Riga /Od našeho zvláštního zpravodaje/ - "Přežíváme jen tak tak, nevím, co bude zítra," přiznává Wlodimierz Luberacki v rušných útrobách jedné z největších tržnic světa.
Jsme na rybím trhu uvnitř jednoho z pěti obřích pavilonů proslulého Centráltirgus v lotyšské Rize, největším městě tří pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska.
Wlodimierz je čtyřicetiletý Polák, který v Lotyšsku žije od roku 1993. Na obchod s rybami se dal vloni v květnu poté, co přišel o práci. "Od té doby klesly ceny některých ryb i o polovinu," rekapituluje obchodník za prosklenými pulty plnými lososů, platýzů, tresek, úhořů, šprotů i kaviáru.
Ryba jako indikátor prosperity Lotyšska
Celá tržnice má dohromady tři tisíce prodejních míst. Denně tam nakoupí potraviny, cigarety, DVD nebo levné oblečení od 40 do 160 tisíc lidí. Za obchodem se sem sjíždějí prodejci a zemědělci z celé rovinaté země.
Nad Wlodimierzovými nářky proto nejde jen tak mávnout rukou - Centrální tržnice v Rize funguje už od svého otevření v roce 1930 jako indikátor prosperity Lotyšska.
V šumící záplavě nakupujících lidí - uprostřed barev ovoce, zeleniny a květin před blížícím se Mezinárodním dnem žen - to tak nevypadá. I sem už ale dorazila světová hospodářská recese, která Lotyšsku zasadila nejtvrdší ránu ze všech zemí Evropské unie a vážně mu teď hrozí státním bankrotem.
"Dřív býval tenhle pavilon plný, od loňska ale prodejců ubylo. Nakupuje méně lidí a utrácí za levnější, méně luxusní produkty. Běžně se tu prodala i tuna ryb za den, dnes je to mnohem horší," vysvětluje v "rybím pavilonu" Wlodimierzova zkušená, rusky mluvící prodavačka.
Tenhle nový výmol na cestě obří tržnice v Rize ekonomickými turbulencemi východní Evropy ale zdaleka není první. Přežila i horší.
Riga je staré hanzovní město a díky své strategické přímořské poloze prosperovala z obchodu už v 13. až 15. století. Svůj největší ekonomický rozkvět ale zažila od 19. století, kdy se proměnila v kosmopolitní klenot slohu Art Nouveau, což jí mimochodem roku 1997 vyneslo zápis do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
S Rigou se zvětšovala i její stará tržnice, kde se tou dobou prodávala skoro polovina všech potravin spotřebovaných v hlavním městě. Vázla ale doprava, chyběly sklady a v létě se zboží kazilo. Roku 1909 se proto radnice rozhodla postavit tržnici novou. Plán ale přerušila první světová válka.
Sověti v hangárech po Zeppelinech
Město tedy začalo uskutečňovat záměr až ve dvacátých letech. Stavba nové tržnice se stala největší meziválečnou investicí v zemi. Areál s vlastní železnicí, podzemními chladírnami a dvěma a půl kilometru kanalizací nakonec v roce 1930 zastřešilo pět ocelových hangárů z rozmontované vojenské základny německých císařských vzducholodí Zeppelin ve160 kilometrů vzdáleném Kurzeme.
Tržnice s Rigou pak prožila krátký rozkvět, který přerušila druhá světová válka. Půlstoletí následné sovětské okupace a industrializace poznamenává Lotyšsko a Pobaltí dodnes. A tvrdě dopadlo také na tržnici v Rize.
Centrálně plánované hospodářství ochromilo lotyšské soukromé zemědělství a volný trh. A tím i hlavní kouzlo tržnice - nízké ceny.
Po získání nezávislosti v roce 1991 nastartovala transformace pobaltských ekonomik a s ní i prudký hospodářský pokles a propouštění. Desetitisíce Lotyšů vycestovaly za prací do Irska, Británie, Skandinávie a dál. To spolu s odsunem sovětské armády a rodin ruských vojáků vedlo k vylidnění celých městských bloků, čtvrtí a vesnic. Tržnice v Rize však divokou transformaci přežila a od roku 1995 je akciovou společností vlastněnou tamní radnicí.
V roce 2001 až 2002 měla obrat 4,6 milionů lat, to je zhruba 6,6 milionu dnešních euro. Před vstupem do Evropské unie v roce 2004 musela splnit její náročné hygienické normy. Podařilo se a tržnice se spolu s celým Pobaltím nadechla k nové prosperitě. Současná globální recese ale regionu uštědřila další tvrdou ránu. Tržnice v Rize tak zřejmě začíná psát další z kapitol svých pohnutých dějin.
Raněný tygr, obr a trpaslík
"Země je na pokraji bankrotu. Odstupující vláda nesplnila závazky vyplývající z dohody s Mezinárodním měnovým fondem," prohlásil před novináři minulý čtvrtek po svém jmenování v rižské Seimě nový lotyšský premiér Valdis Dombrovskis. Jeho předchůdci neseškrtali vládní výdaje a schodek lotyšského rozpočtu se podle něj letos vyšplhá na bezmála miliardu euro. Po několika málo letech dvojciferného růstu má tamní ekonomika letos klesnout až o 12 procent.
Jaké má Lotyšsko šance, že z těchto temných vod vypluje bez větších dlouhodobých škod? Proč by měl jeho osud zajímat nás a celou Evropu? O tom se dočtete v reportážích a rozhovorech přímo z Lotyšska, které vám tento týden přineseme.
Svůj pohled na budoucnost těžce raněného pobaltského tygra nám nabídne například Nils Muižnieks, který byl v letech 2002 až 2004 ministrem lotyšské vlády spolu se současným premiérem - tehdy ještě šéfem rezortu financí. "Chovali jsme se jako obr a přitom jsme trpaslík," svěřila se Aktuálně.cz také přední lotyšská politoložka Žaneta Ozolinová.
"Časy jsou zlé, ale jsem optimista," dodává obchodník Wladimierz.
