Bezpečnostní služby právě vyhodnocují dotazníky, které odevzdali zájemci o stavbu pátého bloku v dukovanské elektrárně, tedy americký Westinghouse, francouzská EdF a jihokorejská KHNP. Jakmile české úřady projdou stovky stran o vlastnických strukturách či dodavatelských řetězcích uchazečů, vláda dá zelenou soutěži, na jejímž konci by v roce 2036 měl být spuštěn nový jaderný zdroj.
Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v rozhovoru popisuje, jaká řešení mohou zájemci nabídnout. Komplikací kvůli novým evropským pravidlům, která jsou dnes známá coby unijní taxonomie, se neobává. Má za to, že se ještě budou měnit. Green Deal pak vnímá jako pragmatickou cestu, jak snížit závislost evropské energetiky na dovozu fosilních paliv.
Do konce měsíce má být hotové bezpečnostní posouzení zájemců o stavbu nového bloku v Dukovanech. S tím by u Američanů, Francouzů a Jihokorejců neměl být problém. Pak už bude konečně možné vyhlásit tendr?
Ano. Ale upřímně řečeno, já jsem ani příliš nechápala smysl onoho bezpečnostního posouzení. To přece mohlo být i součástí samotného výběrového řízení. Takové však bylo politické rozhodnutí. A stejně tak bude politické rozhodnutí, aby ČEZ dostal zelenou vyhlásit soutěž. Technicky tomu nic nebrání už rok.
Vyloučení Číňanů a Rusů ze soutěže ale bylo správné, ne?
Že byli vyloučeni tito zájemci, je podle mého dobře.
Vy říkáte, že tendr může dostat zelenou. Ale nebude připomínat závod jen pro jednoho? Ptám se, protože požadovaný reaktor o výkonu do 1200 megawattů může nyní nabídnout jen Westinghouse?
To si nemyslím. ČEZ musí dobře promyslet - a já doufám, že už je to hotovo -, co bude považovat za referenční jaderný blok (důkaz, že nabízený typ reaktoru již funguje v zahraničí - pozn. red.) a co za licenci v zemi původu (důkaz, že nabízený typ reaktoru je licencován v zemi výrobce - pozn. red.). Je pravděpodobné, že francouzská EdF a jihokorejská KHNP budou nabízet analogie, tedy již vyzkoušená řešení, jen s menším výkonem.
Sama jste však v mnoha rozhovorech jako šéfka dozoru nad jadernou bezpečností říkala, že tu nechcete žádné neozkoušené experimenty, raději něco s hodnověrnou referencí z Evropy či Ameriky. To nyní mohou nabídnout jen Američané, Francouzi a Jihokorejci pro nás kouzlí nový reaktor.
Na tom se nic nemění, náš úřad stále investorovi silně doporučuje poptávat referenční blok i licenci v zemi původu. Nicméně nejde o nic požadovaného zákonem. Je třeba dobře naformulovat kritéria.
A ta mají být?
Vezměme si třeba Francouze. Ti mají v reaktorovém portfoliu výkonovou řadu od 900 do 1650 megawattů. Nemůžeme tedy říct, že tlakovodní reaktor s výkonem okolo 1200 megawattů je pro Francii něco zcela nového. Na druhou stranu je pravda, že kdo s něčím začíná poprvé, prošlapává cestu ostatním. Co tím chci říci: Když se podíváme na finskou elektrárnu Olkiluoto a francouzský Flamanville, vidíme, že jakmile se upravuje výkon dodávaného reaktoru, bývají se stavbou problémy. Pokud se ovšem snižuje, mohlo by jich být méně než v opačném případě.
A stejné je to u Jižní Koreje. Ti mají výkonovou řadu od 800 do 1400 megawattů. Pro obě dvě firmy tedy český požadavek nepředstavuje pole neorané, ale je pravda, že pokud pojedeme podle schváleného harmonogramu, budou nám nabízet reaktor první svého druhu.
Jak se vlastně přišlo na onen limit 1200 megawattů, který je teď opravdu hodně svazující? Často se zmiňují problémy s chlazením vyššího výkonu z vodní nádrže Dalešice. Ale také to, že šlo o politické rozhodnutí, aby měli co největší šanci Rusové, kteří tento výkon dobře umí.
Ta zmínka o chladící vodě je relevantní. Vyplývá to z hodnocení vlivu na životní prostředí. Ale hlavně limit vychází z ekonomické úvahy ČEZ. Pokud ten chce provozovat dosavadní jaderné elektrárny tak dlouho, jak to jen půjde, pak musel propočítat výkon během souběhu starých i nových bloků. A pro dukovanskou lokalitu se tak dostal k číslu 1200 MW.
Mohl by tam tedy za určitých omezujících podmínek stát i větší výkon, ale to by znamenalo dřívější odstavení stávajících bloků. Což zcela chápu, že se ČEZ nechce.
A to jsme ještě nezmiňovali mnoho dalších aspektů, například jak je náročné dopravovat tak velké technické celky na zvolené místo. A zase platí: čím vyšší výkon, tím o trochu větší problém.
Že by určený výkon byl tedy původně vybrán jako nahrávka Rusům, to si nemyslíte?
Ale ono celé to ruské řešení je velmi dobré, bez ohledu na to, jaké parametry si zde zvolíme. Jenže to by stav mysli kremelských vládců musel být jiný, pak by to byli velmi relevantní soutěžící.
To je však už zbytečná debata. Bavíme se nyní o jádru, ale stačí se jen podívat, jak ruský Gazprom loni na podzim zatočil v Evropě s plynem…
Vedle nás poptávají jaderný zdroj také Poláci. Nabízí se jim stejní uchazeči jako nám, jen to nevypadá, že by tam vše nakonec směřovalo ke komplikovanému tendru, spíš si Varšava napřímo vybere z toho, co je na trhu - nejspíše vsadí na Američany. Neměli jsme to udělat stejně?
Z mého pohledu ano. Jsme ale zase u politiky. V době, kdy se rozhodovalo, zda půjdeme cestou tendru, nebo mezivládní dohody, zde panovala silná obava, že v druhém případě by všechno směrovalo k obchodu s Moskvou. Tedy k obdobě toho, co se odehrálo v Maďarsku v případě reaktoru pro Paks. Nevšimla jsem si tehdy, že by někdo relevantní prosazoval mezivládní dohodu s Američany.
ČEZ tvrdí, že vítěz tendru by měl mít šanci na dostavení šestého bloku v Dukovanech a dvou nových bloků v Temelíně. Je to správné dopředu takto říkat, když se předpokládá, že po pátém bloku v Dukovanech přejdeme konečně na malé modulární reaktory?
To bych nepřeceňovala, opci buď nakonec použijete, nebo ne. Správná je ale logika, že jeden blok nic neřeší - dukovanská "pětka" jen nahradí stávající dva bloky, až někdy kolem roku 2040 odejdou do penze. Tím udržíme podíl výroby elektřiny z jádra na nějakých 40 procentech, to je jistě důležité, ale není to dlouhodobé řešení.
Ještě jedna věc mi není jasná: financování. Když jste dohlížela na spouštění Temelína v roce 2000, sto miliard za výstavbu tehdy zaplatil z velké části stát. A rád. Tady se ovšem spouští akce za asi 200 miliard a stát vůbec neříká, kde ty peníze sežene. Jak velký je to problém?
Je to komplikace, zvláště při současném stavu veřejných financí. Stát se rozhodl, že investorovi, tedy ČEZ, na stavbu půjčí prakticky celou sumu. Což je relevantní kvůli ceně peněz - vláda si půjčí levněji než společnost kotovaná na burze. Když však vidíme státní rozpočty a další priority eráru, které je třeba také zajistit, je zjevné, že s tím budou problémy.
A nepřinese je také teď tolik propíraná unijní taxonomie, tedy klasifikace, podle níž bude Brusel napříště hodnotit, jak environmentálně udržitelné jsou nejrůznější aktivity? Mimochodem, nezarazilo vás, jaké překvapení dávají najevo čeští politici nad tím, co se už roky chystalo?
Překvapení být rozhodně neměli. Vždyť to, co dnes vidíme, je jen výsledek dva roky staré dohody Evropské rady a Evropského parlamentu, že když nemohou najít kompromis v pohledu na detaily taxonomie, svěří celou věc Evropské komisi.
A celý ten poprask považuji za zbytečný, protože pokud Evropská komise nespáchá něco opravdu hrozného, už jí do toho nemá moc co kdo mluvit. A zatím nevidím, že by se k něčemu strašnému schylovalo, takže nepředpokládám, že by se našla blokační většina 20 zemí s 65 procenty obyvatel či 353 europoslanců. Tím spíš, když je s připraveným kompromisem spokojena jak Francie, která potřebuje jádro, tak Německo, které potřebuje plyn.
Jádro je skutečně na nátlak Francie nyní mezi povolenými aktivitami, jenže se spoustou omezujících podmínek. Jestli to chápu dobře, pátý blok Dukovan se do taxonomie vejde, případné další reaktory po roce 2045 už ale ne.
Pro dukovanskou "pětku" je to dobré. Ta má mít stavební povolení nejpozději do roku 2029. Co bude dál, uvidíme. Taxonomie přece nic nezakazuje, jen říká, že si státy mají sehnat své vlastní financování, když finanční sektor velmi pravděpodobně do takových aktivit už nebude chtít dát ani euro.
Dobře, ale to znamená prakticky jen jedinou možnost - financovat stavbu státním dluhem. Aby to celé neskončilo tak, že se bude kdesi posuzovat i to, zda ve státním desetiletém dluhopisu není zabaleno také jedno procento financování dostavby Temelína…
O tom se nyní právě vůbec nemluví, i když je to logická otázka. Uvidíme, zda taxonomie bude nadále uplatňována jen na soukromý finanční sektor či se rozšíří i na veřejné rozpočty. Pak by to byl problém. Na druhou stranu celý Green Deal a taxonomie je postavena na technologicky velmi optimistickém scénáři…
… který nesdílíte?
Já si moc přeji, aby vyšel. Ale také se může Evropě stát, že stabilní zajištění kvalitní elektřiny nebude možné ve zvoleném časovém rámci zajistit.
Takže taxonomie je nezměnitelná, dokud ji nebudeme potřebovat změnit?
Jistěže. Ale tak je to se všemi zákony. Kromě fyzikálních.
Jak moc se tedy už teď máme zabývat omezujícími podmínkami pro jádro, které mezi jiným žádají, aby stávající zdroje získaly razítka pro případné prodloužení své životnosti nejpozději do roku 2040?
To je dobrý příklad, na kterém lze ukázat, jak je vše ještě nevyjasněné. Naše jaderné bloky nemají omezenou dobu provozu. Je to poměrně nové, ale v souladu s mezinárodními doporučeními. Tím pádem Temelín a Dukovany nemají časové omezení, ale limituje je celá řada jiných podmínek. Česko tedy v této chvíli žádný další administrativní akt k prodloužení životnosti nevydává. Je ale otázka, jak dlouho to bude platit, až naši realitu pochopí unijní úředníci.
Pak je tady záhada s hlubinným jaderným úložištěm. To by mělo vzniknout do roku 2050, ale něco takového budou v celé unii zatím otevírat jen Finové někdy příští rok.
Finové budou skutečně příští rok v Onkalo první. Na druhou stranu Česko už od přelomu století směřuje k roku 2065, kdy by úložiště mělo stát. Je to pragmatický scénář, který vychází z toho, že skladování v areálech elektráren nepůsobí žádné problémy.
A bude to i jedna z připomínek Česka k taxonomii, že stanovovat rok 2050 jako počátek fungování úložiště je příliš omezující. V tom roce bychom podle našeho harmonogramu měli mít stavební povolení. Nestačí to náhodou?
Rozumím, ale zrovna u této věci bych si tipl, že tam zůstane jako cena útěchy pro Rakousko a Německo.
Zůstane, ale právě proto, že se taxonomie asi ještě bude vyvíjet, je nanejvýše žádoucí v ní nyní zanechat stopu: vidíte, my jsme to říkali už v roce 2022.
Jak něco takového vůbec vnutit obcím ve vybrané lokalitě? Jedna věc je, mít za zahradou betonový bunkr s jaderným odpadem. Ale mnohem horší je přece na spoustu let mít rozkopané celé okolí. To se vejde do veřejného zájmu?
To je skutečně úzké místo celé debaty. Speciálně ve společnosti, která si nepřeje být jakkoliv omezována. Ale zmínil jste veřejný zájem a já ho zde vidím, protože z elektřiny má užitek celá republika.
To ale neznamená, že by stát neměl dotčeným obcím pečlivě naslouchat. Nejhorší pro ně nebude ono úložiště, ale - jak jste zmínil - dvacet let, kdy je bude během stavby obtěžovat prach, hluk, mnoho lidí a velký provoz. A to tím spíš, že vybrané obce jsou v krajině skoro nedotčené průmyslovou činností. Za patřičných kompenzací však nakonec stát bude muset rozhodnout: na tomto místě to bude.
Je zjevné, že po nástupu Green Dealu se bude muset změnit i celá naše energetická koncepce. Co vy byste do ní napsala jako realistický scénář?
On tam už vlastně je. Nic nového nevymyslíme, jen je třeba správně určit proporce. I bez všech klimatických podmínek zde v roce 2040 bude uhlí maximálně pro elektrárnu v Ledvicích, pokud vůbec. Dnes z něj vyrábíme 45 procent spotřebované elektřiny a přirozenou cestou nám tedy spadne na procent maximálně deset. K tomu přičtěme nějakých 40 procent nízkoemisních jaderných zdrojů. Pevně doufám, že fotovoltaika, vítr - a když je dobrý rok, tak i voda - nám vytáhnou obnovitelné zdroje na 25 až 30 procent. To je dohromady zhruba 80 procent, takže nám zbývá dopočítat dalších 20.
Tak to zkuste.
Máme v podstatě tři možnosti. První je ušetřit. Něco se určitě podaří, nové stavby jsou energeticky velmi efektivní. Druhá možnost je dovoz. To ovšem nebude odkud. Jistěže někdy bude tak foukat, že cena elektřiny bude záporná, ale musíme se dívat vždy na roční bilanci. A třetí možnost je plyn. Že budeme muset stavět plynové elektrárny, je ložené. Otázka je, v jakém rozsahu.
Takže v jakém rozsahu?
Plynu se prostě nevyhneme, i když víme, jak mocné je to geopolitické kladivo. Proto je podle mého důležité Green Deal vnímat nejen jako klimatickou ambici, ale i jako pragmatické řešení, jak dál v Evropě s omezováním závislosti na dovážených fosilních palivech.
Nyní je Evropa asi ze 40 procent závislá na ruském plynu a hned tak to neskončí. Jaké to bude procento v roce 2040, to nevím, ale obecně bych byla ráda, kdybychom v Evropě dokázali přejít na zajištění dlouhodobými kontrakty. Nákupčím by se mohla stát Evropská unie, ne jednotlivé země. Myslím, že podzimní dění na energetickém trhu spoustě Evropanů otevřelo oči.
A nakonec o úplně něčem jiném. Roky se vás v rozhovorech ptám, zda budete kandidovat na prezidentku, tak si to tentokrát už odpustím. Raději se vás zeptám, jakou kvalifikaci by podle vás měl mít prezidentský kandidát, kterého byste s chutí volila už v prvním kole?
Neměl by být bez zkušeností v politice, bez toho se to dělat nedá. Ale měl by být hlavně civilní. Pražský hrad nepotřebuje pána. Potřebuje někoho, kdo bude jen první mezi státními úředníky.
Dana Drábová (60)
Vystudovala jadernou fyziku na ČVUT, od roku 1999 řídí Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Vedle profesní kariéry se angažovala i v komunální a krajské politice. Je zastupitelkou a místostarostkou Pyšel, byla i zastupitelkou Středočeského kraje.
V roce 2014 získala medaili Za zásluhy I. stupně. Vytrvale odmítá přijmout ministerské křeslo či kandidovat na prezidentku republiky.
