Liberec - Zásahová jednotka zadržela Lukáše Nečesaného při cestě do školy. Během zákroku schytal řadu ran, policisté na něj dokonce použili paralyzér.
"Aniž bych kladl odpor, dostal jsem dvakrát za sebou paralyzérem. Dali mi na hlavu masku a lyžařské brýle, přes které nebylo vidět, a pouta," vzpomíná Nečesaný za přítomnosti otce v rozhovoru pro Aktuálně.cz na dva a půl roku starou událost.
V mladíkově kauze však přišel obrat: ve středu ho poslal Nejvyšší soud na svobodu. Nečesaného přitom původně soudy uvěznily na třináct let za pokus o vraždu kadeřnice. Podle nejvyšších soudců to byla chyba, poti mladíkovi scházely zásadní důkazy.
Přesto ho policie začátkem roku 2013 zatkla s tím, že přímé důkazy má. A na policejní služebně se k němu vyšetřovatelé údajně opět hrubě chovali. "Neustále mi říkali, ať se už konečně přiznám, že mají důkazy a že už mi nikdo nepomůže," popisuje počátek výslechu i následný obrat v taktice. "Pak už změnili chování. My jsme tvoji kamarádi, tak už se konečně přiznej, bude to na deset let," říkali mu.
Aktuálně.cz: Jak probíhalo zatčení?
Lukáš Nečesaný: Od domu mé babičky mě ráno sledovala modrá neoznačená dodávka, která zastavila za mnou zhruba tři sta metrů od školy. Vyskočil jeden z policistů. Já jsem hlavně od počátku netušil, že je to někdo od policie, protože nebyli označení. Pak se hájili, že měli na rukách nějaké pásky s označením policie, ale já si ničeho nevšiml. A ten první policista na mě začal křičet: "Ty z***e, stůj."
Co jste udělal?
Lukáš: Napadlo mě, že to jsou nějací vymahači nebo že mě chce někdo unést. Jeden se za mnou rozeběhl, asi po padesáti metrech mě doběhl, srazil mě obuškem na zem a dal mi pokyn, ať ležím na zemi. To jsem udělal. Pak doběhlo dalších pět, ti do mě začali kopat, začali mě mlátit. Aniž bych kladl odpor, dostal jsem dvakrát paralyzérem za sebou. Dali mi na hlavu masku a lyžařské brýle, přes které nebylo vidět, a dali mi pouta. Ještě mě zkopali, dotáhli mě k autu, kde mě navlékli do nějakého pytle nebo fólie. Jeden z těch zasahujících policistů mě chytil koleny za hlavu, jak jsem byl v podřepu a druhý mi držel přívod vzduchu s tím, že mě přidušovali. A současně mi ten druhý dával rány do zad a do hlavy a tlačil mě na něco, z čehož jsem měl skoro díru v hlavě.
Říkali vám během toho něco?
Lukáš: Probíhalo to tak, že na mě křičeli, že mají přímé důkazy, že mi nikdo nepomůže, že tatínek mi nepomůže, že už jsem tam a tam a takhle to probíhalo, než jsme dojeli na kriminálku. Já se stále hájil tím, že je to nesmysl, že jsem nic neudělal, ať mě okamžitě pustí. A oni stále opakovali, že mají důkazy.
Co se dělo na policejní služebně?
Lukáš: Vytáhli mě z auta a dotáhli do nějaké místnosti. Přesně v tom stavu, jak mě zadrželi. S pouty, maskou a brýlemi. A takto jsem ležel obličejem k zemi. Neustále mi říkali, ať se už konečně přiznám, že mají důkazy a že už mi nikdo nepomůže.
U soudu jste řekl, že vás takhle vyslýchali dvě hodiny...
Lukáš: Byla to hodina a půl až dvě. Neměl jsem hodinky, ale tu dobu zhruba odhaduji.
Stěžovali jste si na postup policie?
Lukáš: Stěžovali, ale ve spise je napsáno, že jsem kladl odpor a bránil se zatýkání.
Otec: Za to mezidobí od přepadení a tohoto zatčení byli za Lukášem policisté několikrát. Brali si trička, batohy…vše, co potřebovali. Dokonce říkali, že má na posteli u babičky krevní skvrnu, takže sebrali všechno. Komunikovali s ním pravidelně.
Kde jste byl v tu dobu vy?
Otec: My jsme den před zatčením odletěli do Mexika na dovolenou s mladším synem. A v tu dobu ho před školou před spolužáky takhle brutálně zatkli, dali mu právníka ex offo, hned šel do vazby. Ani mu nedovolili zatelefonovat rodině. Večer poté, co ho zmasakrovali, přišli domů na domovní prohlídku, to jsme se poprvé dozvěděli, že je Lukáš ve vazbě.
Lukáš: Asi v šest večer mi řekli, že se teda pokusí někomu zavolat. Nikomu ale nevolali.
Otec: My jsme na zatčení podali stížnost, ale bylo nám sděleno, že zásahovka byla objednána, protože se jedná o zvlášť závažný zločin a co kdyby to udělal znovu? Ve vazební věznici v Hradci Králové jsou zaznamenány všechny ty stopy po zatčení, od paralyzéru, od všeho. A oni říkají, že je to pacifikace.
Jak dlouho probíhal výslech?
Lukáš: Asi do šesti do večera, skoro celý den. Pak už změnili chování. My jsme tvoji kamarádi, tak už se konečně přiznej, bude to na deset let, říkali.
Při výslechu přišla od policie taková nabídka?
Lukáš: Nejdřív nabídli dvanáct, pak deset, pak osm let. Zkoušeli to.
