Sofie - Doslova na okraji Evropy, ale v první linii souboje o nové geopolitické rozdělení Evropy hlasují v neděli v předčasných parlamentních volbách Bulhaři.
Nejchudší země Evropské unie čelí podezření, že se v ní podobně jako v dalších balkánských zemích Srbsko či Černá Hora snaží získat větší vliv Putinovo Rusko.
O Bulharsko má teď větší zájem i Turecko, kde buduje podobně autoritářský režim tamní prezident Recep Tayyip Erdogan.
O první místo v nedělním hlasování do parlamentu soupeří podle posledních průzkumů postkomunističtí socialisté s proevropskými populisty bývalého generála policie Bojko Borisova, který je vnímán jako prozápadní kandidát.
Ani jedna z těchto dvou stran, jejichž popularita se pohybuje kolem třiceti procent, ale nebude schopná vládnout sama. Bude tedy potřebovat koaličního partnera. A to otevírá prostor pro spekulace. Nebo manipulace.
Tradiční partnerem bulharských koalic je strana místní turecké menšiny DPS, které průzkumy dávají zhruba osm procent podpory.
"DPS vznikla v roce 1990, je prošpikována starými agenty a je tradičně proruská," říká Petar Karaboev, zástupce šéfredaktora bulharského vydavatelství Economedia.
Rusko nevadí
Bulharským voličům nevadí tradiční proruská rétorika v zásadě všech bulharských politiků napříč politickými stranami.
Bulharsko totiž za svoji nezávislost v 19. století vděčí Rusku, takže jde o hluboký a tradiční spojenecký vztah. Rusové navíc tehdy Bulharsko osvobodili od tureckých Osmanů, k jejichž tradici se teď hlásí prezident Erdogan.
Loni na podzim vzbudilo pochybnosti spojenců v Evropské unii a Severoatlantické aliance zvolení bývalého armádního generála a kandidáta socialistů Rumena Radeva bulharským prezidentem.
Vykládalo se to jako obrat bulharské politiky směrem k Rusku, zatímco vláda Bojko Borisova, který postavil na hranicích plot proti uprchlíkům dříve než maďarský prezident Viktor Orbán, obratně lavírovala mezi Bruselem a Moskvou.
Kreml tady má své zájmy
Rusové se nepochybně snaží politiku na jihovýchodě Evropy ovlivnit víc než v minulosti.
Zdokumentovaný je ruský pokus o puč v Černé Hoře, která se stane za měsíc novým členem NATO. Ví se taky o vlivu Kremlu v Srbsku.
Americký list Wall Street Journal v pátek napsal, že bulharská tajná služba zachytila dokument, který měli bulharští socialisté dostat z Moskvy prostřednictvím jednoho prokremelské neziskové organizace.
Jde v podstatě o manuál k tomu, jak pomocí falešných zpráv, zfalšovaných průzkumů a dalších nástrojů vyhrát volby.
Bulhaři na východ nemíří
Může se tedy nyní Bulharsko obrátit na východ?
"Ne. Bulhaři mohou znít prorusky, ale nevzdají se práv cestovat a pracovat v západní nebo střední Evropě. Peníze, které se zpátky vracejí od pracovních emigrantů, jsou ve skutečnosti největší "zahraniční investor" bulharské ekonomiky," tvrdí bulharský expert Petar Karaboev.
Místní zkorumpované elity budou podle něj hrát ve volbách proruskou kartu, aby z veřejných rozpočtů dostaly co nejvíce peněz, což je vidět na příkladu stále plánované stavby nové jaderné elektrárny.
"Pokud by se projekt znovu oživil, tak by šly peníze Rusům, ale nejméně polovina by přes různé korupční kanály, vlivové agentury a nákup médií zůstala v zemi," tvrdí Karaboev.
"Takže proruskost těchto elit je docela laciné divadlo a jde spíš o klientelismus než o cokoli jiného," dodává.
Kyperská karta
Svůj vliv v Bulharsku se snaží zvýšit i Erdoganovo Turecko, které má ve srovnání s Ruskem mnohem menší páky, ale může kvůli historickým odkazům místním politikům sloužit jako dobrý strašák.
Proerdoganovská strana turecké menšiny Dost (turecky přítel) nemá s necelým jedním procentem podpory šanci vstoupit do parlamentu.
Borisovův Gerb ale díky ní vytáhl něco, co by se dalo nazvat "kyperská karta". Ani členství v NATO totiž nezabránilo v roce 1974 turecké armádě obsadit severní část Kypru. Lídr Gerbu Bojko Borisov to teď spojuje spojila s ruskou anexí Krymu.
"Strana GERB varovala, že to, co se stalo na Krymu, se může stát s jižní části Bulharska, kde je soustředěna turecká menšina," řekl Karaboev.
Populismus a nacionalismus
Bulharší voliči, kteří kvůli ovládání médií různými vlivovými skupinami mají spíš nedostatek informací, se tak musejí v neděli rozhodovat mezi sliby, které mají nejblíž k populismu a nacionalismu.
"Bulharsko je v kleštích mezi rostoucím otomanismem a putinismem. Být proamerický nebo proevropský není moc v módě," řekl Karaboev.
I malá nová proevropská Reformní strana tvrdí, že Bulhaři si svoji korupci musejí především doma vyřešit sami.
Skutečným vítězem voleb tak může být nacionalistická aliance Sjednocení vlastenci, kteří kolem sebe soustředili různé více či méně nacionalistické proudy a kteří mají šanci na zisk zhruba deseti procent hlasů.
Budou to tedy nejspíš oni, kdo se nabídne do koalice jedné ze dvou velkých stran, které mají šanci volby vyhrát a určí, zda nová vláda spíš nacionalističtější cestou.
A to je v dnešní Evropě vlastně je spíš trend než výjimka.
