"Pro natahování času jste udělal nejvíc po Stephenu Hawkingovi," rozloučil se odkazem na slavného astrofyzika s Bercowem ve sněmovně britský premiér Boris Johnson. Připomněl tak, že svérázný předseda sněmovny rád poskytoval netradičně mnoho prostoru takzvaným "backbenchers", tedy málo vlivným poslancům sedícím v zadních lavicích zasedací síně. Sám Johnson kvůli tomu musel několikrát vzdát svou vlastní strategii, zejména co se týče britského odcházení z EU.
Bercow se kvůli své funkci vzdal členství v Konzervativní straně, v britském politickém systému rozhodoval o tom, které návrhy budou poslanci vůbec projednávat. A přispěl tak několikrát ke snahám o zamezení odchodu Spojeného království z Evropské unie bez dohody.
Končící předseda je známý euroskeptik, ale zároveň odpůrce brexitu, přežil úřadování čtyř předsedů vlády a v čele Dolní sněmovny byl nejdéle od konce druhé světové války. Na své pozici byl za dobu trvání britského parlamentarismu již 157. v pořadí, ale prvním, který odmítl nosit tradiční hábit.
V parlamentu zasedal jako poslanec už od 90. let, kdy si za tisíc liber pronajal vrtulník, aby se mohl zúčastnit dvou lokálních nominačních sjezdů na kandidaturu na poslance v jediný den. Nominaci nakonec získal v okrsku Buckingham, kde byl o rok později poprvé zvolen. Sám absolvent relativně průměrné univerzity se rychle vypracoval mezi parlamentní elitu, která se ve Spojeném království rekrutuje výlučně z nejprestižnějších vzdělávacích institucí.
Bercow se ale proslavil teprve v předsednické roli, která je za normálních okolností spíše administrativní. Do pozornosti médií i v zahraničí se dostal díky své řečnické obratnosti a typickému volání "orderrrr", když si mezi stovkami poslanců snažil ze svého vyvýšeného místa podobajícího se trůnu zřídit klid. Podle analýzy britského serveru BBC slovo pronesl za deset let úřadování zhruba 14 tisíckrát.
Před vstupem do politiky vyučoval rétoriku, jeho kurzy prošlo asi 600 konzervativců. A bouři, kterou rozpoutal, si tento milovník pozornosti užíval i během ohlašování svého odchodu letos v září. "Já toto místo miluji, vy ho milujete a díváme se do budoucna se zájmem, očekáváním a entuziasmem," prohlásil.
Že se o post předsedy znovu ucházet nebude, ohlásil už po posledních volbách v roce 2017.
S Cameronem na tenise
Bercow byl v mládí nadějným hráčem tenisu, kterému se chtěl věnovat profesionálně. Po prodělané mononukleóze se těchto ambicí musel vzdát, i nadále ale zůstal trenérem a občas partnerem ve čtyřhře někdejšího britského konzervativního premiéra Davida Camerona.
John Bercow
Narodil se v roce 1963 v severním Londýně do rodiny řidiče taxíku židovského původu. Jeho prarodiče přišli z Rumunska do Británie v 19. století, kde si pak změnili jméno z původního Berkowitz na Bercow.
Bercow na Univerzitě v Essexu vystudoval obor veřejná správa, stal se členem mládežnických konzervativních klubů. Později pracoval jako bankéř, vyučoval komunikační dovednosti a učil, jak vést politické kampaně. Jeho kurzy prošlo asi 600 členů konzervativní strany.
Je ženatý se Sally Illmanovou, která sama kandidovala a pracovala pro konkurenční labouristy. Mají spolu tři děti, se kterými Bercow chodí na zápasy londýnského Arsenalu, jejich oblíbeného fotbalového klubu. V roce 2014 vydal knihu o dvaceti nejlepších tenisových hráčích historie.
Během univerzitních let byl také členem ultrapravicového "Pondělního klubu", ve kterém obhajoval tvrdou protiimigrační politiku. Byl obdivovatelem premiérky Margaret Thatcherové a jeho spolužáci z Univerzity v Essexu vzpomínají na jeho tehdejší verbální útoky na homosexuály a feministky.
Později svého členství ve spolku litoval a zasloužil se o jeho zákaz. Jen několik málo let po zvolení začal kritizovat také tradiční konzervativní postoje, včetně silného euroskepticismu ve straně. Jeho kritici ho obviňovali z oportunismu a přizpůsobování se populárním názorům.
Když se v roce 2007 dostal do čela Labouristické strany Gordon Brown, nechal se Bercow dokonce jmenovat vládním poradcem pro agendu žáků s poruchami učení. K zájmu o tuto oblast ho nejspíš přivedl jeho soukromý život, jeho syn trpí autismem. V Londýně se tehdy také spekulovalo o tom, že by podobně jako jeho manželka mohl členství v Konzervativní straně vyměnit právě za labouristy.
Zájemci o nástupnictví
Bercow se ale do hledáčku médií dostal také kvůli několika skandálům. Ještě jako poslanec si musel obhajovat údajně příliš vysoké náhrady za cestování a účetnictví, v roce 2018 ho pak jeho odpůrci vyzvali k rezignaci kvůli údajnému nezvládnutí aféry se šikanováním zaměstnanců ve Westminsteru. Politik všechna obvinění ustál, o svém odstoupení přesto podle britských médií uvažoval.
Poslanci budou Bercowova nástupce volit v pondělí 4. listopadu, o post projevilo zájem devět kandidátů. Ti si museli získat podporu alespoň 12 poslanců z různých stran. Favority jsou Harriet Harmanová, labouristická politička známá kvůli svým snahám sněmovnu s bezmála osmisetletou historií modernizovat, a Lindsay Hoyle, dosavadní Bercowův zástupce, rovněž člen Labouristické strany.
Zájemci se mohou hlásit až do pondělního dopoledne. Jedním z dozvuků nepodařeného odchodu Británie z EU k 31. říjnu je fakt, že kdokoliv se stane novým předsedou, bude mít jisté pouhé dva dny v úřadu. V úterý odpoledne se britský parlament rozpustí před předčasnými parlamentními volbami, které se budou konat 12. prosince. Nový parlament si bude předsedu volit znovu.
