Britský odborník podotýká, že případná změna v Kremlu nepřijde v blízké budoucnosti. Situaci by však mohly změnit možné masové demonstrace za předpokladu, že by proti nim silové struktury odmítly zasáhnout. "Putinovi spolupracovníci nejsou žádní 'putinisté', ale pragmatici. Pokud by se báli, že by mohli viset na lampách nebo být odvezeni k soudu v Haagu, tak raději prezidenta sesadí," míní.
Galeotti také poukazuje na to, že pro ruskou společnost bude klíčové září, kdy se naplno projeví tlak západních sankcí. "Dostáváme se do bodu, kdy Rusové opravdu začínají pociťovat cenu války," upozorňuje.
Jak se za půl roku invaze na Ukrajinu proměnila popularita ruského prezidenta Vladimira Putina?
Je velmi složité odhadnout, co si lidé v Rusku myslí. Průzkumy veřejného mínění byly v zemi z mnoha důvodů vždycky problematické - a zvlášť teď, kdy režim přešel do úplného autoritářství. Vrací se staré návyky, že říkáte jen to, co víte, že říct máte, a ne to, co si skutečně myslíte. Na začátku jsme viděli velkou podporu "speciální vojenské operace", jak už to tak bývá. Rusům bylo řečeno, že to bude velmi limitovaná mise, která má pouze zabránit zlému neonacistickému režimu na Ukrajině, aby utlačoval ruskojazyčné obyvatele. Mnoho Rusů s tím takto plně souhlasilo. Postupně ale nastalo hned několik různých změn.
Jednou z nich jsou skutečné problémy pro obyčejné Rusy. Domácnostem dochází peníze, a i když asi nehrozí masová nezaměstnanost, existuje velký tlak na platy. V budoucnu se bude skutečný příjem rodin dál snižovat.
Za druhé si lidé začínají uvědomovat, že to, co mělo být rychlou a jednoduchou operací, je ve skutečnosti velkou a náročnou bitvou.
A za třetí si myslím, že lidé začínají s Putinem ztrácet trpělivost. Slibuje hodně, ale nedaří se mu sliby splnit. Putinova pozice uvnitř státního aparátu je neotřesitelná. Ale to není to samé, jako kdyby měl opravdový vliv na to, co se v Rusku skutečně děje. Putin stále vydává rozkazy a prohlášení, ale ve skutečnosti se nic moc nemění. A běžní Rusové si toho začínají všímat.
Mark Galeotti
Mark Galeotti je odborníkem na moderní Rusko, ruské bezpečnostní záležitosti, organizovaný zločin a zpravodajské služby. O současném Kremlu píše články, knihy a má vlastní podcast Ve stínu Moskvy. Rovněž přednáší na univerzitách po celém světě. Je čestným profesorem na Škole slovanských a východoevropských studií UCL, působí také na Royal United Services Institute (RUSI) a Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V současnosti mimo jiné vede poradenskou firmu Mayak Intelligence.
Vezměme to postupně. Zmínil jste ekonomickou situaci běžných Rusů, jak se lidem nyní žije?
Víme, že hodně západního, převážně luxusního zboží v Rusku dochází. Ještě pořád si můžete pořídit iPhone, když opravdu chcete, ale zásoby se tenčí. Pokud mluvíte s běžnými Rusy, zjistíte, že ceny potravin rychle rostou a zároveň se jejich výběr zužuje. Výdaje rostou, ale platy ne.
Někde dokonce lidé přestávají dostávat zaplaceno. Ruské centrum řízení letového provozu například varovalo, že dosahuje bodu, kdy nebudou moci zaměstnancům poslat výplaty. Zrovna tohle je oblast, kde úplně šetřit nechcete. A je to jen jeden z posledních příkladů, který se dostal na veřejnost.
Už dlouho tvrdím, že září bude měsícem, kdy lidé v Rusku tlak sankcí opravdu pocítí. Nemyslím si, že v tento měsíc nastanou radikální změny, ale situace se měnit začne. Řada rodin, které doteď čerpaly z úspor, nebude mít kam pro peníze sáhnout. A stejně tak společnosti, které měly třeba schované náhradní díly nebo surové materiály, už tuhle zásobu nebudou mít. Bude na tom špatně i průmysl. Dostáváme se do bodu, kdy Rusové opravdu začínají pociťovat cenu války.
Také jste zmiňoval, že si Rusové začínají uvědomovat, že na Ukrajině nejde o rychlou operaci. Spekulovalo se, že až začnou do Ruska přijíždět rakve s mrtvými vojáky, lidé začnou být nespokojení. Stalo se to?
V téhle válce za Kreml v podstatě bojují dobrovolníci, lidé z velmi chudých regionů a měst, kteří nejsou etnickými Rusy. Nepochází z Moskvy nebo Petrohradu, ale z Dagestánu a Udmurtska. V mnoha těchto místech si místní uvědomují, jak hrozná a krvavá válka to je a kolik jejich synů se už nikdy nevrátí domů. Jsou ale z regionů, které nijak zásadně celostátní politické dění neovlivňují. To je ostatně důvod, proč Putin zatím nechce spustit celostátní mobilizaci. Pak by bolest z války byla rozprostřena mnohem rovnoměrněji po celém Rusku, a stejně tak i případné nepokoje.
Rozhodně stojí za zmínku, že v Rusku se proti válce dál protestuje. I když nevidíme velké demonstrace a je to spíše nenápadné. Od samolepek v obchodech nebo hromadné dopravě, po kampaně na internetu. Rusko se stává stále zákeřnějším policejním státem a pro lidi je velmi těžké vyjádřit svůj názor.
Nakonec tu je pozice Vladimira Putina. Je ruský prezident stále více izolovaný? Dostává se mu pravdivých informací z bojiště?
To je právě ta otázka. Včera jsem mluvil s docela vysoce postaveným člověkem v americké administrativě, který má na starosti Rusko, a evidentně - na rozdíl ode mě - disponuje přístupem k tajným informacím. I on mi řekl, že přesně nevíme, jaké informace Putin dostává.
Je evidentní, že prezident je už poměrně dlouhou dobu silně izolován, a strašné výsledky války tomu odpovídají. Když se podíváte na původní strategii, byla to bizarní představa, že obsadí celou zemi bez větší námahy, jako by se jednalo jen o další Krym (Rusko poloostrov anektovalo v roce 2014, pozn. red.). To by odpovídalo představám agentů a zpravodajců v Putinově nejbližším kruhu, ne profesionálním vojákům. Téměř všichni kolem prezidenta působili v sovětské KGB, ale nikdo z nich nemá žádnou skutečnou vojenskou zkušenost, jen pár z nich má pouhý základní vojenský výcvik. A nyní se to jasně ukazuje.
Navíc jsou věci, které Putinovi nejde neříct. Musí mít přehled o tom, kde jsou ruské jednotky, jak postupuje fronta a podobně. Ale otázka je, jak to je prezentováno. Říkají mu, že to je jen kvůli pomoci NATO, aniž by se dozvěděl o obrovském odhodlání Ukrajinců? Tvrdí mu, že Ukrajina je už na hranici kolapsu? To bohužel nevíme. Existují důkazy, že Putin se začíná obávat, že nedostává všechny důležité informace. Vytvořil systém, ve kterém se lidé neodváží říkat mu pravdu.
Nemožný odchod
Britské ministerstvo obrany informovalo, že ministr obrany Sergej Šojgu je patrně odsunut na druhou kolej a Putin po něm přebírá pravomoci. Věříte těmto zprávám?
Musíme si uvědomit, do jaké míry jsou analýzy součástí informační války a snaží se vytvořit rozkol uvnitř Ruska. Nevím, jestli to Londýn nemá potvrzené z nějakých tajných kanálů, ale tato informace původně pochází z jednoho protikremelského ruského deníku, který cituje anonymní zdroj. A i ten pouze tvrdí, že Putin nyní začal jednat přímo s veliteli na frontě, protože s Šojguem ztrácí trpělivost. Když máme tak málo informací o tom, co se v Kremlu děje, pak každá drobnost může být zveličena.
Zatím jsme hovořili o velkých problémech, které válka Kremlu přináší. Pojďme tu otázku ale obrátit: Získal Putin něco invazí?
Těžko se mi cokoliv hledá. Asi se dá říct, že válka byla záminka k potlačení svobodných médií a podobně. Ale on žádnou záminku přece nepotřeboval. Viděli jsme opakovaně, že Kreml si důvody umí vymýšlet.
Invaze měla být Putinovým vrcholným dílem. Bělorusko už se v podstatě stalo ruským vazalem a on mohl nakráčet do Kyjeva, dosadit tam loutkovou vládu, čímž by propojil s Ruskem tyto slovanské státy bývalého Sovětského svazu. Byl by to triumf, který by mu možná umožnil odejít z Kremlu se vztyčenou hlavou.
Když v autoritářském systému rezignujete, jste naprosto odkázáni na vašeho nástupce. Invaze mu měla poskytnout téměř až mytický status a možnost bezpečně odejít z funkce, která ho možná začíná obtěžovat. Nyní místo toho musí dokázat, že válka za to stála. Čím déle bude trvat a čím víc lidí zemře, tím musí být větší konečné zisky.
Existuje pro Putina nějaká cesta, jak z toho ven?
Doufá ve dvě věci. Že Ukrajina bude krvácet tolik, že bude muset přijmout nějaký kompromis. Všichni se hodně soustředíme na ruské ztráty, ale měli bychom si uvědomit, že ty ukrajinské jsou nejspíš mnohem vyšší, než Kyjev připouští. Ukrajina je na rozdíl od Ruska plně mobilizovaná a muži nesmějí opustit zemi. Putin také doufá, že se podpora Západu rozpadne. Bez západních zbraní by Ukrajinci stále mohli bojovat, ale asi by byli méně efektivní. Ale co je důležitější - bez pomoci Západu se ukrajinská ekonomika zhroutí.
Spoléhá Putin na zimu a energetickou krizi v Evropě?
Musí. Putin zoufale doufá, že se vůle Evropy zlomí. Myslím ale, že bude ve finále zklamaný. Protože ať už Evropa nakonec udělá cokoliv, tak ve skutečnosti hlavně záleží na podpoře Spojených států, kde je nyní velmi silná podpora pro pomoc Ukrajině.
Stěžejní Krym
Zdá se, že Ukrajina na jihu podniká ofenzívu. Mimo jiné ostřeluje anektovaný Krym. Jak velkým problémem pro Kreml je, že na poloostrově už není bezpečno?
Je to opravdu velký problém. Oslabuje to hlavně Putinovu politickou důvěryhodnost. Všichni jsme viděli záběry zasažených ruských tanků, ale pokud nejste Rus, který podobné informace aktivně hledá a používá VPN, tak o nich nevíte. Ale následky útoku na Krym na telefony natáčeli Rusové a videa obletěla ruské sociální sítě (Ukrajinská armáda v srpnu bombardovala například ruskou leteckou základnu Saky a další cíle, pozn. red.).
Nejen Putin, ale i většina Rusů je přesvědčena, že Krym je ruský. Pro prezidenta tím nastal velmi nebezpečný okamžik - poloostrov si nemůže dovolit ztratit, a pokud by čelil přímému útoku, musel by situaci vyeskalovat. To může znamenat například přiznání, že se jedná o válku, a tím i zahájení masové mobilizace.
Nejsou už Rusové k Putinově propagandě podezřívaví? Válka už přece trvá přes půl roku a je zřejmé, že nejde podle plánu, jak se Kreml stále snaží tvrdí.
Ano. Kreml se na to snažil reagovat změnou rámování konfliktu. Nyní tvrdí, že bojují proti celému NATO a Ukrajina je jen místo bojiště. Částečně to fungovalo, ale je to velmi abstraktní pojem, navíc Rusové až doteď mohli jezdit do Evropy jako turisti a viděli, že se tam nic neděje.
Nemyslím si, že se v Rusku zrodí velké protiválečné hnutí, ale bude existovat celá řada různých skupin, které bude spojovat odpor k válce, čehož jsme byli svědky v minulosti i při kolapsu Sovětského svazu. Liberálním technokratům se nelíbí izolace od Západu, sdružení matek nechtějí, aby jejich synové bojovali a umírali na Ukrajině, ultranacionalistům nevadí, že Rusko zaútočilo, ale protestují proti amatérskému provedení. Normálně by tyto skupiny neměly nic společného, ale teď mají.
Může se to dostat do bodu, kdy se v ruském vedení bude muset něco změnit?
Rusko je policejní stát, ale síla, na kterou se Putin spoléhá, aby udržovala pořádek doma, také bojuje a umírá na Ukrajině. V bezpečnostních složkách s Putinem roste nespokojenost. Může se stát, že lidé začnou demonstrovat v ulicích a národní garda odmítne protesty potlačit. Pak si možná lidé kolem prezidenta řeknou, že nejsou na vítězné straně. Všichni to jsou pragmatici, nikdo z nich není nějaký "putinista". Pokud by se báli, že by mohli viset na lampách nebo být odvezeni k soudu v Haagu, tak raději Putina sesadí.
Vystupovat proti prezidentovi nyní znamená podstoupit velké riziko. Proto ho podporují. Ale masové demonstrace by mohly tuto kalkulaci obrátit. Je ale potřeba si uvědomit, že toto se nestane v blízké době, ale je to jedna z možných variant Putinova konce.
Video: Ukrajinci mají šanci dobýt zpět Cherson, říká politolog Kraus
Reportáže z Ukrajiny
Reportéři Aktuálně.cz Martin Novák a Jakub Plíhal půl roku od zahájení ruské invaze projeli ukrajinskou jižní frontou a přinesli přímo z místa reportáže i fotogalerie:
- Ostřelují nás vším kromě atomovky. Ukrajinská pevnost Mykolajiv se stále drží
- Smrt může přijít kdykoliv. Ukrajinský Mykolajiv očima našeho fotoreportéra
- Rozdrtili Rusy, ale poslední kulku mají pro sebe. Reportéři v dějišti klíčové bitvy
- Manžela jsem našla v jámě, mučili ho. Reportéři v osvobozené vesnici na jihu Ukrajiny
- S ukrajinským vojákem na jižní frontě: Až vyženeme Rusy, vrátím se do milované Plzně
- Snímky z osvobozené vsi na jihu Ukrajiny: po Rusech zůstalo rozkradené silo a mrtví
- Vyhrajeme. Hrdá Oděsa vzdoruje válce, lidé se mezi opevněním snaží žít jako dříve
