V týlu nepřítele. Jak čeští letci pomáhali Slovákům při operaci, která nemá obdoby

Čeští letci bojují ve Slovenském národním povstání. Unikátní snímky ze slavné operace
15. září 1944, slovenské letiště Tri Duby (dnes letiště Sliač, na němž sídlí 1. letecká základna Otty Smika). František Fajtl v Lavočce s číslem 58 právě přistává na půdě vlasti.
Lavočka č. 39 Jana Klána (1911-1986) zaparkovaná 16. září 1944 na letišti Tri Duby.
František Fajtl, velitel 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR.
Výměna palubních kanónů Švak na jiném slovenském letišti Zolná. Uprostřed sovětský technik poručík Pjotr Stěpanovič Medveděv, jeden z těch sovětských příslušníků Fajtlova stíhacího pluku, kteří po odletu většiny svých krajanů zpět za linie fronty zůstal s plukem na Slovensku. Později padl v horách.
Foto: sbírka Jiřího Rajlicha
Jan Gazdík Jan Gazdík
29. 8. 2019 6:22
"Jsem štábní kapitán František Fajtl a přiletěli jsme vám na pomoc," představil se 15. září 1944 po přistání na povstaleckém letišti Tri Duby velitel 1. československého stíhacího leteckého pluku v Sovětském svazu. "Všichni napjatě pozorovali každý můj pohyb při vylézání z kabiny, začali mi pomáhat a na zem mě takřka snesli na rukou. Lidem to vyrazilo z hrdel jásot a z rukou čepice," popsal emotivní atmosféru legendární stíhač.

Přesně před 75 lety vypuklo Slovenské národní povstání proti nacistům a pomoc českých letců britské Royal Air Force (RAF), kteří přiletěli na Slovensko "přes Moskvu", patří k unikátním a dodnes ceněným operacím druhé světové války.

"Nejmilejší rozkaz, jaký jsem dosud v této válce dostal, mě příjemně naladil. Už předem jsme byli rozhodnuti na Slovensko přelítnout, i kdyby tam podmínky byly psí," okomentoval František Fajtl nařízení, které obdržel jako velitel 1. čs. stíhacího leteckého pluku v SSSR.

Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, Fajtlův životopisec, který se s ním dobře znal, řadí přelet 1. československého stíhacího leteckého pluku v SSSR, do týlu nepřítele na pomoc Slovenskému národnímu povstání k jedinečným událostem druhé světové války.

Pro piloty šlo navíc o mimořádně emotivní okamžik, kvůli němuž bojovali a nasazovali životy několik let. "Tatínek mi vyprávěl, že jeden z jeho mužů měl pod kombinézou kolem těla omotanou československou vlajku, aby ji mohli po přistání na Slovensku po letech znovu vztyčit. Nejdřív kvůli tomu bojovali v Británii a pak pokračovali v Sovětském svazu," vzpomíná Fajtlova dcera Jitka Režná.

Jádro pluku tvořili čeští stíhači, kteří předtím bojovali v řadách britského RAF. Další kuriozitou pak bylo, že dva slovenští letci pilotovali nyní sovětské stroje Lavočkin La-5FN (přezdívané Lavočka), proti nimž ještě v minulém roce bojovali, a mohli tudíž okusit totéž co loni, ale v opačném gardu.

"Většina českých pilotů létala v Británii na stíhačkách hurricane a spitfire. Doplnili je dva slovenští stíhači Anton Matúšek s Ľudovítem Dobrovodským, kteří dezertovali v roce 1943 na stíhačkách Messerschmitt na sovětskou stranu," popisuje Jiří Rajlich s tím, že v pluku se sešel úžasný mix bojových a leteckých zkušeností. "Češi například od slovenských letců získali z první ruky informace o slabinách messerschmittů, proti nimž na Slovensku bojovali. Ani tohle nemá ve světě obdobu," hodnotí.

Slovenské národní povstání (SNP)

  • SNP patří k nejvýznamnějším událostem moderních slovenských dějin.
  • Ozbrojené vystoupení proti německé okupaci a domácímu kolaborantskému režimu vypuklo před 29. srpna 1944 a skončilo porážkou povstalců.
  • Slovákům se navzdory neúspěchu podařilo několik měsíců vázat část německých sil, které nemohly být nasazeny na východní frontě.
  • SNP Slovensku pomohlo k zařazení mezi členy vítězné protinacistické koalice.

Fajtlovým stíhačům tak Rajlich s nadsázkou říká "letečtí partyzáni". Jeho pluk byl ze sovětského týlu leteckým mostem neustále zásobován palivem, střelivem, bombami či náhradními díly do stíhaček, což bylo složité i kvůli hornatému terénu - Tatrám a Karpatům - a velmi proměnlivému počasí. Přesto to fungovalo, i když někdy se zádrhely.

"Nejdůležitější bylo, že přílet pluku byl pro povstalce vítanou posilou. Nejen morální, ale především materiální, protože dosavadní povstalecké letectvo bylo slabé a na všechny úkoly přestávalo stačit," podotýká historik Rajlich.

Ocenění i od německých historiků

Prvořadým úkolem 1. československého stíhacího leteckého pluku bylo ovládnutí vzdušného prostoru a znemožnění útoků německých letounů Luftwaffe na povstalecké správní centrum v Banské Bystrici, leteckou základnu Tri Duby a na vlastní vojska na frontě. František Fajtl proto okamžitě po příletu pluku připravil plán bleskového přepadu Piešťan, jednoho ze dvou klíčových letišť, odkud operovala Luftwaffe proti povstaleckým jednotkám 1. československé armády na Slovensku.

Dobře naplánovaný, překvapivý a výborně provedený úder na sto kilometrů vzdálený cíl znamenal jednoznačný úspěch. Osm letounů vedených velitelem 1. letky Josefem Stehlíkem zničilo deset nepřátelských letadel a dalších deset poškodilo. Šlo o největší úspěch československých stíhačů při útocích na nepřátelská letiště za celou druhou světovou válku. "Na západní frontě se československým stíhačům při útocích na nepřátelské letecké základny, považovaných za jedny z nejriskantnějších úkolů, obvykle dařilo zničit jeden, maximálně dva letouny," vysvětluje Rajlich.

S uznáním o Fajtlových stíhačích hovoří i němečtí historikové. "Tento útvar s výborně vycvičenými piloty si řízným a odvážným nasazením a chladnokrevnými hloubkovými nálety již dva dny po svém příletu (18. září 1944 - pozn. red.) vybojoval v plném rozsahu nadvládu ve vzduchu," píše například s obdivem Wolfgang Venohr. 

V celkem pětadvaceti vzdušných střetnutích piloti pluku podle jejich válečného deníku sestřelili minimálně devět nepřátelských letounů, další tři pravděpodobně a sedm poškodili.

"Byli jsme neustále ve vzduchu. Ostřelovali jsme a střemhlav bombardovali nepřátelskou pěchotu, přesunující se po horských cestách, ničili minometné a dělostřelecké baterie, tanky, autokolony a shromaždiště jednotek. Vlastní pozemní jednotky za naší podpory nejen že odolávaly nepřátelskému tlaku, ale mnohdy i nastupovaly k protiútokům," vylíčil jeden z Fajtlových pilotů.

Pilot František Loucký pak vzpomínal, že letci museli útočit z poměrně malých výšek a někdy museli až k zemi. "Mnohdy jsme byli tak nízko, že Němci mohli, jsouce sami dobře kryti, puškou zamířit i na naši hlavu v kabině," popsal.

Kdo přežil, nikdy nezapomene

Jiří Rajlich připomíná, že v leteckých soubojích nebyla sestřelena ani jedna Lavočka Fajtlova pluku, třebaže se jeho piloti střetávali s velmi zkušenými německými letci. I když se nikdy nepočítalo s tím, že by Lavočky měly působit i v roli bombardujících bitevníků, těžká situace pozemních povstaleckých jednotek si to vynutila. "Pluku to ale přineslo palbou ze země poměrně vážné ztráty. Lavočky z překližky nebyly nijak zvlášť pancéřované, ačkoliv měly vynikají letové vlastnosti. Mohl si ale na ně vystřelit kdejaký voják z pušky," upřesňuje historik.

Kdo je historik Jiří Rajlich

Jiří Rajlich
  • Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze.
  • Od roku 1991 pracuje ve Vojenském historickém ústavu, kde zastává funkci ředitele historicko-dokumentačního odboru. Věnuje se především dějinám obou světových válek, historii československé armády, letectva a leteckých operací.
  • Autor, spoluautor či kurátor řady muzejních výstav a expozic. Autor nebo spoluautor několika stovek studií a článků v periodicích a sbornících a přibližně šedesáti knižních monografií, publikovaných doma i v zahraničí (Polsko, Francie, Velká Británie, Kanada, Itálie, Japonsko, Německo, Španělsko).

Tři piloti - František Vaculík, Bohuslav Mráz a Tomáš Motyčka - tak například po zásahu ze země zahynuli. František Krůťa byl zajat a František Loucký vážně zraněn protiletadlovou palbou.

Z původních dvaadvaceti pilotů jich tedy na konci povstání v pluku zůstalo jen třináct. Rovněž ztráty na letecké technice nebyly malé. A to i přes obrovské nasazení sovětských a slovenských mechaniků. Po poledni 25. října 1944, nedlouho předtím, než Němci vstoupili do Zvolena a obsadili letiště Tri Duby, odstartovalo za krajně nepříznivého počasí z Trech Dubů zpět za sovětské linie již jen pouhých jedenáct z původních dvaadvaceti Lavoček Fajtlova pluku. Ostatní stroje, které nebyly schopny letu, byly zapáleny. Piloti, pro něž nezbyla letadla, ustoupili spolu pozemním personálem do hor.

"Čekaly je dlouhé bezútěšné dny a týdny vysilujících pochodů po příkrých a zasněžených svazích Nízkých Tater," konstatuje Rajlich a odvolává se na svědectví letce Jiřího Sehnala, které poskytl historiku Zdeňku Jelínkovi. "Prašivá, Chabenec (vysoký 1955 metrů nad mořem - pozn. red.)… Když jsme se ploužili sněhem, viděl jsem jeden kopeček vedle druhého. Někdo pak spočítal, že jich bylo 84. Každý patřil jednomu zmrzlému. Kdo to přežil, nikdy nezapomene," popsal Sehnal.

O příčinách porážky povstání

Povstalecká 1. československá armáda na Slovensku měla nad Němci početní převahu. Ale jak připomíná historik Rajlich, počty vojáků nejsou v boji vždy určující. Ty nejkvalitnější jednotky, s nimiž se při slovenském povstání počítalo a kterým velel generál Augustín Malár, do povstání vůbec nezasáhly. Právě ony měly Rudé armádě otevřít cestu přes Karpaty. Jenomže početně slabší německé jednotky je bez většího odporu odzbrojily a internovaly, dřív než se Slováci na něco zmohli.

Rozhodl moment překvapení, rychlost a dobrá organizace německé akce, ale i nerozhodnost či selhání slovenského vedení. Pro povstání to bylo osudové. Malárova armáda přestala do několika dnů existovat. Podle německých zdrojů skončilo 22 000 slovenských vojáků v německých zajateckých táborech, dvou tisícům se podařilo uprchnout na střední Slovensko a 15 000 se rozuteklo většinou do svých domovů. K povstalcům se přidaly jen malé skupinky.

Slovenští letci se pak osudu pozemních jednotek vyhnuli velmi problematickým a kritizovaným úletem za sovětské linie. Z letiště Išla (Nižný Šebeš) u Prešova odletělo v čele s veliteli Júliusem Trnkou a Viliamem Talským 26 strojů s 81 letci do Lvova, obsazeného Rudou armádou, místo aby s moderními stíhačkami přistáli na povstaleckém letišti Tri Duby. "Nad tímto rozhodnutím člověku zůstává rozum stát," bědoval velitel slabého povstaleckého letectva Jozef Tóth. A dodal: "Bylo to pro ně nejjistější a nejjednodušší řešení. Ale zdali to bylo výhodné pro povstání, to je už zdaleka nezajímalo. O sebe se totiž postarali."

Ztráta obou východoslovenských divizí a sborových jednotek (včetně jejich letectva) zcela znehodnotila původní koncept Slovenského národního povstání. S touto eventualitou navíc jeho organizátoři ani nepočítali. Na zbytku území, tedy na západním a středním Slovensku, tak zůstala pouze Zápolní armáda s druhořadými, náhradními a cvičnými útvary.

"Příčin tohoto žalostného stavu bylo více. Od chybějící motivace bojovat přes pasivitu, nerozhodnost a dezorientaci velitelů až po naprostou lhostejnost a ignorování povstání," shrnuje Rajlich. Výjimku tvořily posádky v Trnavě a Piešťanech, vedené odhodlanými důstojníky.

Vděk Slováků byl pro tátu satisfakcí, říká Fajtlova dcera

Význam Slovenského národního povstání se před rokem 1989 - především vojensky - propagandisticky přeceňoval.

"Dnes už ale víme, že nešlo o výrazné oslabení německé válečné mašinerie. Třebaže ztráty německého protivníka při povstaleckých bojích nebyly marginální," hodnotí Jiří Rajlich. Ty podle nejnovějších údajů činily 4200 padlých, 5000 zraněných a 300 zajatých vojáků. Povstání mělo nicméně podle historika obrovský politický význam. Pro Slovensko například po porážce nacismu vytvořilo mnohem příznivější pozici, než kdyby Slováci zůstali až do poslední chvíle věrní Adolfu Hitlerovi, jako například Maďaři.

Samostatnou kapitolu v bilanci Slovenského národního povstání pak podle něj představuje krvavý okupační epilog. Nacistické represe jako forma odvety vyvrcholily po pádu Banské Bystrice a pokračovaly až do jara 1945. Jen na území Slovenska jim padlo za oběť 5300 lidí.

Mezi nejotřesnější zločiny patřily masové popravy odbojářů, vojáků, partyzánů, cizinců a především Židů, včetně žen a dětí postřílených v protitankových zákopech u Kremničky nedaleko Banské Bystrice, kde příslušníci Einsatzkommanda 14 povraždili přinejmenším 747 lidí. Střelou do týla pak ve vápence v Nemeckej u Brezna skončilo v plamenech pece 900 lidí. Na vraždění se navíc v nemalé míře podíleli příslušníci pohotovostních oddílů či polních rot Hlinkových gard.

Represe, tentokrát ale komunistické, postihly po válce i piloty leteckého pluku Františka Fajtla. Byli vězněni, degradováni, jiní emigrovali. A vězněn byl například i velitel paradesantní brigády Vladimír Přikryl, který byl - podobně jako Fajtlovi letci -, vysazen se svými muži na Slovensku na pomoc povstalcům.

"Z tátova vyprávění vím, jak moc chtěli povstalcům pomoci. Ze společných návštěv Slovenska jsem navíc poznala, jak si toho tamní lidé stále váží. K tátovi se pokaždé chovali - zejména pamětníci - s velkým vděkem, opravdu moc fajn. Pro něj to vždy byla ohromná satisfakce," říká Fajtlova dcera Jitka Režná.

Historik Rajlich upozorňuje, že životy Fajtlových letců i padlých vojáků jsou pro nás stále obrovskou inspirací. Dodává, že by byla chyba chápat jejich oběti tupě jako komunistická propaganda, která dlouho omílala Slovenské národní povstání a dukelskou operaci, až z toho zbyly jen bezobsažné a frázovité floskule.

"Lidé to pak už nechtěli ani poslouchat, protože se na ně jako z kolovrátku hrnuly jen samé fráze. Pod tímto nánosem pak zmizely i oběti těchto obdivuhodných lidí. Výsledek byl horší než zapomnění," uzavírá bilanci o Slovenském národním povstání Jiří Rajlich.

Zničené cíle Fajtlovým stíhacím plukem

Jednorázové užití / Fotogalerie / František Fajtl / SNP
  • Vzdušná vítězství: 18 zničených a vážně poškozených stíhacích či bombardovacích letounů.
  • Některé výsledky útoků na pozemní cíle: 10 zničených a 10 pravděpodobně zničených a poškozených letounů. 2/11 tanků. 74/105 aut s vojenským materiálem. 14/15 povozů se střelivem. 14/9 osobních a terénních aut. 3/3 lokomotiv. 2/4 sklady munice a pohonných hmot. 3/3 lokomotivy. 4/73 železniční vagóny.
  • Operační lety: od 15. srpna do 25. října 1944 absolvoval Fajtlův stíhací pluk nad povstaleckým Slovenskem 573 operačních letů.
  • Leteckým mostem bylo na letiště Tri Duby přes frontu přepraveno: 98 000 kg pohonných hmot, 1498 kg leteckého oleje, 1012 leteckých bomb, 68 000 nábojů do palubních kanónů, 4 palubní kanóny ŠVAK, 5440 nábojů do pistolí a velké množství nezbytných náhradních dílů do stíhaček La-5FN.
 

Právě se děje

Aktualizováno před 59 minutami

Nemocnici Královské Vinohrady nově povede dermatolog Arenberger

Novým ředitelem Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze byl jmenován dermatolog Petr Arenberger, uvedla Česká televize. Do funkce Arenbergera jmenoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na základě tendru, kterého se účastnilo celkem osm lidí. Arenberger je nyní ve vinohradské nemocnici přednostou dermatovenerologické kliniky. Dosavadní ředitel Robert Grill odejde z funkce ke konci září na vlastní žádost kvůli blížícímu se důchodovému věku.

Zdroj: ČTK
Další zprávy