Praha - Sdílené jízdné Čechům šetří čas i peníze. Zatímco trasa z Prahy do Ostravy vyjde řidiče zhruba na 700 korun, stejná trasa vlakem stojí o poznání méně, bez slevy částka činí zhruba 300 korun. Když však řidič s sebou přibere další dva cestující, cesta pak stojí každého 230 korun.
Právě snížení finančních nákladů a časová flexibilita jsou hlavními důvody, proč stále více Čechů při cestování využívá služeb internetových portálů, které zprostředkovávají společné cestování. A se stále větší oblibou sdílených jízd mění Češi i své návyky na delších trasách. Nyní mohou zájemci vybírat z cest například do Splitu, Hannoveru, Vídně či Londýna. Třeba cesta na Makarskou v Chorvatsku pak vyjde jednoho člověka v průměru na 1800 Kč.
A že je o sdílené jízdné mezi lidmi zájem, dokládají i statistiky největšího zprostředkovatele této služby, portálu Jízdomat. Ten podle statistik z prosince loňského roku denně uskuteční zhruba dva a půl tisíce jízd, měsíčně pak sdílené jízdné využije kolem 14 tisíc lidí. A současný zájem o nabízenou službu je ještě větší. "Oproti stejnému období minulého roku letos evidujeme dvojnásobný zájem o tuto službu," okomentovala data mluvčí společnosti Martina Čmielová. Podle ní za čtyři roky existence Jízdomatu již řidiči celkem najeli více než sto miliónů kilometrů a cestující jim přispěli jednatřiceti miliony korun.
Češi pak podle statistik Jízdomatu nejčastěji vyráží na dovolenou nejen do již zmiňovaného Chorvatska, ale i do Francie, Itálie, Španělska nebo Portugalska. "Velice frekventované jsou pak i cesty do Německa a Rakouska. To je však způsobeno dojížděním z pohraničí do zahraničních firem," uvedla Čmielová. Vůbec nejvytíženější trasy jsou mezi krajskými městy, zejména mezi Prahou a Brnem. Nejdelší spolujízda je pak vypsaná na trase Praha – Taškent.
Bezpečnější než stopování
Právě mezi Prahou a Ostravou často cestuje i Jaroslav Knopp. Možnosti sdíleného jízdného se rozhodl využít hlavně díky flexibilitě a rychlosti, se kterou se lze na společné cestě domluvit. "Valná většina lidí mi volá přibližně dvě hodiny před odjezdem," říká.
Rozdíl oproti klasickému stopování pak vidí hlavně v bezpečnosti. "Dnes mají uživatelé možnost předem si prohlédnout řidiče a zjistit, jakou zkušenost s ním měli předchozí cestovatelé. Problém je ten, že řidiči někdy neví, kdo k němu přistoupí,“ doplnil Knopp. S většími problémy se však zatím nesetkal.
A že se Češi nebojí svěřit svůj osud do rukou cizího řidiče, dokládá i zkušenost Lukáše Světničky. Ten se rozhodl využít sdíleného jízdného při své cestě do anglického Bristolu. "Rozhoupal jsem se příliš pozdě a všechny letenky byly v té době už dost drahé. Na internetu jsem si proto prošel nabídky řidičů a domluvil si cestu do Londýna. Řidič byl příjemný a do Anglie jezdil poměrně často,“ říká Světnička, ale současně upozorňuje, že při takových cestách člověk musí vždy počítat s komplikacemi. "Cesta do Belgie ubíhala v pořádku, na dálnici v Belgii se nám však porouchal motor auta. Zaplatil jsem řidiči půlku smluvené částky a do Londýna jsem dojel pomocí starého dobrého stopování,“ vysvětluje.
Do Londýna se mu nakonec podařilo dostat s mírným zpožděním a stihnout tak zarezervovaný autobus do Bristolu. Cesta ho nakonec vyšla na 1300 Kč, což byla taxa odpovídající původní trase z Prahy do Londýna. Pro srovnání, stejná cesta autobusem stojí 2000 Kč. "A jestli bych jel znovu? No za tu legraci to myslím stálo, takže určitě ano,“ dodává na závěr.
