Barrandov: "zakletá" čtvrť výstavných vil, jejichž majitele ničily zvrácené režimy

Barrandov: "zakletá" čtvrť výstavných vil, jejichž majitele ničily zvrácené režimy
Vila V. Fröhlicha.
Martínkova vila.
Hrozila jí demolice.
Vila Bernarda Marka.
Foto: Pavel Švec
Pavel Švec Pavel Švec
2. 4. 2021 14:01
Opatření, jež uzavřela hranice obcí, jsou příležitostí poznat své město. Tentokrát čtvrť na Barrandově. Nápad vystavět na skalnatém návrší nad Vltavou zahradní vilovou kolonii se zrodil v hlavách stavitele Václava M. Havla, jenž se inspiroval v San Franciscu, a jeho bratra, filmového producenta Miloše. Čtvrť s mnoha unikátními domy vznikla mezi restaurací Barrandovské terasy a filmovými ateliéry.

Nadohled někdejší slavné vyhlídkové restaurace v Barrandovské ulici, na třetí parcele po levé straně stojí od roku 1930 funkcionalistický rodinný dům č. 11 s nepřehlédnutelným kruhovým schodišťovým oknem v průčelí. Právě tento architektonický styl je pro Barrandov typický, jak uvidíme později. A podobně jako velkou část ostatních vil, jejich majitelů či tvůrců, i tuto postihly represe dvou totalitních režimů. Jako by byl Barrandov pro majitele i stavitele zdejších vil prokletý, což je pochopitelně dáno právě zvrhlými systémy 20. století.

Okruh po Barrandově měří 2,3 kilometru.
Okruh po Barrandově měří 2,3 kilometru. | Foto: Pavel Švec

Pro Hanu a Karla Šulcovy, který byl výhradním dovozcem anglických motocyklů B.S.A., vyprojektoval vilku s kruhovým oknem architekt a profesor pražského ČVUT Otakar Štěpánek (1898-1973).

Vila Karla Šulce.
Vila Karla Šulce. | Foto: Pavel Švec

Majetek Šulcovy rodiny zkonfiskovali po puči z roku 1948 komunisté. Zabavena byla i vila na Barrandově, ovšem učinily tak již německé úřady během okupace, protože Šulcovi ji ještě před válkou prodali židovské rodině Ledenových. Po vzniku protektorátu zde žil vysoký důstojník SS.

Vila bratří Niklasů.
Vila bratří Niklasů. | Foto: Pavel Švec

Zhruba ve stejné době postavil architekt František Niklas hned naproti pro svoji a bratrovu rodinu puristickou vilu s trojúhelnými vikýři a takzvaným "bay window" (Barrandovská č. 14). Bratři Niklasovi byli bratranci Václava M. Havla (otce pozdějšího prezidenta Václava Havla), František navíc pracoval v barrandovské stavební kanceláři.

Na sousedním pozemku přes boční uličku se začíná postupně zvedat poměrně prudký svah, který lemuje téměř celou Barrandovskou ulici. Zde stojí funkcionalisticky strohá vila (č. 16), kterou si nechal dle projektu architekta Vladimíra Grégra (1902-1943) v roce 1932 vystavět pozdější generál letectva Vilém Stanovský a jeho žena Ludmila, akademická malířka a pravnučka slavného básníka Františka Ladislava Čelakovského.

Vila Viléma Stanovského.
Vila Viléma Stanovského. | Foto: Pavel Švec

Stanovský sloužil v první světové válce ve francouzském letectvu jako stíhací pilot, za první republiky byl velitelem 6. čs. leteckého pluku. Po vzniku protektorátu plánoval útěk do Francie, ale při zátahu gestapa byl na útěku zahradou své vily na Barrandově dostižen a posléze vězněn na Pankráci, Špilberku a v koncentračním táboře Dachau. Válku přežil, ale po nástupu komunistů byl opět zatčen a odsouzen na 17 let vězení. Vila, která nyní prochází rekonstrukcí, mu byla zabavena podruhé. "Komunisté byli ve vězení vynalézavější a bezcitnější než Němci," pronesl po svém propuštění letec.

Ještě hůře dopadl architekt Vladimír Grégr, autor několika barrandovských vil. Zapojil se do protinacistického odboje, v březnu 1940 byl zatčen a o dva a půl roku později v berlínské věznici Plötzensee popraven.

Vila D. Dlouhého.
Vila D. Dlouhého. | Foto: Pavel Švec

Proti Stanovského vile je po levé straně ulice rodinný dům z roku 1930 obchodníka Dominika Dlouhého a jeho manželky Antonie. Navrhl jej architekt Vojtěch Krch (1892-1966), autor funkcionalistické budovy železniční stanice Poděbrady či pavilonu pro Maroldovo panorama bitvy u Lipan na pražském výstavišti v Holešovicích. I rodina Dlouhého o vilu přišla, uprchla v roce 1948 před komunisty do exilu.

Vila Bernarda Marka.
Vila Bernarda Marka. | Foto: Pavel Švec

V těchto místech již domy po pravé straně sledují mírně se stáčející vrstevnici barrandovského ostrohu a posunují se stále výše do prudkého svahu. Vzrostlé pokroucené borovice v zahradě vedle vily generála Stanovského se naklánějí nad rodinný dům s vysokou strmou střechou a nápadným zděným krbovým komínem ve venkovském stylu anglického cottage (č. 18). Vilu postavenou v roce 1941 vyprojektovali pro manžele Marii a Bernarda Markovy architekti Antonín a Jaroslav Gabrielovi.

Strupplova vila.
Strupplova vila. | Foto: Pavel Švec

Na sousední parcele stojí vila s úplně jinou vizáží: romantická stavba z roku 1932 s drsnou škrábanou omítkou a nízkou valbovou střechou v podobě haciendy (č. 18). Tento styl byl inspirován vilami v americké Kalifornii. Stavebníkem byl ředitelský rada Zemské banky Karel Struppl, architektem zmiňovaný Vladimír Grégr.

Kovaříkova vila.
Kovaříkova vila. | Foto: Pavel Švec

Další zahrada v sousedství, další architektonický styl. Přísně hranatý, kaskádově ustupující a elegantní dům pod č. 20 je ukázkou takzvaného emocionálního funkcionalismu, což podtrhuje výrazně strukturovaná hrubozrnná omítka a červené rámy oken. Projekt vily z roku 1937 je typizovaný a vzešel z ateliéru Jaroslava Fragnera (1898-1967), který je podepsaný například pod ceněnou přestavbou pražského Karolina či Betlémské kaple. Finální plány pro toto místo upravil architekt Ladislav Syrový. Majitelem domu byl hudební nakladatel František "Ferry" Kovařík.

Nalevo přes ulici za dlouhou zdí (č. 17) se ukrývá někdejší rozlehlá rezidence producenta Miloše Havla. Ten si zde nejprve nechal podle návrhu filmového architekta Viléma Rittershaina postavit na skále nad lomem dřevěný srub. Výstavba samotné vily - opět od architekta Vladimíra Grégra - spadá až do 40. let. Po únorovém komunistickém převratu byla Havlovi vila zabavena. A sloužila například jako rezidence argentinského velvyslanectví. Po roce 1989 ji zrestituoval tehdejší prezident Václav Havel s bratrem. Záhy ji prodali.

Vila J. Auerbacha.
Vila J. Auerbacha. | Foto: Pavel Švec

O čtvrt kilometru dále stojí po pravé straně vysoko na stráni působivá vila z roku 1934 (Barrandovská č. 60 / Skalní č. 2). Byla nejluxusnější a nejmohutnější z celé zahradní čtvrti. Na nejvyšším bodě barrandovské skály ji nechal postavit hlavní akcionář společnosti Elektafilm (která stavbu financovala) Josef Auerbach.

Oba architekti zahynuli za světové války

Je to ukázkové dílo funkcionalismu se všemi atributy takzvaného internacionálního stylu - čili ploché střechy, terasy, rampové schodiště, pásová okna. Vilu navrhli pražští německy mluvící židovští architekti Hermann Abeles (1892-1941) a Leo Mayer (1900-1944). Auerbach po nacistické okupaci vilu prodal a emigroval do USA, kde se nakonec uplatnil v Hollywoodu. Oba architekti dopadli mnohem hůř. Hermann Abeles byl transportován v roce 1941 do Lodže, kde zahynul, Leo Mayer zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi.

Růžičkova vila.
Růžičkova vila. | Foto: Pavel Švec

O něco dále, po levé straně silnice, stojí podlouhlá puristicky řešená pozdně funkcionalistická vila z roku 1936 opět vyprojektovaná architektem Vladimírem Grégrem (č. 25). Stejně jako u předchozích domů je i uliční fasáda této stavby strohá, nicméně směrem k Vltavě se otevírá velká prosklená stěna. Vilu si nechal postavit diplomat Pavel Růžička, legionář v Rusku, později vojenský atašé a konzul v Japonsku a po druhé světové válce velvyslanec v Irsku. Po únoru 1948 zůstal v exilu.

Grossmannova vila.
Grossmannova vila. | Foto: Pavel Švec

Objemově skromnější je vila o dvě parcely dál (č. 29), která je atypická pěti obdélnými vertikálními francouzskými okny s malými balkóny, které jsou symetricky rozložené na fasádě pod výrazně přesahující střechou. Ovšem i tady platí, že právě tato nejzajímavější strana stavby je otočena k řece.

Dům z roku 1937 navrhl pro syna ředitele továrny na výrobu kyslíku a kyseliny uhličité Arnošta Grossmanna architekt František Albert Libra (1891-1958), mimo jiné autor kolonie rondokubistických domů v jižní části Vinohrad. V 50. letech zde žil režisér František Vláčil, podepsaný pod ikonami československé kinematografie jakými jsou Údolí včel a Marketa Lazarová.

Vzorová vila.
Vzorová vila. | Foto: Pavel Švec

Hned naproti přes ulici (č. 46), na zahradě kolem níž se obtáčí Barrandovská ulice, "vykukuje" za hustými borovicemi a smrky elegantní funkcionalistická vilka, která kombinuje hranolové tvary s oblými a nese prvky takzvané nautické architektury, konkrétně kapitánský můstek.

Pro investora Václava M. Havla ji navrhl nám známý architekt Vladimír Grégr. Vila z roku 1932 fungovala jako vzorová, propagovala komfortní bydlení (stejně jako nedaleký dům v ulici Lumiérů č. 41). Do roku 1938 zde bydlel kameraman Otto Heller, během 2. světové války herečka Adina Mandlová, od roku 1953 divadelní a filmový herec Miloš Nedbal a po návratu z emigrace od začátku 80. let režisér a scenárista Pavel Juráček.

Havlíkova vila.
Havlíkova vila. | Foto: Pavel Švec

Na trojúhelníkovém náměstíčku vzniklém v ohybu silnice zaujme svými dvěma přízemními arkádami vila (Filmařská č. 2) postavená podle vzoru španělských a kalifornských haciend. Dům postavený v roce 1940 navrhl pro ředitele pražské části automobilky Škoda pana Havlíka architekt Josef Kačírek.

Vila Hynka Pelce.
Vila Hynka Pelce. | Foto: Pavel Švec

Atypický je i sousední rodinný dům vlevo (Filmařská č. 4), jemuž v roce 1937 vtiskl architekt Vladimír Grégr lidový takzvaný vernakulární styl. Vila je nepřehlédnutelná nejen svým hrázděným zdivem, ale i sochou nahé dívky u vstupu do zahrady, která je dílem sochaře Josefa Pekárka, a zároveň kopií figurální plastiky nazvané Vltava, jež stojí u zdymadla Dětského ostrova na Smíchově.

Majitelem vily byl Hynek Pelc, profesor na Karlově univerzitě a ředitel Státního zdravotního ústavu. V době heydrichiády byl ovšem zanícený vlastenec zatčen gestapem a v Praze-Kobylisích zastřelen. Některé prameny uvádí, že se vila měla stát sídlem ministra propagandy třetí říše Josefa Goebbelse.

Vila V. Fröhlicha.
Vila V. Fröhlicha. | Foto: Pavel Švec

Zajímavá je i vila naproti (Filmařská č. 3) postavená v letech 1934-1935 pro malíře Vladimíra Fröhlicha a jeho manželku Marii podle návrhu architekta Jaroslava Fröhlicha (1897-1986). Podélná stavba je velmi prostě řešená, fasádu tvoří červené cihly, výrazná je i kamenná podezdívka z kyklopského zdiva. Na Barrandově nic podobného není.

Když se trochu vrátíme, kolem Havlíkovy haciendy vedou vzhůru schody na ulici Lumiérů, která svým umístěním připomíná letištní dráhu, jíž na jihozápadním konci dominuje budova filmových ateliérů, jakéhosi "Hollywood Východu", od architekta Maxe Urbana (1882-1959). Ten byl za projekt roku 1937 oceněn Velkou cenou Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži.

Zimova vila.
Zimova vila. | Foto: Pavel Švec

V ústí schodiště stojí trojice zajímavých staveb: velký rodinný dům z roku 1936 (Lumiérů č. 26), který si nechal postavit stavební rada ve výslužbě Bohuslav Černý a jeho choť Vlastimila. Sousední vilu (Lumiérů č. 28) z roku 1940 tvarem střechy připomínající pagodu navrhl pro manžele Eugena a Pavlu Proschkovy architekt Rudolf Weiser. Za povšimnutí stojí i zvláštní sloupky plotu.

A naproti přes ulici pak stojí funkcionalistická vila (Lumiérů č. 25) postavená v roce 1933, kterou navrhl architekt K. Rudl pro hlavního auditora československé pobočky společnosti Shell Antonína Zimu. Dnes prosklená lodžie v uličním průčelí domu byla původně otevřená.

Vzorová vila.
Vzorová vila. | Foto: Pavel Švec

O dvě stě metrů dál severovýchodním směrem tvoří křižovatka ulic hranaté náměstíčko a na něm stojí po levé straně (č. 41) poměrně nenápadná stavba, kterou jsme již zmiňovali - jde o vzorovou vilu dle projektu Maxe Urbana. Dům z roku 1932 ovšem prošel poměrně značnou přeměnou.

Vila Rudolfa Vorla.
Vila Rudolfa Vorla. | Foto: Pavel Švec

Na druhé straně náměstíčka se za tújemi vypíná již popisovaná bílá Auerbachova vila, podél níž se k Barrandovským terasám svažuje úzká silnice Skalní. Zde o několik desítek metrů dál stojí vila (Skalní č. 8), kterou si nechal postavit výrobce módních klobouků Rudolf Vorel a jeho žena Sláva, hudební skladatelka a klavíristka. Vorel byl poslední den války spolu s dalšími muži v nedaleké ulici Pod Habrovou zastřelen oddíly SS.

Řádění esesáků poslední den války

Ulice, z níž je zejména za tmy impozantní výhled na osvětlené město, za dalších dvě stě metrů končí schody. A vlevo od nich stojí "červená" vila (Skalní č. 17) velkoobchodníka s květinami Františka Vodnika vyprojektovaná Rudolfem Stockarem. Pod ní si svůj dům (Skalní č. 19) nechal postavit sochař Václav Prokop. Odtud vede úzká pěšina mezi ploty na Barrandovskou ulici, z níž se lze přes křižovatku s hlavní výpadovkou dostat do ulice Pod Habrovou, která kopíruje severní vrstevnici barrandovského ostrohu.

Stránského vila.
Stránského vila. | Foto: Pavel Švec

Třetí stavba vlevo je vila profesora Antonína Stránského a jeho ženy Heleny, kterou vyprojektovali architekti Karel Caivas (1897-1961) a Vladimír Weiss (1897-1989), mimo jiné autoři monumentálního nákladového nádraží na Žižkově. Jednoduchá funkcionalistická vila (Pod Habrovou č. 16) z roku 1935 kombinuje bílou omítku s červenými pohledovými cihlami, kterými jsou vyzděny přístupové terasy i spodní patro. Kříž na chodníku připomíná 18 českých povstalců, které tu ráno 8. května 1945 postříleli příslušníci SS. Mezi nimi byl i profesor Stránský.

Sousední funkcionalistickou vilku charakteristickou průnikem několika kubických hmot (Pod Habrovou č. 14) si nechali postavit manželé František a Jiřina Nušlovi již v roce 1929, a stali se tak prvními skutečnými obyvateli Barrandova. Navrhl ji architekt Alois Houba (1904-1982). František Nušl, ve 30. letech technický ředitel ve firmě Walters Motors, byl po roce 1948 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let, odseděl si 7,5 roku.

Martínkova vila.
Martínkova vila. | Foto: Pavel Švec

O pár desítek metrů dál stojí po pravé straně vila z roku 1931 od architekta Kurta Spielmanna (1903-1943), kterou si o rok později koupil obchodník a sběratel čínského umění Josef Martínek. Dům zaujme výrazně předsazenou fabionovou římskou, vstupním portálem z umělého kamene či okny se zaoblenými šambránami. Ve vile později bydlel také Petr Schulhoff, režisér filmů "Co je doma, to se počítá, pánové…" či "Zítra to roztočíme, drahoušku…!"

I tato stavba, u níž dnešní "vycházka" končí, je bohužel spojena s tragickými událostmi 20. století. Obchodník Martínek musel po komunistickém převratu v roce 1948 emigrovat, architekt Spielmann zahynul roku 1943 v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Francie zadržela britskou rybářskou loď, spor kolem práv na rybolov se stupňuje

Francie v noci na čtvrtek zadržela britskou rybářskou loď, která podle místní vlády lovila u ústí řeky Seiny bez patřičného povolení. Média incident spojují s eskalujícím sporem mezi Británií a Francií o právo na rybolov v britských vodách v návaznosti na brexit.

Paříž vyhrožuje sankcemi za to, že Britové podle ní nevydali francouzským rybářům dostatečný počet licencí, Londýn ve čtvrtek slíbil odvetu a hovořil o porušení mezinárodního práva. Londýn oznámil, že si chce předvolat francouzskou velvyslankyni v Británii.

Zadržená britská loď skončila v přístavu Le Havre, kde mohou úřady zkonfiskovat úlovek a plavidlo zadržovat do uhrazení poplatku, píše zpravodajská společnost BBC. Francouzská státní tajemnice pro námořní otázky Annick Girardinová sdělila, že hlídka v zálivu u ústí Seiny narazila ještě na jedno britské plavidlo, jehož posádka dostala slovní varování. Posádky obou lodí zároveň podle vládního prohlášení dostaly pokuty.

Zdroj: ČTK
Další zprávy