Varnsdorf - Ve světle zářivek vyčkávají na chodbě hloučky dětí. Některé posedávají na podlaze, jiné vykukují z náručí své mámy nebo starší sestry.
Všechny mají vlasy černé jako oprýskaný nátěr na stěnách.
Nad ubytovnou v Masarykově ulici ve Varnsdorfu burácí helikoptéra. Uvnitř budovy se ten hluk mění v hučení, jak v podpalubí velké lodi.
Také vzduch je tady podpalubní. Všechna okna nájemníci zavřeli a špatně se dýchá.
V tom se zvenku ozve rachot podobný dávce z kulometu.
"Zhasnout světla, zhasnout světla!" zařve někdo a je tma. Malé stíny se tlačí na ty velké, chytají je za ruce. Několik dětí začne brečet. "Pane, pane, proč na nás střílejí?" ptá se děvče s velkými náušnicemi.
"Čechy Čechům!" skandují pod okny bílí sousedé a útočí na policisty v těžkých helmách se štíty. Ulicí letí popelnice a v davu pod nohama vybuchuje salva policejních dělbuchů.
Slečna v krátkých šatech vytahuje z kabelky respirační roušku. Také tady pod kaštany se teď téměř nedá dýchat.
Nahoře na chodbách se krčí desítky romských dětí, tady pobíhají skupinky bílých školáků, smějí se a vzájemně se povzbuzují v hrozbách směrem k tmavým oknům ghetta.
Galerie: Když Varnsdorf válčí s policií, mají děti strach
Sousedé pod okny i v televizi
V ubytovně žije více než stovka lidí, dětí je přes polovinu a všichni jsou Romové. Za poslední týden jsou potřetí v situaci, kdy se pod jejich okny sešel rozzlobený zástup a oni nesmějí ven. Policejní kordon nepustí nikoho sem, ale ani tam. Bylo by to nebezpečné.
Zatímco děti se krčí na chodbách co nejdál od oken, dospělí v pokojích přepínají televizní programy a ve zprávách sledují, co se děje venku.
Na obrazovkách poznávají známé tváře, se kterými se ve Varnsdorfu běžně potkávají.
"Oni nás chtějí zapálit? Jako tu Natálku?" vzlyká asi pětileté děvče.
Příběh Natálie Sivákové z Vítkova na Opavsku znají v Česku snad všichni Romové i jejich děti. V dubnu 2008 málem uhořela v domě podpáleném neonacisty.
Vystrašené děti v ubytovně pomáhá uklidňovat trojice lidí, kteří sem před útokem přišli s aktivistou Kumarem Vishwanathanem. "To nejsou pušky, jenom dělbuchy. Jako na Silvestra," chlácholí děti, když venku zarachotí další salva.
"Takové zážitky jsou traumatizující," říká Zuzana Brodilová, která se specializuje na pomoc dětem v krizových situacích. "Vzpomínky zůstanou v dětských hlavách hluboko a dlouho."
Nevycházet, neprovokovat
Muž středního věku hledí směrem k oknu, v očích má vztek. Stres a nervozita by se daly krájet. Rodiny s dětmi se v ubytovně tísní v pokojích často jen na několika metrech čtverečních. Koupelny, záchody, prádelna i kuchyň jsou společné.
V ulicích Varnsdorfu diskutují s lidmi odborníci z antikonfliktního týmu, mezi Romy z nich však není nikdo. Pokyny jsou jasné: "Nevycházejte, zavřete okna a neprovokujte." Policisté, kteří by uklidňovali nájemníky v obklíčení, tady ale chybí.
"V takových situacích bývá důležité, aby s těmi lidmi někdo prostě jen mluvil. Aby věděli, že nejsou sami," vysvětluje Zuzana Brodilová.
Když děti z ghetta nakreslily pestrobarevné plakáty proti násilí a rasismu a vyvěsily je do oken ubytovny, policisté je nechali strhnout. "Krademe my, kradete i vy," stálo na jednom barevném plakátu popsaném voskovkama.
"Neprovokovat," řekli policisté. S dětmi však o tom mluvit nepřišli.
Zmatek v malých hlavách
Střety s těžkooděnci pod okny utichly a v ubytovně už se zase svítí. Za chvíli není slyšet vlastního slova. Děti běhají po chodbách a pokřikují, jak jsou zvyklé. Každou chvíli bouchne někdo dveřmi, televize hrají naplno.
Všechno je však normální pouze na první pohled. Všichni tady totiž tuší, že nepokoje ve Varnsdorfu jen tak neskončí. Už po minulém víkendu nešly romské děti do školy a ředitel musel rodiče přesvědčovat, aby je nenechávali doma.
Také v neděli po bojovné sobotě nesmějí děti od ubytovny na krok. "Okamžitě zpátky! Pojďte domů," volá matka z okna na děti, když se rozběhnou směrem do ulice.
"Začal školní rok a hlavně menší děti se do školy těšily. O prázdninách se malé romské děti většinou nudí," říká výchovná poradkyně Blažena Dacerová. „Teď mají v hlavách zmatek. Nevědí, co bude dál."
