První polovina 80. let nebyla pro Peugeot po finanční stránce růžová. Automobilka, ačkoliv jen pár let předtím zformovala koupí finančně taktéž zkoušeného Citroënu koncern PSA a následně přidala i evropskou divizi Chrysleru, se pohybovala na hranici bankrotu. Její tržní podíl klesal spolu s atraktivitou nabízených modelů. Úspěch nové modelové řady tak byl pro její fungování naprosto zásadní.
Poprvé se o novém malém hatchbacku začalo mluvit koncem 70. let, kdy člen představenstva značky Jean Boillot přišel v nelehké době s odvážnou myšlenkou posunout nové auto velikostí i prostorem směrem do vyšší třídy. Měla to být náhrada za model 104, který byl po všech stránkách definicí auta do města, zatímco francouzskému trhu dominoval větší a praktičtější Renault 5.
Bylo to trochu jako buď, anebo. Peugeot se totiž rozhodl přijít s autem, které přerostlo kategorii těch nejmenších vozidel, zároveň ale zůstalo cenově dostupné a sázelo na (pro auta ze země galského kohouta pověstný) komfort. Francouzský magazín Largus dokonce v dobovém článku psal o tom, že by nová 205 měla konkurovat nejen Renaultu 5, ale i o třídu větším autům jako VW Golf nebo R9. Bylo to poněkud přehnané, 205 nebyla zdaleka tak velká jako oblíbený německý kompakt. Nicméně právě malá a kompaktní auta tvořila v té době 64 procent všech prodejů nových aut ve Francii.
Peugeot nalil do vývoje a výroby nového modelu až 1,2 miliardy franků, to je v dnešních sumách asi 256 milionů eur. Auto bylo od základu nové, poprvé dostalo třeba torzní příčku vzadu, což pomohlo zvětšit prostor pro cestující. 205 byla také prvním modelem značky s novým naftovým motorem XUD7 - osmnáctistovkou o výkonu 44 kilowatt a spotřebou 3,9 l/100 km.
Úsporné, relativně dynamické a kultivované motory si zákazníci rychle oblíbili a Peugeot tím odstartoval trend malých francouzských aut s naftovým motorem, který postupně v 90. letech a počátkem nového tisíciletí nabral na síle, aby pak zase rychle ustoupil elektrifikaci.
Jako první Peugeot už 23. února odprezentoval závodní 205 T16, která zanedlouho opanovala mistrovství světa v rallye v rámci skupiny B. O den později přišla na řadu klasická 205 nejprve s pětidveřovou karoserií a čtyřmi benzinovými a jedním naftovým motorem. Navzdory zajetým zvyklostem nenavrhl elegantní karoserii 3,7 metru dlouhého hatchbacku Pininfarina, ale postaral se o to přímo Peugeot podle návrhu Gérarda Weltera, který zvítězil v interní soutěži. Kabina pak byla dílem Paula Bracqa.
První rok plánovala automobilka prodat 115 tisíc kusů malého hatchbacku, čímž ale výrazně podcenila možný úspěch své novinky. Zanedlouho tak místo 800 aut denně vyráběla tisíc a v následujícím roce už 2,5 tisíce 205 za jediný den. To bylo obrovské číslo. Však také už v roce 1985 opustil továrnu v Mylhúzách kus s pořadovým číslem jeden milion. Výroba se rozšířila i do dalších závodů PSA, mimo jiné ho začali montovat třeba ve španělském Villaverde.
To už nabídka obsahovala i třídveřovou karoserii, první verzi legendárního ostrého modelu GTI - zatím se slabší šestnáctistovkou o výkonu 76 kilowatt, a také homologační silniční verzi rallyového speciálu 205 T16. Ta sice neměla takový výkon jako soutěžní vůz, i tak ale přeplňovaná osmnáctistovka za předními sedadly poskytovala 147 kilowatt přenášených na všechna kola. Vzniklo jen 200 kusů a dodnes je to vyhledávaná sběratelská rarita.
Sportovní deriváty nakonec byly jednou z věcí, díky které Peugeot 205 tolik proslul. Vždyť během výroby se jich objevil nespočet. V roce 1986 například následovalo GTI nejen s posílenou šestnáctistovkou, ale poprvé také devatenáctistovkou s výkonem až 94 kilowatt. V roce 1988 se objevila 205 Rallye s benzinovou třinácti- nebo devatenáctistovkou, která byla hodně spartánská a zaměřená na amatérské závodníky, kteří si ji následně mohli upravit pro sportovní použití. A konečně v roce 1990 přišla i sportovní naftová verze vzhledem napodobující GTI, ale s turbodieselem o výkonu 58 kilowatt pod kapotou.
V roce 1986 zároveň nabídku doplnil kabriolet, na jehož designu už se Pininfarina podílel. Sportovní verze se dočkal i on, nejmenovala se však GTI, ale CTI. Kromě kabrioletu se v průběhu let objevily i ryze užitkové varianty: nejprve šlo o mírně upravený třídveřový hatchback se zvýšenou zadní částí střechy s označením Multi, v 90. letech přijela plnohodnotná dodávka na podvozku pětidveřového modelu, zadními dveřmi z Citroënu C15 a označením Fourgonnette. Naopak praktické kombi navržené Pininfarinou zůstalo jen v podobě konceptu.
Druhou důležitou složkou historie Peugeotu 205 se kromě sportovních variant staly všemožné speciální modely nad rámec běžných výbav - jen jejich výčet by vydal na samostatný článek. Některé byly spartánštější - třeba 205 Junior měla potahy z džínoviny. Jiné - například Gentry s koženým čalouněním či panoramatickou střechou nebo Roland Garros s částečně koženým čalouněním a u kabrioletu elektrickou plátěnou střechou - hrály na podstatně luxusnější notu. Objevily se i počtem limitované série, nejznámější je asi Lacoste.
Produkce Peugeotu 205 definitivně skončila poslední den roku 1998 a zastavila se na čísle 5 278 050 vyrobených kusů. Žádný Peugeot do té doby nezvládl více, byť následně ho na čele žebříčku rychle vystřídal nástupce v podobě ještě populárnější 206. V letech 1984, 1985 a 1990 byl Peugeot 205 nejprodávanějším novým autem ve Francii a jako jediný narušil dlouholetou hegemonii Renaultu 5. V dalších zemích pak pravidelně obsazoval přední příčky mezi nejprodávanějšími dováženými auty. Do Československa se v malém počtu dostal přes Tuzex ještě před revolucí.
Zvládl to přitom bez výraznějších modernizací: v roce 1987 se objevila nová palubní deska a uchycení vnějších zrctáek, o tři roky později došlo na lehkou úpravu zadních partií s novou optikou světel, jinak ale malý Peugeot vypadal pořád stejně. Za téměř šestnáct let života se pod kapotou francouzského modelu vystřídala velká spousta benzinových i naftových motorů, jako jedno z prvních malých aut se 205 nabízela i se čtyřstupňovým automatem.
Specialitou pak byla elektrická verze s městským dojezdem 140 kilometrů a maximální rychlostí 100 km/h. Baterka vážila 300 kilo a své místo našla pod kapotou. 205 Électrique se ale nikdy nestala masově rozšířenou a údajně vznikla v počátcích výroby 205 jen v asi dvou desítkách kusů.
