Ačkoliv se Škoda 100 vyráběla od roku 1969, Francouzi o ni projevili zájem až o tři roky později. Byl tu však problém - v Československu tehdy nebyla povinná bezpečnostní homologační zkouška, ale na západ od našich hranic už ano. Pokud tedy automobilka chtěla vůz exportovat do "kapitalistické ciziny", auto muselo podstoupit nárazový test podle předpisu Evropské hospodářské komise.
Ve srovnání s dnešními testy šlo vlastně o prkotinu. "Tehdy se u auta sledoval jediný parametr, a to pohyb sloupku řízení," říká Roman Minařík, vedoucí testovacího centra Škody Auto v Úhelnici nedaleko Mladé Boleslavi. "Na volant se umístil malý kozlík, jehož chování při testu snímala z boku vysokorychlostní kamera." Šlo o to, aby volant s tyčí řízení nešel přímo proti řidiči, ale při nárazu směřoval vzhůru.
První crash test škodovky provedli před padesáti lety pracovníci Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV). Sami si navrhli a postavili 150 metrů dlouhou dráhu v sousedství ruzyňského letiště. Byli to také oni, kdo zkonstruoval parní raketu tlačící auto vstříc překážce.
Jejím základem byla 300litrová tlaková nádoba s topnými spirálami, které rozehříval přistavený dieselový generátor. "Když se voda proměnila v páru a systém byl natlakovaný, stačilo vzadu otevřít ventil a raketa s autem se rozjela proti překážce," vysvětluje princip Minařík. Aby se při testu nezničila, pět metrů před betonovou stěnou ji zastavila klínová brzda. Auto pak pokračovalo k bariéře samo.
Nároky na bezpečnost aut se v 70. letech zvyšovaly, v pozici osmé certifikované laboratoře v Evropě si ÚVMV nemohl dovolit zaspat vývoj. Bezpečnostní testy se proto z ruzyňské plochy přesunuly do haly v areálu Avia Letňany. Tady kromě dráhy pro nárazové testy vznikla ještě druhá, na níž probíhaly takzvané komponentní zkoušky. Proti stěně se tu například rozjížděly cestovní kufry připevněné na střešním nosiči, který byl uchycen ke střeše auta.
Auto už netlačila parní raketa, do pohybu bylo uváděno pomocí pádu závaží z výšky. Vedle zkušební haly stávala věž se systémem kladek a závažím, které se plnilo určitým množstvím vody. Podle toho, jakou rychlostí se mělo auto proti překážce rozjet.
V 90. letech převzala žezlo nárazových testů škodovek německá zkušebna TÜV, která ve středočeské Úhelnici postavila novou halu. Dnes areál patří automobilce a za dobu své existence musel být už dvakrát přestavěn.
Původní dráha, na které se v roce 1996 rozjela proti překážce první novodobá Octavia, byla dlouhá 50 metrů. V současné době měří tři na sebe navazující haly už 180 metrů: senzory umístěné ve figurínách sledují mnohem více parametrů než kdysi a rozjezd auta proti překážce musí probíhat pozvolněji, aby se poloha dummies na sedadle před nárazem nezměnila.
Centrum Škody Auto v Úhelnici patří k nejmodernějším zařízením svého druhu na světě, zvládá všechny myslitelné bezpečnostní zkoušky podle současné i chystané legislativy. I když prototypy aut sem míří teprve poté, co projdou desítkami tisíc nárazů v počítačové simulaci, je plně vytížené. "V příštím roce tu plánujeme celkem 312 nejrůznějších testů, někdy musíme zvládnout i dva za den. Máme se pořád co ohánět," uzavírá šéf centra Roman Minařík.
