Sociální a ekonomické problémy, které kvůli "slepým skvrnám" vznikají, vlivem pandemie ještě zesílily a naléhavě potřebovaly v řádu týdnů alespoň provizorní řešení.
Podle Prokopa lze velké jarní záchranné programy považovat v zásadě za vydařené. Bohužel však už po nich nenásledovala cílená pomoc, například rodinám s dětmi. Místo toho se nesystémově snižují daně, zatímco řada palčivých problémů, jako jsou dluhové pasti či stále nedostupnější bydlení, na reformu pořád jen čeká.
Chudé Česko 21 - projekt Aktuálně.cz
Vaše kniha Slepé skvrny se výborně prodává, zabodovala v knižní anketě Aktuálně, uspěla i v Knize roku Lidových novin. To mi povězte, jak je možné napsat bestseller zrovna o chudobě?
To je těžká otázka. Možná nějakou úlohu hrálo, že jsem v médiích už trochu známý. Také knize asi pomohlo to, co vidíme z některých průzkumů: mnozí Češi se štítí nálepky levice, ale témata jako sociální stát či spravedlivé daně mezi nimi rezonují. A když se o tom napíše text, který nepostrádá příběh, zároveň ale stojí na datech, asi to funguje.
Těší mě nejen umístění v anketách, ale hlavně to, že ta kniha rezonuje i v názorově docela rozdílných částech společnosti. Lidé už jsou unavení z různých přestřelek a pouhé pěny dní. Dost velké části z nich se také už zajídá přehlíživý tón elitních vypravěčů, kteří s poukazem na nějakou jednoduchou statistiku tvrdí, že tady vlastně žádné problémy nemáme a jsme jen stěžovačný národ. Což je teze, kterou moje kniha dost problematizuje.
Nepřispěl k popularitě Slepých skvrn i fakt, že analytických knih, které by srozumitelně popisovaly současné problémy, zase tolik nevychází?
Může to hrát svou roli. Nedokážu ale říci proč. Jedním z vysvětlení může být, že v české vědě je hodně málo oceňovaný veřejný dopad popularizace. Ve Slepých skvrnách jsem třeba využil spousty znalostí z vědeckých grantů a projektů, ale žádné body za to v současném hodnotícím systému nezískám. Na rozdíl od jednoho impaktovaného článku, který přitom v knize slouží jako základ kapitoly o bydlení.
Mám ale pocit, že se to naštěstí začíná prolamovat - vidím více sociologů či ekonomů, kteří se pouštějí do veřejných debat. Každopádně doufám, že úspěch Slepých skvrn by se mohl stát pro nakladatele důkazem - že i analytických knih lze prodat velmi slušné množství.
Podle mínění jednoho vašeho profesního kolegy se vám daří plnit letitý sen sociologů o tom, že už nebudou vydávat jen kvalitní studie, ale dojdou sluchu také ve veřejné debatě. Souhlasíte?
Nevím ale, zda to přímo mění politiku. Je třeba si přiznat, že na většinu mých návrhů - ať už jde o oddlužení, vyšší podporu rodin s dětmi, nebo o chytřejší daně, které by redukovaly chudobu - v praxi nedošlo. Jsem ovšem rád, že se o některých tématech alespoň více mluví.
Letos se vše otřásá. Zatímco předtím jsme si u některých fenoménů vystačili s jednoduchým vysvětlením, nyní v krizi je zřejmé, že to byla chyba. Zažili jsme si, že náš stát často neumí motivovat ani včas pomáhat. Některé ty "slepé skvrny" myslím začaly být vidět.
Taky vychází najevo, že některé věci nedokážeme změnit kvůli silným lobby, další kvůli nedůvěře mezi úřady a jiné třeba kvůli tomu, že v nějakém softwaru není možné zadat minimální výplatu, ale jen násobky mzdy.
Asi by stálo za to vybrat teď čtyři témata a po covidovém roce je mnohem detailněji rozebrat. Už by to ale asi nebylo tak čtivé.
Zůstaňme u klíčového tématu vaší knihy - chudoby. Co s ní provedl koronavirový rok 2020? Kdo to odnesl nejvíce?
Lidé s nízkými příjmy, kteří přišli o výdělky. Částečné a nízké úvazky jsou u nás tak nesmyslně vysoko daněny, že spousta lidí uniká do nejrůznějších dohod o provedení práce, nechá si peníze vyplácet na ruku a podobně. A teď se ocitli ve velkých problémech.
V našem průzkumu Život během pandemie asi desetina lidí uvedla, že jim výrazněji klesly příjmy a mají přitom malé úspory. Nejčastěji to jsou právě ti, kdo si vydělávali v těchto nestabilních prekarizovaných pozicích. Jejich zaměstnavatelé či objednavatelé jim osekali příjmy jako prvním, protože jim v tom nic nebránilo.
Vymstívá se nám tak, že jsme v ekonomice nejrůznější méně kvalifikované lidi, studenty, ale třeba i maminky s malým dítětem vytlačili do této zóny. A to pořád ještě ani zdaleka neznáme skutečnou míru jejich zásahu. O kolik takové domácnosti přišly, budeme přesně vědět až v příštím roce.
Ano, stále se holedbáme nízkou nezaměstnaností. Té statistice ale bohužel pomáhá i fakt, že na 50 tisíc lidí přestalo být ekonomicky aktivních, takže nepochybně brzy vyhřeznou někde v sociálním systému.
Nejen to. Podle čerstvé statistiky stoupla průměrná mzda asi o pět procent. Jenže jak se to počítá? O práci přijdou ti nízkopříjmoví, takže to číslo už nestahují dolů. Navíc se všechno přepočítává na celé úvazky. A podle toho, co víme o dosavadním průběhu krize - zaměstnavatelé místo propouštění mnohem častěji úvazky krátí. Takže ve výsledku si gratulujeme k číslu, za kterým se skrývá docela dost problémů.
Jak hodnotíte vládní pomoc?
Kompenzační bonus, program Antivirus B a odpouštění odvodů - to vše možná mělo chyby v detailu, ale rámcově to bylo správné a zachránilo to spoustu míst i firem.
Kdybych měl něco vládě vytknout, pak to, že po prvním jarním nárazu nepřešla od ad hoc pomoci k systémovým opatřením. Takže se teď třeba musíme bavit o pomoci samoživitelkám, i když už od jara leželo na stole systémové řešení v podobě zvýšení přídavku na děti. Proč se zabývat zase další malou skupinkou zvlášť, když mnoho věcí lze zařídit pomocí funkčních nástrojů pro všechny najednou? Naštěstí navýšení příspěvků prošlo alespoň teď.
Nebo si vezměte to divoké rušení superhrubé mzdy. Proč se teď pouštět do něčeho takového, když místo toho bylo už v létě možné lidem pomoci zvýšením základní daňové slevy na poplatníka - a komplikovanou reformu daní odložit až na dobu po epidemii.
A pak je tu ještě jedna věc na pomezí ekonomie a epidemiologie. Jsme jednou z mála evropských zemí, kde zaměstnanec ztrácí při pozitivním testu na koronavirus velkou část příjmů na nemocenské a zároveň nedostává žádnou další podporu či kompenzaci. To lidi samozřejmě odrazuje od ochoty nechat se testovat a uvádět své kontakty pro trasování. Bez toho dnes ovšem pandemii zmírnit nelze.
Vrcholem celoroční snahy politiků je snížení daní z příjmu, kvůli kterému přijde státní rozpočet o sto miliard korun. Může to zvýšit problémy chudých? Protože lidé s nízkými příjmy z chystané změny nebudou mít skoro nic, zato až se vláda rozhodne pomoci státní kase zvýšením daní jiných, právě oni to naopak tvrdě pocítí…
Ještě mnohem dříve ale dopadnou problémy na obce a kraje. Musím říci, že mě hodně překvapili senátoři, často starostové, když se spokojili jen s částečnou kompenzací velkých ztrát, které samosprávám vládní plán způsobí.
A jak říkáte, je skutečně pravděpodobné, že chudí budou brzo celou tou úpravou daní biti. Díru v rozpočtu bude nutné nějak zalepit. Něco samozřejmě může vynést třeba zvýšení nemovitostní daně, což by zasáhlo spíše bohatší, ale sto chybějících miliard se touto cestou do rozpočtu nevrátí. Nabízí se tedy zvedání DPH a spotřebních daní, což je ale opatření, které logicky zabolí výrazně víc ty chudší.
Jednou z vůbec nejhorších věcí, o níž se přitom vůbec nemluví, je ovšem fakt, že tohle kutilství možná zablokuje opravdu důležité reformy.
Například?
Například by nám prospěly vyšší ekologické spotřební daně, protože motivují firmy i domácnosti, aby méně zatěžovaly životní prostředí. Ty ale často fungují jako daně regresivní - více na nich platí chudí. Aby nezlikvidovaly nižší střední třídu, je třeba to kompenzovat progresí při danění příjmu. Jenže ta už je teď minimální a Babišova reforma ji vymaže skoro úplně.
Dozvěděli jsme se během krize něco o postojích české společnosti k chudobě?
K tomu nemám data, jen naději. Krize podle mého pomohla více lidem pochopit, že některé životní propady jsou způsobeny objektivními podmínkami okolo, ne jejich osobní neúspěšností. Ne všechny pády jsou zkrátka vždy individuálním selháním. Mnohé jistě ano, ale některé ne. Proto potřebujeme efektivní sociální síť a rozumné danění práce.
Roky žije v Česku relativně málo lidí v příjmové chudobě, ale docela dost se jich pohybuje těsně nad ní? Změnila to krize nějak?
Těžko říct. Velká skupina lidí těsně nad příjmovou chudobou jsou penzisté a těm se důchody prakticky nezmění. Navíc hranice příjmové chudoby může paradoxně i klesnout, protože se počítá z mediánu příjmů - a když ten bude stagnovat či dokonce klesne, sníží se papírově i chudoba, třebaže si domácnosti reálně nepolepší. Relativní příjmová chudoba je zkrátka zvláštní ukazatel. Hlavně ale velikost příjmů tvoří jen část toho, čemu chudoba říkáme.
Vy se právě ve Slepých skvrnách snažíte upozornit na souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé. Když se tedy řekne chudoba, co bychom si kromě nedostatečných příjmů měli ještě představit?
V Česku má skutečně více podob. Někdo je opravdu chudý čistě proto, že má sice pravidelný, ale dlouhodobě nízký příjem. Jiní se zase do potíží dostávají kvůli nedostupnému bydlení. A další poznamenává nedostatek sociálních kontaktů, nedostupnost kvalitních služeb nebo malá šance získat slušné vzdělání.
Nedávno jsme například analyzovali, jaké problémy v jednotlivých regionech ovlivňují kvalitu vzdělávání nejvíce. A ukázalo se, že nejhorším faktorem je destabilizace rodin v důsledku exekucí.
To je hodně věcí. S čím musíme pohnout v první řadě?
Určitě s exekucemi. Roky debatujeme o tom, že by bylo dobré, kdyby platilo pravidlo, podle kterého se případů automaticky ujímají místně příslušní exekutoři. Jistě to není všelék, ale napomohlo by to zpřetrhat dosavadní klientelistické vazby, které vznikly tím, že exekutoři dnes musí usilovat o přízeň věřitelů, takže pak sotva mohou být nestranní. To se samozřejmě propisuje do jejich nadměrné tvrdosti a do toho, že nejsou ochotni zastavovat ani nelegální exekuce, kterých je u nás dnes okolo 200 tisíc.
Dále se nějak potřebujeme zbavit starých exekucí a vyřešit rychlejší oddlužení, k čemuž nás stejně pobízí unijní legislativa.
Jinými slovy vypustit exekuční papiňák, čehož se skoro všichni politici bojí… Co dál?
Musíme se vrátit k debatě o zdanění nízkých příjmů. Tomu rušení superhrubé mzdy nijak systémově nepomůže. Hádáme se o výši základní slevy na poplatníka. Ať už ale bude nakonec jakákoli, podstatné je, aby se pravidelně valorizovala a nezakrněla v čase. A také by měla přecházet do daňového bonusu - máte-li velmi malé příjmy, měla by vám snížit obrovské odvody na zdravotním a sociálním pojištění. To by pomohla i lidem na částečných úvazcích a s nízkými platy.
A dostupné bydlení?
Zákon o sociálním bydlení by podle mého měl cílit na relativně úzký výsek populace ve velmi špatných podmínkách. Jen těžko se můžeme tímto způsobem snažit vyřešit příjmový problém třeba desetiny obyvatel.
Vedle úzké a efektivní pomoci nejpotřebnějším se pak ale podívejme, zda nemůžeme více podporovat třeba nájemní bydlení. Nebo lépe využít dávku mimořádné okamžité pomoci, aby chudší třeba měli na nájemní kauci. Také si myslím, že už není nutné tolik daňově pomáhat vlastnickému bydlení.
Ale to vše je debata, jíž bychom se měli věnovat až poté, co vyřešíme zákon o sociálním bydlení, který by pomohl lidem v těch největších problémech. Třeba samoživitelkám, které dnes rotují v předražených azylových domech.
Celý krizový rok se bavíme o tom, jak přilepšit penzistům, kterým však jako jediným neklesly příjmy. Ale třeba o mladých rodinách zatím prakticky nepadlo slovo. Až od dubna jim snad trochu pomůže vyšší přídavek na děti.
Pozor, on i některým penzistům příjem klesl, pokud teď přestali pracovat. Určitě jich je ale méně než rodin s dětmi, které nedosáhnou ani na příjmový medián. Vykašlat se na rodiny s dětmi přitom není rozumné ani makroekonomicky. Z našich průzkumů vyplývá - a je to stejné jako všude v zahraničí -, že z dodatečného příjmu by nejvíce do spotřeby vrátili právě chudší rodiny s dětmi.
Proto třeba Němci do záchranného balíku vložili dva hlavní body: podpořili spotřebu tím, že snížili DPH a rodinám poslali na každé dítě 300 eur. U nás se o příspěvek na dítě politici hádali půl roku, než zvýšení teprve nyní vláda schválila.
Už v květnu tady padl návrh, aby se okruh příjemců dávek na děti rozšířil. Dnes je dostávají rodiny s příjmem do 2,7násobku životního minima. Nově měla ležet hranice na 3,4 až 3,6násobku s tím, že velikost přídavku bude trochu valorizována. Dá se to dobře odůvodnit. Rodiny s dětmi jsou nejcitlivější na propad příjmů a čelí také nárokům na distanční výuku - pomohlo by jim to s vybavením.
Navíc jde o peníze určené pro děti, nikoli pro rodiče, takže dávka nepodléhá exekuci. A pokud by se to někomu zdálo moc drahé, nabízela se možnost takto vyplácenou částku ještě zvýšit, zároveň ale zajistit, aby se přímo z ní financovaly některé vzdělávací náklady. Možností byla řada.
Ale stal se z toho z nějakého důvodu politický boj.
Bohužel. Historicky přitom nešlo o zcela chudinskou dávku, dosáhl na ni široký okruh nízkopříjmových rodin. Je to absurdní - na snižování daní z příjmu, které spotřebě moc nepomohou, jsou tady politici ochotni dát klidně sto miliard. Přídavky na děti se rychle překlopí do spotřeby a představují jen nízké jednotky miliard. Přesto to dlouho bylo neprůchodné.
Podobné je to s motivováním zaměstnanců, aby se účastnili testování. Politici říkají, že na to nejsou peníze, takže raději utrácejí miliardy za prodlužování lockdownu.
Není to ale náhodou ukázkový projev politické racionality - snahy ošetřit v první řadě zájmy svých voličských skupin? V případě ANO a ČSSD tedy penzistů?
Asi je pravda, že části politické reprezentace se vyplatí některé problémy odsouvat do slepého bodu. Některé věci nejspíš opravdu budou rozehrány tak, aby příští rok přinesly hlasy ve sněmovních volbách. Do této kategorie bych řadil plán snížit lidem daně o 100 miliard a zaplatit to v následujících dvou letech z evropských peněz. To je od ANO docela pragmatický plán. Jen mi někdy není jasné, proč se na tom podílí i opozice, která by to z logiky věci měla spíš kritizovat.
Důležité ale je, aby tu krátkozrakost nazřela především veřejnost, protože prohlédnutí iracionality a účelovosti některých politických kroků je základ všeho.
Co vůbec koronakrize udělá s politikou? Kdo na ní vydělá?
Uvidíme. Brojení proti vakcíně v kombinaci s dalšími kulturními válkami a objektivním propadem nižší střední třídy by mohlo pomoci SPD. Ostatně už teď je vidět, že trochu posiluje. Na odhady nějakých trendů je ale stále ještě brzo.
Zajímavé ale je, že levicoví voliči začínají proudit i k uskupením, která oficiálně levicovou nálepku nemají - k Pirátům a starostům.
Bez ohledu na to, která strana je vám více či méně sympatická, co byste partajím doporučil, aby i chudší lidé pocítili, že na ně stát nekašle?
Kdybych měl odpovědět úplně pragmaticky, pak je pro strany vždy důležité, aby navrhovaná ekonomická opatření reprezentovala i něco hodnotového a symbolického. Takovou pragmatickou i symbolickou prioritu lze určitě udělat z potíží rodin s dětmi, které v krizi značně utrpěly.
Stejně tak se lze zaměřit na pomoc chudším regionům a na soudržnost republiky. K tomu mimochodem rušení superhrubé mzdy také nepomáhá - tím, že nejvíce peněz nechává nejsilnějším příjmovým skupinám, pomůže zejména Praze a bohatším sídlům. Dalším takovým velkým tématem jsou pak exekuce, o kterých už jsme mluvili.
Daniel Prokop (* 1984)
Působí na Fakultě sociálních věd UK a ve své sociologické agentuře PAQ Research. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Zabývá se volebními výzkumy, sociálními problémy a vzděláváním. Za seriál analytických článků o české společnosti "Úvod do praktické sociologie" získal v roce 2016 Novinářskou cenu. Letos vydal úspěšnou knihu Slepé skvrny: o chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti.
