Praha - Porodnost v Česku od poloviny 90. let klesala a řada obcí na to reagovala rušením školek. Počátkem nového milénia se však začaly rodit děti silným populačním ročníkům a míst v zařízeních pro předškoláky byl náhle nedostatek.
Určitým řešením se staly soukromé a firemní školky, ty však zdaleka nemají na růžích ustláno. O tom, jaké problémy musejí v současnosti řešit a jak by k jejich odstranění mohl přispět stát, jsme hovořili se dvěma jejich provozovateli, Janou Neumanovou a Martinem Navrátilem.
Oba jsou zároveň místopředsedy v březnu založené Asociace provozovatelů soukromých a firemních školek ČR.
Proč jste se rozhodli založit vlastní asociaci?
JANA NEUMANOVÁ: S podnětem k založení asociace přišel Martin Navrátil. Provozovatele firemních školek trápí stejné problémy, takže nám přišlo jako dobrý nápad spojit síly.
MARTIN NAVRÁTIL: Asociace vznikla proto, abychom jednak společně hájili a prosazovali zájmy provozovatelů soukromých a firemních školek, ale abychom také lépe dovedli hájit zájmy a práva našich klientů, to jest rodičů a jejich dětí. A chceme se samozřejmě také aktivně účastnit třeba legislativních prací na normách, které se oboru naší činnosti dotýkají.
Ve stanovách asociace se píše, že má také hájit zájmy provozovatelů školek ve vztahu k orgánům státní správy. Člověk by čekal, že když pomáháte hasit takový problém, jakým je nedostatek míst v zařízeních pro děti předškolního věku, projeví naopak státní orgány vůči vám maximální vstřícnost. To se neděje?
MARTIN NAVRÁTIL: Je to přesně tak - pomáháme státu řešit problém, na který sám nestačí, a bylo by proto správné, aby co nejvíce napomohl vzniku těchto soukromých zařízení. A myslíme si, že zatím pro to nedělal všechno, co by mohl.
JANA NEUMANOVÁ: Nejde o to, že by nám stát házel klacky pod nohy. Snaha z jeho strany je, jenže je strašně pomalá. Ale ráda bych v úvodu ještě zmínila jednu důležitou věc - a tou je rozdíl mezi soukromou a firemní školkou. I když pro úřady v tom rozdíl není a obě tyto kategorie jsou pro ně privátním školským zařízením, fakticky tu rozdíl existuje. Soukromé školky zpravidla fungují na čistě komerční bázi a tam je na zřizovateli, zda do rizika provozovat soukromou školku půjde, či nikoliv. Kdežto firemní školka má určitý přesah do společnosti - v tom smyslu, že jednak pomáhá zaměstnancům, kteří se z nejrůznějších důvodů chtějí co nejdříve vrátit do práce, jednak ale pomáhá i firmám, které chtějí do svých zaměstnanců investovat.
Což má pochopitelně pozitivní dopad i na jejich prosperitu, a v důsledku toho i na státní rozpočet... Co vás tedy v tuhle chvíli brzdí nejvíc, kde se bez pomoci státu neobejdete?
MARTIN NAVRÁTIL: Jedním z největších problémů zřizovatelů firemních školek je momentálně fakt, že náklady na jejich zřízení a provozování nejsou daňově odpočitatelnou položkou. Takže když se firma rozhodne usnadnit život svým zaměstnancům a zřídit vlastní školku, nese veškeré náklady na provoz.
Brzdí nás zbytečné normy
Opravdu neexistuje žádný způsob, jak by si firmy trochu odlehčily? Vždyť už mohou přispívat zaměstnancům na sport, na dovolené, na kulturu...
JANA NEUMANOVÁ: Ono by to šlo, pokud by firemní školka byla samostatnou neziskovou organizací, třeba obecně prospěšnou společností nebo občanským sdružením. Pak jí firma může dát dar ve výši několika procent ze svého obratu nebo zisku. Jenže to je v podstatě obcházení zákona.
Co tedy s tím?
MARTIN NAVÁTIL: Naše asociace má několik pracovních skupin, které momentálně spolupracují především s ministerstvem školství a ministerstvem práce a sociálních věcí na změně legislativních předpisů. Protože kromě zmíněných problémů s financováním brzdí větší rozvoj firemních školek i některé další normy.
Například?
MARTIN NAVRÁTIL: Například některé hygienické a bezpečnostní předpisy. Pokud jste zařízením, kde se podává strava, už se na vás vztahují určité velmi přísné hygienické normy, jejichž dodržování znamená další náklady. Většina jich je sice namístě, ale jsou tam některá, z našeho pohledu zbytečná, omezení.
Dalším problémem je, že současná legislativa vnímá školky opravdu jako školská zařízení, určená pro děti od tří do šesti, resp. sedmi let. Jen při dodržení téhle podmínky můžete získat akreditaci ministerstva školství. A získání akreditace je zase nutnou podmínkou k tomu, abyste mohli od ministerstva školství získat finanční dotaci.
Mimochodem, ta dotace sice může být v prvním roce šedesát a v dalších letech až sto procent tzv. normativu, ale normativ jsou tři tisíce korun. Takže po získání akreditace můžete získat na dítě dotaci až tři tisíce měsíčně (které jdou hlavně na mzdy a provoz), ale náklady jsou sedm až deset tisíc měsíčně. Navíc - a v tom je kámen úrazu - je tu ta podmínka věková, kvůli které v současnosti není akreditace pro firemní školky vhodná. Protože firmy samozřejmě potřebují, aby se jim školky staraly i o mnohem mladší děti, už od nějakého roku, roku a půl. Všechna tahle omezení by se měla, velmi zjednodušeně řečeno, odstranit změnou legislativy, na níž s ministerstvy spolupracujeme.
Paní učitelky jsou zvyklé být je paní učitelky, ale to nestačí
Ve vašich stanovách se píše i o tom, že jedním z cílů asociace je ochrana spotřebitele - zejména klientů školek proti poškozování jejich práv. Co si pod tím konkrétně představit?
MARTIN NAVRÁTIL: Skutečnost, že pracujeme s tím nejdražším, co rodiče mají - s jejich dětmi, které nám svěřují. A to je obrovská odpovědnost, která klade na přístup provozovatele mimořádné nároky. Musí umět vybrat kvalifikovaný a kvalitní personál, znát všechny příslušné předpisy a normy a pečlivě se starat o jejich dodržování, od těch hygienických až po bezpečnostní...
Je těžké dnes získat pro soukromé školky kvalifikované zaměstnance?
JANA NEUMANOVÁ: Docela ano. Protože paní učitelky ve školce jsou zvyklé být právě jen paní učitelky ve školce, tak bylo naše školství léta nastaveno. Odučit svoje, a jít domů. A my po nich najednou chceme něco navíc - aby komunikovaly s rodiči, aby vymýšlely, organizovaly, řídily... Prostě nadstandard. Ale za to je taky nadstandardně platíme.
Vidíte nějaký zásadní rozdíl ve fungování státních a soukromých školek?
MARTIN NAVRÁTIL: Vždycky záleží na tom, kdo školku vede. V tom je role ředitelky zásadní. Protože i když máte jednotný vzdělávací program, dá se pojmout mnoha způsoby. Znám spoustu výborných státních školek, ale znám také velmi podprůměrné soukromé, kde se rodičům, kteří platí nemalé peníze, zdaleka nedostává služeb, na které by měli nárok. Ono už většinou stačí, když se podíváte třeba v šatně na nástěnku, a hned je vám jasné, jak se tam s dětmi pracuje.
Firmení školky zůstanou vždy jen alternativou
V čem je pro firmu výhodné - když už se přes všechny zmíněné těžkosti rozhodne vlastní školku zřídit - najmout si jako provozovatele školky vás, a nepouštět se do toho jen vlastními silami?
MARTIN NAVRÁTIL: Když s námi zřizovatel školky podepíše smlouvu jako s provozovatelem, má jistotu, že pracujeme se vzdělávacím programem, který je shodný se státními školkami, že máme kvalifikovaný personál, což jsou všechno naši zaměstnanci, a že veškerá myslitelná rizika jdou za námi. Vždycky klientům říkám, že jsme u od toho, abychom je provedli tou trnitou cestou od rozhodnutí až ke skutečné existenci jejich firemní školky, abychom jim ušetřili práci metodou pokus-omyl, protože my už jsme si tím prošli a dokážeme jejich projekt zdárně uvést do života. A že to pro ně také v důsledku bude levnější.
Jaká bude podle vás budoucnost firemních školek, kde je vidíte za pět, deset let?
JANA NEUMANOVÁ: Firemní školky budou vždycky jen alternativou, doplňkem, nikdy nebudou ve všech firmách. Nikde v Evropě to není, protože zdaleka ne všem se to vyplatí. Firemní školka má smysl jen ve velkých podnicích, které jsou z podstatné části závislé na práci mladých žen, maminek, na jejichž brzkém návratu do zaměstnání firmě záleží. Bohužel ty podmínky byly zatím takové, že ani tu alternativu nebylo možné příliš rozvíjet. Takže doufáme, že i s pomocí naší asociace se to změní k lepšímu.
Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR fórum - webového magazínu Byznys a společnost.
Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.
