Samuel "Sammy" Nalo a Robert Comfort. Jména, která by se neztratila v reklamě na kvalitní domácí spotřebiče. V sedmdesátých letech minulého století je znal každý druhý Američan. Ne však kvůli pomoci hospodyňkám. Proslavili se coby úspěšní lupiči s přímou vazbou na mafiánskou rodinu z města Rochester, kterou tehdy vedl boss Frank Valenti. Nalo a Comfort naplňovali filmový obrázek elegantních gangsterů.
Na svědomí toho do ledna 1972 neměli málo. Byli podezřelí z několika vloupaček. K jejich nejpovedenějším kouskům patřila akce v hotelu Sherry Netherland, kdy se dostali do apartmánu slavné herečky Sophie Lorenové. Hollywoodská hvězda tehdy přišla o šperky a hotovost v hodnotě milionu dolarů. Mafiánské duo se však pouze rozehřívalo.
V Nalově hlavě se rodil grandiózní plán. Na sklonku prosince si svolal do svého klubu v New Yorku partu nejvěrnějších. Nemohl mezi nimi chybět Comfort, jednu z hlavních rolí dostal Robert "Bobby" Germaine z mafiánské rodiny Lucchese.
Černou práci řidičů měli obstarat Ali Ben a Al Green, kteří si přivydělávali jako nájemní zabijáci. Nick Sacco, jakožto dobrý kamarád obou lupičů, byl pak sázkou na jistotu. Nalo si své parťáky nejprve tiše prohlédl a následně jim u decentně osvětleného stolu nastínil odvážný plán: "Vyloupíme hotel Pierre."
Loupež jako dokonale seřízený stroj
Newyorský Hotel Pierre platil už od svého otevření v roce 1930 za symbol luxusu, s výhledem na Central Park se v průběhu let stal dočasným domovem řady slavných osobností. Zdejší služby s oblibou využívali řecký miliardář Aristoteles Onassis, herečka Elizabeth Taylorová či světoznámý módní návrhář Yves Saint-Laurent. Hotel přitahoval společenskou smetánku, pro Nala a Comforta šlo o perfektní cíl.
Klíčové bylo dokonalé plánování. Loupež musela proběhnout 2. ledna v noci. Nalo správně odhadl, že dekadentní návštěvníci ještě budou vyspávat kocovinu z oslav příchodu nového roku. Své šperky a cennosti pochopitelně nenechají povalovat v luxusních pokojích, ale uloží je do hotelových bezpečnostních schránek. Zároveň si při přípravě akce ověřil, že personál bude sloužit jen málo, posílená směna se měla do služby hlásit až v sedm ráno.
Seriál Aktuálně.cz Slavné loupeže
Seriál Slavné loupeže, který na Aktuálně.cz vychází každých čtrnáct dní, mapuje historické i nedávné loupeže, které se z mnoha důvodů zapsaly do dějin. Ať už provedením, množstvím lupu, nebo překvapivým neumětelstvím svých hlavních hrdinů.
- Paranoidní mafián stál za největší loupeží své doby. Pak povraždil všechny kumpány
- "Neprůstřelní" lupiči zažehli v Hollywoodu krvavé inferno. Vše živě vysílala televize
- Při největší hotelové loupeži se nestřílelo. Mafiánům stačila elegance a umělé nosy
- Firma na loupeže. Růžoví panteři využívají krásných žen, zatím nakradli za stamiliony
- Loupež v chaosu války. Kdo z Libanonu ukradl tajné dokumenty, zůstává záhadou
- Loupež století v Antverpách zosnoval protřelý Ital. Dohnal ho až salámový sendvič
- Loupež ve stínu mrakodrapů skončila zradou. Deset milionů dolarů se nikdy nenašlo
- Zločin jako umělecké dílo. Slavnou loupež obrazů neobjasnil ani tajemný dopis
- Lstiví Brazilci se maskovali za zahradníky. Do banky se prokopali dlouhým tunelem
- Britští staříci si chtěli přilepšit k důchodu. Zosnovali loupež, která uhranula svět
- Příběh krádeže Mony Lisy. Kníratý Ital se po slavné loupeži stal národním hrdinou
Tým si pečlivě trénoval i ty nejmenší detaily včetně příjezdu k hotelu. Comfort si prošel veškeré lokální tiskoviny, aby zjistil, kdo bude v hotelu ubytovaný. Následně si jména dohledal a seřadil je podle odhadovaného majetku. Cílem bylo, aby lupiči šli najisto a zbytečně neotevírali boxy nepříliš zámožných hostů.
Na jeden zádrhel Nalo narazil ještě před loupeží. V noci hlídala vstup do budovy ochranka a dovnitř pouštěla pouze hotelové hosty. Akce měla proběhnout v tichosti, bez střelby a násilí. Nalo si proto na inkriminovaný den zarezervoval jeden z pokojů na jméno doktor Foster.
Milenka a tchyně na líbánkách
Ve tři hodiny a padesát minut ráno, 2. ledna 1972, se k hotelu Pierre přiblížila černá limuzína. Uvnitř se ukrývalo osm elegantně oblečených gentlemanů. Někteří s umělými nosy, parukami a slunečními brýlemi. Načasování nemohlo být lepší - většina hostů spala. Řidič v poklidu vystoupil, přece jen měl vše natrénované a v oboru loupeží nebyl žádným nováčkem, a došel k hotelové ostraze. Ohlásil, že veze doktora Fostera a jeho spolupracovníky. Ochranka se spojila s recepcí, která potvrdila, že jde o hotelové hosty.
Ve chvíli, kdy se otevřely dveře, lupiči nenápadně tasili zbraně. Rychle pronikli dovnitř. V tašce už měli přichystaných asi třicet pout. Nic nechtěli ponechat náhodě. Zaměstnance hotelu shromáždili na jednom místě, spoutali je a nařídili jim ležet tváří k zemi. Nalo ani Comfort nikdy nezvýšili hlas, rukojmí vždy oslovovali "paní" a "pane". "Nešli jsme do toho s tím, že chceme někomu ublížit," vzpomínal o desítky let později Nick Sacco.
Comfort po uklidnění situace zasedl do recepčního křesla a hlídal telefon. "Pokud někdo z hostů zavolá, že třeba potřebuje jiný polštář, vyřídím to. Půjdu tam a donesu jim ho," vysvětlil s úsměvem spoutanému personálu.
Nalo si vyžádal seznam hostů a k nim přiřazená čísla bezpečnostních schránek. Poté spolu s kolegy začal s jejich otevíráním. Během poklidného průběhu loupeže se našel čas i na vtipné momenty. Na recepci se rozezněl telefon, Comfort ho zvedl. Na druhé straně se ozval brazilský host z vyšších pater hotelu. Stěžoval si, že už patnáct minut čeká na výtah, který nejede. Comfort mu rozvážně odpověděl, že je to kvůli náhlé indispozici obsluhy výtahu. Pochopitelně nedodal, že leží spoutaná na podlaze jen pár metrů od něj.
Následně nařídil dvojici kumpánů, aby Brazilce raději přivedla. Lupiči se ho zeptali, zda je s ním v pokoji ještě někdo. Muž jim řekl, že jeho manželka, se kterou je zde na líbánkách, a tchyně. Ze všech se stali rukojmí. Pointa humorné historky však měla teprve přijít. Do lobby hotelu, kde všichni leželi spoutaní, přišla o pár minut později mladá žena. Divila se, co se děje. Už s pouty na rukou poznala brazilského muže a začala lupičům vyprávět, že je jeho milenkou a on ji tajně vzal na své vlastní líbánky.
Tu princeznu si klidně koupíš
Epizoda jako vystřižená ze sitcomu ukazuje i na disciplinovanost lupičů. Manželka Brazilce měla na sobě prsten s obrovským diamantem. "Byl opravdu krásný," vzpomíná Sacco. Jeden ze zlodějů jí ho chtěl sebrat, Comfort ho však zastavil. "Jsme tady kvůli bezpečnostním schránkám, ne kvůli tomuhle," prohlásil rázně.
A měl pravdu. V jedné ze schránek našli 500 tisíc dolarů v hotovosti. V další více než milion v pětisetdolarových bankovkách. Neodnesli si však jen hotovost. Baronka von Langendorffová si v hotelovém sejfu uložila náhrdelník v hodnotě 750 tisíc dolarů. Za více než dvě hodiny zloději ze schránek nashromáždili čtyři velké kufry plné lupu. "A to jsme nestihli otevřít možná až sto dalších bezpečnostních schránek," litoval Sacco.
Sedmá hodina a příchod ranní služby se blížil. Z postelí už se měli zanedlouho zvedat i první hosté. Loupež se chýlila ke konci. Nalo si však umanul, že musí otevřít ještě jednu konkrétní schránku. Tvrdil, že patří jakési princezně. "Byl jí úplně posedlý. Řekl jsem mu: 'Poslouchej Sammy, máme čtyři kufry plné peněz a šperků, tak si tu princeznu budeš moct koupit'," vyprávěl Sacco a vzpomínal, jak se všichni jeho kolegové začali smát.
Lupiči si zachovali styl až do konce. V šest hodin a čtyřicet pět minut ráno byli připraveni odejít. Comfort vytáhl z kapsy ruličku peněz a každému ze spoutaných zaměstnanců hotelu i hostů strčil do kapsy dvacetidolarovku. Podle Sacca šlo o takzvané "držhubné". A skutečně fungovalo, když si o mnoho let později četl veřejně dostupné přepisy výslechů rukojmí, nikdo z nich správně nepopsal žádného z lupičů. Roli určitě sehrálo i jejich přestrojení.
Nostalgie starého mafiána
Kolik přesně si z hotelu Pierre odnesli? Oficiální zdroje uvádějí, že asi tři miliony dolarů, což zhruba odpovídá dnešním 27 milionům. Sacco však tvrdí, že to bylo možná až třikrát víc. Nalo a Comfort údajně skutečnou výši lupu tajili, aby se nemuseli dělit se svými kumpány. Okradení hosté hotelu se tomu při výsleších a dokumentování zločinu nebránili. Jak totiž úřadům vysvětlíte, že jste si do hotelového trezoru uschovali milion dolarů v bankovkách?
Udat část ukradených šperků nebyl podle Sacca problém. O pár karátů sice lupiči přišli při odstraňování různých identifikačních značek, za zametení případných stop to však stálo. Drahé kameny se následně zasadily do jiných šperků a ty putovaly k zájemcům nejen z New Yorku. To vše zvládla složitá síť mafie během pár hodin po loupeži. Ani na první pohled dokonalý zločin však nebyl bez kazu.
Strůjci hotelové loupeže doplatili na náhrdelník baronky von Langendorffové. Ten se dostal v neporušeném stavu do rukou jednoho z detroitských mafiánů, který byl shodou okolností informátorem FBI. Pět dní po slavné loupeži policie zadržela Comforta, Nalo putoval do vazby den po něm. Oba u soudu spolupracovali a podepsali dohodu o vině a trestu. Sacco tvrdí, že roli sehrály také chapadla rodin Lucchese a Rochester. Úplatek soudu ve výši 500 tisíc dolarů odsouzeným údajně zajistil trest čtyř let vězení. Nikdo jiný za loupež odsouzen nebyl a velká část lupu se nikdy nenašla. Pár zadržených šperků nic neznamenalo.
Comfort a Nalo ve vězení nakonec pobyli pouhých devatenáct měsíců. Po návratu na svobodu si však příliš neužili. Comfort zemřel v roce 1986 na rakovinu, Nala zavraždili o dva roky později. Násilná smrt ukončila životy i dalších účastníků loupeže.
Jediným, který nebezpečná léta přežil, byl Nick Sacco. Paradoxně za to vděčí bezpečnostním složkám. Během svého pobytu ve vězení, kde si odpykával trest za jiné zločiny, se doslechl od spoluvězňů o trojité vraždě zosnované jedním z mafiánských bossů. Informaci si nenechal pro sebe a policie ho v roce 1975 zařadila do programu na ochranu svědků. Spolu se spisovatelem Danielem Simonem o desítky let později sepsali knihu o slavné loupeži v hotelu Pierre. Osobně se nikdy neviděli, komunikovali výhradně korespondenčně.
I když se Sacco, na rozdíl od svých kumpánů, dožil vysokého věku, po slavných dobách se mu vždy stýskalo. Na stránkách úspěšné knihy se zamýšlí: "Cítím se strašně osaměle a znuděně. Chybí mi to, ty peníze. Jinak bych si k takovému jmění ani nepřičichl. Když se narodíte v chudobě a pak si začnete vydělávat, změní vám to život."
Jediné, co mu na sklonku života zbývalo, byla pochybná sláva. Vyloupení hotelu Pierre je v Guinnessově knize rekordů stále vedeno jako největší hotelová loupež v historii.
