Mezi žáky základních škol je jich zhruba 35 tisíc, tedy necelá čtyři procenta. Často přitom romské děti chodí do vybraných škol či tříd, kde se vzdělávají odděleně od ostatních. Takovým školám říkají odborníci segregované. Téměř desetkrát častěji se také u malých Romů objevuje diagnóza lehkého mentálního postižení a končí ve speciálních školách. V obou případech zůstávají uzavření mezi vrstevníky z vyloučených lokalit, což přináší potíže učitelům i jim samotným.
"V segregovaných školách je vzdělávání výrazně náročnější než tam, kde není procento romských žáků tak výrazné," upozorňuje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Děti pak často školu nedokončí nebo zvládnou jen tu základní. Bez vyššího vzdělání později najdou jen nekvalifikovanou, hůře placenou práci a hrozí, že skončí na dávkách jako jejich rodiče.
Podle údajů ministerstva školství bylo v předminulém školním roce v Česku 126 škol, kde více než polovinu tvořili romští žáci. Na 17 škol chodili téměř výhradně malí Romové. Z dětí, které mají kvůli lehkému mentálnímu postižení upravený učební plán, bylo každé čtvrté romského původu.
Segregace romských žáků v číslech
Přesto v Česku existují místa, kde se daří problém překonat. Analytici společnosti PAQ Research na ně ukázali už dříve. Teď se v projektu Desegregace.cz zaměřují na města a školy, které s vyšším podílem znevýhodněných žáků úspěšně pracují. A popisují, jaké kroky jsou k tomu potřeba.
Nejdříve je nutné, aby v daném místě padlo rozhodnutí, že je potřeba rozdělit znevýhodněné děti do škol podle spádovosti. Udělat to musí obec, která školy zřizuje, říká analytik Karel Gargulák z PAQ Research, jeden z autorů výzkumu. Předejde se tak nahromadění těchto dětí v jedné škole. "Ideální jsou nejvýše čtyři romské děti na třídu a deset až 15 procent vyloučených žáků na školu. Jinak odcházejí děti z elitnějších rodin, které mají obavy, aby vzdělávání jejich potomků nebylo ohroženo," upozorňuje Gargulák.
Ředitelé bývají pod tlakem rodičů, kteří nechtějí, aby jejich potomci byli ve třídě s Romy. "Romští rodiče jsou zase zvyklí na vzdělávání s vrstevníky ze sousedství a sami pro děti volí segregované školy poblíž bydliště," vysvětluje. Aktivní přístup rodičů, ředitelů a obce ale může přinést změnu. Za příklad dává právnička Krnov.
Třiadvacetitisícové město v okrese Bruntál mělo donedávna se vzděláváním dětí z vyloučené lokality problém. "Děti z ní navštěvovaly jednu základní školu a jejich výsledky tomu odpovídaly," říká starosta Tomáš Hradil. Po roce 2007 proto radnice rozdělila školské obvody a žáci se rozptýlili do všech čtyř základních škol. Obec také otevřela doučovací kluby.
"Změna k lepšímu nepřišla okamžitě. Pro ředitele a pedagogy byly první roky náročné. Díky spolupráci škol, sociálních služeb, samosprávy a Agentury pro sociální začleňování se ale podařilo všechno zvládnout," popisuje starosta. Taková koordinace je nutná i podle Garguláka z PAQ Research, na místě jsou potřeba lidé vyčlenění pro práci s rodinami nebo zajištění toho, že se s romskými dětmi bude na školách dobře pracovat.
V Krnově teď vyrůstá první generace rodičů, kteří sice pocházejí z vyloučené lokality, nechodili ale do segregované školy. "Oproti předchozím generacím vnímají, že vzdělání je pro jejich děti zásadní," uvádí Hradil.
Pomůže doučování, kroužky i docházka do školek
Projekt Desegregace popisuje přes 40 kroků potřebných k tomu, aby obce a školy dokázaly děti z romských či chudých rodin úspěšně vzdělávat. Snažit by se měly už o to, aby tyto děti dostaly do mateřských školek, k čemuž je třeba získat důvěru jejich rodin. Zmiňuje také doučování, kroužky nebo zaplacení obědů chudým dětem. To vše vytváří podmínky pro to, aby se děti mohly začlenit do tříd mezi ty z většinové společnosti.
Školám doporučují autoři výzkumu asistenty pedagoga a speciální či sociální pedagogy. Navrhují také rušit romské školy nebo zřizovat místo koordinátora inkluze pro dané město. "Podstatné je, aby se odpovědné organizace a lidé bavili o tom, jak řešit, když děti nechodí do školy, jak zvýšit jejich motivaci. Jde o to, pomoci dětem chodit do školy, pomoci jim získat důvěru ve vzdělávání," vysvětluje Gargulák.
Když se to povede, sníží se míra absencí, propadání a nedokončení základních škol. Děti budou podle Garguláka vzdělanější a dokážou si lépe najít práci, vyšší zaměstnanost pak přinese více peněz veřejným rozpočtům. Člověk se středním vzděláním odvede v průměru o dva miliony korun více než ten, který má jen základní školu.
Experti uvádějí, že vyšší vzdělání má také pozitivní vliv na lepší zdravotní stav či nižší míru kriminality. "Vzdělání je jedinou možnou cestou ze sociálního vyloučení," zdůrazňuje právnička Obrovská z kanceláře ombudsmana.
