Charkov/Praha - Odraní vojáci s rozpadající se obuví, kolabující radiostanice a tanky bez motorů - i to je obrázek současné ukrajinské armády, jejíž jednotky se rozmístily podél hranice v obavě před ruskou invazí.
Aktuálně.cz mluvilo se dvěma charkovskými podnikateli, kteří se na hranici za vojáky vypravili. To, co viděli, je šokovalo. Přesto hrdě říkají, že "pokud dojde k nejhoršímu a Moskva si po Krymu 'uloupne' i východní průmyslovou část jejich země, vzpříčí se jí tentokrát tohle sousto v hrdle".
"Jsem z návštěvy našich jednotek stále ještě tak trochu mimo. A navíc mám problém hovořit s cizincem o tom, co jsem na hranicích viděl, protože se stydím za to, v jakém stavu naše armáda je," svěřuje se Sergej Petrenko, který podniká v zemědělství. Nakonec se rozhovořil jen proto, že zveřejnění jeho postřehů by snad mohlo poměry v ukrajinské armádě alespoň trochu zlepšit.
"V armádě jsem sloužil, takže rozumím těm mladým chlapcům, kteří teď na hranici s Ruskem drží stráž. Ze zvědavosti jsem k nim tedy zavítal, abych se přesvědčil, jak se armáda připravuje na obranu země. A protože to jsou přece jen ještě děti, přivezli jsme těm klukům i nějaké jídlo, sladkosti a cigarety. Aby prostě věděli, že nejsou sami, že je jako občané Ukrajiny podporujeme," líčí motivy své návštěvy u jedné ze zakopaných ukrajinských jednotek Sergej Petrenko.
Čekal prý všechno, jenom ne to, že ho někteří vojáci budou žádat o věci, kterých se jim nedostává. Někteří z nich mají úplně rozbité boty. Aby si je ale mohli vyměnit, museli by odjet do kasáren, odevzdat ty rozbité, napsat žádost o nové a teprve potom - až za nějakou dobu - mohou dostat nové.
"Proto se ptám: takže než vojákovi nové boty vydají, má snad několik dnů chodit bos?! Zatím to vypadá, že v době, kdy na hranicích s Ukrajinou stojí ruská armáda, budou možná naši vojáci bránit zemi málem naboso. Nevím, zda za to mohou byrokratické předpisy, anebo něčí neschopnost. V každém případě by ale měli za tohle postavit někoho před polní soud. Anebo ho možná rovnou zastřelit," říká rozhořčeně Petrenko.
Když ho pak vojáci požádali, aby jim dovezl baterie do radiostanic, protože se nemohou domluvit se sousední jednotkou, přestal se jen divit a začal si zapisovat vše, čím by mohl pomoci.
"Když totiž vojáci před odjezdem na hranice radiostanice ze skladů fasovali, tak už byly baterie téměř na suchu. Chlapci si párkrát zavolali a v tu ránu byli bez spojení. A nové akumulátory jim nikdo nepřiveze. Se synem jsme si proto řekli, že takhle to přece nemůžeme nechat. Nakoupili jsme tedy krabici baterií, které teď vezeme na hranice," popisuje svou činnost dobrovolného armádního zásobovače Sergej.
A není prý ani zdaleka sám. Mezi Charkovem a prvosledovými jednotkami ukrajinské armády teď pendlují osobní auta civilistů, kteří zásobují vojáky vším potřebným.
Tank bez motoru? Hlavně že může střílet!
Na hranici Sergej viděl i zakopaný tank bez motoru. Hlavně prý, že může z okopu střílet. "V nouzi nejvyšší ho tam dovezli z charkovského opravárenského závodu, protože mu při generálce nestačili vyměnit motor. "Až sem jsme to tedy dopracovali," dává Petrenko najevo své roztrpčení.
Pak se - už po několikáté - omlouvá: "Je mi opravdu velmi stydno, že o tom před cizincem takhle mluvím. Ukrajinské armádě v těchto dnech pomáhají obyčejní čestní lidé. Jde o nefalšované patrioty a vlastence. Jsou jimi ale i naši vojáci - bez ohledu na problematické vybavení a velmi špatné zásobování mají obdivuhodně vysokou morálku. Nikde jsem nezaznamenal malomyslnost. Všichni jsou ochotni bojovat za celistvou Ukrajinu do poslední kapky krve... až mě to překvapilo. Předcházející vlády totiž rozkradly, co mohly, takže se to promítlo i do poměrů v armádě, které se nedostává elementárních věcí... zdaleka nejde jen o baterky do radiostanic," svěřuje se Sergej.
Na ukrajinsko-ruských hranicích je zatím klid. Propagandistická válka mezi Ukrajinou a Ruskem ale běží na plné obrátky.
Někdy to má až legrační důsledky: Rusové se tak například bojí cestovat na Ukrajinu, protože mají strach o život. Ruský důstojník pohraniční stráže se kupříkladu Petrenka na hranicích zeptal: "Opravdu jsou lidé ze západní Ukrajiny všichni banderovci? Opravdu u vás stavíte auta s ruskými značkami, vykrádáte je a zapalujete?"
"Řekl jsem mu, aby nevěřil nesmyslům a hloupostem ruské propagandy. Problém je ale v tom, že podobnými pitomostmi jsou Rusové doslova krmeni čtyřiadvacet hodin denně, takže na ruské straně hranice neuvidíte v těchto dnech žádná auta. Nejezdí k nám, protože se bojí," vysvětluje Sergej.
Zároveň ale přiznává, že i on sám žije v posledních měsících ve velkém napětí. "Abyste to pochopil: na samé hranici s Ruskem mám chatu. Deset kilometrů od ní je na ruské straně dislokována elitní vzdušně-výsadková divize. Dnem i nocí je odtamtud slyšet hluk motorů letadel... a tohle člověku na optimismu věru nepřidává." Sergejovi i jeho přátelům je prý totiž jasné, že pokud Moskva utrácí obrovské prostředky, aby podél hranic držela v neustálé pohotovosti desetitisíce vojáků, tak tím sleduje své cíle. A z toho pramení velká nervozita obyvatel Charkova.
Scénář à la Krym?
Bude se tedy v Charkovské oblasti opakovat krymský scénář? Programátor Dmitrij Žovtyj to vylučuje.
"Na Krymu žije osmapadesát procent etnických Rusů. V Charkově jen osmadvacet, v Doněcku dvaatřicet a v Luhansku pak osmatřicet procent. Z toho mně plyne, že Krym se na východní Ukrajině opakovat nemůže. Jakkoliv jsou k nám z Ruska v autobusech dováženi mimořádně agresivní separatisté, které je velmi slyšet a vidět... na rozdíl od normálních lidí, kteří pokojně demonstrují za jednotnou Ukrajinu," říká.
Přestože na hranici s Ukrajinou manévrují ruská vojska, Dmitrij se nebojí. Rovněž on je připraven na vše.
"Pokud sem přijdou ruská vojska, stanu se charkovským partyzánem, budu bránit svoji zemi. Bez ohledu na to, že ruština je mým rodným jazykem. Moji ruští předci žili v Charkově od roku 1721. Je to moje město, moje ukrajinská vlast," vysvětluje Dmitrij.
Sám je z poloviny Rus a z poloviny Ukrajinec. Jeho maminka je sice etnická Ruska, avšak cítí se být Ukrajinkou. "Ženu mám rovněž etnickou Rusku a rovněž ona je pro Ukrajinu. V Charkově proto nemůžete lidi rozdělovat na Ukrajince a Rusy. Nemá to tu žádný význam. Za připojením k Rusku stojí bezvýznamné elementy, frustrovaní lidé a někdy i kriminální živly. Ať už tu bude Ukrajina, či Rusko, oni budou vždy žít v žumpě," ujišťuje Dmitrij.
Na druhé straně je pro Charkovany velmi těžké vidět v Rusech nepřítele. Ale jak říká Dmitrij, ruský prezident Vladimir Putin dělá vše pro to, aby tomu tak bylo. V Rusku má mnoho přátel, nejvíce v sibiřském městě Tomsk.
"Volají mi a ptají se: 'Co se to u vás děje?' Odpovídám, že žádné banderovce jsem ještě neviděl a Rusy u nás také nezabíjíme. Odpověděli, že to není poprvé, kdy si řekli: pokud to vysílá ruská televize, tak to musí být přesně naopak. A když jsme se loučili, tak mě ujistili, že oni nejsou Rusové, nýbrž Sibiřané, a že máme jejich obdiv a podporu," popisuje Dmitrij Žovtyj etnickou míchanici na Ukrajině a v Rusku.
Překvapivé rozhovory z ukrajinsko-ruského pomezí nemohou končit jinak než udivujícím konstatováním Dmitrije Žovtyje: "Našemu bývalému prezidentu Viktoru Janukovyčovi děkujeme za to, že v nás probudil touhu po svobodě. No a Putinovi naopak za to, že nás stmelil v jediný národ."
