Včerejškem totiž skončilo vydávání licencí pro vývoz dotovaného cukru na období 2005/2006. Dosud poskytnutá oprávnění platí ještě tři měsíce.

"V příštím hospodářském roce od července pak budou vydány licence na podstatně nižší objem, další snižování přijde v letech následujících," citovala ČTK Hugo Roldána z odboru komunikace ministerstva zemědělství.

Pravidla WTO nedodržuje Evropa nadále

Už vydané licence budou platit další tři měsíce. A to může být problém. Pondělkem totiž skončilo ultimátum dané Světovou obchodní organizací, aby si Evropská unie dala cukernou politiku do pořádku a neporušovala dotacemi a vývozními podporami světový cukerný trh.

Stížnost na Evropu podala Brazílie, Austrálie a Thajsko. Minulý rok nad Evropou vyhrály a WTO nařídila, že změna musí přijít dříve, než si plánovala EU, tedy na konci června.

Teď bude záležet na těchto třech žalobcích, zda jim bude stačit příslib, že EU už podniká kroky, aby bylo vše v pořádku, nebo zda budou požadovat odvetné akce.

Od této chvíle smí vyvážet Unie pouhých 1,3 milionu tun dotovaného cukru ročně, nynější hodnoty se pohybují okolo osmi milionů.

A přestože je Evropa mezi největšími exportéry a producenty, ceny cukru uvnitř Unie jsou třikrát až čtyřikrát vyšší než ty světové. I to se má ale změnit. Pod tlakem WTO dojednali loni na podzim ministři zemědělství po 40 letech fungování dotačního systému jeho podstatnou změnu.

Cukr zlevní o třetinu

Ministři nakonec odsouhlasili, že garantovaná cena řepy klesne za čtyři roky o 42,6 procenta, cukr zlevní o 36 procent. Farmářům Unie uhradí bezmála 65 procent rozdílu, cukrovarníkům nikoliv.

Cukrovary navíc budou muset přispívat do zvláštního fondu na pomoc těm dosavadním konkurentům, kteří svou výrobu budou omezovat. Pro české firmy to znamená podle současné produkce částku bezmála 70 miliónů eur jen pro první rok.

Důležité je, že nedojde k plošnému snížení výrobních kvót. Náš cukrovarnický průmysl je dostatečně konkurenceschopný a žádná omezení proto nečekáme, uvedl tehdy ministr zemědělství Jan Mládek.

Nejvíce tato reforma zasáhne státy, kde není pěstování cukru efektivní. Tedy tam, kde se musí pole s řepou dodatečně zavlažovat nebo nemají dostatek slunce, aby byla řepa dostatečně bohatá na cukr. Proto se také Irsko, Španělsko nebo Itálie stavěly proti.

Podpory pro výrobce, kteří opustí trh, nebo menší snížení cen cukru a prodloužení přechodného období nám pomohly dosáhnout dohody, tvrdí Mariann Fischer Boelová, evropská komisařka pro zemědělství.

Komise původně navrhovala, aby se ceny cukru snížily během dvou let o 39 procent. Z Evropy, nyní třetího největšího producenta cukru na světě a velmi významného vývozce, se stane postupně čistý dovozce.