Své vily si na návrší nad Stromovkou stavěli bohatí podnikatelé i slavní umělci. A zvali si k tomu nejznámější architekty své doby. Dnes mnoho vil slouží jako velvyslanectví. Tento díl "vycházek" Aktuálně.cz začněme v místech, kde to ve druhé polovině 19. století započalo. V Pelléově ulici.
Takových vil jako je Lannova (Pelléova č. 24 / na mapě: 1) v Praze moc nestojí. Novorenesanční vila postavená v roce 1872 v italském duchu, s ionskými sloupy, s pompejskými interiéry, monumentálním vnitřním schodištěm či úchvatnými nástěnnými malbami, je druhou nejstarší vilou této části Bubenče. Pro Vojtěcha rytíře Lannu mladšího ji navrhli architekti Antonín Barvitius (1823-1901) a Ignác Ullmann (1822-1897).
Šlo o první příklad slohově čistého novorenesančního domu v Čechách a jednu z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě. Dodejme, že Barvitius navrhl například kostel sv. Václava na Smíchově, Ullmann pak kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.
Ulice Pelléova se táhne vzhůru kolem rezidence rodiny Petschků (na mapě: 2) a několika domů, které kdysi obývala komunistická Státní bezpečnost až ke křižovatce Pod Kaštany. Na zdejším prostranství stojí pomník skladatele Karla Bendla, který vytvořil sochař Stanislav Sucharda. O něm ještě bude řeč. Zhruba dvě stě metrů vpravo se pak za vzrostlými jírovci skrývá vila (Pod Kaštany č. 18 / na mapě: 3) v pozdně secesním stylu s romantickými motivy, kterou si v roce 1908 nechal postavit císařský rada a majitel továrny na nábytek Hugo Sieburger.
Dům s lomenou fasádou, členitou střechou a velkou přijímací halou vyprojektoval architekt Bohumil Hübschmann, rovněž Hypšman (1879-1961), například spoluautor vyhlášeného secesního Grand hotelu Evropa na Václavském náměstí. Během první světové války vilu koupil v dražbě Felix rytíř z Kahlerů, kterému však byl dům po německé okupaci zabaven a převeden do vlastnictví Velkoněmecké říše, aby po necelých deseti letech skončil v rukou Sovětského svazu potažmo Ruské federace.
Za rohem v ulici U Vorlíků je po pravé straně vila (č. 17 / na mapě: 4) se dvěma štíty z roku 1912, kterou pro G. Heritese navrhl ve stylu geometrické secese Jaro Hlaváček. V sousední zahradě pak stojí výrazně členitý dům (č. 15 / na mapě: 5) s dřevěnými dekorativními prvky a s "lidovou" štukaturou na fasádě. Secesní rodinný dům si nechal v roce 1910 postavit ing. Josef Kohler.
V těchto místech se připojuje ulice Romaina Rollanda pojmenovaná po francouzském nositeli Nobelovy ceny za literaturu, a když se po 150 metrech střetne s ulicí V Tišině zaujme tu po levé straně rodinný dům (č. 10 / na mapě: 6) malíře Tavíka Františka Šimona z roku 1923 navržený architektem Františkem Kavalírem, který je autorem mnoha pražských vil či Hotelu Grand v Českých Budějovicích. Stavebník Šimon byl impresionista, což lze ostatně posoudit na velkoformátových malbách na fasádě, jež namaloval.
Naproti přes křižovatku stojí zástupce současné architektury postavený dle projektu Studia Olgoj Chorchoj (V Tišině č. 8 / na mapě: 7) a o dvě parcely dál po levé straně (V Tišině č. 4 / na mapě: 8) pak novoklasicistní rodinné sídlo z roku 1928, které si nechal postavit malíř Alfons Mucha. Dům navrhl již zmiňovaný architekt Bohumil Hübschmann. Uznávaný secesní malíř Mucha si honosné sídlo příliš dlouho neužil. Za německé okupace zemřel po výslechu na gestapu a do jeho vily se nastěhoval důstojník Wehrmachtu. Následně dům komunisté po nástupu k moci znárodnili.
Hned vedle stojí další novoklasicistní vila (V Tišině č. 2 / na mapě: 9) postavena na sklonku 20. let minulého století podle projektu velmi plodného architekta a bravurního kreslíře Bohumíra Kozáka (1885-1978), který je podepsaný například pod areálem dnešní Thomayerovy nemocnice v pražské Krči.
Ulice V Tišině se tu napojuje na ulici Na Zátorce, a když se jí vydáme vpravo, upoutá pozornost funkcionalistická vila z režného cihelného zdiva na půdorysu řeckého kříže, kterou si v roce 1927 nechal postavit průmyslník Lumír Kapsa (na mapě: 10). Poměrně robustní dům není výjimečný jen svými proporcemi či pozoruhodnými zaoblenými špaletami lodžie, ale i architekty, kteří za jeho vznikem stojí.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Vilu vyprojektoval Otakar Novotný (1880-1959), autor kubistických domů na náměstí Miloše Formana na Starém Městě či majáku na letišti ve Kbelích. Interiéry včetně zařízení nábytkem a uměleckými díly pak navrhl významný rakouský architekt Adolf Loos (1870-1933) a architekt Karel Lhota (1894-1947), kteří mimo jiné vytvořili ikonickou Müllerovu vilu v pražských Střešovicích či Winternitzovu vilu na Smíchově.
Ulice Na Zátorce se zde mírně zvedá až opět protne ulici U Vorlíků. Na křižovatce po levé straně sídlí portugalské velvyslanectví (Na Zátorce č. 10 / na mapě: 11) v novobarokní vile V. Wostrého z roku 1911, po pravé pak stojí vila (na mapě: 12) postavená v témže roce ve stylu geometrické secese zřejmě podle projektu architekta Emila Králíčka (1877-1930), autora skvostné secesní libeňské sokolovny, pouliční lampy na Jungmannově náměstí, která se stala symbolem kubismu, domu Diamant ve Spálené či nedaleké vily Na Zátorce č. 3.
Na tuto bubenečskou ulici záhy navazuje Suchardova, v níž na první pohled zaujme velmi neobvyklá vila (č. 2 / na mapě: 13) tvarem, sedlovou prohnutou střechou, dekorem i třeba netradičními žluto-tyrkysovými detaily. Vila právníka Jana Náhlovského je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče, jehož stavby jsou snadno rozpoznatelné svým specifickým "lidovým" vzhledem. Jako třeba známá rozhledna na okraji Rožnova pod Radhoštěm či chata Libušín na Pustevnách, která byla vloni otevřena po ničivém požáru. Značně členitá Náhlovského vila se inspiruje v lidové architektuře i anglické moderně stylu cottage house. Interiéru dominuje dvoupatrová schodišťová hala s dřevěným ochozem a obložením.
Na konci této krátké uličky pak po pravé straně stojí vila (č. 1 / na mapě: 14) sochaře Stanislava Suchardy s ateliérem. Jde o druhý dům, který si zde uznávaný umělec nechal postavit poté, co zvítězil v soutěži o monumentální pomník Františka Palackého, což bylo jeho životní dílo. Vila s hrázděnými štíty, polovalbovou střechou a polygonálním arkýřovým oknem odkazuje ke stylu anglického venkovského domu. Autorem stavby z roku 1905 je zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra, jehož nejvýznamnějším dílem je impozantní Městské muzeum v Hradci Králové.
Suchardova ulice záhy splyne se Slavíčkovou, kterou lemují vzrostlé lípy a skvostné vily úhledně srovnané v řadě za sebou. Co dům, to klenot. Zde se vyplatí věnovat prohlídce čas a vychutnat si každý detail. Třeba hned u první vily pod č. 7 (na mapě: 15), kterou si dle vlastního návrhu z roku 1901 nechal postavit malíř a architekt Karel Vítězslav Mašek (1865-1927). Velmi dekorativnímu, secesnímu rodinnému domu - s dřevěnou konstrukcí štítů odkazujících k lidové architektuře - vévodí malebná plastika Madony s dítětem na fasádě. Zajímavostí je, že si architekt Mašek navrhl a dokonce i vyrobil, všechen nábytek - včetně kování a dřevořezeb.
Vedle stojí další zástupce takzvané vernakulární, čili lidové architektury (č. 9 / na mapě: 16). Kvůli rostlinné výzdobě na fasádě - která se proplétá průčelím, aby pod dřevem obloženým štítem vyplodila pomeranče - je snadno rozpoznatelný. Autorem dekoru je zřejmě samotný první vlastník vily, malíř Rudolf Říhovský, jemuž půvabný domek z roku 1900 navrhl architekt Alois Dryák (1872-1932), který je například podepsaný pod projekty Velkého strahovského stadionu či Radiopaláce na Vinohradské třídě.
Následují vily v historizujících pseudostylech a za nimi pak po levé straně stojí další velmi zdobná novorenesanční vila (Slavíčkova č. 15 / na mapě: 17) postavená v roce 1896 podle projektu architekta Františka Schlaffera (1855-1924), který v Praze navrhl mnoho novobarokních a secesních budov či malebnou Libeňskou vodárenskou věž. Jde o první vilu, kterou si nechal postavit již zmiňovaný Stanislav Sucharda, jeden z největších sochařů své doby.
Přátelé se "podepisovali" na fasádě
Na fasádě zaujme vedle toskánských sloupků u okna věže, výrazné bosáže, předloženého schodiště s nevhodnou stříškou či reliéfní štukové výzdoby, zejména freska od Mikoláše Alše znázorňující sázavského opata Božetěcha v černém plášti s kapucí nesoucího kříž.
Hned vedle pod č. 17 (na mapě: 18) stojí další originální dům, vlastní vila architekta a pedagoga Jana Kouly (1855-1919), mimo jiné autora Čechova mostu v Praze či pavilonu pro Maroldovo panorama ve Stromovce. Vzhled vily se opět inspiruje v lidové, vesnické architektuře. Ve výklenku pod arkýřem je socha sv. Ivana s laní právě od přítele Suchardy. Malba na fasádě - vyvedená majitelem vily - zobrazuje žence ve slovanském kroji, kterého obklopuje hejno bílých holubic na zlatém pozadí. To je znamení hojnosti.
Naproti Koulovu domku se rozprostírá rozlehlá zahrada Pelléovy vily (na mapě: 19). Robustní novorenesanční rezidenci postavenou v roce 1893 navrhl pro vdovu po majiteli libeňského pivovaru a svou tchyni Marii Knoblochovou architekt a stavitel Rudolf Koukola. Po první světové válce zde krátce žil francouzský generál Maurice César Joseph Pellé, velitel francouzské vojenské mise v Československu a později náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1919 až 1921.
Zatímco Pelléova vila odkazuje k italské renesanci, hned naproti - na konci Slavíčkovy ulice, je další stavba architekta Rudolfa Koukoly, která pro změnu nese rysy české renesance (na mapě: 20). Majitelem vily postavené v roce 1893 byla Klementina Koukolová, manželka autora. Její iniciály KK jsou na kované vstupní brance. Poslední majitelka této honosné vily se bohužel se svým druhem v létě roku 2019 stala obětí vraždy, za níž podle soudů stojí dvojice podvodníků, která chtěla vilu získat.
Odtud se ulicí Pelléova a Badeniho přesuňme necelého půlkilometru k Chotkovým sadům. Cestou, za třídou Milady Horákové, navazují po pravé straně činžovní domy, ten poslední (Badeniho č. 3), postavený roku 1914 ve stylu klasicizující secese, navrhl již zmiňovaný architekt Alois Dryák. Naproti sídlí izraelské velvyslanectví v secesní vile s bílým keramickým obkladem, kterou v roce 1902 vyprojektoval Miroslav Stöhr (1859-1929). Za velvyslanectvím pak stojí vila s šedomodrou omítkou a slunečními hodinami v průčelí (Na Špejcharu č. 3 / na mapě: 21), kterou v roce 1905 navrhl pro výtvarníka Karla Wilferta český architekt německého původu Josef Zasche (1871-1957).
Badeniho ulice se prožene zdejší zelení začínajících Letenských sadů a před křižovatkou s Chotkovou ulicí mine naprosto unikátní raně secesní vilu, kterou si v roce 1911 nechal podle vlastního návrhu vystavět grafik, sochař a architekt František Bílek jako svou rezidenci s ateliérem (na mapě: 22). Taková architektura se jen tak nevidí. Prohnutý půdorys vily z režného cihelného zdiva, podezdívka z lomového zdiva, rovná střecha a kamenné sloupy, jejichž vzhled odkazuje spíše někam do Starého Egypta. Ve skutečnosti tvar domu znázorňuje seknutí kosy obilným polem a sloupy zobrazují snopy klasů. Interiér je rovněž hodně specifický, což si může každý osobně ověřit, protože dům slouží jako galerie.
Tento díl zakončeme na dohled Kramářovy vily Na Baště sv. Tomáše, kde si v roce 1911 postavil dle vlastního návrhu domek (č. 5 / na mapě: 23) ve stylu geometrické secese propagátor bydlení po vzoru anglických zahradních měst, architekt a uznávaný designér Rudolf Stockar (1886-1957). Dům se pozná svou okrovou hrubou omítkou a výrazným půlkruhovým portálem vstupu.
Kousek odtud pak stojí zmiňovaná Kramářova vila, čili rezidence předsedy české vlády (na mapě: 24) a Hanavský pavilon, novobarokní stavba, která byla původně reprezentačním pavilonem Komárovských železáren na Jubilejní zemské výstavě v roce 1891 (na mapě: 25). Dodejme, že je pojmenována po tehdejším majiteli železáren Vilému Hanavském. Dnes je zde vyhlídková restaurace.
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (1. série)
- Vinohrady: čtvrť, kde vznikal nový sloh, scházela se elita i svobodní zednáři
- Hodkovičky: lesní čtvrť, která pamatuje řádění gestapa i šíleného liliputána
- Hanspaulka: čtvrť, kde zatýkali generály, a místo tragédie Lídy Baarové
- Barrandov: "zakletá" čtvrť vil, jejichž majitele ničily zvrácené režimy
- Podolí: čtvrť vil různých stylů, slavných domů i "sovětského" města ve městě
- Strašnice: čtvrť vil slavných herců a luxusního bungalovu, z něhož prchl Gott
- Bubeneč: luxusní čtvrť pro smetánku. Pohádkové vily jako plátno pro malíře
- Baba: pravoúhlý svět, v němž nejslavnější architekti předvedli budoucnost
- Malvazinky: vily, u nichž je prostor v různých úrovních a omítky vyprávějí
- Ořechovka: tady žili umělci, prezidenti Havel i Klaus či nacista Eichmann
- Troja: čtvrť, v níž stavěla režisérka Chytilová a na své vile dřel Zátopek
Zajímavé odkazy
Praha neznámá / Slavné vily / Památkový katalog NPÚ / Prázdné domy / Baba 1932 / Barrandov 1928
