov do Čech kdysi dávno z Polska. Během jednoho roku získal vysoké státní vyznamenání, byl ministrem i poradcem premiéra, zároveň ale musel z obou postů odejít. Nakonec usedl na Pražském hradě do kanceláře, na které je napsáno: "Analytický odbor, poradce prezidenta republiky".
- 31. května 2020 skončil jako náměstek ministra zdravotnictví (byl jím od 1. března 2017)
- 1. června nastoupil na místo vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví při Úřadu vlády ČR
- 21. září byl jmenován ministrem zdravotnictví po Adamu Vojtěchovi, na postu zmocněnce skončil
- 28. října mu prezident udělil jedno z nejvyšších státních vyznamenání, Řád Bílého lva občanské skupiny I. třídy, za zvládnutí první vlny epidemie
- 29. října odchází z postu ministra, nahrazuje ho lékař Jan Blatný
- 23. listopadu začal pracovat jako poradce premiéra Andreje Babiše
- 18. února 2021 skončil jako poradce premiéra
- 1. března se stal poradcem prezidenta Miloše Zemana
Roman Prymula říká, že pro prezidenta pracuje zdarma a jinak je na volné noze, vydělává si podle svých slov především jako konzultant. "Radím například nemocnicím, jaké pavilony mají stavět, jaké spektrum výkonů mají provádět, co má a nemá budoucnost, jaká používat léčiva a podobně. Jde o široké spektrum věcí," sdělil Aktuálně.cz. Dodal, že má přibližně čtyři stálé klienty a další na jednotlivé záležitosti.
Rozhodl jste se přijmout post ministra zdravotnictví, následně nabídku spolupráce s premiérem Andreje Babišem na Úřadu vlády a nyní sedíme na Pražském hradě. Nestal jste se "pěšcem", kterého politici využívají k tomu, aby ovlivnili partii ve svůj prospěch?
To rozhodně ne. Určitě jsem se nedostal do pozice, kdy bych říkal nebo dělal něco jiného, než co si myslím nebo než co chci říci. Nejsem typ člověka, který by nebyl schopný vyjádřit svůj názor, byť je rizikový, nejde o názor většiny a může se kolem něho strhnout mela.
Nemrzí vás, že jste se dostal vlastními chybami mimo hlavní dění? Po sezení v restauraci na Vyšehradě jste musel skončit jako ministr, po přítomnosti na fotbale v den, kdy jste volal po tvrdém lockdownu, jste skončil jako poradce premiéra.
Abych pravdu řekl, nenapadlo mě, že tyto věci vzbudí takové vášně. Na fotbale bylo tak 600 lidí, spousta VIP, ale všechno to šlo na mě. Přestože akce byla oficiálně povolená a já jsem dodržel všechna hygienická opatření.
Ale krátce předtím jste lidem řekl, ať jsou doma, protože tak je největší šance bojovat úspěšně proti covidu.
To je zase poněkud zkratka vytržená z kontextu. Na otázku, jak je možné snížit současná čísla, jsem řekl, že je nezbytný třítýdenní lockdown. Ale ohledně lidí na fotbale jsme usilovali o to, aby se v menším množství mohli na sport vracet. Chtěli jsme ukázat, že při dodržení všech epidemiologických opatření a testování diváků by to mohlo být možné. Bohužel, v politice se vždycky hledá nějaký viník, zástupný viník, čert třetí kategorie. Politika pro mě opravdu není.
Žádná vakcína není tak nebezpečná
Zabolelo vás, když se s vámi premiér po fotbale jako s poradcem rozloučil a prohlásil, že nemáte sociální inteligenci?
Pozor, ta komunikace s panem premiérem byla jiná, než se píše. Patnáct minut po utkání mi do telefonu vyčinil, kde jsem to zase byl. Já mu odpověděl, že už toho mám dost a že končím. A pan premiér mi řekl: O. K.
Přesto se kolem politiky točíte dál. Neudělal z vás prezident svého poradce především proto, abyste mu pomohl dostat do Česka ruskou vakcínu Sputnik V?
Žasnu, jak se problematika Sputniku démonizuje. V mé spolupráci s panem prezidentem je Sputnik naprosto okrajová věc. Jsem poradcem pro zdravotnictví, ani ne pro covid, a už vůbec ne jenom pro Sputnik. Pana prezidenta zajímá řada dalších věcí kolem zdravotnictví. O Sputniku jsme mluvili asi dvě minuty.
Opravdu? To vám nikdo neuvěří.
Opravdu.
Jste skutečně přesvědčený, že očkování Sputnikem by bylo ve prospěch občanů?
Stále si myslím, že konstrukčně je Sputnik výrazně lepší než AstraZeneca. A určitě by řada lidí přivítala větší výběr i množství vakcín, aby se mohli naočkovat. Bohužel, vše se zpolitizovalo, a teď je to opravdu hon na čarodějnice.
Ale nebylo by příliš riskantní očkovat Sputnikem, navíc neschváleným Evropskou lékovou agenturou?
Když se podíváme na počty zemřelých v naší zemi, tak nám za jeden měsíc zemře kolem šesti tisíc lidí. Kdybychom měli standardní proočkovanost, tak by zemřelo možná tisíc, tisíc pět set osob. Takže každý měsíc zpoždění znamená obrovský počet zemřelých. Žádná vakcína není tak nebezpečná. Tato pointa bohužel řadě lidí uniká.
Někteří lidé vás kvůli podpoře Sputniku zařadili mezi ty, kteří nekriticky podporují Rusko. A vzhledem k tomu, že jste se v minulosti jako ředitel nemocnice v Hradci Králové snažil o vznik kliniky tradiční čínské medicíny, tak rovněž za podporovatele Číny.
Moje aktivity nemají s politikou ani s mými politickými názory nic společného, to je nesmysl. Na rovinu, například v Rusku jsem byl za svůj život asi tak čtyřikrát, v USA asi třicetkrát. A stále si myslím, že například v oblasti psychosomatické tato medicína oprávnění má a řadě lidí pomohla.
Největší chybou bylo předvánoční rozvolnění
Jak moc jste zvažoval nabídku prezidenta být jeho poradcem?
Určitě jsem ji zvažoval, ale beru ji jako čestnou funkci, protože jsem už člověk, který se věnuje hlavně soukromým aktivitám a pro pana prezidenta pracuji zdarma. Ten náš vztah je velmi volný, na druhou stranu já se všechna zadání od pana prezidenta, nebo týmu jeho analytiků, snažím dělat co nejlépe a v co nejkratším čase. To, co mě přesvědčilo, je to, že tady není opravdu mnoho odborníků, kteří by se ve věcech kolem covidu vyznali a měli vystudovaný tento obor. Chtěl jsem i pomoci, protože my jsme se jako země dostali do situace, která mi není vůbec příjemná.
V čem není příjemná?
Z pozice, kdy jsme byli jednou z vůbec nejúspěšnějších zemí v boji proti covidu, jsme se dostali na velmi nelichotivá místa, dokonce až na poslední. A když mi volají například novináři z Austrálie, Nového Zélandu či ze Švédska, s kterými jsem dříve dělal rozhovory a oni se od nás učili, jak to dobře děláme, a teď v šoku říkají: Co se to u vás stalo?
A co se tedy u nás stalo? Kde jsme podle vás udělali hlavní chyby?
Udělala se řada chyb. Podle mě se stala ta největší chyba na počátku prosince, kdy se začalo rozvolňovat. Přitom v říjnu a listopadu se nám dařilo epidemii brzdit, dostali jsme se na hodnoty kolem tří tisíc nakažených za den. Stačilo následně vydržet nějakých čtrnáct dní, teprve potom se měla opatření rozvolňovat a mohli jsme žít v úplně jiné situaci. V lepší, podobně jako v ní žije řada evropských zemí.
Vy jste musel na konci října skončit jako ministr. Není váš pohled přece jen ovlivněný tímto?
Určitě ne, myslím, že lze dohledat mé výroky z té doby, kdy jsem ještě jako ministr v říjnu tvrdil, že je třeba přísná opatření držet. Opravdu jsem nepochopil, proč se rozvolňovalo, to byla největší chyba. Nové případy potom eskalovaly, což vedlo k nárůstu do závratných výšin až 15 tisíc nakažených za den. Teď sice vidíme nějaký pokles, ale je velmi pozvolný.
Jako ministr jste skončil na konci října a ke konci listopadu jste nastoupil jako poradce premiéra Andreje Babiše pro zdravotnictví. Snažil jste se dělat něco proti tomu, aby čísla šla nahoru?
Podívejte, pokud jde o rozhodování ministerstva zdravotnictví, to jsem nemohl ovlivňovat nijak. A co se týká pana premiéra, dával jsem mu samozřejmě nějaké rady, ale on má řadu oficiálních i neoficiálních rádců a nikde jsem neměl garantováno, že můj názor bude brát v potaz.
Myslel jsem, že na vás poměrně dost dal. Co jste mu konkrétně radil a jaká byla jeho reakce?
Byl jsem pro zpřísnění opatření. Určitě existují nějaké analýzy, které jsem mu posílal, hodně věcí jsem mu říkal ústně. Ale své názory jsem ventiloval také v médiích, takže mé názory mohl každý znát.
A co jste mu radil konkrétně?
Mnozí znají například můj návrh na to, aby se dělala evidence lidí v restauracích. Vyvolalo to bouři emocí a nesouhlasu, přitom to v řadě zemí existovalo. Politici to u nás smetli ze stolu. Když se restaurace zavřely, tak za mnou přišli hoteliéři a říkali, že to byl výborný nápad, že jsme to měli udělat a oni by nemuseli zavírat. Mimochodem, i toto mě přesvědčilo, že do politiky nepatřím, protože říkám, co považuji za správné, a ne populární.
Bylo mi jasné, že Čína neříká světu pravdu
Vy jste byl do května 2020 náměstkem ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Můžete po pravdě říci, jestli vás zaskočil březnový příchod covidu?
Že to bude obrovský problém, který nepůjde jednoduše zastavit, mi začalo být jasné ve chvíli, kdy se žena z Číny účastnila v jedné bavorské firmě školení a nakazila řadu dalších lidí. To byl pro mě zlom ve vnímání epidemie.
To se stalo na konci ledna 2020. Do té doby jste věřil, že se covid Česku, případně celé Evropě, vyhne?
Původně jsem doufal, že se covid z Číny nerozšíří, že ho drastickými opatřeními zvládnou. Byť mi bylo jasné, že Čína neříká světu pravdu, ať jde o začátek epidemie, protože ta tam byla určitě dříve, než tvrdí, stejně jako o původ epidemie a další věci. Postupně se ale ukazovalo, že opatření tam začala velmi pozdě, vir se už dlouho šířil a řada lidí vycestovala z Číny do světa.
Nakonec jste byl ministrem pouze pět a půl týdne. Co jste stihl udělat?
Ta doba byla nesmírně hektická, protože jsem tam přišel v době, kdy jsme mířili do největšího vrcholu počtu nakažených s úkolem to zastavit. Nelze to udělat druhý den, musíte si rozmyslet, co uděláte. Takže během čtrnácti dní se nastavila opatření a čísla šla následně dolů. Jsem přesvědčený, že jsme nastavili správnou koncepci boje proti covidu a kromě jiného jsme například s pomocí VZP zvýšili kapacitu lůžek o několik tisíc. Zvedli jsme také kapacitu PCR testů téměř o dvojnásobek. Bohužel se nepodařilo realizovat antigenní testování, k tomu došlo až o čtyři měsíce později.
Vracíte se v myšlenkách do začátků epidemie a přemýšlíte nad tím, co jste vy sám nebo tento stát měli udělat lépe? Vyčítáte si něco?
Vždycky člověk může udělat něco navíc. Snažil jsme se, aby byl celý systém co nejlépe připravený. Když jsem v květnu odcházel, tak systém byl postavený na nějakou kapacitu počtu nakažených.
Jenže se systém začal brzy hroutit a čím více bylo nakažených, tím to bylo horší.
To, co jsem asi nedotáhl důsledně do konce, a je to moje chyba, bylo testování. Usiloval jsem o to, aby bylo testováno co nejvíce lidí, a to testy, které by byly prokazatelně kvalitní. Pokud by se to podařilo, pak bychom nemuseli být v dnešní situaci. Protože právě testování nepochybně výrazně přispívá ke snižování šíření epidemie.
Hygienici dlouho tvrdili, že všechno zvládnou
Nevyčítáte si, že jste objednal menší množství vakcín proti covidu, než některé jiné země, jak nyní upozornily Hospodářské noviny?
Toto je zase věc, která mě úplně fascinuje. Kdybychom toho nakoupili až moc, tak nás budou novináři zase kritizovat. Jako v době pandemické chřipky.
Ale přece jen jste tušil, že covid bude podstatně závažnější.
Jenže my jsme v době objednávky nemohli vědět, která vakcína bude jak úspěšná při testech, to ještě nebylo jasné. Proto jsme objednali to, co jsme objednali, a samozřejmě jsme počítali s tím, že je budeme postupně dokupovat.
Kritici namítají, že bylo lepší nakoupit raději více. Jak velkou roli hrálo to, že jste chtěli šetřit peníze?
V této oblasti se nešetří. Na druhou stranu, kdybychom koupili teoreticky 100 milionů dávek, tak by se určitě někdo zeptal, jestli je to ekonomické. Takže i tato otázka hrála roli, ale nebyla určitě hlavní.
Když jste na konci května odcházel, tak zrovna skončila povinnost nosit roušky a premiér Babiš tvrdil, že země je na případnou druhou vlnu připravena.
Bohužel, po mém květnovém odchodu šla kapacita celého systému dolů, ať už šlo o testování, trasování a další věci. Souviselo to s tím, že se tady v létě šířily informace, že pokud virus ještě přijde, tak už to nebude určitě vážné. Toto mělo asi rozhodující vliv. Systém se sice začal horečnatě posilovat, ovšem například na trasování chyběli lidé. Což zase souviselo s tím, že dvacet, dvacet pět let dozadu tady byla práce hygieniků nezaplacena a bylo jich velmi málo. Nikdo tam nechodil, když jsem se díval, kdo skládal atestace z hygieny, tak v posledních letech bych je spočítal na prstech jedné ruky.
Přes to všechno, nešlo se připravit na covid lépe? A nešlo dělat víc, když už tady covid byl?
Chybou bylo například to, že hygienici dlouho tvrdili, že všechno zvládnou. Jejich profesní pseudočest vedla k tomu, že dlouho odmítali například call centra. Nechtěli lidi, kteří by jim pomáhali s trasováním. A takových věcí bylo více.
Opatření by se měla přehodnotit
Vy jste v posledním roce mohl poměrně zblízka pozorovat premiéra Andreje Babiše. Jakým stylem jedná a rozhoduje, do jaké míry je schopný či neschopný řešit covid?
Toto jsou věci, které nebudu komentovat. Situace je tak dnes tak citlivá a rozklížená, že nepřispívá k žádnému pozitivnímu řešení. Až to všechno odezní, tak se můžeme o tomto bavit naprosto otevřeně, ale nyní nechci přilévat olej do ohně.
Snad budeme mít někdy čas probrat uplynulý rok detailně. Pojďme do dnešních dnů. Co byste teď udělal jako ministr zdravotnictví nebo jako poradce premiéra?
Teď nejsme v úplně jednoduché situaci, protože lidé budou dodržovat nějaká celoplošná opatření jen velmi obtížně. Obtížný bude i postih, protože systém byl tady dlouho postavený tak, že žádné velké vynucování dodržování opatření nebylo.
Takže co navrhujete?
Všechna opatření by se měla přehodnotit a mělo by se říci, co funguje a nefunguje. Největší riziko nakažení je doma a v zaměstnání. Myslím, že v zaměstnání dochází k přenosu především o různých pauzách, obědech a podobně, kdy si lidé roušky sundají, povídají si a mají radost, že jsou chvíli normálními lidmi. Toto vnímám jako problém. A to je problém celé země, protože na rozdíl od některých jiných zemí my nemáme pod kůží, abychom opravdu chránili sebe a druhé. Když jsem se potkával s cizinci, viděl jsem, jak oni na ochranu dbají.
Zrušil byste před Velikonocemi zákaz pohybu mezi okresy?
Nepochybně teď před Velikonocemi bych zákaz nerušil, nebylo by to dobré. Ale je třeba se zamyslet, co dělat v horizontu dvou měsíců, protože není možné držet současná opatření delší dobu. Za zásadní opravdu považuji podívat se na podniky. Jestli se virus přenáší o pauzách, tak se musí vymyslet, jak proti tomu. To samé omezení pohybu obyvatel, někde to logiku má, někde ne.
Obrovským problémem je testování antigenními testy, mnohé jsou nespolehlivé. A pokud jde o podniky, podle odborníků by mělo být testování častější.
Ano, je nutné volit testy, které jsou dostatečně citlivé, ale i specifické. Testovat je pak třeba dvakrát týdně. Kdybychom testovali intenzivně například po dobu dvou měsíců a výsledky u bezpříznakových potvrzovali PCR testy, tak si myslím, že bychom dokázali virovou nálož velmi výrazně snížit.
V čem vidíte pověstné světlo na konci tunelu?
Nechci věštit z křišťálové koule. Před rokem jsem řekl, že bude lepší necestovat dva roky do zahraničí a málem jsem byl před národem ubit. A dnes se ukazuje, že to bude možná dva a půl roku. Nesnažím se hrát na slepou bábu. Ono se ukazuje, že je lepší lidem informace dávkovat, ale na to já úplně nejsem.
Ale světlo někde vidíte?
Věřím, že do prázdnin bychom měli naočkovat už dostatečný počet lidí. A protože u nás epidemie probíhá opravdu masivně, tak existuje obrovské množství lidí, kteří covid prodělali. Možná víc, než si vůbec myslíme. Takže kombinace tohoto faktu a naočkování musí vést logicky ke skutečnosti, že počet nakažených začne klesat. Už teď je to vidět.
Nikdy nebudu škemrat, že chci trafiku
Když vás poslouchám, přemýšlím, zda vždy říkáte, co si myslíte jen vy sám, nebo přihlížíte k tomu, že pracujete pro prezidenta, pracoval jste pro premiéra a pracujete i pro nějaké firmy, protože se živíte poradenstvím.
Toto je kouzelná věc. Vidím, že i vy jste možná podlehl některým řečem o mně. Zcela upřímně. Pokud jde o mé podnikání, já jsem nikdy nepodnikal. Dělal jsem dvacet let klinické studie pro největší světové producenty, takže se v tom točily poměrně velké prostředky. To jsem dělal. Ale nikdy jsem například neprodával antigenní testy, jak se tady říkalo, dezinfekce, léky, vakcíny, nic takového jsem nikdy nedělal. Bohužel, některá masmédia vybudovala v národu pocit, že prosazuji něco ve svůj prospěch.
Ale nemyslíte při svém vystupování na to, abyste nenaštval prezidenta a dříve premiéra, když jste byl jeho poradcem a vládním zmocněncem pro vědu?
Snad je na mně vidět, že říkám to, co si opravdu myslím já. Na mě se periodicky rozzlobil pan premiér a ne všechno, co říkám, je po chuti i panu prezidentovi. To znamená, že určitě nejsem člověk, který říká názory tak, aby se někomu zalíbil. Znovu říkám, že tady na Hradě jsem v naprosto dobrovolné pozici, a jestli se mi to nebude líbit, tak zítra můžu odejít. Určitě nejsem člověk, který by servilně říkal nějaký názor jenom proto, aby se zalíbil.
Neuvažujete využít své známosti a kandidovat ve volbách třeba do sněmovny nebo Senátu? Oslovil vás někdo?
Několik nabídek jsem měl. A byť mi známí říkají, abych nikdy neříkal nikdy, tak vám tady veřejně deklaruji, že nikdy nebudu do Poslanecké sněmovny směřovat. Na to já opravdu nejsem. V tomto systému jste kapka v moři, jako člověk sám nezmůžete nic, myslím, že v parlamentu individualita člověka téměř mizí.
Ani Senát vás neláká?
Ani nad tím nepřemýšlím. Na rovinu říkám, že jestli něco můžu o sobě říci, tak jsem se nikdy nebál práce. A vždycky se dokážu uživit. Nepotřebuji politiku jako trafiku, nikdy nebudu škemrat, že chci nějakou trafiku.
Kdo vás oslovil s nabídkou do voleb? A prozradíte, k jaké straně, nebo politickému směru, vás táhne srdce?
Nebylo by správné říkat, kdo mě oslovil. Jinak si myslím, že svým smýšlením jsem na pravici. Ale z toho, jak se profilují strany u nás, nejsem nadšený. Nikdo mi není úplně blízký.
