Jaký je největší rozdíl mezi armádou a diplomacií?
Největší rozdíl je ten, že diplomacie chce čas a trpělivost.
Jste trpělivý?
Myslím, že jsem.
Podstatnou část služby v armádě jste byl zvyklý velet, poslední roky dokonce z nejvyššího místa. Nyní jste jako velvyslanec v pozici, kdy naopak musíte respektovat agendu určenou ministrem zahraničí. Je těžké si na to zvykat?
To je stejné, armáda si své zadání také nepíše sama. Má zadání a plní úkoly, které jsou založené na rozhodnutí vlády. Odpovědnost vojáků je až za realizaci. Takže tohle není problém. A co se týká zadání zahraniční politiky ve vztahu k pobaltským zemím, bezpečnosti nebo Ukrajině, tak to je jasné.
Před výjezdem na velvyslanectví v Litvě jste strávil zhruba půl roku odbornou přípravou na ministerstvu zahraničí. Jakou dovednost bylo nejsložitější si osvojit?
Upřímně řečeno jsem měl vždycky těžký život s administrativně-byrokratickou prací, takže tohle byla nejtěžší součást přípravy.
Půl roku je poměrně dlouhá doba, co všechno jste se musel naučit?
Každý velvyslanec prochází komplexní přípravou, která se týká hospodaření s majetkem, diplomatických protokolů nebo zpravodajských informací. Systém přípravy byl velice propracovaný. Udělal mi jasnou představu, co mě tady čeká za úkoly. Měl jsem z toho dobrý pocit.
Je pro muže zralého věku s vaší životní zkušeností náročné učit se novým věcem?
Žijeme v dynamické době, a pokud s ní chcete držet krok, tak se pořád musíte něco nového učit. Není to vůbec na škodu.
Pomohla vám v diplomatické přípravě léta odsloužená v armádě?
Na první dobrou musím říct, že armádní kapitolu jsem uzavřel v den, kdy jsem odešel do civilu. Ale co vás armáda naučí, je řád, subordinace, analyzovat věci a rozhodovat se. Na vyšších strategických stupních řízení vás také naučí naslouchat, prosazovat zájmy armády, vyjednávat a dosahovat shody. A diplomacie je v tom hodně podobná. Takže tohle portfolio se tu nikdy neztratí.
Armáda a diplomacie tedy mají hodně společného?
V armádě se od určité úrovně dělá vojenská diplomacie. Když jsem byl náčelníkem generálního štábu, byl jsem zároveň členem Vojenského výboru NATO. To je také určitá forma diplomacie, kde musíte najít shodu všech členů aliance na zásadních strategických dokumentech a ne vždy je to jednoduché. Má předchozí praxe náčelníka má s mou misí ve Vilniusu společného také to, že se klade důraz na bezpečnost východního křídla NATO, kterého je Litva součástí.
Cítil jsem, že ta hrůza se dotýká každého v Izraeli
Jaký zvuk má Česko v Litvě?
Česká republika je v tomto prostoru aktivní, v rámci předsunutých sil NATO máme v Litvě své vojáky. To jsou věci, které nám tady otvírají dveře. Ale Litva není jen o vojácích, je také o obchodu, kultuře, vědě nebo turistickém ruchu. A obchodní výměna s Litvou je na velice dobré úrovni, má stoupající tendenci. Češi jsou v Litvě známí.
Vaše služba velvyslance začala naostro 3. října, kdy jste předal pověřovací listiny litevskému prezidentovi. Jakým krokem jste jako čerstvý ambasador musel začít?
Ten proces začal ještě předtím, než jsem předal pověřovací listiny. Musel jsem převzít ambasádu nebo začít navazovat kontakty s kolegy velvyslanci. Po předání pověřovacích listin jsem začal navštěvovat ústavní činitele, jako je třeba předsedkyně Seimasu, což je litevský parlament.
Jak se takové kontakty navazují? Zkrátka zvednete telefon, představíte se a požádáte o schůzku?
Základní způsob je courtesy call (zdvořilostní telefonát, pozn. red.), po kterém následuje oficiální návštěva ambasády. Litva je malá země, diplomatické sbory jsou tu situované dostupně a velmi dobře spolupracují. Takže courtesy cally byly velice jednoduché a otevřené. Navíc celá řada starších diplomatů vám ráda poradí.
Jakou nejlepší radu jste od služebně starších kolegů dostal?
Byl to tak dynamický proces, že si teď na nic konkrétního nevzpomenu. Ale vzpomenu si na jinou věc. Velice emotivní byla návštěva izraelské velvyslankyně. Odehrála se v době, kdy Hamás podnikl ty šílené útoky na Izrael. Při rozhovoru s paní velvyslankyní jsem cítil, že se ta hrůza dotýká každého v Izraeli. Jsou tam všichni nějakým způsobem propojení.
Když jste vnímal emoce izraelské velvyslankyně, co se dá v takové chvíli říct?
Těžko se hledají slova. Na druhou stranu je ale třeba říct, že Izrael má Českou republiku velice rád. Považuje nás za svého nejbližšího partnera. To je dobře. A my naprosto jasně říkáme, že Izrael má právo na sebeobranu. A že to, co se mu stalo, je nepopsatelná hrůza.
V Litvě si otevření firmy vyřídíte za den
Bavíme se spolu ve chvíli, kdy je na oficiální návštěvě Litvy ministr zahraničí Jan Lipavský. Vy jste jako velvyslanec u toho, váš úřad se podílí na organizaci návštěvy. Ministr tu měl jednání se svým protějškem či předsedkyní parlamentu. Cítíte hrdost, když vidíte, jak litevské politické špičky jednají s ministrem Lipavským?
Už jsem to říkal ve své předcházející funkci. Jasné směřování vlády a všech ústavních činitelů v oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti je v současné době unikátní. Jako Čech jsem hrdý na to, že stojíme jednoznačně na správné straně (rozhovor vznikl v sobotu, pozn. aut.).
Jaký vliv má ruská agrese na Ukrajině na agendu českého velvyslance v Litvě?
Vliv má na každou agendu Evropské unie i NATO. Pobaltské státy tu hrozbu cítí bezprostředně. Litva hraničí s Běloruskem, s Ruskem sousedí prostřednictvím Kaliningradské oblasti. Má podobné historické prožitky jako my, zažili okupaci sovětskou i ruskou armádou. Jsme si hodně podobní.
Od výsadkářů k diplomacii
Velvyslanec České republiky v Litvě Aleš Opata (* 1964) sloužil v armádě 35 let. Začínal jako tankista, poté přešel k výsadkářům. Výsadkářům také velel. Po roce 2008 vystřídal v armádě nejvyšší místa, řídil sekci rozvoje sil, dvakrát byl zástupcem náčelníka generálního štábu a také byl zástupcem Česka na velitelství NATO.
Od 1. května 2018 do 30. června 2022 sloužil jako náčelník Generálního štábu Armády České republiky, tuto funkci vykonával coby osmý v pořadí. Jeho vojenská služba zahrnuje i mise v Bosně a Hercegovině, v Kosovu či Afghánistánu. Je držitelem mnoha vyznamenání včetně francouzského řádu Rytíře čestné legie.
Jak moc je na Litevcích patrná ruská stopa, v čem ji nejvíc cítíte?
Za dva roky bych vám dal lepší zhodnocení. Ale už teď to na mě dělá dojem, že Litva si naprosto váží své samostatnosti a jejího znovuobnovení. Její strategické koncepty a směřování v otázkách bezpečnosti, ekonomiky a rozvoje země jsou velice jasné. V otázkách bezpečnosti není mezi opozicí a koalicí střet, obě strany naprosto chápou priority.
Litva je navíc dynamicky se rozvíjející zemí ve všech oblastech. Když tu chcete začít podnikat nebo otevřít start-up, tak to dáte dohromady za čtyřiadvacet hodin. Orientace Litvy na byznys, obnovitelné zdroje či bezpečnost v energetice na mě dělá dojem promyšleného systému, který má jasnou perspektivu.
To zní, že Česko se může v mnohém inspirovat.
Můžeme si v celé řadě oblastí vyměnit zkušenosti. V něčem je lepší Litva, v něčem je Česká republika.
Myslím, že tohle je moje poslední služba
Pokud se nestane něco mimořádného, za čtyři roky předáte ambasádu svému nástupci. V jaké kondici byste mu chtěl úřad předat?
To je komplikovaná otázka. Nejsem schopný říct, jaká jsou přesná měřítka dobré kondice úřadu, ale určitě v dobré. Každopádně budeme prosazovat českou bezpečnostní politiku, budeme efektivní v podporování byznysu a budeme se věnovat i vědecké diplomacii. Plány máme. Ale až budoucnost ukáže, jak jsme byli při jejich plnění efektivní.
Je funkce velvyslance v Litvě tou poslední, ve které sloužíte Česku?
Myslím si, že ano.
Říkal jste, že váš armádní příběh skončil ve chvíli, kdy jste odešel do civilu. Moc se mi tomu nechce věřit. Opravdu ani trochu nesledujete, co se v našich ozbrojených silách děje?
Vážně to moc nesleduji, mám jiné starosti. Ale pokud bych to měl zarámovat do kontextu nového vedení obrany, tak zásadní jsou pro mě tři věci. Zákonem bylo schváleno dávat dvě procenta HDP na obranu, což je naprosto klíčová věc. Celá řada mých předchůdců ve funkci náčelníka generálního štábu by se zaradovala.
Za druhé byla podepsána obranná smlouva s USA. Roky tu chyběla, aby definovala náš vzájemný vztah. Třetí klíčovou věcí je podpis smlouvy na dodávku bojových vozidel pěchoty. Armáda se modernizuje.
Překvapuje mě, že jste nezmínil bojové letouny F-35, jejichž pořízení vláda schválila v září.
Když jsem byl náčelníkem generálního štábu, připravilo se armádní doporučení, aby se letouny F-35 zakoupily. Jsem silným podporovatelem tohoto doporučení. Armáda a obrana České republiky se musí připravovat na válku, která bude. Ne na tu, která byla. V tomto ohledu není nic, o čem se dá diskutovat.
Ukrajina postupuje v mezích možností dobře
Jak jste uvedl, ruská agrese na Ukrajině je součástí agendy veškeré evropské politiky. V těchto dnech podle všeho končí horká fáze ukrajinské protiofenzivy. Byla úspěšná?
Problém je, že máme celou řadu bezpečnostních expertů, kteří mají jasnou představu, jak měla protiofenziva vypadat a jaké měly být její výsledky. Očekávání přitom zpravidla předčí výsledek. Můj osobní názor je ten, že Ukrajina si vede velice dobře a že bychom si měli uvědomit realitu jejího počínání.
Jaká je ta realita?
Jasně, během protiofenzivy nepostoupili o 150 kilometrů do hloubky ruské obrany. Ale to technicky nejde, protože proti sobě bojují dvě armády, které jsou technologicky a materiálně na stejné úrovni. Navíc už je jasné, že oproti počátku války se Rusové učí, vnímají ukrajinskou taktiku a vedení jejích operací.
Co z toho plyne?
Ukrajina je ve fázi určitých územních zisků. Někde se jí to povedlo méně, někde více. V mezích možností postupovala dobře. Jestli si někdo myslel, že válka skončí v letošním roce, tak neskončí. Ukrajina se teď musí připravit na další fázi války, je nutné doplnit síly, prostředky a přichystat se na zimu.
Rusové mají obrovskou výhodu v množství lidí, zásob a zásobování. To je ale také klíčová věc pro Ukrajinu. Musí být naší prioritou ji v tomto neustále podporovat. Protože když nebude mít logistickou podporu, nebude to fungovat.
Očekáváte, že příští rok se dostane válka do fáze, kdy Ukrajina a Rusko začnou jednat u ukončení bojů?
Upřímně řečeno kdybych věděl, co nastane příští rok, asi bych dělal jinou práci.
