Lstiví Brazilci se maskovali za zahradníky. Do banky se prokopali dlouhým tunelem

Oldřich Mánert Oldřich Mánert
2. 4. 2023 17:20
Početná skupina Brazilců si v roce 2005 počíhala na pobočku centrální banky ve městě Fortaleza. Odnesli si desítky milionů dolarů. Policie na ně byla krátká, někteří zloději však skončili v rukách jiných gangsterů, kteří požadovali po jejich rodinách výkupné. Deník Aktuálně.cz přináší devátý díl seriálu Slavné loupeže.
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek | Foto: Koláž: Dan Poláček, zdrojové fotografie: Shutterstock a Profimedia

Páté největší brazilské město Fortaleza leží na severovýchodě země. Metropole státu Ceará je mimo takřka tří milionů obyvatel domovem pobočky brazilské centrální banky. Na první pohled moderní budovou za mnoho let protekly miliardy brazilských reálů. Bylo jen otázkou času, než výhodné polohy a chabého zabezpečení této peněžní instituce někdo využije.

Luis Fernando Ribeiro a Márcio Rafael Pierre tehdy měli na kontě pouze drobnou trestnou činnost. Oba však tušili, že zvládnou mnohem víc, ne však ve smyslu počestného života. Banka ve městě Fortaleza, jehož název v portugalštině trefně znamená pevnost, jim nedala spát. Na počátku roku 2005 se jim v hlavě začal rodit plán na jednu z největších bankovních loupeží v historii.

Schéma provedení loupeže:

Dnem D měl být šestý srpen. Samotná akce však započala o tři měsíce dříve. Ribeiro a Pierre sestavili tým nejméně dvaceti lidí. Nepotřebovali žádné chytré hlavy, ale hrubou sílu. Scénář akce už totiž měli. Dva bloky od banky si pronajali malý obchod a naoko v něm otevřeli zahradnickou firmu. Maskovali se prodejem umělých i živých květin. Pro bankovní loupež netradiční krytí, které při pohledu na následující události dává smysl.

Do banky lupiči nehodlali přijít hlavním vchodem. Za tři měsíce vykopali přímo z pronajatého obchodu 78 metrů dlouhý tunel, který končil přesně pod hlavním trezorem. Vedl v hloubce čtyř metrů. Lupiči nikam nespěchali, dali si práci s vybudováním opěrných konstrukcí, přívodem vzduchu i osvětlením. Aby se dalo v tunelu alespoň trochu pohybovat, měl na výšku i na šířku zhruba 70 centimetrů. Hluku z kopání se bát nemuseli, provoz na rušné ulici vše dobře skryl.

U obchodu se v průběhu mnoha týdnů střídala jedna dodávka za druhou. Svědci později popsali, že šestice mužů do vozů vždy naložila pytle se zeminou. Nikomu to nepřišlo zvláštní, zahradnická firma přece přesně tohle dělá. "Trochu divné bylo, že jsem je nikdy neviděl nic prodávat. Žádné květiny ani trávu," popsal majitel antikvariátu, který s obchodem sousedil. "Jejich šéf byl velmi přátelský, dokonce nám v hospodě čas od času zaplatil rundu piv," vzpomíná.

Tuny bankovek a metr železobetonu

Na první pohled přímočará akce se neobešla bez podrobného plánování. Už výběr samotné pobočky centrální banky naznačuje, že strůjci loupeže věděli, co dělají. Banka ve městě Fortaleza je spíše malá, i přesto se v ní sbíhá slušná hotovost. Lupiči rovněž věděli, že nejde o ucelené sady bankovek s navazujícími sériovými čísly, které by šlo jednoduše vypátrat. Neméně důležitý byl fakt, že tehdejší Brazílie na tom byla, co se týče zabezpečení bank a výkonnosti policejních složek obecně, velmi špatně.

V pátek pátého srpna 2005 pozdě večer zbývaly poslední centimetry hloubení tunelu. Banka měla celý víkend zavřeno. V sobotu po půlnoci byla veškerá zemina pryč a lupiči zírali na 110 centimetrů tlustou vrstvu železobetonu, který tvořil podlahu sejfu. Byli na to připraveni. V bance je nikdo nerušil. Dali se do práce.

Vyústění tunelu v sejfu banky:

O pár hodin později se několik z nich protáhlo úzkou dírou do sejfu, kde na ně čekala hromada hotovosti. Šlo výhradně o bankovky v hodnotě 50 brazilských reálů, které by dnes měly hodnotu asi 10 dolarů. Nejprve bylo potřeba deaktivovat všechny senzory, na což byli lupiči připraveni. Pak začala úmorná práce. Tunelem museli postupně přesunout pět rozměrných kontejnerů bankovek. Pozdější vyšetřování ukázalo, že ručně přemístili asi tři a půl tuny hotovosti v hodnotě takřka 72 milionů dolarů. V obchodě je přeložili do dodávek a zmizeli neznámo kam.

Násilný skon strůjce loupeže

Až do pondělního rána o loupeži nikdo nevěděl. Díry v podlaze si všimla ranní směna a zalarmovala policii. Vyšetřovatelé na místě nezajistili žádné otisky lupičů, v jejich obchodě ale našli pohozené vybavení, které při akci použili. Plynový hořák, elektrická pila a drobné nářadí je však k pachatelům nenasměrovaly. Stejně tak další náčiní, které objevili v jedné z dodávek. Policejní spisy uvádí, že strůjci loupeže museli při zaměřování tunelu použít složité výpočty a GPS souřadnice, jinak by se nikdy nemohli trefit přesně do sejfu.

Pátrání bylo dlouho bezvýsledné. Do hry však vstoupilo brazilské podsvětí, ve kterém se tak trochu paradoxně pohybovalo i mnoho zkorumpovaných policistů. Gangsteři nejméně šest lupičů do roka unesli. Jejich rodiny musely za návrat svých příbuzných zaplatit tučné výkupné. Ne vždy to stačilo, na což doplatil i mozek celé operace Luis Fernando Ribeiro.

Luis Fernando Ribeiro na archivním snímku:

Po akci uprchl do São Paula, ale lupu si dlouho neužil. Sedmého října ho unesli. O pár dní později jeho rodinu kontaktoval neznámý muž a požadoval v přepočtu asi 200 tisíc dolarů. Příbuzní Ribeira únoscům opravdu zaplatili. Na svobodu mu to však nepomohlo. Dvacátého října našla policie jeho tělo asi 300 kilometrů západně od Rio de Janeira. Trup měl provrtaný několika střelami, na zápěstí vyšetřovatelé našli stopy po poutech. Do jeho únosu byli údajně zapleteni i tři policisté.

Někteří strůjci loupeže měli štěstí a skončili ve vězení. Byl mezi nimi i Márcio Rafael Pierre. Z lupu se v průběhu let našel jen zlomek při namátkových kontrolách a po tipech od informátorů. Policii se podařilo vypátrat pouhé čtyři miliony dolarů.

 

Právě se děje

Další zprávy