Brno - Lidé, kterým byly z účtu neoprávněně strženy peníze, mají nárok na vyplacení úroku od chvíle, kdy peníze z jejich účtu kvůli dluhům odešly.
A tedy ne od okamžiku, kdy byla exekuce na jejich majetek vyhlášena.
Takové rozhodnutí vyplývá z precedenčního verdiktu Nejvyššího správního soudu, který byl zveřejněn ve sbírce nejdůležitějších verdiktů soudů v Česku. V praxi takové posuzování může znamenat až statisícový rozdíl ve vyplacených úrocích za neoprávněnou exekuci.
O sto tisíc méně
Soud posuzoval případ z Prahy. Muži kvůli daňovým dluhům úřady z jeho účtu strhly peníze, po třech letech pak byla exekuce zastavena jako neoprávněná. Muž tak podle zákona, který za neoprávněné stržené peníze z účtu umožňuje vyplatit úrok ve dvojnásobné výši, o vyplacení úroku požádal.
Berní úřad mu vyhověl a rozhodl o vyplacení úroků od doby zahájení exekuce. To ale nadřízené Finanční ředitelství zrušilo, podle verdiktu ředitelství má muž nárok na úrok teprve od chvíle, kdy mu peníze z účtu fyzicky odešly.
Rozdíl mezi oběma částkami se přitom vyšplhal na více než sto třicet tisíc korun.
Muž berní ředitelství zažaloval, neúspěšně.
Dvojí úročení je nepřípustné
Soudci Nejvyššího správního soudu jeho stížnost zamítli. Senát vedený soudcem Vojtěchem Šimíčkem sice potvrdil, že zablokování peněžního účtu může být za určitých okolností zásahem do vlastnického práva.
V případech, kdy dojde k vyplácení úroků za neoprávněnou exekuci, ale o takový zásah nejde. "I v době znemožnění dispozice stěžovatele s peněžními prostředky na bankovním účtu nadále docházelo k jejich úročení, takže stěžovatel na svém vlastnickém právu nebyl krácen," uvedli soudci.
Pokud by se měly úroky vyplácet od doby, kdy začala exekuce, vedlo by to podle soudců k bezdůvodnému dvojímu úročení peněz. "Stěžovateli by náležely jednak příslušné úroky, hrazené bankou, tak (zpětně) rovněž úroky poskytované správcem daně," rozhodli soudci.
Podle soudců Nejvyššího správního soudu to ale neznamená, že by lidé v takových případech neměli žádnou jinou možnost obrany, mohou se bránit u soudu.
"Lze si představit, že v konkrétním případě daňový dlužník prokáže, že z důvodu nemožnosti dispozice s určitou peněžní částkou mu reálně vznikla škoda například nemožností provést určitý podnikatelský záměr," je uvedeno v rozhodnutí soudu.
Soudci navíc potvrdili, že se výše úrokové sazby určuje vždy podle sazby platné první den příslušného kalendářního čtvrtletí, a nikoliv fixně podle okamžiku vzniku nároku na vyplacení úroku.
To ale podle soudců platí jednoznačně v případě, že úřady postupují jednotně. "Je nepřípustné, aby správce daně volil výši úroku stanovenou fixně či proměnlivě účelově podle toho, co je pro daňový subjekt méně výhodné," rozhodli soudci.
