Politický zlom v přístupu EU k migraci. Lidskoprávní organizace kritizují novinku

Evropská unie přidává další dílek do své migrační skládačky. Pomocí dvou nových nařízení plánuje urychlit azylová řízení a snadněji posílat migranty do jiných zemí. Lidskoprávní organizace bijí na poplach.

Evropský parlament schválil tento týden dva předpisy, které mají za úkol urychlit a zefektivnit řízení s lidmi, kteří nemají nárok na azyl v unii. Nařízení o bezpečné zemi původu a nařízení o bezpečné třetí zemi doplňují Pakt o migraci a azylu. Platit začnou, až je potvrdí členské státy v Radě EU.

Evropská unie nově vytvoří společný seznam států, které je možné označit jako „bezpečné země původu“.

Takové země jsou podle mezinárodního práva bezpečné pro své vlastní občany, kterým nehrozí politické pronásledování, mučení, trest smrti ani vážná rizika kvůli probíhajícímu ozbrojenému konfliktu.

Na seznam mají spadat Bangladéš, Kolumbie, Egypt, Kosovo, Indie, Maroko a Tunisko – stejně jako všichni kandidáti na členství v EU, pokud to dovolí aktuální okolnosti.

Unie bude u těchto zemí automaticky předpokládat, že jejich občané nemají na mezinárodní ochranu v EU nárok. Jejich žádosti tak začne hodnotit zrychleně a bude pouze na žadatelích samotných, aby prokázali, že jim nebezpečí „doma“ skutečně hrozí.

„Seznam bezpečných zemí původu představuje politický zlom v přístupu EU k migraci,“ řekl k prvnímu předpisu jeho italský zpravodaj Alessandro Ciriani z konzervativní frakce ECR.

„Tato legislativa ukončuje období nejistoty a stanoví jasný směr: společná pravidla, rychlejší a účinnější postupy, ochrana práva na azyl pro ty, kteří na něj mají nárok, a rozhodný přístup k řešení zneužívání. EU se vybavuje jasnými a vymahatelnými pravidly založenými na sdílené odpovědnosti,“ doplnil.

„Měl možnost azyl získat jinde“

Druhá novinka, koncept bezpečné třetí země, pak státům EU zjednodušeně řečeno umožní zamítnout žádost o azyl s odůvodněním, že migrant „měl možnost azyl získat jinde“.

Buď v některé ze zemí, kterou na své cestě směrem do EU projížděl, nebo v zemi, ve které má nějaké rodinné a kulturní vazby. Případně v zemích, se kterými má EU dohodu o přijímání žadatelů o azyl. Výjimky budou platit pro nezletilé bez doprovodu.

Obě nařízení podpořili téměř všichni čeští europoslanci s výjimkou Markéty Gregorové (Piráti, Zelení).

Vyšší důkazní břemeno

Nová pravidla ale ostře kritizují organizace věnující se uprchlíkům a lidským právům.

Podle Judith Sunderland z organizace Human Rights Watch jsou nová opatření součástí rozsáhlých změn v azylové a migrační politice EU, „jejichž cílem je usnadnit rychlé zamítání žádostí o azyl, přesunout odpovědnost na země mimo EU a zvýšit počet deportací“.

Pokud jde o bezpečné země původu, Human Rights Watch ve svém čerstvém reportu upozorňuje, že porušování lidských práv probíhá ve všech zemích na tomto seznamu, a to včetně Indie, Egypta nebo kandidátských zemí jako Srbsko či Bosna a Hercegovina.

Problém je podle Sunderland i to, že nový přístup ukládá vyšší důkazní břemeno lidem prchajícím před pronásledováním, kteří už v současnosti často čelí obtížím při dokládání důkazů o újmě, před kterou utíkají. „Vyvstává tak konkrétní riziko, že lidé budou posláni zpět na místa, kde budou čelit porušování lidských práv,“ varuje.

Kolumbie bezpečná není, zní kritika

S argumenty, proč není bezpečná například konkrétně Kolumbie, přišla mezinárodní lidskoprávní síť nazvaná Oidhaco.

Jen za rok 2025 bylo podle ní zavražděno 187 obhájců lidských práv a „společenských lídrů“, v zemi proběhlo také 78 masakrů. Podle tamní kanceláře ombudsmana v Kolumbii existuje nejméně desítka nelegálních ozbrojených skupin, které kontrolují 73 % území.

„Jak může Evropská unie považovat Kolumbii za bezpečnou zemi, když v ní působí nelegální ozbrojené skupiny, které ovládají území a rozhodují o životech lidí. Když je každé dva dny zavražděn nějaký společenský lídr. A když dochází k masivnímu verbování, využívání a vykořisťování dětí a mladistvých?“ ptá se Vincent Vallies ze sítě Oidhaco.

Deportace už během nedokončeného procesu

Varování se objevují také v souvislosti s konceptem bezpečných třetích zemí. Olivia Sundberg Diez z Amnesty International upozorňuje, že žadatelům o azyl v EU mohou být jejich žádosti zamítnuty bez možnosti řádného přezkoumání.

Skončit by měl také odkladný účinek při odvolání, migranty tak může potkat deportace už ve chvíli, kdy je odvolání v procesu. Tito lidé pak mohou podle Sunberg Diez skončit v zemích, „ke kterým nemají žádný vztah a kde nikdy nebyli“.

„Tato opatření znamenají, že se EU vzdává svého závazku chránit uprchlíky a otevírá dveře k uzavírání dohod se třetími zeměmi o externalizaci zpracování azylových žádostí mimo území EU,“ dodala Sunberg Diez.

Jak v této souvislosti doplňuje Judith Sunderland z Human Rights Watch, EU už v minulosti ukázala ochotu „přehlížet autoritářské represe a porušování práv migrantů a žadatelů o azyl“, když uzavřela dohody ve stylu „peníze výměnou za kontrolu migrace“ s Egyptem, Tuniskem a Libyí.