Krize připomněla, že v politice potřebujeme i pozitivní program, říká Salomon

David Klimeš David Klimeš
30. 11. 2020 8:05
S šéfem České spořitelny o tom, jak zvládnout dluhy, i o tom, proč je tak důležité investovat do vzdělání.
Tomáš Salomon
Tomáš Salomon | Foto: HN – Jiří Koťátko

Podle generálního ředitele největší české banky Tomáše Salomona může mít i víc než desetina dlužníků, kteří využili půlročního odkladu, problém teď obnovit splácení svých závazků. Firmy zase zoufale čekají na chvíli, kdy bude možné začít z programu Covid III čerpat investiční úvěry. Celkově je ale člen Národní ekonomické rady vlády optimistický. Příští rok se podle něj naše ekonomika může zvednout více, než nyní věští Česká národní banka - nebojí se odhadnout růst až o čtyři procenta. Jak ale dodává, může se to podařit, jen když krizi nepromarníme.

Chudé Česko 21 - projekt Aktuálně.cz

Chudé Česko 21

V říjnu skončilo moratorium na splácení spotřebitelských i hypotečních úvěrů. Mají lidé problémy začít platit, když místo konce krize jsme jen přešli do druhé vlny restrikcí?

Proto jsme navrhovali možnost individuálního prodloužení odkladu ještě o tři až šest měsíců…

… na to ale nakonec nedošlo.

Je dobře, že nepokračují plošná moratoria, ale banky umožňují odklady splátek klientům na individuální bázi. Dohodli jsme se na úrovni České bankovní asociace, ministerstva financí a vlády, že je správné po půl roce zase zahájit dialog mezi dlužníkem a věřitelem.

A abych vám neutekl z otázky: Přesná čísla o počtu individuálních odkladů ještě nemáme. Mluvíme spolu předtím, než v listopadu po půl roce poprvé zase mnozí klienti začnou splácet.

Ale odhady máte.

Ano. Aktivně dlužníky kontaktujeme a z toho odhadujeme, že 10 až 15 procent z nich by mohlo mít problémy, a pokud by se moratorium prodlužovalo, využili by toho. Aktuální vlna restrikcí by to číslo mohla ještě zhoršit, ale zatím to tak nevypadá.

Počátkem prosince uvidíme, jak to ve skutečnosti je. Ale hodně spoléhám na to, co dělá Česká spořitelna i další banky - jednotlivě jednáme s dlužníky a kde je to opodstatněné, pomáháme. Někomu stačí snížit splátku, jiný potřebuje odklad. To je velmi individuální.

Takže pokud je problém, vyjdete v krizi dlužníkovi vstříc.

Ano. Co se týká přímo klientů České spořitelny, tak už v říjnu skoro polovina lidí, kteří využili moratorium, obnovila splácení. Nyní se bavíme o té druhé půlce, která má začít platit od listopadu. A z toho usuzujeme, že 10 až 15 procent dlužníků by prodloužení moratoria uvítalo.


Jaký vliv má to, že konec moratoria se trefil do nástupu druhé vlny přísných restrikcí?

Když zákon vstoupil v platnost 17. dubna, nikdo nevěděl, jak se to dál s koronavirem bude vyvíjet. A těch šest měsíců nebylo zvoleno špatně. Pokud spolu věřitel a dlužník nekomunikují delší dobu, situace se většinou nezlepšuje a hůře se pak hledá řešení.

Některým klientům může opětovné zpřísnění pandemických opatření asi způsobit problémy, ale doufám, že pozitivně zapůsobilo rychlé spuštění vládních podpor na podzim. Co se na jaře táhlo, bylo již nyní připravené, a tedy i rychlé.

Jaký je podle vás vlastně realistický výhled české ekonomiky? Centrální banka tipuje růst o 1,7 procenta HDP, ale s opakovaným návratem viru se množí také skeptické hlasy, že recesí bychom se mohli brodit ještě dlouho.

My jsme v České spořitelně zpřesňovali odhady pro tento rok. Naše analýzy ukazují, že ekonomika poklesne o sedm až osm procent. Ale pro příští rok jsem trochu větší optimista než lidé z České národní banky. Vzhledem k tomu, jak jsme spadli dolů v roce 2020, můžeme nakonec růst mezi 1,5 a tři nebo možná i o čtyři procenta.

Nikdo samozřejmě nyní neví, jak rychle bude dostupná vakcína, ale ten optimismus trhů je znatelný. Příčiny stávající krize nejsou principiálně ekonomické, ale zdravotní. Proto vidíte, jak trhy a akcie pozitivně reagují na každou zprávu o vývoji vakcíny. Optimismus jsme, myslím, ještě neztratili.

Ale neplatí to pro celou ekonomiku. Krize postihuje každý sektor jinak. Někde se už chystají na budoucí investice, ale některá odvětví jako cestovní ruch nebo aerolinky se budou ze současné situace dostávat roky.

Mluvíte o zdravotní vakcíně, tou ekonomickou by měl být další program, který jde za bankami - Covid III, z něhož mají firmy čerpat levné peníze. Funguje?

Poopravím vás. Covid III není vakcína, to je spíše záchranná síť. Až do konce roku je určen na provozní kapitál a výdaje. Tedy na překlenutí krize, udržení zaměstnanosti a výroby. A to se snad daří i proto, že česká ekonomika se ukázala být docela odolnou.

Pomyslnou vakcínou se stane, pokud se podaří Covid III rozšířit i na investiční úvěry. A o tom se právě jedná. Splatnost bude až šest či sedm let a s tím už některé podniky dokážou nastartovat svůj byznys novým směrem. Věřím, že od Nového roku tomu tak bude.

Jak se na Covid III podílí Česka spořitelna?

Pokud se podívám na poslední čísla za září, říjen, jsme zhruba na 12 procentech podle počtu poskytnutých úvěrů. Důležité je podotknout, že ne vždy když se na nás klient obrátí, jak dál v krizi, se nakonec rozhodne právě pro Covid III. Někomu vadí, že se tímto nástrojem nemůže refinancovat, jinému, že je to jen na provozní výdaje. Každému tak šijeme pomoc na míru.

A daří se to. Možná vás překvapí, že za první tři čtvrtletí roku 2020 banky poskytly více úvěrů než ve srovnatelném období v předkrizovém roce 2019. Banky nejsou součástí problému, ale řešením.

Občas zazní i podezřívavý hlas, jestli si tu nezakládáme na novou Konsolidační banku, do které po krizi finanční ústavy odmažou své špatné úvěry. Nehrozí to?

Nemyslím si. Dosavadní garantovaná finanční schémata jsou státem nastavená tak, že nutí banky se chovat velmi obezřetně, takže to rozhodně neskončí nějakým armagedonem a spoustou nesplácených úvěrů.

Samozřejmě za předpokladu, že se příští rok z krize vymaníme, a to nejen jako Česko, ale i Evropa a svět.

Vy sedíte i v Národní ekonomické radě vlády. Která opatření zafungovala dobře a která nikoli?

Většina z opatření byla určitě potřebná. Nejsem si ovšem jist, zda byla vždy včas spuštěná a zda neměla být někdy méně plošná a více adresná. Některé státy byly rychlejší a adresnější.

Ale teď je již snadné kritizovat. Víte dobře, že jsme například vstupovali do krize bez zákona o kurzarbeitu, který stále doděláváme. Země, které protikrizové programy již měly vyzkoušené, na tom samozřejmě byly lépe.

A náš vlak jel nazdařbůh…

Ale klíčové podpůrné programy se nakonec zavedly. Pokud budu úplně otevřený, pak jestli někde má stát mezery, tak je to spolupráce úřadů s ministerstvy. Co dobře připravilo ministerstvo průmyslu, k tomu muselo zajistit finanční stránku ministerstvo financí a to celé muselo odpovídat situaci dozorované ministerstvem zdravotnictví.

Někdy to bylo dost dlouhé dohadování, spolupráce mezi institucemi nám moc nejde a bohužel jsme do značné míry takto promarnili volnější léto, kdy se dalo mnohé dotáhnout.

Pomohlo by tedy do příští krize vstupovat s jedním silným ministerstvem ekonomiky, abychom se nějak zbavili onoho rakousko-uherského resortismu?

Tím to asi nevyřešíte. Protože zase v rámci jednoho velkého ministerstva budou různé zájmové skupiny, které se musí shodnout. Je to vždy především o lidech a jejich ochotě a schopnosti spolupracovat. Spíše využijme tuto krizi k tomu, abychom se bavili, kde co jde zrychlit, ulehčit. Krize bývají dobrým okamžikem pro změnu - když je dobře, málokomu se chce něco měnit.

To jste mi naběhl na další otázku. Jak hodnotíte návrh premiéra na radikální snížení sazby u daně z příjmu, který neprošel vůbec žádným standardním dohadováním a do sněmovny ho přinesl Andrej Babiš jako poslanec. Jestli se nepletu, ani se o tom nebavil s vámi jako s NERVem. Přitom o čem jiném se už bavit s vládním týmem ekonomů, než o dopadech změny daní?

Ne, o tom skutečně debata na NERVu nebyla. Na druhou stranu pokud se podíváte do programového prohlášení vlády i programů stran, zrušení superhrubé mzdy je tam trvalka. Že se k tomu vláda dostala až rok před volbami a v kontextu krize, to je politická reálie, to nechám bez komentáře.

Dobře, ale není snížení daní jako snížení daní. Podle ekonomů z CERGE, VŠE i Národní rozpočtové rady to je dost mizerně vymyšlené. Navíc není vůbec jasné, čím chce vláda propad výdajů vykrýt.

Kritika skutečně může směřovat na deficity, které to vytvoří. Myslím, že je to hra s ohněm zvykat si na takto vysoké schodky. Moc bych si přál, aby vláda jasně řekla, že vysoké zadlužení si můžeme - a dokonce musíme - dovolit v tomto a příštím roce. Ale mám strach, aby se z toho nestala droga, která nám vytvoří strukturální problém v ekonomice.

Není totiž vůbec jednoduché z vysokých dluhů zase vyskočit a vrátit se k plus minus vyrovnaným rozpočtům. To nebude s takovou daňovou zátěží jednoduché. Navíc nás ještě čeká důchodová reforma, kterou si jistě vynutí demografický vývoj.

A pomůže snížení daní jako protikrizový fiskální stimul?

Pamatuji si, jak na Slovensku zapůsobilo na ekonomiku, když tamní ministr financí Ivan Mikloš v roce 2004 zaváděl rovnou daň. Jasná, jednoduchá, transparentní pravidla jí velmi pomohla. Lidé se mnohem méně zabývali tím, jak optimalizovat daně, soustředili se na svoje podnikání a práci, neztráceli čas složitou daňovou administrativou.

Tomu rozumím. Ale jsme v krizi. Nemohli jsme za 130 miliard "nakoupit" nějaké efektivnější nakopnutí ekonomiky? Třeba podpořit spotřebu dočasným snížením daně z přidané hodnoty, jako to udělali Němci či Rakušané?

To posílení transparentnosti a jednoduchosti je ale opravdu důležité. Pokud se však ptáte na nejefektivnější protikrizové opatření, tak za mě to je vždy investice do nízko- a středně příjmových skupin obyvatelstva.

Podle našich statistik čtvrtina domácností nemá finanční rezervu ani na dva měsíce a některé domácnosti už opravdu jedou na hraně. Je velice rizikové nechat tyto lidi padnout na dno i proto, že jakékoliv navýšení jejich příjmů půjde okamžitě do spotřeby a pomůže celé ekonomice.

Jak se promítne zamýšlené snížení daní do spotřeby a úspor, to nikdo nyní, myslím, nemůže úplně dobře odhadnout. Nepochybně bychom ale ten fiskální impulz mohli udělat i snížením DPH, pokud by nebylo jen kosmetické.

Spotřebě tak jako tak musíme pomoci. Neustále slyším, jak jsme průmyslová země. To je jistě pravda, ale nezapomínejme na poptávku po službách. V minulých letech byl růst skoro ze tří čtvrtin tažen právě spotřebou domácností.

Jak si v krizi stojí Česká spořitelna? Za první tři čtvrtletí jí klesl čistý zisk skoro o 40 procent na 7,9 miliardy korun. To je špatná zpráva, nebo v dnešní časech vlastně ještě dobrá?

Je potřeba zdůraznit, že ten pokles je způsoben především zvýšením rizikových nákladů na pokrytí případných nesplácených úvěrů. Je otázka kolik z takto vytvořených opravných položek nakonec budeme muset využít. Často se debatuje, zda banky nejsou příliš bohaté a jak je dodatečně zdanit. Současná krize ale ukazuje, že zdravý a dobře kapitalizovaný finanční sektor je strašně důležitý. Máme sice nyní poměrně vysoké rizikové náklady, ale s plnou odpovědností říkám, že si to můžeme dovolit.

Nechci dělat účet bez hostinského, ale za celý rok 2020 si myslím, že pokles zisku bude mezi 35 a 40 procenty To není málo, ale nebude to nepřekonatelný problém.

České spořitelně a i dalším bankám se také blíží dobrodružství za spoustu miliard. A to v Národním rozvojovém fondu, který získal nedávno licenci od centrální banky. Jsou už na stole nějaké konkrétní projekty, které byste chtěli zafinancovat?

Část veřejnosti bere Národní rozvojový fond právě jako náhražku bankovní daně. Pro mě je nicméně potenciálně ohromně efektivním nástrojem jak financovat klíčové infrastrukturní projekty vytipované státem.

A tím se znovu dostáváme k resortismu, protože málokterý projekt jde jen za jedním ministerstvem a potřebuje širší spolupráci. Fond podněcuje k tomu, aby projekty byly rychleji a profesionálněji připravené, a věřím, že příští rok se už nějaké objeví.

A mění se nějak poptávka státu s krizí? Není to tak, že místo vysokorychlostních železnic najednou prosí, aby někdo zaplatil alespoň kus krajské nemocnice?

To je správná otázka. Ne že by se měnily projekty, ale rapidně vzrostla důležitost celého instrumentu. Původně se předpokládalo, že do fondu investují banky v první fázi sedm až deset miliard, které takzvaným zapákováním vygenerují celkové investice ve výši 35 až 40 miliard.

Krize ukázala, že je třeba nyní na chytré investice z různých zdrojů poskládat sumu o řád vyšší. A změní se i způsob financování. U mnoha projektů vznikne trojnožka - k bankám a dalším soukromým penězům se přidá stát a národní rozpočet, třetí díl pak obstarají evropské peníze z unijního Fondu obnovy.

To jsem zvědav, zda ta trojnožka vydrží.

Vydrží. Trojnožka je, jak známo, stabilní. Podíl Fondu obnovy může vždy dosahovat jen deseti procent z potřebné částky, zbylých devadesát se musí dofinancovat z národních a soukromých peněz. A teprve když ony jsou pohromadě, doplatí Evropa zbytek.

Proto jsou najednou tak důležité uzlové body jako Národní rozvojový fond či debatovaná Národní rozvojová banka - což by měla být kapitálově výrazně posílená dosavadní Českomoravská záruční a rozvojová banka.

Můžete typově říct projekt, kde by ona trojnožka mohla dobře fungovat?

Určitě nemusí být všechny tři zdroje u všeho. Ale zároveň platí, že máloco utáhnete jen ze soukromých, nebo jen ze státních, či jen z evropských peněz.

A odpověď na vaši otázku: dopravní infrastruktura. Pro někoho je to možná stará škola, ale my ty silnice a moderní železnice prostě potřebujeme. Dále je to ovšem i digitální infrastruktura. Krize nám ukázala, jak složité bylo pro některé domácnosti či školy přejít do on-line režimu. Digitál je důležité téma i ve zdravotnictví. A pak je tu také bydlení. Trojnožka může pomoci, aby bylo možné ve městech zase bydlet za rozumnou cenu. Specifickou kategorií je pak věda, výzkum a vzdělávání.

Krize skutečně ukázala, jak důležité je mít nejen otevřené školy, ale také v nich nabízet kvalitní výuku. Vaše banka na vzdělávání nějaké peníze vynakládá. Proč jste se rozhodli podporovat právě tento sektor?

Relativně nedávno jsme sloučili dvě nadace - Depositum Bonum a Nadaci České spořitelny - a jejich strategii po spojení nasměrovali právě do vzdělávání. Žádná společnost nemůže prosperovat, pokud zaostává v této oblasti.

A pozor, nejde jen o tradiční školství. Potřebujeme zavést i celoživotní vzdělávání, které nám pomůže vyrovnávat se s věkem a novými technologiemi.

Rád bych, abychom šli jako velký zaměstnavatel příkladem, proto také podporujeme celoživotní vzdělávání i u nás a prakticky každý rok naši zaměstnanci podstupují nějakou rekvalifikaci.

Dost velkých firem sice cíleně podporuje vybrané školy, vy jste ale hlavně vsadili na nadační fond Eduzměna? Proč? Co si od toho slibujete?

Jen se podívejte, kolik se vyrojilo vzdělávacích iniciativ. Ta shoda, že se musí něco změnit, je už ve společnosti docela velká. Málokdo vám dnes již řekne, že rozvoj školství počká na někdy později. Ale nedaří se úplně spolupráce všech zúčastněných, soustředění energie jedním směrem. Eduzměna spojila čtyři nadace a staví na vzdělávací strategii 2030+, kterou zastřešilo ministerstvo školství.

Takhle mi to přijde správné. Česká spořitelna nemusí být středobodem všeho dění, podstatnější je propojit ostatní a společně s nimi zlepšit zdejší vzdělávací systém.

Vy teď řešíte koronakrizi jako ředitel velké firmy, také jako finančník a radíte i vládě, jak ji překonat. Pandemie jednou odezní, ví však Česko, kam chce jít dál? Má vůbec ještě nějaký reformní étos?

Krize je dobrá příležitost politikům připomenout, že by se měli znovu reformního étosu chytit. A je to o to důležitější, že se nám už zase pomalu blíží sněmovní volby. Mám pocit, že předchozí klání bylo hodně určeno negativním vymezováním, co všechno nechceme. Pozitivní program často chyběl a krize nám nyní připomíná, že ho nutně potřebujeme.

Jsem ale optimista. Máme na to schopnosti, máme na to peníze a asi se shodneme, že je na to i ten správný čas.

Tomáš Salomon
Tomáš Salomon | Foto: ČTK/Kateřina Šulová

Tomáš Salomon (54)
Český bankéř a podnikatel vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě. Po roce 1989 podnikal a působil v PepsiCole. Od roku 1997 se věnuje finančnictví v Česku i na Slovensku. Po angažmá v GE Capital Bank či Poštové bance nastoupil v roce 2015 do čela České spořitelny. V roce 2018 byl zvolen bankéřem roku. Zasedá v Národní ekonomické radě vlády.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 minutou

Itálie má oficiálně další mafiánskou organizaci, římský klan Casamonica. Její boss dostal u soudu 30 let vězení

Itálie má oficiálně další mafiánskou organizaci, kterou je římský klan Casamonica. Soud jej tento týden postavil na roveň známějším uskupením jako jsou sicilská Cosa Nostra, neapolská Camorra či původně kalábrijská 'Ndrangheta. Dlouhými tresty vězení potrestal soudce čtyři desítky členů římské mafie, jeden z bossů má strávit za mřížemi 30 let.

"Je to velice důležitý verdikt zejména proto, že ničí iluzi o tom, že v Římě žádná mafie není," řekl agentuře AFP Nando Dalla Chiesa, který o organizovaném zločinu přednáší na milánské univerzitě. "Město nedokázalo přijmout fakt, že v něm operují nejen některé elementy zločineckých skupin Camorra a 'Ndrangheta, ale že má i svou vlastní, domácí mafii," dodal.

Proces se členy mafie Casamonica trval dva roky a obžalovaní mají podle rozsudku kvůli obchodování s drogami, vydírání a držení zbraní strávit ve vězení celkem 400 let. Boss Domenico Casamonica dostal trest 30 let odnětí svobody, rozsudek ale není pravomocný.

První členové rodiny Casamonica, kteří patří k romské menšině, se do Říma přistěhovali v první polovině 20. století a policie je dlouho sledovala zejména kvůli lichvářským půjčkám. Klan na sebe upozornil v roce 2015, kdy se v Římě konal pompézní pohřeb jeho bosse Vittoria Casamoniky. Rakev tehdy ulicemi vezl kočár tažený koňmi, z helikoptéry se na něj sypaly okvětní lístky růží a truchlícím hrála hudba z filmu Kmotr. Policie i vedení města pak musely čelit kritice, že konání okázalé akce nedokázaly zabránit.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 17 minutami

Při útoku v Somálsku zemřelo nejméně osm lidí, je mezi nimi premiérova poradkyně pro ženská práva

Nejméně osm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentského paláce v somálské metropoli Mogadišo, informovaly tiskové agentury s odvoláním na policii. Další jsou zraněni. K zodpovědnosti za explozi se přihlásilo radikální islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Automobil napěchovaný výbušninami najel do osobních a nákladních vozů u kontrolního stanoviště, odkud vede cesta ke vstupu do prezidentského paláce, popsala agentura AP.

Přes toto kontrolní stanoviště jezdí prezident a premiér při cestách na letiště nebo z něj, podotkla AP. Mluvčí hnutí Šabáb později uvedl, že sebevražedný útočník cílil na konvoj aut, jenž mířil do paláce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Vládní mluvčí Mohamed Ibrahim Moalimuu oznámil, že mezi oběťmi je poradkyně premiéra pro záležitosti žen a lidských práv Hibaq Abukarová. "Byla jedním z pilířů premiérovy kanceláře v otázkách týkajících se žen," sdělil na Facebooku. Podle Reuters není jasné, zda Abukarová byla v době výbuchu v konvoji, nebo se ocitla poblíž exploze.

Podle policejního mluvčího Abdifataha Adama Hassana dalších devět lidí utrpělo zranění. Počet obětí by však mohl být vyšší, jelikož některé mrtvé a zraněné odnesli jejich příbuzní, uvedl Hassan. "Za výbuchem stojí Šabáb. Zabili osm lidí, včetně vojáka, matky a dvou dětí. Šabáb masakruje civilisty," dodal Hassan.

Radikální hnutí Šabáb, jenž chce svrhnout vládu a prosadit v Somálsku svůj přísný výklad islámského práva, provádí podobné útoky často.

Zdroj: ČTK
před 58 minutami

Tálibán pověsil na náměstí v západoafghánském městě Herát mrtvé tělo na jeřáb

Signalizuje to návrat některých metod, k nimž se islamistické hnutí uchylovalo v minulosti, poznamenala agentura. Muž, jenž provozuje na náměstí lékárnu, agentuře popsal, že na místo byla přinesena čtyři těla, z nichž tři skončila vystavená na dalších náměstích ve městě. Tálibové podle něj lidem sdělili, že čtveřice se podílela na únosu a policie je zabila. Tálibán se zatím oficiálně nevyjádřil.

Núruddín Turábí - jeden ze zakladatelů radikálního islamistického hnutí a hlavní zastánce přísného výkladu islámského práva v době, kdy Tálibán vládl v Afghánistánu poprvé, řekl tento týden agentuře AP, že uskupení hodlá opět provádět popravy a utínat ruce. Podle jeho slov se to ale možná nebude dít veřejně jako v minulosti.

Od chvíle, kdy Tálibán v polovině srpna převzal kontrolu na asijskou zemi, mnozí Afghánci i svět s obavami sledují, zda tálibové obnoví tvrdou vládu z druhé poloviny 90. let, kdy hnutí Afghánistán spravovalo poprvé. Vůdci radikálního uskupení zůstávají zakořeněni v hluboce konzervativním a tvrdém světonázoru, ačkoliv přijímají technologické změny jako jsou mobilní telefony, poznamenala AP.

Představitelé Tálibánu dříve prohlásili, že nebudou opakovat fundamentalistickou politiku předchozí vlády svého hnutí.

Další zprávy