Všechny ekonomické odhady vychází z předpokladu, že koronavirová epidemie přes léto odezní a ekonomika nabere dech. Jsou takové předpoklady namístě?
Zatím vycházíme z toho, že po předchozích uvolněních se epidemiologická situace v Česku nezhoršila. Když si vezmeme epidemiologickou predikci a model, který využíváme, a porovnáme je s reálnou situací, vidíme, že ta se odvíjí v souladu právě s tou příznivější křivkou. Přece jen ale máme obavy z poslední a největší vlny uvolnění karanténních opatření (jde o uvolnění z 11. května, týkající se například otevření kin, provozu v zahrádkách restaurací, otevření obchodních center či návratu části studentů do škol, pozn. redakce), což teprve musíme vyhodnotit. Znepokojuje nás také tlak na uvolnění mezinárodního obchodu a cestování, včetně turismu. Spolu s tím může dojít ke zhoršení situace, jednak prostřednictvím našich lidí, kteří se začnou vracet z ciziny, jednak prostřednictvím zahraničních pracovníků i jiných návštěvníků.
V Česku se opatření rozvolňují, odborníci v USA však předvídají "temnou zimu", tedy prudké zhoršení epidemie a velké ztráty na životech, a experti WHO mluví až o pěti letech, než se vše kolem koronaviru dostane pod kontrolu.
Lidé ze Světové zdravotnické organizace mají na mysli globální situaci a především země, kam se nový koronavirus dostal skrytě, tedy hlavně Afriku. A vidíme, že epidemie je na vzestupu například i v Rusku nebo v Brazílii. To vše může nebezpečnou situaci protahovat. V Africe koronavirus mají už ve všech 54 státech a nikdo neví, jak dlouho se tam zdrží a co způsobí. Někdo může říkat, že nás Afrika nemusí zajímat, jenomže mnohé západoevropské státy v ní mají své hospodářské a historicky dané zájmy. Portugalci určitě nepřeruší obchodní vztahy s Angolou a Mosambikem, Francouzi se západní či severní a Britové s východní a jižní Afrikou. Tím pádem může docházet k neustálé cirkulaci viru, což ovlivní také celou Evropu. Skutečně budeme muset zůstat na pozoru řadu dalších let.
A jaká je epidemiologická situace v Česku?
Zřejmě až za rok uvidíme, zda je skutečně důvod k nějakému zásadnímu optimismu. I kdyby nám mezinárodní cestování v létě situaci nezhoršilo, je pravděpodobné, že výkyvy k horšímu, druhá vlna nákazy, přijdou na podzim. Už proto, že v té době tu budou kolovat i jiné virové nákazy a ty pak mohou "nasedat" jedna na druhou, včetně té koronavirové. Teprve až příští jaro skončí chřipková epidemie, snad získáme jistotu, že u nás už žádné dramatické události nenastanou. Ale to je jen moje subjektivní predikce.
Když budeme mluvit jen o podzimu: očekáváte výrazné zhoršení?
To teď nedokáže nikdo předvídat. Problémy − i ekonomické − ale určitě nastanou. Na podzim stále bude platit, že pokud někdo bude mít příznaky respiračního onemocnění, musí zůstat doma, vyčkat na test a do té doby být v izolaci. Když v té době propukne vlna běžných nákaz dýchacích cest a kašel i horečka postihnou velkou část populace, ať už to bude koronavirus nebo ne, spousta lidí přestane chodit do práce, děti budou odcházet z vyučování, mnoho představení a sportovních zápasů se zruší. Všichni budou řešit, zda je koronavirus postihl, s kým se potkali a tak. Nepochybně to vyvolá i opětovné zpřísnění epidemiologických opatření.
Kompletní vydání týdeníku Ekonom si můžete přečíst on-line:
Názory
Jan Štětka: Nouzový stav skončil. Ať žije stav nouze
Recenze
Jitka Jeníková: Zapomeňte na vliv rodiny a vzdělání
Téma čísla
Hypotéky zlevní, ale budou méně dostupné
Další témata
- Pandemie snížila počet dopravních nehod, v zahraničí pojišťovny lidem vrací peníze
- Kartou se budou platit i dva rohlíky
- Stát rozjíždí tažení proti Huaweii, sám ale jeho služby využívá
- Bitcoin: spekulantská telenovela vstupuje do dalšího dějství
- Farmaceutický průmysl je nepružný, nadšení amatéři vyvíjejí léky a mění geny
Ze světa práva
Nařízená karanténa po návratu z dovolené vás může připravit i o prémie
Moje energie
Ondřej Trubač: Existuje drink, který mě vystihuje
Moje tři cesty
Karel Diviš: Chci vidět všechny země světa
Auto
Sportovec přešel na jinou stravu. Audi S5 nově pohání diesel
Kalendárium
Levi Strauss získal patent na džíny
Takže pokud se situace okolo koronaviru začne zhoršovat, vrátí se tedy i tvrdá česká opatření proti jeho šíření? Nebo se k nim už nepřikročí? S argumentem, že zdravotnictví je teď lépe připraveno a vybaveno více lůžky pro intenzivní péči a potřebnou technikou.
Technika je jedna věc, druhá je hrozba, že se nám nakazí personál vysoce specializovaných jednotek intenzivní péče, který není snadno nahraditelný nebo zastupitelný nějakým rychloškolením. Pokud se to stane, výsledkem by mohl být významný pokles kvality zdravotní péče, i kdyby plicních ventilátorů a přístrojů na mimotělní okysličování bylo dost. Značnou komplikací je dvoutýdenní inkubační doba, kdy pacient ještě není viditelně nemocný, ale už může nakazit jiné. Jestli se při zhoršování situace jeden či dva týdny se zavedením relevantních protiepidemických opatření zaváhá, může se spustit spirála, která epidemiologickou situaci dramaticky zhorší. Vyhráno nemáme, rozhodně bych si nedovolil tvrdit, že nás nový koronavirus už neohrožuje.
Roušky tedy zatím zůstanou součástí našeho života?
Stejně jako tomu je už dávno v Asii, budou nás roušky asi provázet napořád. Zejména v sezoně respiračních nákaz. Když se obecně zhorší epidemiologická situace, tím nemyslím jen koronavirus, ale když přibude běžného kašlání a horeček, lidé se k nim sami budou intuitivně vracet. Jak ti zdraví, tak nemocní. Pokud nemocný člověk bude muset jít do obchodu či do lékárny, měl by si ji nasadit určitě. Nejde ale jen o roušky. Už vůbec by nemělo docházet k tomu, že člověk s příznaky nákazy, a to jakékoliv, nastoupí do městské hromadné dopravy a odjede do práce a tím ohrozí všechny kolem sebe. To by způsobovalo ohromné ekonomické škody, protože i kdyby náhodou nikoho nenakazil, jeho kolegové by mohli skončit v karanténě.
Někdo přitom stále tvrdí, že stejně jde jen o obdobu každoročních chřipkových epidemií.
Některé epidemiologické charakteristiky jsou stejné. Avšak člověk nemusí být odborník, aby viděl, že chřipka ve vyspělé zemi nebo její části, jako je například severní Itálie, nezahltí takovým dramatickým způsobem jednotky intenzivní péče. Chřipka nevede k tomu, aby nemocní zůstávali na chodbách a aby se rozhodovalo, který z pacientů dostane plicní ventilátor a koho uvést do umělého spánku, z něhož se už nikdy neprobudí. Něco takového nezpůsobí nejen sezonní chřipka, ale nevedla k tomu ani poslední chřipková pandemie z roku 2009, takzvaná mexická chřipka. Pokud se koronavirus potká s oslabeným imunitním systémem nebo s organismem oslabeným chronickou nemocí či věkem, rychle vstupuje do plicních buněk a způsobuje masivní oboustrannou plicní infekci. Je sice pravda, že u nás každoročně zemře několik set lidí na chřipku a s ní spojené komplikace, avšak akutnost situace, potřeba lůžek na jednotkách intenzivní péče za krátkou časovou jednotku je u koronaviru daleko vyšší.
Neexistuje stále naděje, že virus zmutuje a stane se méně nebezpečným?
Existuje, na druhou stranu to u koronavirů běžné není. Když tu byl SARS, s teplým obdobím ustoupil a jeho výhoda spočívala i v tom, že když člověk onemocněl, měl ve stadiu infekčnosti zjistitelné příznaky nákazy. V okamžiku, kdy se na letištích zavedly termokamery, bylo možné nemocného odhalit a izolovat. U koronaviru to tak není, ten roznášejí také lidé, kteří žádné příznaky choroby nemají. Velmi nebezpečný virus je MERS, který u těžších průběhů zabíjí více než 30 procent nakažených. Ten se ale šíří daleko obtížněji. Od pacienta se například nakazí zdravotník, dál ale již nemoc obvykle nejde. Teoreticky existuje možnost, že současný koronavirus se přes léto přestane vyskytovat, avšak moc tomu osobně nevěřím. Nedávno se ukázalo, že spoléhat na kolektivní imunitu nebude možné, protože jí nedosáhneme za dobu, po kterou trvá ochranný účinek protilátek vytvořených po nemoci. Hlavní možností, jak dosáhnout zlepšení situace, je tedy očkovací látka. Ale opět je to docela komplikované. Teoreticky se totiž může stát, že než bude vyvinuta vakcína, virus se změní natolik, že vakcína bude účinná jen částečně.
Dá se vůbec počítat s tím, že vakcína opravdu bude?
Očekávat se to dá, nicméně s jistotou se to ukáže, teprve až proběhne poslední, tedy třetí předregistrační fáze klinického zkoušení. A její výsledek se na základě dat z předchozích fází predikovat s jistotou nedá. Takže si myslím, že vakcína příští rok, snad už do 12 měsíců, bude. Není ovšem namístě příliš spěchat. Zejména kvůli dostatečnému prověření možných nežádoucích účinků, což vyžaduje určitý čas.
Bylo by pak očkování, alespoň v Česku, povinné?
Povinné předpokládám téměř jistě nebude, bude to formou doporučení pro rizikové skupiny. Hodně bude záležet na jeho ceně. Pro rizikové skupiny by však mělo být zdarma.
Kdo do rizikové skupiny patří?
To je už poměrně jasně definováno. Bez ohledu na věk jde například o lidi, kteří mají chronickou a farmakologicky léčenou nemoc srdce, chronické nemoci dýchacích cest, nemoci ledvin či jater, cukrovku nebo různé poruchy imunity. A k tomu osoby nad 65 let.
Asi i některá zaměstnání, zdravotníci, policisté…
Nepochybně, ti by měli být očkováni bezplatně. Včetně lidí z různých pečovatelských zařízení a agentur domácí péče. Z různých mezinárodních konferencí je patrná snaha řady vlád, aby vakcína byla zadarmo pro všechny. Zatím je to ale přání politiků, nějak se to zaplatit musí. Pokud do vývoje vakcíny někdo vloží miliardu dolarů, tak se mu to také musí vrátit přinejmenším na stejné úrovni. Tady se uplatní úloha Světové zdravotnické organizace.
Celkový výhled je tedy značně nejistý. Jak pak má na tento stav reagovat byznys? Mají se například lidé vracet do práce, nebo počítat s tím, že budou dál pracovat z domova?
Musí se nalézt zlatá střední cesta, ale home office by se měl tam, kde to nečiní provozní potíže, preferovat. I kdyby se přes léto zrušil, je třeba být připraven na jeho možné opětovné zavedení na podzim. Už kvůli tomu, že může onemocnět někdo v rodině, případně i sám zaměstnanec. Pokud zůstane doma s mírnou podobou nějaké nemoci, může dál pracovat.
Budou ale zaměstnavatelé pokračování práce z domova nakloněni? Někteří se tomu brání.
Je to i v jejich zájmu. Když zaměstnanec onemocní na home officu, tak přece nikoho v práci nenakazí a ani se nemůže stát, že jeho kolegové z týmu skončí v karanténě. Home office by takovým nepříjemným komplikacím zabránil, ačkoliv je jasné, že ho nelze využít všude.
Co s open spacem? Mají je firmy začít přestavovat na jednotlivé kanceláře? Nebo je to předčasné, a protože jde o nemalé investice, vyplatí se vyčkat na další vývoj?
S open spacem nemám zásadní problém. U nich je důležitá výměra na jednoho pracovníka. Pokud na jednoho vychází nejméně 12,6 metru čtverečních, což je plocha kruhu o poloměru dvou metrů, tak v tom nevidím problém. Důležité ovšem je, aby žádný nemocný zaměstnanec nechodil do práce, a musí se také vyřešit cirkulace vzduchu. Aby se vzduch z jednoho místa sálu nevracel na jeho jiné místo, ale šel rovnou ven. A dovnitř proudil jen čistý. Dalším problémem je mnoho lidí na malém prostoru, ve velkých kancelářských budovách se potkávají ve "špuntech" − na toaletách, schodištích či ve výtazích. I tomu by častější možnost home officu pomohla.
Takže jsou namístě například bezdotykové výtahy?
Hlavně by si lidé ve výtahu měli nasadit roušku. Uvnitř pracovního kolektivu spíše dříve než později rouška nebude nutná, ale ve výtahu je nezbytná. Případně by člověk měl raději jít po schodech. Jinak ale výtah klidně může zůstat s tlačítky, pokud bude k dispozici dezinfekce rukou.
Některé globální firmy, například banky a pojišťovny, ale i jiné, již oznamují, že od open spacu ustupují.
Open spacy jednu dobu byly velice moderní, ale v poslední době pro ně už takové nadšení není. Lítá tam sezonně mnoho patogenů, chybí v nich soukromí a tak. Pokud se na ně podívám čistě z epidemiologického rizika, tak u těchto sálů je problém opravdu vzdálenost mezi lidmi a jejich shromažďování u vstupů a výstupů. I kdyby se však zaměstnanci oddělili nějakými přepážkami, ale přitom se ponechala společná vzduchotechnika s recirkulací, tak se mnoho nezlepší. Dalším kritickým místem mohou být úzké chodby mezi nově vzniklými kancelářemi původního open spacu.
Jak se bude muset změnit veřejná doprava? Lidé se teď často bojí cestovat vlakem či autobusem.
Už teď někteří dopravci reagují tím, že prodávají on-line jízdenky a jen ob jednu sedačku. Když lidé nebudou sedět blízko sebe a budou nosit roušky, je riziko přijatelné. V městské hromadné dopravě to je horší, ale zase si můžete vybrat a nenastupovat do autobusu či tramvaje, kde se tlačí mnoho lidí. Nebo jít kus cesty pěšky. Problémem ovšem mohou být dálkové spoje, kde cesta trvá dlouho. Ale jak to u nich z epidemiologického hlediska je, budeme vědět až časem.
Trochu podobné to je s velkými obchodními centry. Teď se do nich lidé vracejí, nebylo by však i pro byznys lepší vsadit s ohledem na nejistou budoucnost na menší obchody?
Možná že to celé nastolí trochu větší rovnováhu, protože lidé se v minulé době od menších obchodů dost odklonili. Koronavirem ohroženější, tedy hlavně starší a chronicky nemocná část populace, by v těch menších měla zůstat. Provozovatelé obchodních center se ale jistě budou snažit, aby se v nich lidé tolik nezdržovali, rychle nakoupili a šli zase pryč. Protože když se v nich zákazníci skutečně nakazí, přestanou tem chodit.
Co reálně se s tím dá v obchodních centrech dělat?
Zatím v nich nepovolujeme žádné volnočasové zóny či dětské koutky. Musí tam vyčlenit pracovníky, kteří zajišťují regulaci pohybu lidí a předcházení jejich nahromadění na jednom místě. Když se tam někdo v budoucnu půjde najíst, ani tak by se tam neměl zbytečně zdržovat a sedět u stolu půl dne. S tím se snad žít dá.
Mohou české podniky spoléhat na přeshraniční pracovníky a zaměstnance ze zahraničí? Co když přijde další vlna nákazy?
Koronavirová krize nám dala poučení, že země Evropské unie by měly v podobných situacích postupovat jednotně. Jestli tomu tak v budoucnu bude, měly by mít různé země EU i jednotnou epidemiologickou situaci. Pak by hranice zůstávala pomyslnou čarou na mapě, protože za ní to bude stejné jako před ní. Rozdíly mezi jednotlivými státy by nebyly větší než teď mezi různými regiony Česka: když dnes odjedete do Prahy či Ostravy, tak je tam situace také horší než v jižních Čechách. Když se ale bavíme o současnosti, přiznám se, že z pendlerů obavu máme. Musíme sledovat situaci v příhraničí. Určitý výkyv jsme už zaznamenali u západních hranic s Bavorskem, největší nejistota je ale u pracovníků z ciziny, kteří časem znovu dorazí zpoza Evropské unie. Hlavně z Ukrajiny.
Takže to může být problém?
Musíme opravdu odlišovat různé země. Pokud bude v EU v budoucnu u nějaké epidemie jednotný postup, tak bychom se lidí z bezprostředního okolí tolik bát nemuseli. Jiné to může být v případě států, kde nákazu nebudou zvládat a na jejichž statistiky se navíc standardně nedá spolehnout.
Jak se mají firmy stavět k zaměstnancům, kteří často nejsou zastupitelní?
Podobně jako žádný organizátor masové akce nebude mít jistotu, že mu koronavirus vystoupení nezruší, ani zaměstnavatel nebude mít záruku, že mu nákaza nezablokuje část pracovních sil. Proto by měl rozdělit své provozy tak, aby mu nějací klíčoví zaměstnanci vždy zůstali. Pokud například má dva nepostradatelné operátory ve velíně, neměl by je − pokud je to možné − ponechávat spolu. A dokonce by měl zajistit, aby se nikde nepotkávali, ani v šatně. Podobně, jako je tomu v týmech zdravotníků zajišťujících intenzivní péči.
Jak vlastně vážit zdravotnická a ekonomická rizika? Zatímco ekonomové tvrdí, že hospodářství nemůže zůstat zmrazené delší dobu, epidemiologové nabádají k opatrnosti.
Fakt je, že to, co se v uplynulých týdnech stalo s ekonomikou, si žádná země opakovaně dovolit nemůže. Avšak lidé se dostanou ze všeho, byly tu přece horší krize, války, které trvaly řadu let a zdevastovaly města a celé země. Osobně si myslím, že lidské životy se chránit musí, to dělá člověka člověkem. Bohužel musíme počítat i s tím, že v budoucnu může přijít ještě daleko horší virus, stačila by kombinace horších vlastností různých koronavirů, původců SARS, MERS a covidu-19, pak by se mohlo stát, že se o život začne obávat úplně každý. Protože by zabíjel i mladé jako SARS a každého třetího jako MERS a přitom by se šířil stejně snadno jako nový koronavirus. Proto je nutné, abychom si všechna poučení uchovali, časem zanalyzovali jednotlivá opatření a vybrali ta nejlepší. Jak z hlediska zdravotnického a epidemiologického, tak hospodářského.
To, co teď říkáte, řadu lidí vystraší. Je to jen teoretická, nebo reálná hrozba?
Vycházejme z toho, s čím jsme se už setkali. Opravdu není vyloučené, že se tu neobjeví třeba za 10 až 15 let nějaká nová mutace viru, například ptačí chřipky, která se bude šířit z jednoho člověka na druhého a současně bude mít vysokou smrtnost. Bohužel neznáme dne ani hodiny, často jde o otázku náhodných mutací virů.
Jak je na pokračování koronavirové krize připraveno české zdravotnictví? Nebude zapotřebí investic a zásadních organizačních změn?
Zdravotnický systém na tyto situace máme připravený jako málokde jinde ve světě. Ukázalo se však, že dobrou cestou není redukovat počet infekčních klinik, oddělení a lůžek, i když výskyt vážných forem nakažlivých nemocí u nás není za standardních okolností vysoký. Jde také o dostatečný počet specialistů. Podobně se ukázalo, že se nesmí zdevastovat systém hygienických stanic, protože ty jsou při ochraně před epidemiemi a pandemiemi naprosto klíčové. Právě hygienické stanice zajišťují sledování nakažených, nařizují karanténu a izolaci. Chytrá karanténa a aplikace eRouška nám sice mohou ulehčit situaci, ale hygienici a epidemiologové stejně musí vše zpracovávat a vyhodnocovat. Jejich odborná erudice a pracovní nasazení nás zachránily před situací, v níž se za této pandemie ocitla řada vyspělých zemí.
Nepočítá se například s domácí, státní výrobou klíčových léků či zdravotních pomůcek? Aby třeba v budoucnu nechyběly roušky?
Určitě, nemůžeme být závislí na dovozu kriticky důležitého materiálu, léků a ochranných pomůcek z Indie nebo Číny. Proto se definuje kritická infrastruktura, kam patří někteří výrobci léků, ochranných pomůcek a další významné subjekty. To by mělo zajistit, aby stát dokázal řídit a regulovat ochranu zdraví a životů obyvatel. Klasickým komerčním vazbám to ve velmi krizové situaci podléhat vždy nemůže, i teď se ukázalo, že pro některé lidi je koronavirová krize jen příležitostí ke zbohatnutí. Kdyby se prodávalo pouze tam, kde je nejlépe zaplaceno, Česká republika by se mohla ocitnout až na druhé koleji.
Takže ponechat vše na soukromém byznysu, ale podřídit ho v případě nutnosti bedlivé státní regulaci?
Jde skutečně o to, abychom v Česku měli důležité výrobce potřebných věcí, protože to může být rozdílovým faktorem mezi životem a smrtí mnoha lidí, pokud u nás nějaká další epidemie vypukne. Stát by takové společnosti měl na jednu stranu chránit a na druhou by zase měl mít možnost je za krize usměrňovat.
Jaká je vaše rada, jak se před koronavirem chránit?
Základní věcí je odstup od jiných lidí. To je absolutně klíčové. Pokud se dvoumetrový odstup musí z nějakých důvodů porušit, je potřeba chránit si alespoň horní dýchací cesty. Budou-li se lidé tímto způsobem chovat, nemusí se bát. Jenomže to vyžaduje i odpovědnost jiných. Když za vámi bude někdo kašlat, tak toho už na svoji ochranu mnoho neuděláte. Nezbude než to místo co nejrychleji opustit.
Rastislav Maďar (47)
Vystudoval Jesseniovu lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Martině a specializuje se na epidemiologii a prevenci i kontrolu nakažlivých nemocí. Do specializovaných časopisů přispěl více než 450 články a je autorem a spoluautorem 14 knih. Od dubna do srpna 2020 zastával funkci koordinátora resortní pracovní skupiny Ministerstva zdravotnictví České republiky pro řízené uvolňování karantény. Od října 2020 je děkanem Lékařské fakulty Ostravské univerzity.
