Podle výroční zprávy školní inspekce přibylo především případů agrese, násilí či ublížení na zdraví. Oproti předminulému školnímu roku o tři procentní body. Takové chování se objevuje již zhruba na každé osmé mateřské škole. Stoupl také počet malých vandalů a případů poškozování majetku, mírně přibylo i šikany.
Za příčinu inspektoři označují i negativní vliv médií, kvůli kterým jsou malé děti vystaveny agresivnímu chování a přejímají ho. Ovlivňují je i krizové situace v rodinách a výchovné chyby rodičů. Inspekce připomíná i nárůst počtu dětí s vývojovými poruchami chování.
"Vlivů, které k nárůstu přispívají, je rozhodně více. Využívání digitálních technologií, které mohou sloužit i jako náhrada za čas strávený s rodiči, a to i v případě malých dětí, je jedním z podstatných vlivů. Stres, který prožívají rodiče v důsledku složité ekonomické situace, ale ani další obavy nevytvářejí v rodinách příznivé prostředí, což se přirozeně odráží v každodenní činnosti mateřských škol," říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Chovají se jako děti matek na pervitinu
To, že přibývá šikany a agrese mezi dětmi, potvrzuje ředitelka Mateřské školy Hradec nad Moravicí Gabriela Lacková. Jako příčinu vidí důsledek pandemie covidu. Školky byly dlouho zavřené a děti se mezi sebou nemohly stýkat, což mělo za následek, že se jim zhoršila psychika a neosvojily si schopnost navazovat vztahy se svými vrstevníky. A podle Lackové se děti z tohoto období stále nevzpamatovaly.
"Když jsou dítěti dva nebo čtyři roky a je izolované, hrozně se to na něm podepíše. Je to dáno i tím, že rodiče v té době začali mít existenční problémy, jejich stres se projevil doma, na dětech se to začalo podepisovat a teď si to nesou jako trauma. Cítí strach, který neumí moc popsat, ale navenek ho dávají najevo těmito projevy. Vlastně tím volají o pomoc," vysvětluje Lacková.
S rodiči se tak snaží hovořit i o výchově, o tom, jak různé výchovné styly působí na děti nebo jak na ně dopadají různé stresy, které se v rodině řeší. Přibývá podle ní nejen agresivního chování, ale pozoruje, že malé děti jsou i více psychicky labilní, plačtivé, křičí a jsou nezvladatelné.
"Některé děti jsou tiché, zaražené, bojí se ostatních dětí, neumí se zapojit do kolektivu. Jiné děti jsou výbušné, křičí, když se k nim kdokoliv přiblíží nebo si chce vzít jejich hračku. Mají neadekvátní reakce. Nebo si třeba najednou na vycházce dítě lehne na zem a začne kolem sebe kopat. Tyto způsoby chování se dřív vyskytovaly spíš u dětí maminek, které byly závislé na pervitinu nebo alkoholu. Teď je to ale v mnohem větší míře u dětí, u kterých by to člověk nečekal," popisuje Lacková.
V její školce dříve nebyli potřeba žádní asistenti pedagoga, teď tam však během jednoho roku zaměstnali hned čtyři. Starají se o třináct dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které tam od září chodí.
Děti chtějí letní boty v zimě
Denisa Humená je učitelkou v mateřské škole s třináctiletou praxí. Poslední dobou si všímá, že se děti chovají agresivně, vztekají se, křičí, nadávají. "Nemám na mysli takovou tu zdravou agresi, kdy se dva kluci perou o hračku. Takové chování tady bylo, je a bude. Nové jsou agresivní útoky na blízké, uzurpování si pozornosti pro sebe bez ohledu na situaci, bez jakéhokoliv respektu k dospělým. Děti skáčou do řeči, odbíhají od jídla, trvají na nesmyslných požadavcích, jako jsou letní boty v zimě. Nezřídka jsem byla svědkem toho, že děti na maminku křičí, tlučou ji a nadávají jí," líčí Humená.
Problém podle ní spočívá v příliš respektujícím přístupu, kdy rodiče dělají z dítěte malého dospělého, na kterého nikdy nezvýší hlas, nic mu nepřikážou a nestanoví jasná pravidla. Místo toho dětem ustupují, dohadují se s nimi, diskutují a dělají kompromisy.
"Až je z toho velká svoboda, protože dítě přece nejlépe ví, co je pro něj dobré. Není divu, když se na maminky valí tolik mouder. Jako třeba, že pokud dítěti něco odepřou, bude z toho mít doživotní trauma," říká Humená.
Podobnou zkušenost má i Martina M. z Jihomoravského kraje, která od listopadu pracuje jako asistentka pedagoga. "To, co si dovolují děti k paní učitelce, mě šokuje. Drze odsekávají, jsou sprosté a dokonce si dovolí i bouchnout a kousnout. Překvapuje mě, že si dítě ve třech letech dovolí na paní učitelku křičet," říká.
Ve třídě má chlapce, který bije staršího sourozence a uhodil už i učitelku. "A to jen kvůli tomu, že vysvětlovala, že v řadě se do kamaráda nestrká. Jakmile se mu něco nelíbí, následuje vztek a agrese," popisuje. Děti si podle ní toto chování odnáší z domova - kopírují to, jak se chovají jejich rodiče.
Příliš volná výchova
Lucie Tučková, která působí na jedné z mateřských škol na Kladensku, pozoruje v posledních letech násilné chování u dětí a vandalismus, třeba rozbíjení hraček. Příčinu vidí v nedostatečné výchově, kdy si rodiče myslí, že za ně dítě vychová školka.
"Někteří rodiče uznávají volnou výchovu. A někteří dokonce poslouchají své děti a kritiku ze strany učitelky vůbec neuznávají," popisuje Tučková. A upozorňuje, že školka výchovu za rodiče nenahrazuje, pouze ji doplňuje.
Podle ředitelky Mateřské školy Jilemnického v Hodoníně Miloslavy Pavlíkové se děti takto chovají proto, že je rodiče nechají příliš hrát na počítači nebo se dívat na televizi a nevěnují se jim tak jako dřív.
"Děti jsou pak nejisté, nevědí, co mohou a nemohou, nemají mantinely a vzory chování v rodině. Málo rodičů dětem před spaním čte, hraje s nimi stolní hry a podobně. I spousta hraček je podle mého názoru pro děti nevhodných," podotýká Pavlíková s tím, že v mateřské škole se to, co se v rodinách nedaří, snaží napravit.
I školky však podle ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala mají zatím stále rezervy v tom, aby aktivně vedly děti ke zlepšování sociálních dovedností a k podpoře pozitivního chování. Je proto podle něj potřeba nabízet učitelům kvalitní vzdělávací programy.
Vzděláváním a metodickou podporou učitelů se v Česku zabývá Národní pedagogický institut. Zatloukal učitelům doporučuje také publikaci Přístupy k náročnému chování dětí a žáků a možnosti jeho řešení, kterou vydala Česká školní inspekce.
"Blýská se na lepší časy i díky programům, které do Česka v poslední době přinesly některé neziskové organizace. Jedná se například o metodu PBIS (systém pozitivní podpory chování - pozn. red.) nebo KiVa (vědecky ověřený program prevence šikany ve školách - pozn. red.)," dodává Zatloukal.