Ladislav Bittman sloužil od 50. let u Státní bezpečnosti (StB) a jako její příslušník stál v roce 1964 u zrodu nápadu, jak pomocí "náhodně objevených" válečných dokumentů ovlivnit veřejné mínění i politiku v západním Německu. Při akci byly do Černého jezera na Šumavě potopeny čtyři bedny s údajnými tajnými nacistickými písemnostmi. Bedny poté "objevil" televizní tým pořadu Zvědavá kamera. Že byla akce zinscenovaná StB vyšlo najevo až po letech.
Bittman vstoupil krátce po druhé světové válce do komunistické strany a jako nadějný kádr a student mezinárodních vztahů na Univerzitě Karlově už v roce 1953 působil v čs. delegaci u repatriační komise neutrálních států v Koreji. V roce 1954 nastoupil na ministerstvo vnitra k rozvědce, zaměřil se na Německo a Rakousko. Působil jako analytik. Začátkem 60. let pod krytím jako kulturní atašé v Berlíně řídil činnost několika agentů působících v západním Berlíně.
Po návratu do Československa v roce 1963 nastoupil do odboru, který se zabýval dezinformacemi. I díky kontaktům v médiích stál u zrodu akce Neptun, která vyvrcholila nálezem dřevěných schránek s údajnými dokumenty nacistické provenience v Černém jezeře. Bedny tam ovšem nebyly od konce války, ale teprve od června 1964, kdy je tam Státní bezpečnost potají umístila. Nicnetušící novináři z televize je pak začátkem července 1964 - za účasti nadšeného potápěče Bittmana - objevili.
"Šokující obsah beden", dodaný až se zpožděním z Moskvy - představil 15. září 1964 ministr vnitra Lubomír Štrougal na tiskové konferenci, na níž nechyběli zahraniční novináři. Ani u nich objev nevzbudil žádné podezření, o necelý rok dříve totiž v Toplitzkém jezeře na jihu Rakouska objevili bedny plné falešných bankovek, ukrytých tam nacisty. Skutečný příběh, který nebyl tajemstvím ani v Československu, tak posloužil k vytvoření falešné legendy, o které téměř nikdo nepochyboval.
Několika členům štábu Zvědavé kamery sice přišla vstřícnost komunistické bezpečnosti podezřelá, nakonec ale i je přemohla touha po "sólokapru". Do světa tak v září 1964 vypustili informace z archivních dokumentů, 20 let ukrytých v sovětských archivech, které například vlivným lidem v západním Německu - mimo jiné spoluzakladateli Sudetoněmeckého krajanského sdružení Emilu Franzelovi nebo poslanci za FDP Siegfriedu Zogelmannovi - připomněly jejich válečné "hříchy".
Výsledky akce Neptun také pomohly rozpoutat kampaň proti promlčení válečných zločinů (mělo se tak stát 20 let po skončení války) a západoněmecká vláda musela po diplomatickém nátlaku prodloužit promlčecí lhůty o pět let. Dezinformační akce StB tak byla ve své době úspěšná, krátce po srpnu 1968 ale její hlavní aktér Ladislav Bittman emigroval do Spojených států, kde prozradil nejen řadu agentů komunistické tajné služby, ale také pravdu o bednách ze šumavského jezera.
Po útěku Bittmana, který v době invaze vojsk Varšavské smlouvy působil ve Vídni, vyslýchaly americké tajné služby. Mimo jiné prozradil řadu detailů o síti agentů v Německu či Rakousku. Za zradu byl v Československu v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Prostředí špionáže ale v emigraci rychle opustil, zkoušel podnikat a v roce 1972 nastoupil na Bostonskou univerzitu, kde do roku 1996 učil budoucí novináře, mimo jiné o dezinformacích. Po odchodu do penze žil u moře v Massachusetts, kde také v září 2018 ve věku 87 let zemřel.
