Pražská radní Hana Marvanová (Spojené síly pro Prahu) se dlouhodobě angažuje v problematice krátkodobých pronájmů typu Airbnb. Je předsedkyní Komise pro poskytování krátkodobých ubytovacích služeb, kde mimo jiné komunikuje se sousedy v domech s těmito investičními byty. V rozhovoru mluví i o nedávném rozhodnutí městského soudu, který uznal společenství vlastníků právo takové pronájmy v domě zakázat, nebo o tom, proč bylo nutné zavést povinné poskytování informací od majitelů bytů Airbnb.
Petr Městecký ze spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy obvinil pražské politiky v čele s vámi, že celou problematiku krátkodobých pronájmů řešíte jen naoko. Někteří z politiků jsou v něm podle něj dokonce soukromě zainteresovaní. Proč má spolek dojem, že to tak je?
Já to vnímám tak, že zástupci spolku jsou rozčileni ze situace, které čelili. Teď je sice turismus na útlumu, ale oni se obávají, že se vše vrátí do starých kolejí. Právem si stěžují na to, že se v centru nedá bydlet, protože se nemohou vyspat nebo se necítí bezpečně.
Já tedy jeho vyjádření vnímám jako dlouhodobou nespokojenost se situací. Rozumím jejich výhradám a stížnostem, a právě proto děláme celou řadu kroků, aby se to změnilo a aby se krátkodobé pronájmy v centru nevrátily do původních kolejí.
Konkrétně jste na sněmovní úrovni prosadila povinnost platforem typu Airbnb poskytovat obcím údaje o pronajímaných bytech. Městecký uvedl, že jste u daného návrhu připustila, že Airbnb data neposkytne, ale že "se musí něco udělat, aby to bylo vidět". Skutečně nevěříte, že to k něčemu bude?
Já jsem mu nic takového neřekla. Já jsem řekla, že může být problém vymáhat povinnosti po platformě, která má sídlo v zahraničí. A proto jsem mu zároveň řekla, že po Evropské komisi požadujeme celoevropskou regulaci. Tyto platformy těží z toho, že fungují přeshraničně a národní státy na ně pořádně nemohou, protože to není pořádně celoevropsky vymahatelné. Právě proto chceme celoevropskou regulaci, jako je u GDPR.
Loni jsme se pokoušeli dohodnout na spolupráci přímo s Airbnb, ale ztroskotalo to na tom, že oni sice spolupráci nabízeli, ale fakticky nám odmítli poskytnout informace o pronajímaných bytech. Proto jsme opustili cestu smírné dohody s těmito platformami.
Finanční správa se ale k datům od pronajímatelů přes Airbnb v roce 2018 dostala (Aktuálně. cz o tom psalo zde). Seznam vám tedy neposkytla?
Máte pravdu, že v roce 2018 byla skutečně uzavřena dohoda mezi magistrátem a Generálním finančním ředitelstvím, které předalo magistrátu údaje, na základě nichž Praha prověřila možné neplatiče místních poplatků a vyzvala je ke splnění poplatkové povinnosti. Řada neplatičů na základě této výzvy dlužné poplatky uhradila.
Nicméně k těmto údajům se dostali pouze úředníci, kteří vykonávají správu poplatků, nikoli samospráva. Proto jsme také požadovali po platformě Airbnb údaje o adresách pronajímaných bytů, ty nám však odmítli poskytnout. Pouze nabízeli hromadné vybírání poplatků. To ovšem naráží na problém, že město nemůže přijmout hromadně vybrané poplatky, pokud nevíme, kdo je plátcem. Takové prostředky bychom nemohli podle zákona identifikovat a přijmout.
Snažíte se problém řešit novými zákony. Podle spolku pana Městeckého je provozování Airbnb nelegální kvůli již platným zákonům, jako je například stavební či živnostenský zákon.
S panem Městeckým nesouhlasím v tom, že nepotřebujeme nové zákony a že stačí dodržovat ty platné. S tím nesouhlasím nejen já, ale celá řada odborníků a existují na to srovnávací analýzy. Městecký volá po tom, aby Praha dělala to, co metropole jako Barcelona nebo Vancouver. My tyto pravomoci podle zákona ale nemáme. České zákonodárství v tomto směru úplně zaspalo. Podle něj neexistuje povinnost platforem poskytovat informace o adresách, kde se krátkodobé nájmy dějí. Proto jsme rádi, že parlamentem prošel návrh na poskytování informací.
Takže stačí, když majitelé Airbnb poskytnou žádané informace?
Nestačí, pouze to pomůže v zjištění toho, kde se ty byty nacházejí, a poté v nich bude možné provést kontrolu. My prosazujeme i další opatření, po kterých vlastně pan Městecký volá. Je na ně však nutná změna zákona. Klíčové je, aby Praha měla pravomoc vydat nařízení, kterým by omezila rozsah těch krátkodobých ubytovacích služeb.
To mají prakticky všechny metropole a mohou to ubytování turistů zásadně omezit. Teď v Amsterdamu to v určitých lokalitách zakázali úplně. My takovou moc nemáme, proto bychom měli na zastupitelstvu schvalovat novelu živnostenského zákona a požadujeme po vládě a parlamentu podporu.
Podle spolku ale informace majitelé Airbnb bytů stejně neposkytnou a nikdo je po nich nevymáhá. Jaké existují páky na majitele, aby informace poskytli?
Všude tam, kde živnostenský odbor obdrží stížnosti, tak všechny prověřuje. Pan Městecký se pravidelně účastní jednání Komise pro poskytování krátkodobých ubytovacích služeb a tam živnostenský odbor prezentoval počty provedených kontrol a uložených pokut. Problém je v tom, že o spoustě těch adres vůbec neví. Proto jsme trvali na zákonné povinnosti poskytování informací.
Zároveň jsem ještě před koronakrizí iniciovala spolupráci mezi živnostenským odborem a městskou policií, aby se všechny stížnosti, které se u nich objeví, řešily v součinnosti. Mým cílem je, aby incidenty, jaké popisuje pan Městecký, byly okamžitě řešeny jak konáním stavebního úřadu, tak živnostenského odboru, odboru, co má na starosti vybírání poplatků, a městské policie.
Zkuste prosím stručně shrnout, jak tedy vypadá strategie města s regulací Airbnb.
Zaprvé je důležité zajistit vymahatelnost stávajících povinností. Zadruhé je třeba prosadit takové změny právních předpisů, abychom měli pravomoc regulovat krátkodobé pronájmy. Dále chceme vydat nařízení, které omezí rozsah, kdy lze byty takto pronajímat. Nemělo by se to týkat pronajímání jednotlivých pokojů, s tím nemáme žádný problém. Také by měl být již připravený návrh, aby vlastníci bytů v domech měli více pravomocí, tedy aby se mohli domáhat toho, že se v bytech nebude provozovat hotel.
Poslední bod je zpřísnění stavebních předpisů. Na provozování hotelu musíte mít příslušnou kolaudaci a musíte splňovat přísné předpisy. U bytů, které jsou trvale pronajímány platformami typu Airbnb, nepotřebujete podle judikatury soudu rekolaudaci. Aby se změnila judikatura soudu, je třeba zpřísnit předpisy, aby stavební odbory mohly tuto rekolaudaci vyžadovat po majitelích bytů. Tu ale také nemusí povolit, protože to může být například v rozporu s územním plánem.
Podobné problémy už řeší řada měst světa dlouhou dobu, jsou tu různé vzory i inspirace ze zahraničí. Proč tedy Praha řeší problematiku až nyní a s takovými obtížemi?
Všechny tyto legislativní změny jsem navrhovala již loni, ale narazila jsem na odpor poslanců a vlády. Největší odpor klade ministerstvo financí, které jakoukoli regulaci doposud odmítalo. Jsem tedy zvědavá, jak se k tomu postaví nyní. U ministerstva pro místní rozvoj jsme zaznamenali po roce jednání určitý posun, protože nakonec v nouzovém stavu předložilo zákon o informační povinnosti. Ale předtím to také odmítali řešit.
Ta odpovědnost je tedy jinde a mě mrzí, že když my se o to snažíme, tak pan Městecký říká vládě a parlamentu, že ty návrhy jsou nesmyslné a že žádné zákony nepotřebujeme. Nejenže z hlediska zákonů naší země nemá pravdu, ale hlavně tím podkopává naši snahu přesvědčit parlament a vládu o našich záměrech.
"Soudy nevidí v krátkodobých pronájmech problém"
Jak vnímáte nepravomocné rozhodnutí městského soudu o možnosti společenství vlastníků jednotek (SVJ) v domě zakázat krátkodobé pronájmy?
Velmi pozitivně, protože uznal, že krátkodobé pronajímání bytů turistům není věcí jenom majitelů těchto bytů, ale že se to týká i ostatních lidí žijících v domě. Tady totiž nejde jen o využívání bytu, ale o užívání společných prostor. Je to podle principu "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého". Já bych to chtěla dát rovnou do zákona, aby nebylo nutné se kvůli tomu roky soudit. Soud totiž řeší pouze, jestli má SVJ právo to rozhodnutí učinit. Ale chtěla bych víc, protože v domech může být většina majitelů, kteří je využívají na investici.
V těchto domech chci, aby byli chránění i jednotliví vlastníci, tedy aby mohli požadovat, aby SVJ přijalo takové omezení. Stejně jako není normální, aby si někdo z domu bez souhlasu sousedů v bytě udělal třeba dílnu, kde ruší hlukem, tak není možné, aby si z domu někdo dělal hotel.
Proč si myslíte, že nové zákony budou lépe vymahatelné než ty platné, které se očividně porušují?
Pan Městecký tvrdí, že pronajímat celý byt přes Airbnb je nelegální a že to máme prostě zrušit. Závěry soudu ale zní, že pokud je byt užíván k bydlení, tak není podstatné, jestli je bydlení krátkodobé či dlouhodobé. Tím říká, že tedy i to krátkodobé ubytování turistů je užívání bytu v souladu s jeho účelem.
Pražské stavební úřady se snažily postupovat proti tomu v tom duchu, jak o tom mluvil pan Městecký, a narazily na tyto soudní výroky. Soudy mají tento názor, protože stavební zákon nerozlišuje rozdíl mezi krátkodobým nebo dlouhodobým bydlením. Tady je prostě vada v zákoně. To není nic proti tomu, že se musí vymáhat stávající zákony.
Chcete prosadit, aby město mohlo mimo jiné omezit dobu, po kterou lze takto byty pronajímat. Jak dlouhá by tato doba měla podle vás ideálně být?
Záleží na jednotlivé lokalitě. Určitě bychom vycházeli ze zkušeností ohledně stížností městských částí. Umím si představit, že by to byla doba od 30 do 90 dnů, tak, jak je to u světových metropolí. Někde by třeba krátkodobé pronajímání v bytech nebylo možné vůbec. Můžeme také omezit počet hostů nebo počet nocí. Máme tedy širší spektrum možností, jak to omezit.
Bude tato doba omezena na určité měsíce v roce? Praha je totiž nejvíce vytížená právě v letních měsících a majitelé by toho mohli všichni využít najednou právě v této době.
Ano, dá se to určit velmi restriktivně, nebo nikoliv, a to podle názoru jednotlivé městské části. Některé z okrajových částí třeba vůbec nebudou mít potřebu Airbnb omezovat. Může to být také velmi zásadně omezeno až na minimum v centrálních městských částech nebo určitých lokalitách.
Podle spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy se turisté chovají v bytech mnohem ohleduplněji třeba po týdnu, než když jsou v bytě jen na dvě noci. Není tedy jedním z možných řešení nastavit minimální počet dní, po které mohou být turisté ubytováni v bytě?
Určitě. Já souhlasím s tím, že nejhorší jsou rychle se střídající skupiny turistů, kteří jezdí do Prahy za alkoholovou turistikou na víkend. To se musí omezit. Dlouhodobější ubytování turistů na déle než týden v bytech nemusí být problém.
Podle některých majitelů bytů typu Airbnb omezení pronájmu na počet dnů odradí ty, kteří podnikají legálně, a celý byznys se přesune do šedé zóny. Připouštíte takovou variantu?
S tímto nesouhlasím - to bychom mohli rozporovat každou regulaci, že je zbytečná, protože to nikdo nebude respektovat. Proto klademe důraz i na to vymáhání a je velmi důležité, aby lidé, co trpí krátkodobými pronájmy, neváhali a opravdu to sdělili ať už živnostenským odborům, nebo městské policii
"Z centra Prahy je skanzen, kde se nedá bydlet"
Mluvili jsme o problémech Airbnb z pohledu sousedů těchto bytů. Proč je však podle vás důležité řešit problematiku krátkodobých pronájmů z pohledu samotného města?
Dalším problémem je vylidňování centra, čímž mizí i běžné služby. Z centra se stává skanzen pro turisty, což nechceme. Chceme, aby v něm bydleli lidé. S tím souvisí i třetí problém, a sice, že krátkodobé pronájmy tlačí na navyšování cen pronájmů v Praze. Majitelé mají totiž z krátkodobého pronajímání mnohem vyšší výnos. Bylo jasně vidět, že když byly během nouzového stavu krátkodobé nájmy zakázány, tak se snížily ceny pronajímaných bytů.
Praha má z Airbnb poplatky. Nepoškodí regulace město finančně?
Máme z toho samozřejmě příjem kvůli místním poplatkům, ale já vidím ty důvody, proč to řešit, jako silnější. Mnoho turistů se přesune do penzionů a hotelů, ze kterých rovněž pobíráme místní poplatky. Výrazný propad tedy nečekáme.
Jaký je podle vás tedy ideální stav fungování platforem typu Airbnb v Praze?
Optimální by bylo dostát pojmu sdílené ubytování, tedy že tu nebudou investiční byty, které nejsou po celou dobu používány k bydlení. Bude ale třeba možné byt krátkodobě pronajmout ad hoc, tedy když majitel odjede na tři měsíce ze svého bytu, tak jej může pronajmout turistům.
Další možností je sdílené bydlení, tedy když někdo nepotřebuje pokoj, pronajme jej turistům a tím si i přivydělá na nájem. Nicméně cílem je, aby se turisté vrátili do provozoven ubytovacích služeb. A pokud by měly být nějaké domy s byty, které jsou krátkodobě pronajímány, musely by být znovu rekolaudovány. Není možné, aby byl byt používán jako hotel bez příslušné kolaudace.
