Vestec (Nymbursko) - Jen pár desítek lidí zůstalo od pondělní evakuace v obci Vestec na Nymbursku. Říčka Mrlina, jejíž obvyklá hladina je zde ve výšce padesát centimetrů, se zde v úterý dopoledne již třetí den držela nad hranicí tří metrů.
V obci se voda na několika místech vylila z koryta, pole kolem vypadají jako velké rybníky.
Už při příjezdu do obce musel reportér Aktuálně.cz několikrát projet desítky centimetrů hlubokou vodou, pro běžná vozidla je sem samozřejmě vjezd zakázán. Za mostem už po silnici teče poměrně prudká řeka, která zaplavuje i přilehlé domy a pozemky.
Starosta Sdružení dobrovolných hasičů ve Vestci Lubomír Barták sedí za volantem nepojízdného nákladního vozu LIAZ. Tu jiný nákladní vůz právě vytahoval ze dvora dílny, který byl v tu chvíli zaplaven asi do hloubky půl metru.
"Děláme prostě, co je potřeba," řekl krátce poté, co se nákladní vůz ocitl na suchu, a hned dodal: "Pokud si chcete povídat, pojeďte se mnou. Jedeme udělat průchod pro vodu, aby mohla začít odtékat," sdělil rychle.
Bagr hloubil kanalizaci, teď pomáhá vodě najít cestu pryč
Vzápětí se domlouvá s bagristou. Bagr v obci ještě minulý týden pracoval při budování kanalizace. Nyní je jeho osádka k dispozici při záchranářských pracích. "V kabině už není místo, pokud chcete jet s námi, pojedete ve lžíci," sděluje rychle a sám si do obrovské lžíce bagru nastupuje.
Brzy se ukáže, jaký problém se bude řešit. Celá jedna část obce a přilehlá pole jsou zaplavena a voda zde stojí. Aby mohla začít odtékat zpět do koryta řeky, je třeba vybagrovat průrvu přes polní cestu. I ta už je z velké části pod vodou, i když na ní stojí voda jen do výšky necelých dvaceti centimetrů.
Bagrování trvá zhruba dvacet minut a poté již Barták spokojeně kývá hlavou a sleduje, jak rozlitá voda začíná téci na níže položené pole.
Vracíme se a konečně má Lubomír Barták trošku klidu. Zastavujeme u Vestecké hospody, která je už od víkendu hlavní základnou zdejších hasičů.
"U zbrojnice je také voda, takže jsme tady. Uvaří nám guláš, ohřejí klobásy...," informuje muž, který se od víkendu na delší dobu prospal teprve v noci na úterý od zhruba dvou hodin v noci do úterních sedmi hodin ráno.
Obec je evakuována, ženy, děti i starší lidé jsou od pondělka v bezpečí. Zůstala jen třiadvacetičlenná zásahová jednotka hasičů, kterou doplnilo pár dalších členů ze zdejší 110členné organizace. Je to zajímavé číslo, v obci totiž žije 310 obyvatel. To znamená, že více než každý třetí místní je dobrovolným hasičem.
Hasiči jsou na nohou již třetí den
Práce pro ně začala v neděli, kdy se hladina dostala na 150 centimetrů, což je první povodňový stupeň. Plnili pytle s pískem, čerpali vodu ze sklepů. "To je ale teď již zbytečné," říká starosta hasičů Barták.
Je třeba počkat, až voda zase klesne. Sám má také zaplavený dům. "Rajčata a vůbec celá zahrádka jsou zničená, stejně jako studna," říká trošku posmutněle.
Vzápětí náš rozhovor přerušuje muž, který přichází k hospodě. V jedné ruce nese talíř s bábovkou, v druhé tašku s dalšími dobrotami. "Vy už budete vědět, kdo to posílá," předává pozornost od vděčných lidí, kteří vědí, kdo jim chrání majetek.
Využívám příležitosti a začínám rozhovor s dalším ze dvou přítomných starostů, tentokrát se starostou obce Vestec Jaroslavem Janatou. Je rozezlen jednak na majitele mnohých rybníků, které se nacházejí nad obcí proti proudu Mrliny, jednak na povodí Labe.
"Já tady starostuju už čtrnáct let a za tu dobu zažívám už sedmou povodeň. Vždy upozorňujeme, že je třeba na několika místech v obci zvýšit břehy řeky, vždy pokývají hlavou a nikdy se nic nestane. Jsem už vážně odhodlán podat na ně trestní oznámení," říká důrazně.
Tato povodeň je navíc ze všech největší, ani pamětníci nepamatují podobně velký rozsah.
Povodeň zde má specifický průběh: Voda stoupá celkem pozvolna, ale pak se velmi dlouho drží na vysoké úrovni. Od neděle až do úterý již tři dny platil třetí stupeň s extrémním stupněm ohrožení. Hladina se měnila jen o centimetry, stále zůstávala nad 310 centimetry.
Právě kvůli stavu rybníků nad obcí je rád, že drtivá většina lidí poslechla výzvu a obec opustila. Jen zhruba pět rodin zůstalo. "Zaplaveni nejsou, jenže co když hráze nevydrží," stará se. Logicky je na ně rozzlobený.
Většina z místních zamířila k příbuzným, kteří bydlí v povodní nezasažených oblastech, zhruba 20 jich je v ubytovně nymburského učiliště, dvě rodiny nalezly útočiště na zimním stadionu v tomto městě.
"Nemocnice nám nabídla, že bychom v případě potřeby mohli umístit starší a nemocné lidi na ubytovně v nemocnici, kde by měli zajištěnu i stravu a lékařskou péči," vypočítává.
Rozhovor ukončuje telefon od humanitární organizace.
Po cestě zpět ještě potkávám jednu z hasičských hlídek, které aktuální situaci monitorují. "Nechcete si prohlédnout naše trofeje v rybářské klubovně?" ptají se mě, když se dozvědí, že jsem novinář. "Klíč visí na trámu," dodávají s úsměvem.
Jde o černý humor, objekt klubovny stojící kousek od břehu rozvodněné řeky je totiž zhruba do výšky dvou metrů zaplavený. Vyčnívá víceméně jen střecha...
