Před půl stoletím, 15. července 1970, byla ukončena výroba sovětských osobních automobilů GAZ-21 Volha. Konstruktéři dali v říjnu 1956 modelu GAZ-21 do vínku ladné křivky inspirované americkými vozy. Volhy nebyly žádný výkřik moderní techniky, vynikaly ale spolehlivostí a poměrně komfortním interiérem.
Nástup modelu GAZ-21, pojmenovaného Volha po řece protékající městem výroby, Nižním Novgorodem (dříve Gorkij), nebyl nejrychlejší. Až na podzim 1957 dostaly volhy, přezdívané "carevny", konečně nový motor s rozvodem OHV a o pár měsíců později se stal model GAZ-21 hlavním civilním produktem továrny. Fanoušky (patří mezi ně i ruský prezident Vladimir Putin) má tohle auto po celé Evropě, s úspěchem se totiž prodávalo i na Západě.
Volhy samozřejmě nemohly chybět ani na československých silnicích, kam se dostaly hlavně jako podnikové vozy, taxíky nebo služební automobily někdejší Veřejné bezpečnosti. První kusy se dovezly v roce 1958 a už v létě následujícího roku jich bylo v ČSR na 2000. Automobil přitom nebyl laciný, podle ceníku z roku 1961 stála Volha vybavená rozhlasovým přijímačem 55 000 korun, zatímco domácí Škoda Octavia 28 500 korun.
Podobně jako jiné vozy se i GAZ-21 během výroby postupně měnil, motor dostal poněkud vyšší výkon a změny se dotkly i exteriéru. Změnil se třeba tvar přední mřížky, ze které navíc zmizela hvězda, a od třetí série, která přišla do prodeje v roce 1962, už na kapotě nebyla ani ozdobná soška jelena, který je ve znaku továrny.
Tvar karosérie "carevny" sice přímo vybízel k elegantnímu dvoubarevnému lakování, toho se ale dočkala jen malá část produkce. Podobně výjimečné byly i vozy vybavené samočinnou hydrodynamickou převodovkou, tu totiž dostala jen malá série vyrobená v letech 1957 a 1958. Automatickou převodovku měly i vozy určené pro sovětské bezpečnostní orgány, těm ale navíc pod kapotou burácel silnější vidlicový osmiválec o objemu 5,5 litru, který pocházel z reprezentativní limuzíny Čajka.
V roce 1968 se pak na veřejnosti objevil nástupce "carevny", hranatější model GAZ-24, který továrna začala vyrábět poté, co z výrobních pásů sjela poslední z téměř 640 000 "jednadvacítek".
