Aktuálně.cz: Když si poslechnete vášnivé diskuse k novým tarifům elektřiny, vypadá to, že distributoři chtějí pouze vyždímat co nejvíc peněz ze zákazníků. Proč vůbec nové tarify chcete? Kolik na nové struktuře vyděláte a co jsou pro vás její největší přínosy?
Jaroslav Strejček: Prvně chci říct, že peníze, které dostaneme, jsou stejné jako nyní. Největší výhodou nového systému pro nás je, že již nyní je většina našich nákladů fixní. Tedy to, že síť vůbec stojí a udržuje se, tvoří asi 90 procent našich celkových nákladů, které se započítávají do cen. Zbývajících deset procent jsou variabilní náklady závislé na množství přenesené elektřiny. A to jsou z velké části pouze náklady na ztráty v elektrické soustavě.
Nová úprava tarifních systémů tak znamená, že naše fixní náklady budou z větší části uhrazeny z plateb za jistič a za příkon, které mají také fixní charakter. A menší část bude zaplacena prostřednictvím ceny za použití sítě, která je závislá na množství proteklé elektřiny. Celé to tedy logicky dává smysl.
Říkáte, že množství peněz, které vyberete, se nezmění. Nemusí vám tedy být víceméně jedno, jestli se budou poplatky vybírat podle velikosti jističe, nebo podle spotřebované elektřiny?
Principiálně asi může být. Ale takto nám to připadá spravedlivější. Když si někdo postaví chatu, kde bude chtít výkon 50 kilowattů, bude tam čtyři víkendy v roce a spotřebuje 1000 kilowatthodin, tak nám to vedení, které tam musíme postavit, nezaplatí ani za 50 let. A zbytek zaplatí ostatní zákazníci. V novém tarifním systému to sice asi také nezaplatí celé, ale zaplatí podstatně větší část.
Další argument Energetického regulačního úřadu (ERÚ) je, že se tarify musí připravit na novou decentralizovanou energetiku, kdy bude mít většina domů vlastní solární panely a ze sítě bude odebírat jen část elektřiny. Náklady na provoz sítě by prý pak platili lidé bez vlastního zdroje. Je ale nový systém potřeba již nyní? Není to brzy?
Musíme se hlavně začít jinak dívat na samovýrobu. Tedy – když si člověk sám vyrábí elektřinu a spotřebovává ji, má uspořit na silové elektřině, a ne na službách distribuční soustavy, kterou zatěžuje stejně – ne-li více –, jako kdyby panely na střeše neměl. Díky necentrální výrobě se například výrazně mění toky energie. Nesvítí slunce a odběrné místo je odběratelem elektřiny, pak zasvítí a je z něj najednou výrobce. Na to dnešní sítě stavěné nejsou. A k tomu, zda není brzy: větší rozvoj nastane tehdy, kdy ještě více klesnou pořizovací náklady a návratnost investice se dostane na osm až deset let.
Změní nějak nové tarify směřování vašich investic?
Nová tarifní struktura, pokud opravdu přiměje zákazníky k tomu, aby neměli příliš velké jističe, nám do budoucna umožní nestavět sítě tak robustní jako dnes. A tyto peníze budeme moct investovat do chytrých sítí, které nám umožní soustavu lépe řídit.
Podle ERÚ je dnešní síť více než dvojnásobně naddimenzovaná nad spotřebou. Je to tak zlé?
Těch 210 procent, která se uvádějí, jsou údaje, které vyšly za celou republiku. Je to rozdíl mezi součtem rezervovaného příkonu pro zákazníky na velmi vysokém a vysokém napětí a prostým součtem jejich naměřených maxim spotřeby. U hladiny nízkého napětí je to komplikovanější. Nicméně existuje údaj, že celkový součet rezervovaného příkonu jističů na nízkém napětí je zhruba 80 gigawattů. To je zhruba čtyřikrát víc, než je výkon všech výrobních zdrojů v Česku. V přesných číslech to ale nemáme.
Jako dobrý příklad ale může posloužit něco jiného. S nejvíce rozšířeným jističem 3x25 ampérů můžete za jeden rok odebrat zhruba 150 tisíc kilowatthodin. A běžná spotřeba s těmito jističi je 2000 až 2500 kilowatthodin. Domácnost z definice nemůže mít rovnoměrný odběr jako podnik s nepřetržitým provozem, ale tato čísla ukazují, že je tu stále prostor s tím něco dělat.
Máte odhady, kolik procent odběratelů má naddimenzovaný jistič? PRE v Praze odhadovala zhruba 20 procent.
Zatím jsme to u nás neposuzovali. To číslo může být i vyšší. Bude to převážná většina odběrných míst, kde maximální vytížení jističe nedosáhne 100 až 150 hodin ročně.
Na kolik vyjde změna jističe? ERÚ tipoval pět až sedm tisíc korun.
Kdybych si ho měnil já, odhaduji to na 1500 až 2000 korun. I s firmou a například dalšími pracemi si nemyslím, že by to číslo mělo být větší než 3000 korun.
