Praha - Muži, kteří se rozhodli spojit svůj život s Al-Káidou, si obvykle vybírají ta nejnehostinnější, nejpustější a nejméně přístupná místa, aby se schovali před pronásledovateli.
Východní Afghánistán, vnitrozemí Jemenu, Somálsko. A obrovské území, které se rozkládá v srdci Sahary mezi Mauritánií, Mali, Alžírskem, Nigerem a Libyí.
Dlouho to nikdo nebral moc vážně, pouze se vědělo, že cosi jako Al-Káida islámského Maghrebu v tomto bohem zapomenutém koutu planety existuje, unáší a zabíjí. Až v roce 2013 džihádisté ovládli většinu Mali a donutili Francii a další státy k ozbrojené intervenci.
Muchtar Belmochtár, hlavní tvář Al-Káidy na severu Afriky a jeden v nejvýraznějších vůdců džihádistů na kontinentě, v neděli údajně přišel o život při americkém náletu na město Adžedábíja na východě Libye.
Proč údajně? Už před dvěma lety se objevila informace, že ho zastřelila alžírská armáda, aby později Belmochtár znovu promluvil na videozáznamu a pokračoval v boji. Byť už ne pod značkou Al-Káidy, s jejímž vedením se rozhádal a rozešel.
Třiačtyřicetiletý Alžířan z města Gardáia ve středním Alžírsku přišel o jedno oko, když jako velmi mladý stihl v Afghánistánu v řadách mezinárodních muslimských dobrovolníků bojovat se sovětskou armádou.
Jelikož Sověti se stáhli z Afghánistánu v roce 1989, bylo mu kolem šestnácti, sedmnácti let.
V kariéře pokračoval v devadesátých letech doma. Když alžírská armáda v roce 1992 zrušila výsledky voleb, ve kterých zvítězila Islámská fronta spásy, radikálové sáhli v boji proti vojenskému režimu po zbraních.
Belmochtár se přidal k nejfanatičtějším z nich - Ozbrojené islámské skupině (GIA). Ta nemilosrdně vraždila nejen policisty a lidi spojené s režimem, ale i cizince, nezahalené ženy, pak také celé vesnice.
Později se etabloval jako jedna z nejdůležitějších tváří Al-Káidy v Africe s velmi širokým akčním rádiem. Jeho muži "operovali" na neuvěřitelně velkém prostoru. Od atlantického pobřeží Mauritánie, kde jednou stříleli na izraelské velvyslanectví, až po tisíce kilometrů vzdálený Niger.
Šťastná hvězda vyšla Belmochtárovi a jemu podobným v roce 2011. Islamisté z celé Afriky se během povstání Libyjců proti Muammaru Kaddáfímu dostali k opuštěným, nehlídaným skladům zbraní, takže jejich síla mnohonásobně vzrostla. Měli i protiletadlové zbraně a nebyl pro ně problém zmocnit se více než poloviny Mali, jelikož stáli proti místní slaboučké armádě.
Nezaměstnanost a chudoba přivedly do řad Al-Káidy a jejích skupin nové a nové rekruty, kteří aspoň mohou žít pro nějaký cíl a s nějakou perspektivou.
Podobností s Afghánistánem před 11. zářím 2001 je vícero. Vůdcem Tálibánu byl také jednooký muž, Muhammad Umar. I on přišel o oko ve válce se Sověty.
Pod jeho vedením vyrostl Tálibán tak, že se dostal ke skladům pákistánských zbraní a verboval do svých řad mladíky, kteří vyrůstali v nejnuznějších podmínkách afghánských uprchlických táborů, mnozí z nich jako sirotci. (Umara zatím - na rozdíl od bin Ládina - Američané "nedostali".)
Jeden rozdíl tu je. Afghánistán je - s výjimkou jihu - země plná hor a údolí, kde je jednoduché se před někým schovat a utíkat. Mali, Niger a jižní Alžírsko, to je samá rovina a poušť. Pro gerilový způsob boje se silnějším protivníkem terén krajně nevhodný. Přesto i zde džihádisté dokáží nejen přežívat, ale i útočit.
Na Belmochtárově případu je vidět, do jakého stadia v Libyi anarchie a bezvládí došly. Dříve se pohyboval hluboko na Sahaře, ale Adžedábíja je u pobřeží Středozemního moře, blízko druhého největšího libyjského města Benghází.
Otevření libyjských zbrojních skladů pro kohokoliv, kdo má zájem, vrátilo po letech znovu na scénu československý semtex. Kaddáfího Libye ho kdysi odebírala obrovské množství, diktátor pak trhavinu předával různým teroristickým organizacím, které podporoval. Například Irské republikánské armádě.
Když Belmochtárovi muži přepadli před dvěma lety na jihovýchodě Alžírska plynárnu v Ajn Amanásu, rukojmím přivázali k tělům právě semtex. Ke kterému se podle všeho dostali z bohatých a starých zásob v Libyi...
