Česko za necelý měsíc bude od Francie přebírat předsednictví Evropské unie. Podle Alexise Dutertra by čeští politici měli po Francii převzít v příštím půl roce přípravu společné obranné strategie EU. "Musíme našim americkým partnerům a dalším partnerům z NATO ukázat, že i EU se dokáže bránit," říká mimo jiné francouzský velvyslanec.
Proč si Emmanuel Macron od začátku války na Ukrajině opakovaně volá s ruským prezidentem Vladimirem Putinem?
Tak zaprvé, my jako Francie i jako předsedající země Evropské unie nastavujeme vůči Rusku nejdrsnější sankce, poskytujeme Ukrajině zbraně, humanitární a finanční pomoc. Otevřeně vítáme lidi prchající před válkou. Zadruhé, naším cílem není vyjednávat. Chceme mu jasně sdělit, co Evropa neakceptuje. Vypadá to, že nikdo z Putinova okolí mu neřekne, co se doopravdy děje.
Takže prezident Macron Putinovi volá, aby mu popsal, jak to vypadá na Ukrajině?
Prezident Macron není jediný, kdo Putinovi volá. Už před agresí pro nás bylo důležité, aby Vladimir Putin slyšel věci, které mu lidé kolem něj neřeknou. Navíc prezident Macron s ním neprobírá nic, o čem by nevěděl prezident Zelenskyj. To zdůrazňuji. Vždy je s ním vše konzultováno. Několikrát. Lidé si rádi najdou příležitost kritizovat Francii, ale náš cíl je jasný: konec války a selhání Ruska. Vladimir Putin potřebuje vědět, že s každým dalším dnem války narůstá cena, kterou bude muset zaplatit. Potřebuje slyšet tvrdou pravdu, kterou mu jeho okolí neřekne.
Uvědomujete si ale, že tyto telefonáty mohou působit tak, že Francie chce s Ruskem najít společnou řeč? Najít kompromis?
Naší prioritou je poskytnout maximální podporu Ukrajině. V žádném případě nejde o kompromis či appeasement (ustupování agresivním stranám k dosažení míru - pozn. red.). Nikdo nevyjednává namísto Ukrajiny. My jsme si jasně stanovili, že Putin je agresor, Rusko má zaplatit tu nejvyšší cenu a válku zastavit. Všechny kanály, kterými Putinovi tyto zprávy předáme, jsou užitečné.
V polovině května Zelenskyj naznačil, že se Macron pokusil navrhnout, aby se Ukrajina vzdala části svého území ve prospěch Ruska. Francie potom vydala prohlášení, podle kterého se nic takového nestalo. Jak to tedy bylo?
Proti tomu se musím ohradit. Prezident Zelenskyj ví, že nic neděláme za jeho zády. Nic s Vladimirem Putinem neprobíráme, aniž by to předtím prezident Zelenskyj neodsouhlasil. Ptám se, máme jen slepě čekat, jak se situace vyvine? Nebo se můžeme snažit na Vladimira Putina tlačit a říkat mu, aby válku ukončil? Nelíbí se mi, že za tím někdo hledá snahy o kompromis nebo appeassement. My jsme nic z toho, co teď zmiňujete, neprobírali.
Mnoho lidí ale představa, že francouzský prezident navrhuje Ukrajině vzdát se území, pobouřila. Na sociálních sítích to někteří komentovali tak, že to Francie by měla dát část území Rusku…
Politika, zahraničí záležitosti a diplomacie se neřídí emocemi na sociálních sítích. Nezajímám se o sociální sítě. To není způsob, jak bychom se měli chovat, když je v Evropě válka. Dívejme se na fakta, ne na emoce. Fakta mluví jasně. Francie během svého evropského předsednictví zavádí nejtvrdší sankce a zároveň poskytuje nejsilnější možnou podporu Ukrajině. Snažíme se dělat vše pro to, abychom byli zajedno s prezidentem Zelenským a vše ostatní na sociálních sítích jsou jen čisté emoce. To není realita.
Máte pravdu, že Francie velmi striktně podporuje, aby se embargo na dovoz ropy z Ruska do Evropy zavedlo ještě do konce roku. Co si myslíte o tom, že Česko má dostat výjimku z embarga do roku 2024?
Všichni bychom měli jít cestou nejpřísnějších sankcí. Důsledkům těchto sankcí ale nejsou všechny země vystaveny stejně. Naší prioritou je, aby EU zůstávala v pohledu na sankce jednotná. Přístup Česka je konstruktivní. Česko souhlasí s tím, že bychom měli přestat kupovat ropu z Ruska, v energetice ale nemůžete jen zmáčknout tlačítko zapnout nebo vypnout.
Říkal jste, že Francie otevřeně vítá lidi, kteří prchají před válkou. Kolik uprchlíků z Ukrajiny Francie od začátku války přijala?
Mezi 30 až 50 tisíci. Není to tolik jako Polsko nebo Česko. To protože nejsme sousední země. Nicméně od začátku jasně říkáme, že jsou lidé z Ukrajiny u nás vítáni a garantujeme jim status dočasné evropské ochrany.
Jak podle vás integraci Ukrajinců zvládá Česko?
Velmi působivě. Česko během osmi týdnů bylo schopné přijmout 340 tisíc uprchlíků a téměř každé rodině najít domov. Hodně na nás zapůsobilo, jak jste se jim za tak krátkou dobu snažili poskytnout práci a otevřít školy.
Překvapilo vás to? Pamatujete na rok 2015, kdy čeští politici nebyli ochotní se zapojit do přijímání migrantů?
Tato krize je jiná. Když jste členem EU, musíte čelit nečekaným krizím. V roce 2014 by nikdo v Německu nevítal tolik uprchlíků, jako přišlo v roce 2015. Ani před 24. únorem by v Česku nebo Polsku nikdo neřekl, že v tak krátkém čase přijmete tolik uprchlíků. Jako EU bychom měli pomoct zemím, které čelí globální migraci, a také bychom se měli posunout v otázce paktu o migraci a azylu. Jako předsedající země podporujeme, aby nejprve byly kontrolovány vnější hranice. Tam aby se řešily všechny doklady lidí, kteří přichází do EU. Potřebujeme na hranicích silnější migrační politiku.
Měla by se podle vás Ukrajina stát členskou zemí EU?
Ukrajina už je členem evropské rodiny. Sdílíme a bojujeme za společné hodnoty. Být členem EU však znamená, že naplníte všechny závazky, které z Evropské unie dělají silnou instituci. Některé státy proto na přijetí čekaly nebo čekají po dobu, která je nezbytná pro dosažení všech reforem spojených se členstvím. Během našeho předsednictví jsme ihned Evropské komisi předali žádost Ukrajiny o členství. V červnu budeme rozhodovat, zda jí udělíme status kandidátské země. Premiér Petr Fiala odhadl, že proces by mohl trvat zhruba deset let.
Nám se líbí myšlenka vytvořit již nyní evropskou politickou komunitu. Není to náhrada ani alternativa ke členství, je to doplnění procesu, který vede do EU. Cílem je poskytnout kandidátským zemím okamžité evropské výhody.
Jaké?
Okamžitě budeme moct Ukrajinu propojit s naším trhem, zajistit svobodu pohybu zboží, kapitálu i osob. Také to může znamenat okamžité výhody v otázce energetiky, infrastruktury, dopravy a například Erasmu. Další věcí je, že v EU je nás teď 27. Pokud se připojí balkánské země, Moldávie a Gruzie, bude nás 35. Nemůžeme si jen tak říct: Pojďme to zkusit a uvidíme, jaké to bude. Musíme se také ujistit, že vše bude uzpůsobeno tomu, že nás bude více.
Alexis Dutertre (49), francouzský velvyslanec v Česku
Alexis Dutertre se narodil 23. června 1972. Ve službách francouzské diplomacie pracuje přes 20 let. Působil v Paříži, Bruselu a v Izraeli. Velvyslancem v Česku se stal v říjnu 2020. Ve volném čase se rád prochází po Praze, nejraději chodí na Kampu, kolem Vltavy a ke Karlovu mostu.
Česko po Francii přebírá v červenci evropské předsednictví. V čem bude naše země na tu vaši navazovat?
Snažíme se prosazovat větší evropskou suverenitu. Chceme unii, která silněji prosazuje své zájmy, protože na mezinárodní úrovni máme velké soupeře. Česko by mělo pokračovat v tom, co my už jsme začali dělat v záležitosti evropské obrany, konkrétně mám na mysli strategický kompas. Musíme našim americkým partnerům a dalším partnerům z NATO ukázat, že i EU se dokáže bránit.
Druhou oblastí je energetika. Potřebujeme se zbavit závislosti na ruských fosilních palivech. Potřebujeme, a to mají naše země společné, vyvážený energetický mix s technologickou neutralitou. Pro nás to znamená zachování jádra, vodíku, bioplynu jako energeticky neutrálního paliva, spolu s obnovitelnými zdroji. Zelená dohoda se má snažit o dosažení klimatické neutrality s respektem ke zvoleným energetickým mixům a technologické neutralitě. Vyhněme se ideologickým debatám.
Zmínil jste strategický kompas, co to přesně znamená? Chápu správně, že představa Francie je vytvořit společnou evropskou armádu?
Je vtipné, že když mluvíte o evropské obraně, každý si hned představí armádu. Ani NATO ale neznamená jen armádu, která bojuje na bitevních polích. Strategický kompas je první společná bezpečnostní strategie zemí EU. Evropané ji přijali během našeho předsednictví, stejně jako NATO přijme strategickou koncepci v červnu na summitu v Madridu. Účelem je stanovit si a přijmout plán konkrétních kroků: Jakým výzvám a hrozbám EU čelí? Jak rozvíjet evropský průmysl a evropské bezpečnostní a obranné kapacity? Jak například chránit evropské satelitní konstelace Galileo ve vesmíru či jak čelit kybernetickým hrozbám?
Členství v NATO nestačí?
Teď se do NATO připojí Švédsko a Finsko. Je tam také Turecko, USA, Kanada, Norsko. NATO má mnohem širší perspektivu. My si ale také potřebujeme stanovit, jaká je vlastní perspektiva Evropské unie. Na východě máte strategické protivníky, kteří prosazují vlastní zájmy proti našim. Na jihu, v Sahelu, je to to samé s Ruskem, Čínou. V určitých oblastech, jak ukázal Sahel, NATO či Spojené státy americké nezasáhnou.
Takže by ale měla vzniknout společná evropská armáda, která zasáhne, když to bude výhradně v zájmu EU?
Neznamená to, že budeme mít evropskou armádu, ale že budeme mít vojenskou kapacitu určenou pro nepřátelské prostředí, která bude v případě potřeby k dispozici. Myšlenkou není mít evropskou armádu, ale mít minimální počet vojáků z členských zemí, kteří, pokud EU rozhodne, mohou být nasazeni a bránit zájmy EU. Bavíme se o kapacitě nanejvýš pěti tisíc vojáků.
Zároveň, pokud nám budou chybět třeba tanky nebo satelity, měli bychom být schopni si je zajistit sami. Nespoléhat se na nikoho jiného. Důležitá je i kyberbezpečnost. EU by měla být schopná se bránit vnějším kyberútokům. My jsme strategický kompas přijali a na Česku bude, aby ho implementovalo.
Na závěr dovolte osobnější otázku. Jak jste si zvykl na život v Praze? Jak moc se liší od toho v Paříži?
Naše města vypadají jako sestry, lépe řečeno jako dvojčata. Obě města dělí řeka - u nás Seina, u vás Vltava. Přes tuto řeku vedou jedny z nejstarších mostů - Paříž má Pont Neuf, Praha Karlův most. My máme Eiffelovku, vy Petřínskou rozhlednu. A tak bych mohl pokračovat. V jedné věci ale rozdíl je. V Paříži jezdí tramvaje jen okolo města, vy je tady máte všude. Já mám tramvaje rád a rád chodím pěšky, takže i to je jeden z důvodů, proč se mi tady líbí.
