"Operativní cestou bylo zjištěno, že dne 20. 11. 1989 byla v s. p. ČSPLO Děčín zorganizována podpisová akce proti zákroku orgánů SNB dne 17. 11. 1989 v Praze. Organizátorem byl Jaroslav Foldyna (1960), kandidát KSČ, člen CZV SSM, bytem Jílové, okr. Děčín. Na podpisový arch získal celkem 31 podpisů, z toho 9 kandidátů KSČ," stojí v situační zprávě Státní bezpečnosti, na kterou deník Aktuálně.cz narazil ve Sborníku Securitas Imperii.
Změť zkratek v reportu StB se vyjasní, když přiblížíme tehdejší zázemí dnešního poslance. Foldyna od roku 1978 pracoval ve státním podniku Československá plavba labsko-oderská, která zajišťovala nákladní lodní dopravu mezi tuzemskými přístavy a přístavy v Polsku a Německu. Při podniku fungovala odborná střední škola, kde se Foldyna vyučil.
V listopadu 1989 působil v plavbě jako přístavní kormidelník, v průběhu let se v zaměstnání stal členem celozávodního výboru Socialistického svazu mládeže a kandidátem vstupu do KSČ. Zásah na Národní třídě se ho dotkl. "Když jsem na Svobodné Evropě o té události slyšel, bylo to pro mě zdrcující," řekl Foldyna Aktuálně.cz. "Když někdo mlátí děti, já mám taky děti, to je něco, s čím se nemůžu smířit," dodal.
První pracovní den po krvavém zákroku státní moci na Národní třídě, přesně před třiceti lety v pondělí 20. listopadu, chtěl dát najevo svůj odpor k policejní brutalitě. U kolegů se rozhodl najít zastání. "Jak jsem přišel do práce, sepsal jsem petici, aby se tam mohl každý podepsat, že my, zaměstnanci, svazáci a komunisti, protestujeme proti brutálnímu zásahu policie," vzpomíná poslanec.
Jedna z prvních reakcí v Děčíně na dění v Praze
"Vzhledem k tomu, že se jednalo o Děčín, tedy relativně menší město, tak zdaleka nebylo jasné, jak se situace bude vyvíjet. Bezpochyby to byla jedna z prvních tamějších reakcí na to, co se odehrává v Praze," sdělil Aktuálně.cz k Foldynově aktivitě historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek, který zmíněný report StB studoval.
V Československé plavbě labsko-oderské pracovalo zhruba 1200 lidí. Foldyna neměl ambice obejít s peticí všechny, řada jeho kolegů byla stěží dosažitelná. "Z velké části to byli lidé tvořící posádky lodí. Vesměs jsem obcházel pracoviště jako dispečink, podnikové ředitelství nebo administrativu, chtěl jsem sehnat tak stovku podpisů," líčí někdejší místopředseda ČSSD.
Petici plánoval předat tehdejšímu tajemníkovi okresní KSČ v Děčíně, aby znal postoj části Foldynova podniku. Jenže jeho aktivita ustala ten samý den, kdy začala. K tajemníkovi se petice nikdy nedostala. "Vedením státního podniku byl se jmenovaným proveden pohovor, na jehož základě odevzdal podpisový arch předsedovi SV (stranického výboru) KSČ při ČSPLO Děčín," zní klíčová část zprávy StB.
Nebyl jsem hrdina, chytili mě při tom
Zda na poslance zatlačila přímo Státní bezpečnost, ze zprávy nevyplývá. Podle jeho vzpomínek ale v příběhu příslušník StB figuroval. "Na podnikovém ředitelství na mě zavolali StB, přišel za mnou nějaký pan major Teplý. Byl to příslušník, co měl náš podnik na starosti. Zajímali se o nás pořád," vzpomíná Foldyna.
Po pohovoru prý neměl příliš na vybranou, co s peticí udělá. Arch odevzdal. "Nebyl jsem hrdina. Chytili mě přitom, když jsem chodil po kancelářích podniku a lidé ji podepisovali. Prostě mi ji sebrali," vypráví. Podotýká však, že příslušník StB mu nevyhrožoval. "Byl takový umírněný. Spíš mi nadávali lidi z vedení podniku. Ptali se mě, proč jsem tak radikální. Vadilo jim, že na podnik přišla Státní bezpečnost."
Přestože přímé zapojení příslušníka StB do zabavení petice zpráva nezmiňuje, role Státní bezpečnosti v příběhu je zřejmá. Dokazuje ji fakt, že o Foldynově aktivitě věděla a sepsala o ní report. "Já bych mu i věřil, že tam ten estébák byl, nebo minimálně tam fungovali v pozadí, protože ta zpráva zkrátka a dobře existuje," podotýká historik Blažek.
Strach z StB byl i po 17. listopadu poměrně velký
Podle badatele Radka Schovánka, který v minulosti působil s historikem Blažkem v Ústavu pro studium totalitních režimů, lze pochopit, že Foldyna při konfrontaci s StB ustoupil a petice se vzdal. "Strach z StB i po 17. listopadu byl poměrně velký. Nikdo nevěděl, co státní moc udělá, a nikdo neznal rozsah agenturní sítě," podotkl badatel.
StB krátce po událostech na Národní třídě fungovala ještě standardně. Když se dozvěděla o konkrétní protirežimní podpisové akci, upozornila na ni vedení podniku. Československá plavba labsko-oderská navíc podléhala vlivu Státní bezpečnosti znatelně více než jiné státní podniky. Byla pod velkou kontrolou, protože její lidé byli ve spojení se Západem. Podnik měl zahraniční zastoupení třeba v Hamburku.
"Byla to úplně jiná situace než v nějaké malé továrně, která neměla kontakty s kapitalistickou cizinou, abych použil dobový termín," vysvětlil historik Blažek. Státní bezpečnost v podniku těžila z mnoha zdrojů. "Byla tam silná agenturní síť. V podstatě se dá říct, že ten, kdo chtěl jezdit do zahraničí na lodích, musel do KSČ vstoupit nebo musel mít jinou přednost, jako byla spolupráce s StB," dodal.
Pokus dát KSČ lidskou tvář
Státní bezpečnost přišla o své ostří až s tím, jak se v dalších dnech listopadu ukazovalo, že KSČ coby hlavní mocenská síla společenské dění s nástupem Občanského fóra neustojí. "StB se vždy chovala jako poslušná složka KSČ. A stejně jako byla paralyzovaná KSČ, byla paralyzovaná i StB. Ztratila rozhodné vedení," říká Schovánek. Od chvíle, kdy bylo jasné, že se režim zhroutí, se StB soustředila na skartace materiálů a krytí svých lidí.
Historik Blažek si v souvislosti s peticí všímá, jak vypovídá o naladění minimálně na první pohled prorežimních zaměstnanců plavby. Koneckonců její iniciátor Jaroslav Foldyna byl kandidátem KSČ. "Ukazuje to na rozklad komunistických struktur v regionu, protože petici podepsalo 31 lidí, z toho 9 byli kandidáti KSČ. Odpovídá to tomu, že situace ve stranické organizaci ČSPLO odrážela situaci uvnitř společnosti."
Blažek také poukazuje na rozpolcenou Foldynovu roli v příběhu. Coby člen celozávodního výboru SSM a kandidát KSČ organizoval petici proti zásahu, ale při první konfrontaci s nadřízenými s StB v zádech od svého záměru ustoupil. "Je vidět, že statečnost pana Foldyny měla určité limity. Na druhou stranu těžko mu to vyčítat v situaci, kdy něco takového udělal," míní historik.
Sám Foldyna přibližuje, jak nabídku vstoupit do KSČ natřikrát odmítl. Nakonec kývl kvůli tomu, že souzněl s takzvanou přestavbou deklarovanou posledním sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. "Přestavba mě hodně motivovala, v kritických diskusích o vztahu ke stávajícímu postoji KSČ jsme se na ni hodně odvolávali. Byl to ode mě pokus dát tomu lidskou tvář," uzavírá.
