Proč jsou právě senioři nejnáchylnější k dezinformacím?
Vysoký věk překvapivě tím důvodem není. U generace 65+ to záleží hlavně na tom, jestli lidé umí pracovat s internetem. Průzkum mediální gramotnosti napříč věkovými skupinami, který vypracovala agentura STEM, to potvrzuje a ukazuje, že senioři ztrácejí body hlavně na technických dovednostech. Dalším faktorem pak například může být, jestli dotyčný odešel v dobrém z práce.
Jak to myslíte?
Spousta seniorů je frustrovaných, vadí jim, že odchodem do důchodu ztratili respekt, který měli a najednou si ho budují skrze právě třeba provozování sítě řetězových e-mailů nebo facebookových skupin, které zasáhnou velký počet lidí. Hodnotit to podle věku skutečně není tak přínosné.
Proč ne?
Protože senioři zase mají výhodu v jiných věcech, například v tom, že lépe dokážou rozeznat veřejnoprávní médium od toho soukromého. To neříkám jen já, ale fakta.
Přesto, když řešíme, jak ve společnosti bojovat s dezinformacemi, není se na seniory třeba dívat trochu jinak než na zbytek společnosti?
Ano, ale ono stačí málo - ukázat jim, že si na internetu spousta lidí vymýšlí. Oni neví, jak snadné je vytvořit stránku, která vypadá jako zpravodajství. Když jim to pak prozradíte, velmi rychle porozumí, že se je někdo může snažit ošidit. Jen je potřeba k lidem tu informaci dostat, což je často to nejtěžší.
V jaké formě senioři informace nejlépe konzumují?
Potřebují hlavně čas to zpracovat, takže nejlépe funguje delší vysvětlující formát, který tady už moc není, protože se tradiční média čím dál víc přizpůsobují tlaku doby. Přirozeně cílí na publikum, které je mladší, a hledají formáty, které jim budou vyhovovat. V poslední době to jsou hlavně krátká a dynamická videa, což znáte z TikToku nebo Instagramu.
V důsledku toho se dostáváme do takového začarovaného kruhu, kdy jsou tito lidé naštvaní na novináře, a to ne protože by si mysleli, že šíří dezinformace, ale protože už forma mediálního obsahu neodpovídá jejich potřebám. V tomhle směru je pak třeba zvážit jiný přístup, pokud nechceme, aby dál rostla nedůvěra v média, což je v Česku velký problém.
Váš nový projekt, který spouštíte s Googlem, se bude soustředit právě na zvyšování mediální gramotnosti mezi seniory. Jaké techniky máte v plánu aplikovat, respektive, jak to v praxi funguje?
Pokud chcete něco změnit, naprosto klíčový je osobní kontakt. Jet za nimi do místa bydliště a v nějakém prostoru, který se nabízí - což jsou většinou knihovny - dělat akce, kde mají možnost se setkat třeba právě s novináři a pracovat spolu. Není to nic moc inovativního, ale je to jediné, co zabírá.
A co když už jsou senioři aktivnější a mají sociální sítě?
Pokud už dokážou aktivně používat online nástroje, tak pro ně budujeme možnost výuky po internetu. Chceme je také zapojit do procesu ověřování informací a na tom budeme spolupracovat právě s Googlem a redakcemi po Česku. Vyzkouší si to a pak budou podepsáni pod výsledkem, jako má například Ověřovna na webu iRozhlasu.
Chápu to tedy správně, že jste se vydali hlavně směrem ověřování informací?
Ano, ale v úvodu to vůbec nebylo naším cílem, protože jsme se báli, že když jim ukážeme nástroje na ověřování informací, ještě víc je vrhneme do informačního chaosu. Oni si to ale během covidu vyžádali sami, bavilo je to a chtěli odhalovat. Berou to jako detektivní práci. No a tak se nám rozjel velmi intenzivní program ověřovacích dílen, po kterých je velká poptávka i v regionech.
Je mezi seniory zájem o to se v tomto ohledu vzdělávat?
Asi deset procent seniorské veřejnosti je ona aktivní část, která i ve svém věku dochází na jazykové kurzy, do knihoven, na besedy a tak podobně. Zároveň ale tím, že se aktivně zajímají o svět a chtějí hledat pravdu, často bohužel zabloudí do útrob konspiračních teorií. To jsou pak účastníci našich akcí, lidé, které to zajímá a chtějí se orientovat.
Poptávka je, naše aktivity jsme nikdy nepropagovali, protože větší zájem už bychom nezvládli pokrýt. Teď hledáme, jak oslovit část veřejnosti, která není tak aktivní, ale to není už tak na nás, jako spíš na jiných aktérech.
U starších lidí už je někdy těžké změnit jejich pohled na svět. Když něčemu věří, jsou o tom velmi často přesvědčení. Jak bojujete při vaší práci se stereotypy?
My se nesnažíme změnit jejich názory, je to o tom, jak si člověk nastaví očekávání a cíle. Ani vlastně nevím, jestli k tomu máme oprávnění. My vycházíme z toho, že součástí zranitelnosti vůči dezinformacím je jistá nejistota, jestli jsem sám schopen se ve světě informací orientovat. K tomu se pak přidávají i pocity samoty a odříznutí.
Sledujete nějaké trendy v prostředí seniorů?
V uplynulých letech nejvíce chtěli vědět, jak rozeznat pravdu od lži, jak si ověřit informace a co je spolehlivý zdroj. V posledních dvou letech ale chtějí čím dál víc poradit s tím, jak mají komunikovat například se svou bývalou kolegyní z práce, která propadla dezinformacím. Takže se to dostalo na úroveň psychologie a mezilidských vztahů.
Transitions bude financovat projekt i na Slovensku. To je podle expertů nyní jakýmsi příkladem, kam to pod vlivem dezinformací může až zajít. Jaké máte zkušenosti vy?
Bezpochyby ano. Ze všech výzkumů vyplývá, že slovenská veřejnost je náchylnější k dezinformacím a ruské propagandě. U seniorů je to stejné. Společnost je daleko citlivější a složitější, navíc teď před volbami. Je potřeba volit citlivý přístup, aby bylo jasné, že cílem těchto programů není přesvědčit je o tom, komu a čemu mají věřit, ale pomoct jim, pokud chtějí alespoň trochu pomoct odhalit podvodníky. Velká odpovědnost je pak na novinářích a státu, který by měl být schopen se svými občany komunikovat transparentně a srozumitelně.
