Moskva/Washington - Rusko je po třech dnech náletů jednou z bojujících stran v syrské občanské válce. Bombarduje kromě Islámského státu i rebely, kteří nepatří k chalífátu, ale jejichž postup hrozil zhroucením režimu Bašára Asada.
Nálety na pozice těchto skupin, kterých je mnoho a mají různá jména i ideologii, mají povstalce zastavit a později v kombinaci s pozemní ofenzívou syrské armády zatlačit zpět.
(Podle některých zdrojů se k pozemním bojům na straně syrského prezidenta chystají i íránské speciální jednotky a bojovníci libanonského Hizballáhu, ale tuto informaci není možné spolehlivě ověřit.)
Lze z dosavadního vývoje odvodit, jaký má Rusko plán?
Rýsuje se jedna základní věc: Asada Vladimir Putin nenechá padnout a nepřipustí, aby povstalci - ať už islamisté, nebo jiní - vstoupili vítězně do Damašku nebo do Asadových bašt na pobřeží Středozemního moře.
Spojené státy se zřejmě nechystají rebely bránit silou a pustit se tak do přímé vojenské konfrontace s Ruskem. Mezi povstalci jsou sice oddíly vycvičené Američany, ale také třeba Fronta an-Nusrá, která se hlásí k Al-Káidě. Tyto skupiny ale kromě války proti Asadovi bojují i s Islámským státem.
Úvahy o vytvoření bezletové zóny na severu Sýrie vzaly ruskou intervencí za své.
Přesto ale bude pro koalici Rusko, Asad, Írán a Hizballáh obtížné nepřítele rychle porazit.
Rusové mohou s nálety v Sýrii uvíznout déle než tři nebo čtyři měsíce, jak v pátek odhadl předseda zahraničního výboru dolní komory ruského parlamentu (Státní Dumy) Alexej Puškov.
Jen v provinciích Idlíb, Hamá a Homs mají povstalci dohromady desetitisíce mužů, vyzbrojených například protitankovými střelami. A země, které je podporují a usilují o Asadův pád - Saúdská Arábie, Katar, Turecko -, jim velmi pravděpodobně v reakci na ruskou intervenci dodají další zbraně.
Rusko se vystavuje nepřátelství sunnitských zemí tím, že se stalo součástí jakési šíitské koalice ve válce, která - přestože to mnozí její protagonisté popírají - má sektářské zabarvení.
Asadův režim tvoří hlavně alávité, což je komunita hlásící se k šíitskému islámu. Hlavní šíitskou mocností a zemí, která se profiluje jako ochránce všech šíitů na Blízkém východě, je Írán. Íránský Hizballáh je šíitské hnutí.
Britský list Daily Telegraph hovořil se svým zdrojem z Damašku, údajně obeznámeným s diskusemi v nejužším vedení syrského režimu. Uvedl následující: "Dlouhodobým záměrem je porazit nebo demoralizovat opozici, která nepatří k Islámskému státu. Pak budou muset Američané s Asadem jednat, protože nebude nikdo další, s kým v Sýrii jednat v boji proti Islámskému státu."
Nelze tak vyloučit, že Rusové budou intenzivně bombardovat dlouhou dobu, ale fronta se zásadně neposune a nenastanou velké změny na bojišti.
"Vojenské řešení v současném stadiu už není možné. Nelze se už vrátit do roku 2011. V silách Ruska je zabezpečit pro Asada a alávity bezpečnou oblast mezi Damaškem a pobřežím,“ řekl agentuře Reuters bývalý generálmajor libanonské armády Hišám Džábir, který se jako analytik věnuje situací na syrských bojištích.
Dalším vysvětlením pro nástup Ruska v Sýrii je snaha nejprve Asadův režim zabezpečit tak, aby při možných jednáních o budoucnosti země a o novém rozdělení moci v ní měl silné slovo a tím by zůstaly zachovány i zájmy a vliv Moskvy.
Ještě větší spekulací jsou úvahy o tom, proč je zatím americká reakce na ruské údery, mířící kromě jiného i na rebely spolupracující s USA, relativně mírná. Spekuluje se o tom, že Bílý dům Putinovi dovolí odvrátit hrozbu kolapsu Asadova režimu výměnou za to, že později při diplomatických jednáních o řešení krize syrský prezident odstoupí a splní tak základní podmínku opozice.
Veřejně ale zatím nikdo z Ruska nenaznačil, že je Kreml ochoten Asada obětovat.
