Bubeneč: luxusní čtvrť pro smetánku. Pohádkové vily jsou tu jako plátno pro malíře

Bubeneč: luxusní čtvrť pro smetánku. Pohádkové vily jsou tu jako plátno pro malíře
Vila Jana Náhlovského.
Koulova vila.
Kohlerova vila.
Slavíčkova č. 11.
Foto: Pavel Švec
Pavel Švec Pavel Švec
25. 4. 2021 6:56
Kousek odtud se táhne třída Milady Horákové a ústí výjezdy z tunelu Blanka, za rohem vede železniční trať. Přesto je v luxusní vilové čtvrti v jižní části Bubenče klid. Honosné rodinné domy v místě ohraničeném ulicemi Pod Kaštany, Korunovační a tratí směřující na Kladno, začaly vznikat na přelomu 19. a 20. století. V žádné jiné pražské čtvrti není taková koncentrace zvučných jmen jako právě tady.
Okruh v Bubenči měří 2,1 kilometru.
Okruh v Bubenči měří 2,1 kilometru. | Foto: Pavel Švec

Své vily si na návrší nad Stromovkou stavěli bohatí podnikatelé i slavní umělci. A zvali si k tomu nejznámější architekty své doby. Dnes mnoho vil slouží jako velvyslanectví. Tento díl "vycházek" Aktuálně.cz začněme v místech, kde to ve druhé polovině 19. století započalo. V Pelléově ulici.

Takových vil jako je Lannova (Pelléova č. 24) v Praze moc nestojí. Novorenesanční vila postavená v roce 1872 v italském duchu, s ionskými sloupy, s pompejskými interiéry, monumentálním vnitřním schodištěm či úchvatnými nástěnnými malbami, je druhou nejstarší vilou této části Bubenče. Pro Vojtěcha rytíře Lannu mladšího ji navrhli architekti Antonín Barvitius (1823-1901) a Ignác Ullmann (1822-1897).

Lannova vila.
Lannova vila. | Foto: Matěj Orlický, Wikipedia

Šlo o první příklad slohově čistého novorenesančního domu v Čechách a jednu z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě. Dodejme, že Barvitius navrhl například kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, Ullmann pak kostel sv. Václava na Smíchově.

Vila Hugo Sieburgera.
Vila Hugo Sieburgera. | Foto: Pavel Švec

Ulice Pelléova se táhne vzhůru kolem rezidence rodiny Petschků a několika domů, které kdysi obývala komunistická Státní bezpečnost až ke křižovatce Pod Kaštany. Na zdejším prostranství stojí pomník skladatele Karla Bendla, který vytvořil sochař Stanislav Sucharda. O něm ještě bude řeč. Zhruba dvě stě metrů vlevo se pak za vzrostlými jírovci skrývá vila (Pod Kaštany č. 18) v pozdně secesním stylu s romantickými motivy, kterou si v roce 1908 nechal postavit císařský rada a majitel továrny na nábytek Hugo Sieburger.

Dům s lomenou fasádou, členitou střechou a velkou přijímací halou vyprojektoval architekt Bohumil Hübschmann, rovněž Hypšman (1879-1961), například spoluautor vyhlášeného secesního Grand hotelu Evropa na Václavském náměstí. Během první světové války vilu koupil v dražbě Felix rytíř z Kahlerů, kterému však byl dům po německé okupaci zabaven a převeden do vlastnictví Velkoněmecké říše, aby po necelých deseti letech skončil v rukou Sovětského svazu potažmo Ruské federace.

Kohlerova vila.
Kohlerova vila. | Foto: Pavel Švec

Za rohem v ulici U Vorlíků je po pravé straně vila (č. 17) se dvěma štíty z roku 1912, kterou pro G. Heritese navrhl ve stylu geometrické secese Jaro Hlaváček. V sousední zahradě pak stojí výrazně členitý dům (č. 15) s dřevěnými dekorativními prvky a s "lidovou" štukaturou na fasádě. Secesní rodinný dům si nechal v roce 1910 postavit ing. Josef Kohler.

Vila Tavíka Františka Šimona.
Vila Tavíka Františka Šimona. | Foto: Pavel Švec

V těchto místech se připojuje ulice Romaina Rollanda pojmenovaná po francouzském nositeli Nobelovy ceny za literaturu, a když se po 150 metrech střetne s ulicí V Tišině zaujme tu po levé straně rodinný dům (č. 10) malíře Tavíka Františka Šimona z roku 1923 navržený architektem Františkem Kavalírem, který je autorem mnoha pražských vil či Hotelu Grand v Českých Budějovicích. Stavebník Šimon byl impresionista, což lze ostatně posoudit na velkoformátových malbách na fasádě, jež namaloval.

Vila Alfonse Muchy.
Vila Alfonse Muchy. | Foto: Pavel Švec

Naproti přes křižovatku stojí zástupce současné architektury postavený dle projektu Studia Olgoj Chorchoj (V Tišině č. 8) a o dvě parcely dál po levé straně (V Tišině č. 4) pak novoklasicistní rodinné sídlo z roku 1928, které si nechal postavit malíř Alfons Mucha. Dům navrhl již zmiňovaný architekt Bohumil Hübschmann. Uznávaný secesní malíř Mucha si honosné sídlo příliš dlouho neužil. Za německé okupace zemřel po výslechu na gestapu a do jeho vily se nastěhoval důstojník Wehrmachtu. Následně dům komunisté po nástupu k moci znárodnili.

Vila od B. Kozáka.
Vila od B. Kozáka. | Foto: Pavel Švec

Hned vedle stojí další novoklasicistní vila (V Tišině č. 2) postavena na sklonku 20. let minulého století podle projektu velmi plodného architekta a bravurního kreslíře Bohumíra Kozáka (1885-1978), který je podepsaný například pod areálem dnešní Thomayerovy nemocnice v pražské Krči.

Kapsova vila.
Kapsova vila. | Foto: Pavel Švec

Ulice V Tišině se tu napojuje na ulici Na Zátorce, a když se jí vydáme vpravo, upoutá pozornost funkcionalistická vila z režného cihelného zdiva na půdorysu řeckého kříže, kterou si v roce 1927 nechal postavit průmyslník Lumír Kapsa. Poměrně robustní dům není výjimečný jen svými proporcemi či pozoruhodnými zaoblenými špaletami lodžie, ale i architekty, kteří za jeho vznikem stojí. Vilu vyprojektoval Otakar Novotný (1880-1959), autor kubistických domů na náměstí Miloše Formana na Starém Městě či majáku na letišti ve Kbelích. Interiéry včetně zařízení nábytkem a uměleckými díly pak navrhl významný rakouský architekt Adolf Loos (1870-1933) a architekt Karel Lhota (1894-1947), kteří mimo jiné vytvořili ikonickou Müllerovu vilu v pražských Střešovicích či Winternitzovu vilu na Smíchově.

Vila od E. Králíčka.
Vila od E. Králíčka. | Foto: Pavel Švec

Ulice Na Zátorce se zde mírně zvedá až opět protne ulici U Vorlíků. Na křižovatce po levé straně sídlí portugalské velvyslanectví (Na Zátorce č. 10) v novobarokní vile V. Wostrého z roku 1911, po pravé pak stojí vila postavená v témže roce ve stylu geometrické secese zřejmě podle projektu architekta Emila Králíčka (1877-1930), autora skvostné secesní libeňské sokolovny, pouliční lampy na Jungmannově náměstí, která se stala symbolem kubismu, domu Diamant ve Spálené či nedaleké vily Na Zátorce č. 3.

Vila Jana Náhlovského.
Vila Jana Náhlovského. | Foto: Pavel Švec

Na tuto bubenečskou ulici záhy navazuje Suchardova, v níž na první pohled zaujme velmi neobvyklá vila (č. 2) tvarem, sedlovou prohnutou střechou, dekorem i třeba netradičními žluto-tyrkysovými detaily. Vila právníka Jana Náhlovského je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče, jehož stavby jsou snadno rozpoznatelné svým specifickým "lidovým" vzhledem. Jako třeba známá rozhledna na okraji Rožnova pod Radhoštěm či chata Libušín na Pustevnách, která byla vloni otevřena po ničivém požáru. Značně členitá Náhlovského vila se inspiruje v lidové architektuře i anglické moderně stylu cottage house. Interiéru dominuje dvoupatrová schodišťová hala s dřevěným ochozem a obložením.

Suchardova vila s ateliérem.
Suchardova vila s ateliérem. | Foto: Pavel Švec

Na konci této krátké uličky pak po pravé straně stojí vila (č. 1) sochaře Stanislava Suchardy s ateliérem. Jde o druhý dům, který si zde uznávaný umělec nechal postavit poté, co zvítězil v soutěži o monumentální pomník Františka Palackého, což bylo jeho životní dílo. Vila s hrázděnými štíty, polovalbovou střechou a polygonálním arkýřovým oknem odkazuje ke stylu anglického venkovského domu. Autorem stavby z roku 1905 je zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra, jehož nejvýznamnějším dílem je impozantní Městské muzeum v Hradci Králové.

Maškova vila.
Maškova vila. | Foto: Pavel Švec

Suchardova ulice záhy splyne se Slavíčkovou, kterou lemují vzrostlé lípy a skvostné vily úhledně srovnané v řadě za sebou. Co dům, to klenot. Zde se vyplatí věnovat prohlídce čas a vychutnat si každý detail. Třeba hned u první vily pod č. 7, kterou si dle vlastního návrhu z roku 1901 nechal postavit malíř a architekt Karel Vítězslav Mašek (1865-1927). Velmi dekorativnímu, secesnímu rodinnému domu - s dřevěnou konstrukcí štítů odkazujících k lidové architektuře - vévodí malebná plastika Madony s dítětem na fasádě. Zajímavostí je, že si architekt Mašek navrhl a dokonce i vyrobil, všechen nábytek -  včetně kování a dřevořezeb.

Říhovského vila.
Říhovského vila. | Foto: Pavel Švec

Vedle stojí další zástupce takzvané vernakulární, čili lidové architektury (č. 9). Kvůli rostlinné výzdobě na fasádě - která se proplétá průčelím, aby pod dřevem obloženým štítem vyplodila pomeranče - je snadno rozpoznatelný. Autorem dekoru je zřejmě samotný první vlastník vily, malíř Rudolf Říhovský, jemuž půvabný domek z roku 1900 navrhl architekt Alois Dryák (1872-1932), který je například podepsaný pod projekty Velkého strahovského stadionu či Radiopaláce na Vinohradské třídě.

Suchardova vila.
Suchardova vila. | Foto: Pavel Švec

Následují vily v historizujících pseudostylech a za nimi pak po levé straně stojí další velmi zdobná novorenesanční vila (Slavíčkova č. 15) postavená v roce 1896 podle projektu architekta Františka Schlaffera (1855-1924), který v Praze navrhl mnoho novobarokních a secesních budov či malebnou Libeňskou vodárenskou věž. Jde o první vilu, kterou si nechal postavit již zmiňovaný Stanislav Sucharda, jeden z největších sochařů své doby.

Přátelé se "podepisovali" na fasádě

Na fasádě zaujme vedle toskánských sloupků u okna věže, výrazné bosáže, předloženého schodiště s nevhodnou stříškou či reliéfní štukové výzdoby, zejména freska od Mikoláše Alše znázorňující sázavského opata Božetěcha v černém plášti s kapucí nesoucího kříž.

Koulova vila.
Koulova vila. | Foto: Pavel Švec

Hned vedle pod č. 17 stojí další originální dům, vlastní vila architekta a pedagoga Jana Kouly (1855-1919), mimo jiné autora Čechova mostu v Praze či pavilonu pro Maroldovo panorama ve Stromovce. Vzhled vily se opět inspiruje v lidové, vesnické architektuře. Ve výklenku pod arkýřem je socha sv. Ivana s laní právě od přítele Suchardy. Malba na fasádě - vyvedená majitelem vily - zobrazuje žence ve slovanském kroji, kterého obklopuje hejno bílých holubic na zlatém pozadí. To je znamení hojnosti.

Pelléova vila.
Pelléova vila. | Foto: Pavel Švec

Naproti Koulovu domku se rozprostírá rozlehlá zahrada Pelléovy vily. Robustní novorenesanční rezidenci postavenou v roce 1893 navrhl pro vdovu po majiteli libeňského pivovaru a svou tchyni Marii Knoblochovou architekt a stavitel Rudolf Koukola. Po první světové válce zde krátce žil francouzský generál Maurice César Joseph Pellé, velitel francouzské vojenské mise v Československu a později náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1919 až 1921.

Vila Koukolové.
Vila Koukolové. | Foto: Pavel Švec

Zatímco Pelléova vila odkazuje k italské renesanci, hned naproti - na konci Slavíčkovy ulice, je další stavba architekta Rudolfa Koukoly, která pro změnu nese rysy české renesance. Majitelem vily postavené v roce 1893 byla Klementina Koukolová, manželka autora. Její iniciály KK jsou na kované vstupní brance. Poslední majitelka této honosné vily se bohužel se svým druhem v létě roku 2019 stala obětí vraždy, za níž podle soudů stojí dvojice podvodníků, která chtěla vilu získat.

Wilfertova vila.
Wilfertova vila. | Foto: Gampe, Wikipedia

Odtud se ulicí Pelléova a Badeniho přesuňme necelého půlkilometru k Chotkovým sadům. Cestou, za třídou Milady Horákové, navazují po pravé straně činžovní domy, ten poslední (Badeniho č. 3), postavený roku 1914 ve stylu klasicizující secese, navrhl již zmiňovaný architekt Alois Dryák. Naproti sídlí izraelské velvyslanectví v secesní vile s bílým keramickým obkladem, kterou v roce 1902 vyprojektoval Miroslav Stöhr (1859-1929). Za velvyslanectvím pak stojí vila s šedomodrou omítkou a slunečními hodinami v průčelí (Na Špejcharu č. 3), kterou v roce 1905 navrhl pro výtvarníka Karla Wilferta český architekt německého původu Josef Zasche (1871-1957).

Bílkova vila.
Bílkova vila. | Foto: Jan Langer

Badeniho ulice se prožene zdejší zelení začínajících Letenských sadů a před křižovatkou s Chotkovou ulicí mine naprosto unikátní raně secesní vilu, kterou si v roce 1911 nechal podle vlastního návrhu vystavět grafik, sochař a architekt František Bílek jako svou rezidenci s ateliérem. Taková architektura se jen tak nevidí. Prohnutý půdorys vily z režného cihelného zdiva, podezdívka z lomového zdiva, rovná střecha a kamenné sloupy, jejichž vzhled odkazuje spíše někam do Starého Egypta. Ve skutečnosti tvar domu znázorňuje seknutí kosy obilným polem a sloupy zobrazují snopy klasů. Interiér je rovněž hodně specifický, což si může každý osobně ověřit, protože dům slouží jako galerie.

Stockarova vila.
Stockarova vila. | Foto: Pavel Švec

Tento díl zakončeme na dohled Kramářovy vily Na Baště sv. Tomáše, kde si v roce 1911 postavil dle vlastního návrhu domek (č. 5) ve stylu geometrické secese propagátor bydlení po vzoru anglických zahradních měst, architekt a uznávaný designér Rudolf Stockar (1886-1957). Dům se pozná svou okrovou hrubou omítkou a výrazným půlkruhovým portálem vstupu.

Kousek odtud pak stojí zmiňovaná Kramářova vila, čili rezidence předsedy české vlády a Hanavský pavilon, novobarokní stavba, která byla původně reprezentačním pavilonem Komárovských železáren na Jubilejní zemské výstavě v roce 1891. Dodejme, že je pojmenována po tehdejším majiteli železáren Vilému Hanavském. Dnes je zde vyhlídková restaurace.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 3 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 3 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy