Největší letecká bitva, jakou svět zažil - a která významně rozhodovala o výsledku druhé světové války -, začala 10. července 1940 a skončila o necelé čtyři měsíce později 31. října 1940. Na den přesně před 80 lety.
Německá Luftwaffe a britské Královské letectvo (RAF) sváděly po celou dobu krvavé boje o získání vzdušné nadvlády. Českoslovenští piloti v řadách RAF se do nich zapojili v rozhodující fázi. Čechoslováci (89) byli vedle Poláků (145), Novozélanďanů (130) a Kanaďanů (112) čtvrtou nejpočetnější nebritskou národnostní skupinou, která přispěla k první zásadní prohře nacistického Německa ve druhé světové válce. Británie byla tehdy jedinou evropskou zemí, kterou Hitler nepokořil. Sovětský svaz tehdy s nacisty pojila smlouva o spojenectví.
Britové si po drtivé porážce Francie i britského expedičního sboru uvědomovali, že osud jejich země závisí na "hrstce" příslušníků RAF, a proto piloty z cizích zemí na své půdě vřele vítali.
František Fajtl, jeden z nejznámějších československých pilotů druhé světové války, který bojoval na západní i východní frontě, pro Paměť národa vzpomínal: "Vzali nás. Královské letectvo vědělo, že (většinou z Francie - pozn. red.) prchá několik dobře vycvičených Čechů i Poláků. Jen jsme museli projít zdravotní karanténou, ta byla 14 dní. Ale protože měli nouzi o piloty, tak nám byla zkrácena na týden. Prožili jsme ho ve shromažďovacím táboře v Cholmondeley Parku a tam odtud jsme se dostali do anglických jednotek."
František Fajtl vzlétl po krátkém výcviku na letouny Hurricane a Spitfire do boje v první a 17. britské peruti a ve spolupráci s britskými piloty sestřelil dva německé letouny a třetí vážně poškodil.
Čechoslovák Josef František, který působil v 303. polské peruti RAF, se stal dokonce se sedmnácti sestřely vůbec nejúspěšnějším nebritským stíhačem tohoto konfliktu.
"Sestřelil sedmnáct letadel za tři týdny, to bylo neuvěřitelné. Ještě po válce se o něm vykládalo, jaký to byl hrdina. Ale chudák byl přelétaný, startovali jsme i čtyřikrát denně. A jednou při přistání chytil křídlem o strom a zabil se," řekl Paměti národa o svém kamarádovi pilot Josef Balejka. Josef František zahynul pouhý den po svých 26. narozeninách 8. října 1940.
V nejvyšší čas
Cíl nacistického Německa byl jasný: získat jednoznačnou vzdušnou převahu nad kanálem La Manche a Británií, což byla nutná podmínka pro německou výsadkovou operaci Seelöwe - invazi do Anglie. Bez této vzdušné převahy by byl výsadek německých jednotek příliš riskantní až neproveditelný.
Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu se v diskusi o roli a významu Čechoslováků v letecké bitvě o Británii odvolává na majora Douglase Blackwooda, britského spoluvelitele 310. čs. stíhací perutě RAF, jenž Rajlichovi napsal v předmluvě knihy 310. stíhací peruť: "Sám jsem si naprosto jist tím, že kdyby tehdy Češi a Poláci nepomohli Royal Air Force, bitvu o Británii bychom nevyhráli."
A historik k tomu dodává, že Poláci s Čechy vstoupili do bitvy o Británii v hodině dvanácté. V pravý čas. Šlo o jeden z mála okamžiků, kdy Češi vstoupili do světových dějin a ovlivnili je.
V srpnu 1940 na tom totiž bylo britské stíhací letectvo podle Jiřího Rajlicha "opravu velmi zle, ba kriticky". Právě tehdy Poláci s Čechy doplnili doslova vybité britské perutě. "Jak říkám, přišli v pravou chvíli. Asi tak jako kdysi, v roce 1683, vojsko krále Jana III. Sobieského v rozhodující bitvě s Osmany před branami Vídně. Co by bylo s Evropou, kdyby Turci dobyli Vídeň? A co by bylo s Evropou, kdyby Hitler pokořil před 80 lety Británii?" ptá se historik.
Role letců z 310. čs. perutě RAF
Které akce československých pilotů z přelomového období bitvy o Británii si dnes historici cení nejvíce? Těžko prý vytknout některé datum nad jiné. "Ostatně pro ty, kteří tam tehdy bojovali, šlo o kontinuální sled mnoha bojů, které následovaly rychle po sobě. Jistě by ale mezi nimi nescházelo datum 15. září 1940. Právě tento den oslavují totiž Britové jako Den bitvy o Británii," připomíná Jiří Rajlich.
Zmíněné datum představuje podle historika jistý psychologický přelom. Toho dne totiž německá Luftwaffe podnikla další sérii těžkých bombardovacích náletů na Londýn a na další strategicky významná místa. Němečtí piloti byli instruováni, že ve vzduchu potkají "nejvýše posledních padesát britských stíhaček Hurricane a Spitfire". Nejenže jich - díky současnému nasazení všech tří stíhacích skupin - "potkali" násobně více, ale utrpěli přitom i neúnosně vysoké ztráty.
"Potření dvou německých výprav nad Londýn se tehdy velmi úspěšně zúčastnila i 310. čs. stíhací peruť RAF a několik dalších československých pilotů působících v národnostně jiných jednotkách," dodává historik Rajlich.
Ačkoli to podle něj obránci nevěděli, zjištění, že britská protivzdušná obrana zůstává bombardováním v podstatě nedotčená, německými letci i jejich nejvyšším velením očividně otřáslo. I když tedy nálety pokračovaly, tak již 17. září vrchní velení německého wehrmachtu (OKW) uznalo, že Luftwaffe se nepodařilo získat nad Británií nezbytnou vzdušnou nadvládu. Plánovaná invazní operace musela být proto odložena na neurčito.
"A už necelé čtyři týdny nato, 12. října 1940, byla invaze pro rok 1940 definitivně odvolána. Od té doby již nikdy nepřišla vážně na přetřes," připomíná historik.
Slovo vlast jim bylo až příliš drahé
Josef František byl sice nezpochybnitelným českým esem bitvy o Británii číslo jedna, čímž se zařadil mezi naprostou špičku stíhacího letectva RAF, nebylo by ale podle Jiřího Rajlicha fér, aby jeden pilot zastínil zástupy dalších, neméně schopných, statečných a motivovaných československých pilotů.
"Ti měli prostě méně štěstí a byli sestřeleni dříve, než mohli získat významnější počty sestřelů. Anebo i ti, kteří byli zařazeni u jednotek, které měly vzhledem k dislokaci méně příležitostí k boji. Třeba takový Alois Vašátko se stal velkým esem již předtím v bojích ve Francii. Sloužil ale u 312. čs. stíhací peruti RAF. A ta nad Londýn vůbec nelétala, protože jí byla svěřena letecká obrana strategicky důležitého Liverpoolu, tedy daleko od centra bojů. Vašátko si tak za bitvy o Británii mohl připsat jen jeden další sestřel," zmiňuje Rajlich.
A obdobně na tom byli i další piloti "třistadvanáctky" - František Peřina, Tomáš Vybíral, Josef Stehlík, František Chábera či Jan Klán. "Všichni se stali esy již ve Francii a jsem přesvědčen, že kdyby byla 312. peruť nasazena nad Londýnem, určitě by k tomu řekli své slovo," míní historik.
Mnohé z československých letců RAF - stíhačů, bombardérů či mechaniků - stačil poznat osobně. "Nikdy jsem od nich neslyšel slova jako svoboda a demokracie či vlast a národ. Slova dnes nadužívaná - zvláště pak před volbami," srovnává historik Jiří Rajlich.
Během druhé světové války prošlo leteckými jednotkami na Západě 2500 československých vojáků, ať už jako létající, nebo pozemní personál. Zahynul každý pátý (529 mrtvých či nezvěstných), 250 letců bylo zraněných, 52 zajatých.
Jejich památku dnes připomíná například pomník Okřídlený lev na Klárově, který inicioval Euan Edworthy, Brit žijící v Česku, jehož otec sloužil v Královském vojenském letectvu. Pomník od britského sochaře Colina Spoffortha darovala Čechům britská komunita žijící v České republice a jeho odhalení 17. června 2014 se účastnil Nicholas Soames, vnuk Winstona Churchilla.
Byl to ostatně jeho dědeček, který jako britský premiér pronesl 20. srpna 1940 na adresu všech letců, kteří před 80 lety ubránili Velkou Británii, památnou větu: "Ještě nikdy v dějinách lidských konfliktů nedlužilo tolik lidí za tak mnoho tak malé hrstce jedinců".
Hrstku na nebi podporovaly statisíce Britů na zemi
- Bitva o Británii trvala dlouhých 112 dní a skončila prohrou Německa. Za její zlomový den je považováno 15. září, které je v britských kalendářích označeno jako Den bitvy o Británii. Tehdy vyslal velitel Luftwaffe Hermann Göring nad Británii více než tisíc letadel. RAF se podařilo útok Luftwaffe odrazit, britské ztráty byly oproti německým poloviční.
- K vítězství přispěl vedle hrstky početný pozemní personál - montéři a technici starající se o opravy a údržbu letadel a desítky tisíc dobrovolných pozorovatelů, kteří nepřetržitě sledovali nebe nad Británii na tisícovce stanovišť. Ubránit Británii pomohli také operátoři světlometů a obsluha protiletadlových děl.
- Nezastupitelnou roli sehrály i ženy, které sloužily v Ženském pomocném letectvu (WAAT - The Women's Auxiliary Air Force) jako radarové operátorky, sledovaly a zaznamenávaly nálety, sestavovaly zprávy o počasí, údržbě letadel a tvořily posádky bezpilotních vzducholodí (barrage baloons), které představovaly vážné riziko pro letadla útočící z nízké výšky. Vzducholodě vznášející se nad Londýnem patří k ikonickým obrázkům války - britskou metropoli jich bránilo 5 000 z celkového počtu 6 400. Díky nim Britové ochránili průmyslové zóny a výroba letadel a zbrojní výroba tak mohly pokračovat.
