Pokud patříte mezi ty dříve narozené, Buchanku budete pamatovat. Jezdila totiž i v barvách československé lidové armády, takže kdo ještě patřil mezi ty, kteří povinně museli na vojnu, poznali ji zblízka. Jezdila i často jako sanitka a na cestách po Rusku nebo jakékoli postsovětské zemi ji na silnicích potkáte na každém kroku i dnes.

Buchanka samozřejmě není oficiální název, říká se jí tak, protože vzhledem připomíná bochník chleba (buchanka - rusky bochník), tedy u nás známou tzv. moskvu, cihlu poctivého žitného.

Správně jde o model UAZ, který se vyrábí už od roku 1965. Tehdy však nesl označení UAZ-452 a nahradil typ 450, který je ještě zhruba o deset let starší. Celých těch více než padesát let se stroj vyrábí v ruském Uljanovsku. Už od počátku se nabízel v několika variantách, například jako dodávka, pick-up nebo oblíbená sanitka s až šesti lůžky. A také jako minibus. 

V roce 1985 došlo k přejmenování, resp. k novému číselnému označení různých karosářských variant. A i když zvenčí vůz vypadá celé půlstoletí téměř pořád stejně, Rusové Buchanku drobně seznamují s modernější technikou. Nové vozy tedy mají například ABS nebo posilovač řízení či motor s přímým vstřikováním od Bosche, loňský model dokonce dostal TFT displej a může mít i vyhřívaná sedadla.

Základ ale zůstává. Je to extrémně odolné terénní auto s pohonem všech kol a redukcemi, se spartánskou kabinou, ale zároveň schopné uvézt i devět osob. A to vše za příznivou cenu.

V Česku ale není na silnicích k vidění příliš často. Před rokem si Buchanku pořídili v uhelném lomu u Mostu, kam jsme se vydali, abychom si ji vyzkoušeli. Vše o voze i jeho příběh a zkušenosti horníků se dočtete po kliknutí do galerie.