Ukrajinský Boeing 737 sestřelila nad Teheránem raketa protivzdušného systému Tor M1 íránských revolučních gard. Jak může dojít k takové chybě, že vojáci sestřelí civilní letoun s bezmála dvěma stovkami civilistů?
V každém případě selhala obsluha tohoto ruského systému Tor M1. Nejspíše kvůli špatné vycvičenosti. Udělali tragickou chybu. Určitě to té obsluze nikdo nenařídil. I takový režim, jaký vládne v Íránu, ctí to, že nebude nesmyslně sestřelovat civilní dopravní letadla - ať už je ukrajinské, české, či jiné společnosti. Proto je namístě otázka: jak jsou vůbec Íránci z protivzdušné obrany vycvičeni?
Spojenci v NATO, především USA a Kanada, již krátce po teheránské tragédii přišli se zjištěním, že ukrajinský boeing byl sestřelen íránskou raketou. Lze to opravdu tak rychle odhalit?
Uvědomme si, že jde o oblast válečné zóny, o kterou mají velký zájem USA, takže ji také mimořádně pečlivě monitorují satelity i jinou špičkovou technikou čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. S nadsázkou lze říct, že mají přehled o každém centimetru území Íránu. Proto to bylo tak rychlé.
Myslíte si ale na druhé straně, že třeba americký prezident Donald Trump ukáže novinářům satelitní snímky s perfektním rozlišením o tom, kdo, kde a odkud vystřelil? Uvidíte nanejvýš rozmazané a dost matné záběry. On prostě nemůže položit na stůl všechny důkazy, protože by protivníkům odhalil technologickou či špionážní vyspělost své země.
Ukrajinský letoun havaroval krátce poté, co Írán ostřeloval balistickými raketami základny Američanů v Iráku, jako odvetu za smrt generála Kásema Solejmáního, jehož zlikvidoval dron Američanů. Předpokládám tedy, že minimálně íránská protivzdušná obrana musela být pod velkým tlakem z drtivé odvety Američanů, o níž se prezident Donald Trump také zmínil. Nemohl tedy k chybnému rozhodnutí vypálit raketu přispět i stres obsluhy systému Tor M1?
Samozřejmě. Popsal jste situaci ne nepodobné té válečné. V regionu to vře. Řadu let tam vládne napětí a válka. Obsluhy protiletadlových raketových systémů jsou proto permanentně nervózní a pod tlakem. Některé mohou být opotřebované. I když samozřejmě nevím, kolik mají lidí, jaká je jejich směnnost či kolik mají Íránci kvalitně vycvičených lidí a jak často je střídají.
Je to stejné jako s lékaři v Česku. Jsou v práci, pak mají službu a pak jsou zase v práci. Někdo pak může zjistit, že ho operoval chirurg po osmačtyřicetihodinové šichtě. Pak se divte, že takový lékař nechá v pacientovi zašitý kus gázy.
Takže chybovat z dlouhodobého vyčerpání či stresu mohla i obsluha protivzdušné obrany Teheránu, která je v posledních měsících v neustálém napětí. Co si budeme vykládat? Írán musí být v poslední době pod obrovským tlakem Američanů. Takže i tyhle faktory - přetížení s únavou, obrovský psychický tlak - mohou být výsledkem tragédie, o níž se bavíme. Náhodný výstřel ale v každém případě vylučuji.
Proč přesně?
Soudím tak alespoň podle systému a pravidel, jimiž se řídíme my. Než nějaký cíl zachytíme, než projde celým tím procesem, než se - laicky řečeno - všechny kontrolky rozsvítí a než raketa opustí odpalovací zařízení, je to celá sekvence nějakých činností. Mluvím o návaznosti obsluh na více místech, než k vypálení rakety vůbec dojde.
To není jak v nějaké fabrice, když někdo usne a opře se omylem o jakousi páčku či mu spadne hlava na tlačítko a pak už to všechno jen lítá. Tak to zkrátka v kvalitních systémech protivzdušné obrany nefunguje.
Nevím například, zda na teheránském letišti je i vojenská část. Pravděpodobně tam ale je. A tu zřejmě hlídá protivzdušná obrana, o níž mluvíme. Pražské letiště nemá naopak vojenskou část, takže není důvod mít tam protileteckou obranu.
A nebylo by lepší, pokud by se válečným či velmi rizikovým oblastem civilní aerolinky vyhýbaly? Připomínám tím například i sestřelení malajsijského Boeingu 777 nad válečnou východní Ukrajinou v roce 2014. A není to jediný příklad podobného omylu. Selský rozum velí: nad takovým územím zkrátka nelétat.
Vzdušný prostor na celém světě je "rozporcovaný" na nejrůznější koridory, výšky či směry. A letadla všech aerolinek se těchto koridorů - o nichž i vojáci dobře vědí - pečlivě drží. Předpokládám tedy, že nad Teheránem došlo k chybě v koordinaci letového provozu.
Ale jak říkám: roli v tragédii mohla sehrát i nevycvičenost či vyčerpanost obsluhy raketového systému Tor M1. Zjednodušeně řečeno, obsluha má být natolik vycvičená, aby raketa při obraně zájmů země neproťala dráhu civilního letadla.
Jiná věc je, aby civilní letadla nebyla využívána ke špionáži či pašování zbraní. V tom případě už ztrácíte přehled o tom, co máte vlastně ve vzduchu. Zda civilní letadla jsou opravdu civilní a kvůli svému utajovanému nákladu či činnosti nejde už o vojenské stroje.
Sanitku, na níž se podle Ženevských úmluv rovněž neútočí, ale která rozváží po bojišti miny, vám protivník rovněž zlikviduje. Ženevské úmluvy přitom jako první porušil řidič té sanitky.
Z toho, co říkám, je snad patrné, jak velmi komplikovaným se stává letecký provoz nad některými oblastmi.
Protiletadlový raketový pluk ve Strakonicích
- Úkolem 25. protiletadlového raketového pluku, jehož součástí je 251. oddíl Alana Dubového, je zajištění protivzdušné obrany Česka a objektů státního významu před vojenským i nevojenským napadením ze vzdušného prostoru. Pluk rovněž zabezpečuje protivzdušnou obranu jednotek, plnících bojové úkoly.
- Vojáci pluku se pravidelně účastní řady vojenských cvičení v Česku i zahraničí. Každoročně absolvují bojové střelby z protiletadlových raketových kompletů.
- Pluk je dislokován v posádce Strakonice.
Ve vašem raketovém oddíle máte ve výzbroji modernizovaný ruský systém KUB. Jak byste pro laiky charakterizoval ten rovněž ruský Tor M1?
Tor je novější než KUB, je mezi nimi generační rozdíl. Tor si veze vše s sebou: jak rakety, tak lokátor. My je máme oddělené - zvlášť odpalovací zařízení s raketami a zvlášť lokátory. Tor je nástupce ruského raketového systému 9K33 Osa, který jsme měli dříve i my. Nahradili jsme ho však švédským robotsystémem RBS 70 a pořizujeme si další RBS 70 NG. Tolik ve stručnosti.
Můžete popsat, jak se vlastně chová po odpalu raketa země-vzduch a jak eliminuje cíl?
Raketa nemusí vždy přímo "nabourat" do letadla. Jen velmi obecně: rakety, které máme například i my ve výzbroji, mohou mít radiozapalovač, který zjistí, že už se dostatečně přiblížil k cíli, a odpálí hlavici rakety. Ty vyspělejší dokonce poznají, i z které její strany se cíl nachází, takže podle toho nasměrují i výbuch hlavice, jejíž střepiny poškodí či zlikvidují cíl. Záleží přitom na vzdálenosti rakety i na tom, kterou část cíle střepiny zasáhly.
A může obsluha - pokud si uvědomí, že jde o omyl - s odpálenou raketou ještě něco dělat, odklonit ji?
I to je možné, vždy ale podle vyspělosti i typu raketového systému. Součástí některých raket jsou autodestrukční komponenty. Obsluha rakety může tedy až do poslední vteřiny jejího letu střelu nařízenou explozí zničit.
Záleží i na tom, zda je raketa samonaváděcí, takže se o ni obsluha po odpalu už nezajímá (podle pravidla vystřel a zapomeň) a věnuje se dalším cílům. S takovou střelou pak většinou už nikdo nic neudělá. Anebo jde o systém povelového navádění ze země. Ten totiž umožňuje navést střelu pryč od původního cíle, někam do neobydleného prostoru, kde pak raketa jednoduše spadne.
Ale jak říkám: v případě systému "odpal a zapomeň" obsluha s raketou, která jde například za teplem z motorů letadla, už nic moc neudělá.
Záleží i na výšce cíle. V případě ukrajinského boeingu ho raketa s rychlostí devět set metrů za sekundu dostihla do čtyř vteřin. V tomhle čase nemá obsluha raketového systému šanci něco měnit či rozmýšlet. Proto je nutný každý odpal rakety pečlivě zvažovat.
Vede vás a vaše kolegy z českého protivzdušného raketového vojska tragédie nad Teheránem anebo ta nad východní Ukrajinou k nějakým úvahám či analýzám, abyste třeba i vy takhle nechybovali?
Expertní konferenci kvůli tomu nikdo svolávat nebude. Samozřejmě že se o tom na základně s kolegy bavíme. NATO má tyto procedury nastavené velmi spolehlivě. Podobné věci kromě toho cvičíme. Identifikace cíle je několikanásobná, než vůbec někdo řekne "můžete střílet" a obsluha systému pak odpálí raketu.
Samozřejmě že cvičíme zaměřování a sestřely vojenských letadel, které manévrují, létají nízko nad zemí, anebo naopak hodně vysoko ve velmi hustém provozu. A vy musíte vždy rozeznat, zda jde o náš, či protivníkův letoun. Navíc vám komplikuje práci aktivní rušení - s tím musíte počítat… Odvážím se tvrdit, že naši operátoři jsou k boji velmi kvalitně vycvičeni. Proto znovu říkám, že za teheránským neštěstím stojí téměř jistě únava obsluhy anebo její nevycvičenost.
