Podolí: čtvrť vil mnoha různých stylů, slavných budov i "sovětského" města ve městě

Podolí: čtvrť vil mnoha různých stylů, slavných budov i "sovětského" města ve městě
Hoffmannova vila.
Langerova vila.
Vila přestavěná arch. R. Hubičkou
Vila rodiny E. Jiřičné.
Foto: Pavel Švec
Pavel Švec Pavel Švec
10. 4. 2021 11:05
Opatření, jež uzavřela hranice obcí, jsou příležitostí poznat své město. Například Podolí, čtvrť rozprostírají se na březích Vltavy a na přilehlých pahorcích. Stojí tu staré i moderní vily, typické městské bloky i významné veřejné budovy. Dům zde měl slavný spisovatel, ilustrátor či houslista. V Podolí chátrá utajená hvězdárna, skví impozantní vodárna a v 50. letech sem vtrhla monumentální sorela.

Podolí je známé zejména svými veřejnými budovami, jako je porodnice dostavěná roku 1914 krátce před vypuknutím první světové války, gigantická vodárna, jež se budovala přes třicet let, skvostný plavecký stadion z roku 1965 takzvaného bruselského stylu či areál České televize. Ovšem v jejich okolí jsou další pozoruhodné stavby, i když pochopitelně skromnější.

Za pozornost stojí například funkcionalistický činžovní dům postavený v roce 1936 podle návrhu německy hovořícího architekta Bertholda Schwarze (1893-asi 1948), který uprchl před nacisty do indické Bombaje. Nejvýraznějším prvkem domu v ulici Na Dolinách č. 47 je konkávně zapuštěná nárožní část členěná balkony propojenými subtilními sloupy či neobvyklé keramické obklady s výžlabkem, jež vytvářejí výrazně reliéfní povrch. Taková architektura se v Praze jen tak nevidí. I proto je dům památkově chráněn.

Okruh po Podolí měří 2,6 kilometru.
Okruh po Podolí měří 2,6 kilometru. | Foto: Pavel Švec

Schwarzův činžák stojí na rohu křižovatky, do níž ústí ulice Pod Děkankou. A na ni po několika desítkách metrů navazuje Procházkova, příjemná ulice lemovaná po obou stranách vzrostlými platany, jírovci či javory. A také zajímavými vilami různých stylů. Většina spadá do meziválečného období. Jedna se však vymyká běžným představám, jak by měl rodinný dům vypadat, byť třeba současný, moderní.

Vila od Josefa Pleskota.
Vila od Josefa Pleskota. | Foto: Pavel Švec

Tato oceňovaná stavba (Procházkova č. 3) z roku 2012 od známého architekta Josefa Pleskota (nar. 1952) zaujme na první pohled rozměrnými zrcadlovými okny a kombinací pohledového betonu s dřevěným obkladem. Velkou část fasády otočené do zahrady tvoří prosklená stěna.

Pleskot je podepsaný pod mnoha ceněnými projekty. Za všechny jmenujme průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, přeměnu průmyslového areálu Vítkovických železáren v Ostravě či soubor budov, kde sídlí ústředí ČSOB v pražských Radlicích.

Procházkova ulice se kousek od Pleskotovy vily přemění na Lopateckou, která se ladným obloukem obtáčí po vrstevnici kopce. Po pravé i levé straně stojí prvorepublikové domy postavené ve stylu moderny, art deco či purismu. Po necelém půlkilometru pak vpravo (čp. 11) zaujme vila s nezvykle členitým, zdobným a špičatým štítem a výraznými římsami.

Vila rodiny E. Jiřičné.
Vila rodiny E. Jiřičné. | Foto: Pavel Švec

Stavbu ve stylu art deco postavenou v roce 1923 navrhla dvojice pražských architektů Antonín Mendl (1890-1944) a Václav Šantrůček (1893-1971), autoři divadla Tylův dům v Poličce či několika mimořádně zajímavých sokoloven, jako třeba v Pardubicích. Obě zmíněné budovy svým charakterem připomínají právě tuto podolskou vilu, která upoutá i tím, že v ní žila rodina rodáka z Nové Paky Josefa Jiřičného.

Svého času tu tedy žila světoznámá česká architektka a designérka Eva Jiřičná (nar. 1939), která se proslavila díky interiérům londýnských a newyorských módních obchodů a butiků, high-tech oranžerií v Královské zahradě Pražského hradu či budovou Kongresového centra ve Zlíně.

Hoffmannova vila.
Hoffmannova vila. | Foto: Pavel Švec

Vedle chodníku o dvě zahrady dál stojí košatý platan a u něj vila s vínovou fasádou postavená roku 1926 (Lopatecká č. 7). Ve stylu klasicizující moderny vycházející z wagnerovsko-kotěrovských principů moderní architektury - tedy funkčnost, jednoduchost a účelná volba materiálů, ji vyprojektoval architekt Eduard Hnilička (1887-1967).

Jak plaketa na uliční stěně napovídá, dům si nechal postavit houslový virtuos Karel Hoffmann, člen proslulého Českého kvarteta. Ostatně největším prostorem, který zaujímá celou západní část druhého podlaží a zasahuje až do půlkruhového rizalitu na jihu, je původní hudební salon, kde slavný hudebník se svými kolegy hrával.

Studentské koleje.
Studentské koleje. | Foto: Pavel Švec

Lopatecká ulice za několik desítek metrů dorazí k otevřenému prostranství, jemuž dominují dvě robustní vily postavené roku 2009 od architekta Radana Hubičky (nar. 1960), naproti nim se rozkládá malý parčík a za nenápadnou zdí hřbitov. Přilehlá ulice Na Lysině se mu vyhne, aby "narazila" na podivuhodný areál studentských kolejí. Je to jakési město ve městě, které díky svému vzhledu podřízenému socialistickému realismu připomíná spíše sídliště v hornických městech Ostravě-Porubě, Karviné, Havířově, v Ostrově nad Ohří nebo Příbrami.

Projekt vznikl v roce 1954 v rámci Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Velkolepost a monumentálnost socialistického realismu, čili sorely, oficiálního uměleckého směru Sovětského svazu a jeho satelitů, se tu projevila nejen v objemech budov či velkorysém urbanismu, ale i v detailech - dekorativně pojatých říms, okenních mříží a balustrád, sgrafit či portiků vstupů, ne nepodobných renesančním stavbám.

Vila od Karla Hannauera.
Vila od Karla Hannauera. | Foto: Pavel Švec

Studentský areál ohraničují ulice Doudova a U Podolského hřbitova, v níž pod č. 8 stojí zástupce funkcionalistické architektury 30. let minulého století, což je úplně jiná záležitost. Na této "střízlivé" vile od architekta Karla Hannauera (1906-1966) zaujme zejména atypická tmavá markýza, která sahá od domovního vstupu až k chodníku, a také nadstavba neobvyklého tvaru s přetaženou střechou. Jinak je dům nápadně strohý.

Langerova vila.
Langerova vila. | Foto: Pavel Švec

Další pozoruhodná stavba vyznávající funkcionalismus stojí v ulici Nad Cementárnou č. 23 asi čtvrt kilometru odtud. Jde o vilu, v níž žila osvícená a mimořádně všestranná osobnost - známý spisovatel, dramatik, legionář a vojenský lékař, který dosáhl hodnosti brigádního generála František Langer.

Rodinný dům z roku 1929 pro něj navrhl architekt Karel Honzík (1900-1966), spolu s Josefem Havlíčkem autor Všeobecného penzijního ústavu, dnes Domu odborových svazů, v Praze na Žižkově. Vila s výraznými pásovými okny, střešní terasou s pergolou a částečně zasklenou verandou, která vybíhá do pečlivě vyprojektované zahrady, byla jednou z prvních funkcionalistických staveb na našem území. A občas se tu scházela vybraná společnost takzvaných "Pátečníků," mimo jiné bratři Čapkové či prezident T. G. Masaryk.

Vila rodiny J. Trnky.
Vila rodiny J. Trnky. | Foto: Pavel Švec

Kousek vedle, ale již v ulici Vápencová č. 13, koupil v roce 1957 pro svou rodinu domek slavný výtvarník, loutkář, ilustrátor, malíř a režisér animovaných filmů Jiří Trnka. Žila tu jeho první manželka s dětmi, jež známý umělec navštěvoval. Dnes je ve funkcionalistické vile, postavené roku 1939 podle projektu bratrů Jaroslava a Karla Fišerových, rezidence velvyslanectví Kyperské republiky.

Vila přestavěná arch. R. Hubičkou
Vila přestavěná arch. R. Hubičkou | Foto: Architektonický ateliér Radana Hubičky

O něco níže do Vápencové ústí ulice Na Vápenném a i tady je po levé straně (č. 5) tradiční prvorepubliková vila z roku 1928, která stojí za pozornost. Ovšem v tomto případě zejména svou radikální, ale obdivuhodnou přestavbou, za níž stojí již zmiňovaný architekt Radan Hubička, mimo jiné autor 104 metrů vysokého mrakodrapu V Tower na pražské Pankrácké pláni. Nejzásadnějším zásahem do staré budovy bylo vybourání západní fasády a vestavění nové dvoupatrové haly. Tuto stranu uzavírá obrovská prosklená stěna, kterou se otevírají pohledy na Pražský hrad, Vyšehrad a údolí Vltavy. Je to živý obraz v rámu.

Fürth-Mühlsteinova vila.
Fürth-Mühlsteinova vila. | Foto: Pavel Švec

Ulice Na Vápenném prokličkuje mezi zdejšími paneláky, napojí se na silnici Pod Klaudiánkou, která se již svažuje směrem k řece do dolní části Podolí. V místech, kde se vpravo ve stráni vypínají dva mohutné činžovní domy, stojí na druhé straně ulice poměrně nenápadná funkcionalistická vilka zcela obložená keramickým obkladem. Pochází z roku 1928 a navrhla ji dvojice pražských německých architektů židovského původu Ernst Mühlstein (1893-1968) a Victor Fürth (1893-1984), tvůrci mnoha pražských vil či nájemních domů - například obchodního paláce Te-Ta v Jungmannově ulici č. 20.

Oba před rozbitím Československa nacisty uprchli do zahraničí, Fürth nejprve do Anglie, kde svými projekty významně přispěl k poválečné obnově Londýna a stal se členem Královského institutu britských architektů, později se přesunul do USA. Mühlstein emigroval do Austrálie. Odkaz tohoto kdysi slavného pražského ateliéru tak lze vysledovat po celém světě - v americkém Ohiu či Indianě, v australském Melbourne, italské Cortině d´Ampezzo… všude tady stojí vily, výstavní pavilony či veřejné budovy jednoho z této dvojice.

Hodkův dům.
Hodkův dům. | Foto: Pavel Švec

Silnice Pod Klaudiánkou o kousek níže plynule navazuje na ulici Na Zlatnici, která protíná obdélníkové náměstíčko, jemuž dominuje dům (č. 8) se dvěma štíty významného stavitele Františka Hodka (1870-1952), který na Vyšehradě, v Podolí či Nuslích postavil řadu domů. Západní fasádu vily z roku 1910 zdobí nebývale rozměrný secesní jezdecký reliéf zobrazující s největší pravděpodobností bájného Horymíra a jeho koně Šemíka. Tohle nelze přehlédnout.

Stráníkova vila.
Stráníkova vila. | Foto: Pavel Švec

Poblíž, v přilehlé ulici Na Podkovce č. 12, stojí architektonicky cenná vila s oblými nárožími a pásovými okny postavena roku 1936 v duchu pozdního funkcionalismu podle návrhu architekta Karla Stráníka, někdejšího asistenta a spolupracovníka švýcarské ikony světové moderní architektury Le Corbusiera. I tato stavba je památkově chráněná.

Dům s hvězdárnou.
Dům s hvězdárnou. | Foto: Pavel Švec

Vraťme se do ulice Na Zlatnici, konkrétně do míst, kde se po levé straně rozkládá travnatý svah a po pravé pod č. 16 stojí vila, která není výjimečná svou podobou, ale poněkud zchátralou střešní věží s otočnou kopulí, kterou si nechal postavit lékárník a amatérský astronom František Fischer. Jeho největší zálibou bylo mapování povrchu Měsíce, pořizoval snímky mlhovin, komet a stálic.

Soukromá hvězdárna fungovala od roku 1924 a její součástí byla i knihovna se vzácnými tisky z oboru selenografie (mapování měsíce). Po smrti Františka Fischera v roce 1966 hvězdárna zanikla a technické vybavení bylo věnováno České astronomické společnosti.

Podolská vodárna.
Podolská vodárna. | Foto: Pavel Švec

Ikonickou stavbou pražského Podolí je bezesporu nedaleká monumentální vodárna. Soubor osobitých budov, postavených ve dvou etapách (1929 a 1962) v duchu monumentálního klasicismu či tradicionalismu, navrhl architekt Antonín Engel (1879-1958), poslední mistr novorenesance a novoklasicismu v Praze a autor urbanistické koncepce nových Dejvic (oblast takzvaného Kulaťáku).

Ve své době šlo o největší stavbu ze železobetonu v Československu, kterou si pro svou impozantnost ještě před pár lety pletli turisté s národním parlamentem. Zajímavostí je i fakt, že ta nejdekorativnější, nejvýstavnější strana vodárenského areálu není otočena k nábřeží a Vltavě, ale směrem na jih. Jižní průčelí zdobí jedenáct soch znázorňujících Vltavu a její přítoky, jakými je třeba Otava, Malše, Berounka, Sázava či Lužnice. Důvod je prostý. V době, kdy projekt vznikal, bylo Podolí v podstatě branou do hlavního města. A ten, kdo přijížděl do Prahy z tohoto směru, musel být takovým monumentálním skvostem ohromen, byť jde vlastně "jen" o továrnu.

A když už jsme u Vltavy, stojí za povšimnutí i dřevěná budova Českého Yacht klubu s výraznými bílými okny, která se vypíná na navigaci chránící podolský přístav. Obstála při všech povodních a Podolí zdobí již skoro 110 let.

Podolský přístav, v popředí na navigaci stojí dřevěná klubovna Českého Yacht klubu z roku 1912. O něco dále kotví vyloďovací člun.
Podolský přístav, v popředí na navigaci stojí dřevěná klubovna Českého Yacht klubu z roku 1912. O něco dále kotví vyloďovací člun. | Foto: Pavel Švec

Zajímavostí je i plovoucí loděnice TJ Tatran, nízká dřevěná stavbička stojící na palubě dlouhého člunu. Podle dostupných informací by se mělo jednat o Marinefährprahm typu D, což byla třída invazních lodí, se kterými německá armáda zamýšlela zaútočit na Velkou Británii. Invaze na britské ostrovy se ale jak známo nekonala a 240 tun těžký člun, který vyrobili v děčínské loděnici, místo toho skončil v Praze.

 

Právě se děje

před 21 minutami

Milion chvilek svolal na příští čtvrtek demonstraci, bude požadovat demisi Benešové

Spolek Milion chvilek pro demokracii v reakci na odstoupení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který naznačil, že čelil tlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, svolal na příští čtvrtek demonstraci, na níž bude požadovat demisi ministryně. Konat se bude 20. května od 18:30 na Václavském náměstí.

"Nátlak Marie Benešové na Pavla Zemana je naprosto nepřijatelný. Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se chýlí ke konci a hradní kauzy probublávají. Tahle vláda nesmí rozhodovat o dalším nejvyšším státním zástupci," řekl k okolnostem pro pořádání demonstrace předseda Milionu chvilek Benjamin Roll. 

"Požadujeme demisi Marie Benešové. A požadujeme, aby vláda s trestně stíhaným premiérem nevybírala nového státního zástupce," dodal.

Spolek kvůli tomu zrušil původně plánované pondělní setkání "100 let stačilo!" k příležitosti 100 let od založení komunistické strany, kde plánoval předčítat jména obětí komunistického režimu před sídlem KSČM.

Zdroj: ČTK
Další zprávy