"Povinností nás lékařů je mít na prvním místě zdraví pacienta - ale jak to můžeme udělat v tomto bezprávním, nedemokratickém a opresivním vojenském systému?" stojí v dopise, který barmští zdravotníci zveřejnili v odborném časopisu Lancet, aby tak vysvětlili, jak složitou mají pozici.
"Padesát let vojenské vlády nepomohlo k rozvinutí našeho zdravotnického systému. Místo toho se jen šířila chudoba, nerovnost a nevhodná lékařská péče. Nemůžeme se vrátit do této situace," pokračuje dopis.
Podle serveru BBC v mnoha regionech Barmy odešlo z nemocnic až 70 procent veškerého zdravotnického personálu. Právě lékaři byli loni v únoru mezi prvními, kdo se postavil násilnému převzetí moci armádou v zemi. "Každý večer v osm hodin jsme mlátili do hrnců a zpívali revoluční písně před školou. Byli jsme hrozně naštvaní - jak mohli zatknout naši vůdkyni, když právě prohráli volby?" popisuje Grace, učitelka na zdravotní škole v Rangúnu.
Podobně jako tisíce dalších zdravotníků i Grace pomáhala během protestů. Pod pseudonymem britské stanici popsala, jak se během protestů snažili ošetřovat raněné. Lehčí zranění řešili přímo v sanitce. Osoby, které byly například postřeleny, pak dobrovolníci odváželi k ošetření do klášterů.
Skutečně nemocný pacient
Mnozí zdravotníci v Barmě dodnes pracují v utajení, protože po nich současné vedení země dosud pátrá. Peníze jim pomáhají získat barmští exulanti, stále ale nemají dostatek zdravotnického materiálu a vybavení. Oficiálně fungují pod záštitou exilové vlády, která existuje od loňského dubna a své zastoupení má i v Česku.
Tajné nemocnice ve větších městech se podle svědectví zdravotních sester vydávají například za testovací centra proti covidu-19. Zdravotníci se ale musí často stěhovat, do práce chodí v civilním oblečení a nechávají doma telefony, kdyby je náhodou armáda zatkla.
"Musíme být na pozoru, když nás pacient zavolá k sobě domů," popisuje zdravotní sestra Nway Oo. "Nejprve si u lidí, kteří žijí ve stejné oblasti, ověříme, že je někdo opravdu nemocný. Takže vždy asi den čekáme, abychom si byli jisti, že se jedná o skutečného pacienta," vysvětluje. Lékaři navíc využívají facebookové skupiny a aplikace, aby lidem mohli radit na dálku.
Světová zdravotnická organizace jen do července loňského roku eviduje asi 500 útoků na zdravotníky, k polovině z nich došlo právě v Barmě. Univerzita v Manchesteru za podobnou dobu zaznamenala, že v zemi bylo 25 zdravotníků zabito, 190 zatčeno a 55 nemocnic obsadila armáda.
Exilovým ministrem zdravotnictví se stal Zaw Wai Soe, který před změnou režimu vedl boj proti pandemii koronaviru. Místo náměstka zdravotnictví mu nabídla i vojenská junta, ale odmítl. Od té doby se musí kvůli obviněním ze zrady ukrývat i on.
Pandemie koronaviru
Právě epidemie koronaviru situaci v zemi ještě více komplikuje. Řada lékařů, kteří měli na starosti očkování, skončila ve vězení, další se schovávají. Vojenská junta slíbila, že očkování urychlí, to se ale nestalo. Ve státních nemocnicích chybí kvalifikovaný personál a lidé zařízením nevěří. Exilová vláda proto loni v létě v oblastech, kde má silnou podporu, zahájila vlastní očkovací kampaň.
V boji s covidem lékařům chybí ventilátory, kyslíkové bomby i další vybavení. "Lámalo mi to srdce. Pracovala jsem do jedné nebo dvou hodin ráno a odpovídala na všechny zprávy lidí, kterým nebylo dobře. Psali: Můj otec zemře, má matka zemře, prosím pomozte. Ale já jsem nemohla nic udělat," popisuje sestra Mi April. Lidé prý stáli dlouhé fronty na kyslíkové bomby, na většinu z nich se ale nedostalo.
Je těžké odhadnout, jak silná byla vlna koronaviru v Barmě, ale v červenci a srpnu zemi pravděpodobně silně zdevastovala varianta delta. Čísla mrtvých ani nemocných nejsou známá. Zdá se, že od září se situace začala opět zlepšovat, ale míra očkování je stále velmi nízká, uvedla BBC na základě rozhovorů s barmskými lékaři a sestrami.
Lékaři jsou součástí barmského odboje i díky tomu, že se za vlády Aun Schan Su Ťij změnil přístup ke zdravotnictví. Zatímco předchozí junta péči o nemocné zanedbávala, civilní vláda začala do lékařské profese investovat.
"Všichni jsme doufali, že budeme mít jednoho dne lepší budoucnost s naší volenou vládou. Pak najednou přišel převrat. Proto to nemůžeme akceptovat. Pracovali jsme pro lidi, i s našimi nízkými platy a nízkou kvalitou života," tvrdí Zaw Wai Soe. "Měli jsme naději do budoucna a najednou jsme o ni přišli."
