Malvazinky: vily, u nichž se prostor prolíná v různých úrovních a omítky vyprávějí

Malvazinky: vily, u nichž se prostor prolíná v různých úrovních a omítky vyprávějí
Říhova vila (Nad Santoškou č. 1).
Vila U Bednářů (U Nikolajky č. 31).
Vila Václavka (Na Václavce č. 32).
Dům od O. Chodounského (U Malvazinky č. 13).
Foto: Pavel Švec
Pavel Švec Pavel Švec
8. 5. 2021 12:01
Část Smíchova, které se říká Malvazinky, je pestrou směsicí městských domů, činžovních i rodinných vil, technických památek či kolonií miniaturních domečků, které Praha postavila pro nižší třídu. Stojí tu mimořádně zdobné vily s "příběhy" na fasádě ze začátku 20. století i funkcionalistické rodinné domy uplatňující princip takzvaného raumplanu, kdy mají místnosti různou výškovou úroveň.
Okruh po Malvazinkách měří 2,9 kilometru.
Okruh po Malvazinkách měří 2,9 kilometru. | Foto: Pavel Švec

Ve svahu nad pověstnou klasicistní usedlostí Bertramka stojí v ulici U Mrázovky č. 7 zvláštní vila, kterou si v roce 1931 nechal pro svou rodinu postavit podnikatel Emil Picka. Patrová stavba je na první pohled netypická tvarem střechy, která připomíná převrácený člun, a svými výraznými komíny. Takzvaná kýlová střecha je navíc pokryta břidlicí. Vilu v duchu moderního tradicionalismu vyprojektoval jeden z nejvýznamnějších brněnských architektů meziválečného období Arnošt Wiesner (1890-1971).

Pickova vila.
Pickova vila. | Foto: Pavel Švec

Tento velmi plodný autor navrhl například pozoruhodnou budovu krematoria na Ústředním hřbitově v Brně či ceněnou brněnskou vilu Stiassni. Wiesner prchl z Československa před nacisty, pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně a ve Velké Británii zůstal a tvořil i po válce. Je například podepsán pod projektem souboru škol sv. Mikuláše v sousedství liverpoolské katedrály.

Krematorium a kolumbárium na Ústředním hřbitově v Brně
Krematorium a kolumbárium na Ústředním hřbitově v Brně | Foto: ČTK

O něco výše v ulici U Mrázovky prochází dramatickými opravami - připomínajícími spíše demolici - funkcionalistická vila (č. 13) z roku 1937 pražských židovských architektů Ernsta Mühlsteina (1893-1968) a Victora Fürtha (1893-1984), tvůrců mnoha pražských vil či nájemních domů - například obchodního paláce Te-Ta v Jungmannově ulici. I oni před rozbitím Československa nacisty uprchli do zahraničí, Fürth nejprve do Anglie, kde svými projekty významně přispěl k poválečné obnově Londýna a stal se členem Královského institutu britských architektů, později se přesunul do USA.

Mühlstein emigroval do Austrálie. Odkaz tohoto kdysi slavného pražského ateliéru tak lze vysledovat po celém světě - v americkém Ohiu či Indianě, v australském Melbourne, italské Cortině d´Ampezzo… všude tady stojí vily, výstavní pavilony či veřejné budovy jednoho z této dvojice.

V navazující ulici Na Cihlářce stojí funkcionalistická vila (č. 10) vystavěná v roce 1932 pro právníka Josefa Winternitze, jehož rodina v ní bydlela do roku 1941, než ji nacisté odvlekli do Osvětimi. Je dílem významného rakouského architekta Adolfa Loose (1870-1933) a jeho žáka Karla Lhoty (1894-1947), kteří mimo jiné vytvořili proslulou Müllerovu vilu v pražských Střešovicích.

Winternitzova vila.
Winternitzova vila. | Foto: Pavel Švec

Stejně jako u Müllerovy vily se jedná o mohutnou kubickou stavbu s odstupňovanými hmotami, ve které se plně uplatnil princip "raumplanu" - vnější podoba stavby se částečně odvíjí od vnitřního uspořádání a podřizuje se funkci jednotlivých místností, které se prolínají v různých výškových úrovních. Tato pak v interiéru vytváří unikátně členěný prostor.

Trejbalova vila.
Trejbalova vila. | Foto: Pavel Švec

Na dohled je pak pod č. 14 další reprezentant funkcionalismu a teorie raumplanu, vila, kterou roku 1936 navrhl pro rodinu ředitele Trejbala architekt František Zelenka (1904-1944), představitel legendární skupiny Devětsil, scénograf a spolupracovník Jiřího Voskovce a Jana Wericha v Osvobozeném divadle. Zelenka s celou svou rodinou zahynul v Osvětimi či během transportu do tohoto koncentračního tábora.

Dům Teigových.
Dům Teigových. | Foto: Pavel Švec

Ulice Na Cihlářce tvoří široky oblouk, který ústí na prostranství, kde se sbíhá šest místních ulic včetně té U Šalamounky. V ní stojí řadový funkcionalistický dům (č. 5), který si objednal významný teoretik umění Karel Teige a jeho žena Jana u jejich dlouholetého přítele architekta Jana Gillara (1904-1967), jehož životním dílem je impozantní funkcionalistický soubor budov francouzských škol postavený v letech 1931-34 v Dejvicích.

Kolonie Malvazinky.
Kolonie Malvazinky. | Foto: Pavel Švec

Navazující ulicí K Popelce a Peroutkova se lze vrátit na popisované prostranství a odtud ulicí U Smíchovského hřbitova mezi vilky U Malvazinky. Nedaleko odtud leží malebná kolonie malých řadových domečků, které tak trochu připomínají Zlatou uličku na Pražském hradě. Kolonie ohraničená ulicemi Přímá, Pravoúhlá a Xaveriova vznikla krátce po 1. světové válce pro nižší střední třídu.

Dům od O. Chodounského.
Dům od O. Chodounského. | Foto: Pavel Švec

Zpět do ulice U Malvazinky. Zde jsou dvě zajímavé funkcionalistické vily (č. 9 a 13), které v letech 1933-1935 navrhl žák slovutného Josefa Gočára z Akademie výtvarných umění Otakar Chodounský. Zajímavě řešená je zejména lodžie v posledním patře prvního domu obrácená na sever.

Vila Na Klavírce.
Vila Na Klavírce. | Foto: Pavel Švec

Přilehlá ulice U Klavírky navazuje na hlavní Na Václavce. A právě zde stojí pod č. 46 pozdně secesní vila s geometrickým dekorem nazvaná Na Klavírce, již vyprojektoval architekt František Kavalír (1878-1932), autor mnoha pražských vil či Hotelu Grand v Českých Budějovicích.

Vila Václavka.
Vila Václavka. | Foto: Pavel Švec

Další zajímavá stavba, podle které se dokonce jmenuje celá ulice, se vypíná o něco níže. Vila Václavka (č. 32) byla postavena v roce 1903 v historizujícím stylu neorenesance podle návrhu smíchovského architekta Aloise Kordy. Dům je bohatě zdobený sgrafitovou výzdobou malíře Františka Koblihy s motivy odkazujícími na českou historii - fasáda "vypráví" o českém knížeti Břetislavovi I., o Přemyslu Oráčovi nebo o jeho manželce kněžně Libuši. Sídlila zde vyhlášená "Bělouškova zahradní restaurace na Václavce", která je tu dodnes. Na terase na východní straně domu bývala dříve dekorativní dřevěná nadstavba střechy.

Vila U Bednářů.
Vila U Bednářů. | Foto: Pavel Švec

Kolem hospody se táhnou schody do ulice U Nikolajky. A zde v prudkém svahu stojí činžovní vila (č. 31) z roku 1904, která nezapře svůj secesní charakter - štukové reliéfní vlysy, ornamentální dekor pod střechou či kované prvky zdobící atiku. Dominantním elementem na fasádě domu, navrženého opět architektem Aloisem Kordou, je však kolorovaná socha Panny Marie. Ulici lemují další zajímavé vily a domy popsané ve fotogalerii přiložené k tomuto textu.

Vila Helenka.
Vila Helenka. | Foto: Pavel Švec

Vraťme se propojovacími schody na ulici Na Václavce, protože zde stojí další pozoruhodná stavba architekta Kordy, kterou si postavil sám pro sebe. A evidentně se nerozpakoval brzdit okázalost snad až výstřednost. Vila Helenka vyniká působivým členěním hmot a dominantní věží s kruhovými okny, vyřezávanými balkony, sloupovým portikem před vstupem a zejména bohatou secesní výzdobou, kterou stejně jako u vily Na Václavce zhotovil malíř František Kobliha. Dekorativní květinový ornament, postava anděla s rozepjatými křídly či sluneční hodiny v podobě slunce se běžně na pražských fasádách nevídají.

Domy s hrázděnými arkýři.
Domy s hrázděnými arkýři. | Foto: Pavel Švec

O něco níže zaujme řada domů (č.14-20) postavených ve stylu geometrické secese s hrázděnými arkýři, které připomínají stavby spíše v Bavorsku či Tyrolsku. Naproti si všimněte domu (č. 5), na jehož fasádě je ploška s nápisem odkazujícím k románu Dům na předměstí od spisovatele Karla Poláčka: Srdce lidské, nebuď srdcem ješitné šelmy. Pod ním je nenápadný areál Smíchovské vodárny postavený v letech 1903 -1904 v neorenesančním stylu se zdivem z neomítnutých režných cihel.

Říhova vila.
Říhova vila. | Foto: Pavel Švec

Níže v zatáčce mezi budovou Husova sboru a evangelickým kostelem se vstupuje do parku, který přiléhá k barokní, novogoticky upravené vile Santoška, jež je jedinou budovou zbylou z původní usedlosti. Cesty se tu klikatí mezi stromy a sochami předního českého pozdně barokního až rokokového sochaře Františka Ignáce Platzera. Nahoře je park ohraničen ulicí Nad Santoškou a na jejím konci - u Pavího vrchu - si v roce 1930 postavil funkcionalistickou vilu (č. 1) architekt Josef Karel Říha (1893-1970), projektant budovy Báňské a hutní společnosti v pražské Vladislavově ulici či obchodního domu Ferra na Florenci.

Krulišova vila.
Krulišova vila. | Foto: ŠJů, Wikipedia

Sousední robustní budovou s impozantním výhledem na panorama Prahy je honosná vila uhlobarona Otokara Kruliše-Randy. Právě ta se stala při Pražském povstání v květnu 1945 útočištěm jednotek SS. Od znárodnění roku 1948 nepřehlédnutelnou vilu využívá ministerstvo vnitra. Za socialismu zde byla jedna z rušiček zahraničního rozhlasového vysílání. Otokar Kruliš zemřel v komunistickém žaláři na Mírově.

Vila, v níž žil F. X. Šalda.
Vila, v níž žil F. X. Šalda. | Foto: Pavel Švec

Za zmínku ještě stojí ulice Na Doubkové, která se táhne na úpatí parku Santoška a v níž stojí zajímavá vila Santa (č. 2), vedle v č. 4 žil literární kritik, novinář a spisovatel F. X. Šalda. Působivý je i nedaleký nenápadný park Na Skalce s umělou skálou, jezírkem či litinovým altánkem.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 4 hodinami

Basketbalisté v generálce před kvalifikací na OH porazili Tunisko

Čeští basketbalisté završili generálku před olympijskou kvalifikací vítězně, když porazili v posledním utkání na turnaji v Hamburku Tunisko 85:55, a obsadili konečné třetí místo. Nejlepším střelcem zápasu byl Martin Peterka s 18 body, dalších 14 přidal Patrik Auda. Svěřence Ronena Ginzburga čeká v příštích dnech závěrečné soustředění v Praze a do dějiště kvalifikace v kanadské Victorii odcestují 25. června. První duel s Tureckem tam absolvují 1. července.

"Každý zápas, co jsme odehráli, nám dal hodně zkušeností. Času na tréninky jsme měli málo, ale myslím, že tenhle turnaj byl super. I když jsme některé zápasy prohráli, dalo nám to hodně zkušeností a dobře nás to připravilo na zápasy v Kanadě," uvedl v tiskové zprávě Auda, který se zotavil po zranění kotníku. "Těch pár dní volna a rehabilitace, které jsme měli s fyzioterapeuty, mi pomohly. Teď už jsem skoro stoprocentní na další dny, které budeme trénovat a hrát," uvedl Auda.

Češi, kteří se na turnaji představili bez hlavních hvězd Tomáše Satoranského, Jana Veselého, Jaromíra Bohačíka nebo Vojtěcha Hrubana, se snažili proti Tunisku napravit porážky s Německem (62:95) a Itálií (71:83). V úvodní čtvrtině se dostali díky 11 bodům Martina Peterky do šestibodového náskoku, soupeř ale ještě v závěru hracího období srovnal na 20:20.

Vyrovnaný boj pokračoval i ve druhé části, kdy Češi měli sice dál vysokou úspěšnost střel za tři body, soupeř ale s nimi stále držel krok. Klíčovou sekvenci proto Ginzburgův výběr zaznamenal hned po přestávce, kdy se po 13 bodech v řadě dostal do vedení 57:38. K Peterkovi se střelecky přidal Auda nebo Ondřej Sehnal.

"Po těch dvou prohrách to bylo těžké a tři zápasy ve třech dnech nás stály hodně sil. Celou dobu jsme to chtěli dotáhnout do konce a udělat vše pro to, abychom vyhráli. V poločase jsme se ještě trochu vyhecovali, že jsme chtěli zápas opravdu dotáhnout do vítězného konce," objasnil Auda.

V tuniském týmu byl následně vyloučen po pěti faulech osmibodový Salah Medžri, nicméně hvězda afrického celku se s verdiktem rozhodčích nehodlala smířit a v dalším průběhu zápasu se neustále vracela z kabiny na palubovku. Medžrimu musel nakonec domluvit i trenér Dirk Bauermann.

"Tak už to někdy bývá, že druhý tým, který prohrává, nemá co ztratit a začne hrát tvrději. Myslím si, že jsme to ustáli dobře až do konce," doplnil Auda

Třetí čtvrtinu Češi nakonec vyhráli 27:6 a náskok do závěrečného klaksonu navýšili na rozdíl 30 bodů. Na turnaji skončili s jednou výhrou třetí, Tunisané pořadí uzavřeli. Zvítězili domácí Němci, kteří v přímém souboji o první místo porazili Itálii 91:79.

Přípravný turnaj basketbalistů v Hamburku:

ČR - Tunisko 85:55 (20:20, 42:38, 69:44)

Nejvíce bodů: Peterka 18, Auda 14, Sehnal 12 - Mamáví, Mabruk a Hadidane po 9. Fauly: 24:25. Trestné hody: 18/13 - 18/8. Trojky: 12:3. Doskoky: 42:28.

Německo - Itálie 91:79 (42:46)

Konečné pořadí: 1. Německo 3 zápasy/3 výhry, 2. Itálie 3/2, 3. ČR 3/1, 4. Tunisko 3/0.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Policie řeší pokus o vraždu v pečovatelském domě na Plzeňsku

V zařízení sociálních služeb na Plzeňsku dnes odpoledne devětašedesátiletý senior nožem pobodal o rok staršího muže. Napadený musel být s vážným zraněním letecky přepraven do nemocnice. Útočníka policie zadržela, je podezřelý z pokusu o vraždu. Informovala o tom policejní mluvčí Michaela Raindlová.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 5 hodinami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy