Praha - Příznaků, že se dluhová krize států přelévá do bankovního sektoru a hrozí tak spustit novou krizi finanční, za poslední týdny výrazně přibylo.

Ekonom Citi Group Willem Buiter dokonce pro AFP počátkem srpna prohlásil, že pokud nepřijde nějaké rychlé řešení, hrozí světu několik neřízených státních bankrotů - nejspíš včetně Itálie - a následně největší bankovní krize od roku 1931.

Podle Dirka Schumachera z Goldman Sachs se už krize likvidity mění v hrozbu systemických událostí, což je eufemismus pro velké bankroty.

"V letech 2007-2008 hříchy bankéřů postihly politiky; teď je tomu naopak," srovnal příčiny někdejší a hrozící finanční krize bývalý viceguvernér Bank of England Howard Davies.

Hlavní důvody nové hrozby jsou podle ekonomů dva.

Zaprvé je to obava investorů, že druhý plán na záchranu Řecka nestačí a že evropské banky nemají dost rezerv, aby mohly odepsat toxické dluhopisy, aniž by samy nezbankrotovaly. A zadruhé je to strach, že hospodářský růst světa zpomaluje a řešení rostoucích problémů potrvá dlouhé roky.

Když svět naposledy zažil finanční krizi, následoval po ní pád do recese a hromadná propouštění. Jaké příznaky jejího návratu jsme mohli vidět za poslední měsíc?

Z bank zmizelo 700 miliard dolarů

Kvůli rostoucím obavám z neřízeného bankrotu Řecka a rozšíření nákazy do Itálie a Španělska, které v očích investorů znehodnocují dluhopisy těchto zemí, spadly akcie evropských bank v úterý 12. července na nejnižší hodnotu za dva roky.

Od začátku roku tak banky v prohlubujících se výkyvech ztrácejí.  Agentura Bloomberg 20. srpna spočítala, že za letošní rok spadly evropské a americké bankovní indexy  (Europe 500 Banks and Financial Services Index, KBW Bank Index of U.S. bank stocks) o 30 procent. Na obou kontinentech tak akcie bank ztratily letos na hodnotě 700 miliard dolarů.

"Banky se s problémy budou potýkat dlouho, a to z nich nedělá atraktivní investici," shrnul minulý týden pro Wall Street Journal prezident jedné investiční společnosti Frank Shully. Klientům zvažujícím, že vloží své peníze do akcií bank, teď podle svých slov říká "ani náhodou".

Nikde není bezpečno

Kvůli rozpočtovým problémům italské vlády padaly akcie tamních bank UniCredit a Banco Popolare držících ve velkém vládní dluh.  Akcie francouzských bank Société Générale (matka naší Komerční banky) i BNP Paribas klesly hlavně kvůli expozici vůči řeckému dluhu, stejně jako německá Deutsche Bank, která už ztratila 30 procent.

Kvůli špatným výsledkům v červencových zátěžových testech způsobených velkou expozicí ve slabých zemích eurozóny padaly taky akcie velkých britských bank Barclays, HSBC, Lloyds Banking and Royal Bank of Scotland. 

Dvanáct z celkem 24 bank, které v testech propadly nebo zůstaly těsně nad čarou, bylo španělských. Z obav o odpisy toxických dluhů poklesly na pražské burze i akcie rakouské Erste Bank, matky České spořitelny.

Čtvrtinu hodnoty ztratily během srpna akcie amerických Bank of America a Citigroup.

Docházejí peníze

Investoři od akcií bank doslova prchají. Z letošních průměrných měsíčních objemů 28 miliard zpomalilo v červenci obchodování s akciemi bank na letos nejnižší hodnotu, pouhých 8,3 miliardy eur.

Jak některým bankám docházejí peníze, snaží se hotovost v potřebné měně získat na devizových trzích.  Eurodolarové swapy - deriváty zajišťující bankám směnu obou měn - vzrostly kvůli vysoké poptávce na nejvyšší hodnoty od listopadu 2008. 

Na účtech nebankovních firem přitom zahálejí velké peníze, jak v nejisté době otálejí s velkými rozhodnutími. Tok peněz tím dál vysychá.

Banky si přestávají věřit

Málo přísnými zátěžovými testy neprošlo v červenci osm evropských bank, mimo jiné i rakouská Volksbank. Sektoru by v případě dvouletého ekonomického poklesu chybělo podle výsledků testů celkem nevinných 2,5 miliardy eur.

Royal Bank of Scotland ale spočítala, že pokud se do vážných potíží dostane Itálie a Španělsko, objem toxického dluhu bude kolem 850 miliard eur. To už by evropské banky vážně ohrozilo, protože například italské dluhopisy jsou mezi nimi hodně rozšířené a jejich odpis by některé banky mohl položit.

Jedna asijská banka už proto přestala půjčovat peníze francouzským bankám a pět dalších o tom uvažuje, informovala minulý týden agentura Reuters. Půjčky evropským bankám zdražily také dvě velké banky z Wall Street.

Mezibankovní půjčky zkracují a zdražují

V půli srpna si evropské banky vzájemně půjčovaly za nejvyšší úroky od finanční krize v letech 2007 až 2009. Sazba mezibankovních tříměsíčních půjček známá zkratkou LIBOR s nedůvěrou roste a minulý týden byla na čtyřměsíčním maximu.

Evropské banky si 10. srpna u ECB za jediný den půjčily čtyři miliardy eur v jednodenních pohotovostních půjčkách, což je tříměsíční maximum. Nejmenovaná evropská banka si od ECB vzala půl miliardy eur týdenního úvěru, což je první půjčka tohoto druhu od letošního února. 

Platí přitom, že čím kratší půjčka je, tím je dražší. Nárůst krátkých úvěrů proto nejspíš opět svědčí o nejistotě, s níž se banky bojí mezi sebou půjčovat peníze na delší čas.

Zvěsti mávají trhy

O napětí svědčí i rostoucí počet poplašných zpráv.

Koncem června se rozšířily zvěsti, že snížení ratingu italského státního dluhu je na spadnutí. I když to agentura Standard & Poor's popřela, akcie italské UniCredit spadly o 8,2 procenta a Intesa Sanpaolo o 7,2 procenta. Stejný scénář se opakoval i ve Francii.

Počátkem srpna zase podobně zamávaly s trhy zvěsti, že si švýcarská centrální banka u americké banky FED vzala 200 milionů dolarů krátkodobé půjčky. Tou dobou přitom lila na finanční trhy kvanta švýcarských franků, aby zbrzdila růst své měny. Zvěst, že si narychlo potřebuje půjčit, podpořila obavy, že jí docházejí peníze. Banka pak nákup popřela, což banky běžně nedělají. Naposledy popíraly potíže s likviditou britské banky v roce 2008.

"Když se včera ty bankovní fámy objevily, bylo to jako náběh na kolaps Lehmanů, kdy si banky navzájem nevěří," shrnul tehdy pocity bankéřů stratég Commerzbank Christoph Rieger přirovnáním k notoricky známému začátku finanční krize ze září roku 2008.

Banky propouštějí, bankéři volají o pomoc

O přípravě na možné potíže svědčí i ohlášené vlny propouštění v Bank of America a švýcarské UBS. Obě banky propustí po 3500 zaměstnanců. Bank of America přitom ještě nedokončila první vlnu propouštění dvou a půl tisíce ze svých 287 tisíc zaměstnanců.

Výkonný ředitel druhé největší německé banky Commerzbank, kterou z čtvrtiny vlastní vláda, Martin Blessing mezitím apeloval na německé politiky, aby kývli na plnou fiskální unii eurozóny. Tedy nejen na zřízení evropského ministerstva financí s právem zasahovat do národních rozpočtů i daní nedisciplinovaných členů eurozóny, ale také s právem vydávat eurobondy.

Toto řešení, jak zmírnit tlak trhů na dluhopisy a tím i vlády a banky oslabených zemí, přitom německá vláda - tedy akcionář Commerzbank - opakovaně odmítla.

"Příliš mnoho bank, příliš mnoho bankéřů, a ne dost zdravého rozumu," shrnuje středeční videokomentář serveru FT.com příčiny tlaku na banky. Zejména ty investiční podle serveru přehnaly svůj optimismus po první vlně finanční krize a teď nestačí doplňovat kapitál, jak po nich žádají regulátoři po dohodě známé jako Basel III. Ta přitom vznikla právě proto, aby se předešlo krizím příštím.

"V letech 2007-2008 hříchy bankéřů postihly politiky; teď je tomu naopak," napsal pro Project Syndicate Howard Davies, bývalý viceguvernér Bank of England. "Možná že tu ale je rozdíl: bankéři hřešili svou činností, zatímco politici svou nečinností - opakovaně neúspěšnými pokusy zajistit řešení, které by  odpovídalo rozsahu problému. Důsledky jsou ovšem stejně vážné."